Smyslem přístupnosti je zmenšovat či úplně odstraňovat překážky, na které může uživatel narážet při používání webových stránek, dokumentů a aplikací, a umožnit mu tak s nimi efektivně a v „rozumném“ čase pracovat. I letos byly weby soutěžící o titul Parádní web 2014 prozkoumány, jak jsou přístupné pro osoby se specifickými potřebami (tedy ty, kteří při práci s webem používají takzvané asistivní technologie či jiná alternativní zařízení na straně klienta).

 

Přístupnost je pro weby veřejné správy zákonná povinnost a je jistě nanejvýš vhodné této povinnosti dostát. Zákonná povinnost by ale neměla být jediným důvodem, proč se přístupností zabývat. Obzvlášť v dnešní době, kdy přístupy na web z mobilních zařízení začínají výrazně převládat nad těmi z desktopu, a přístupnost se tak může pro provozovatele webu stát ne konkurenční výhodou, ale nutností, protože nepřístupný web může být dnes pro řadu uživatelů, přistupujících na web z mobilního zařízení, nepřekročitelnou překážkou v cestě za seznámením se s jeho obsahem. Což je jistě stav, kterého bychom se jako provozovatelé webu rádi vyvarovali.

 

Dalším důvodem, proč se při tvorbě přístupného webu vyplatí jít nad rámec zákonných požadavků, je skutečnost, že v současné době již šest let stará Vyhláška o přístupnosti přestává plnit svou hlavní funkci – zajištění přístupnosti webu pro uživatele se zdravotním postižením. Mezi aspekty, které se na této skutečnosti podepsaly, můžeme zařadit například vývoj ve způsobu tvorby webu, výrazný podíl obsahu tvořeného uživateli, nástup sociálních sítí, jednoduché publikování multimediálního obsahu či rozvoj asistivních technologií. Vyhovění požadavkům kladeným Vyhláškou o přístupnosti lze tedy dnes považovat za podmínku nutnou, nikolik však postačující k tomu, abychom mohli o nějakém webu prohlásit, že je přístupný. Pokud chceme mít svůj web opravdu přístupný, je třeba jít nad rámec požadavků kladených Vyhláškou o přístupnosti, použít nějakou jinou metodiku (nabízí se například WCAG 2.0, ke kterému směřují i aktivity Evropské komise), a hlavně to, zda se na webu nenachází nějaká bariéra, kterou Vyhláška o přístupnosti nepokrývá, otestovat i na uživatelích. Možná se ptáte, proč je uživatelské testování potřeba a není možné se spolehnout jen na formální audit přístupnosti podle aktuální Vyhlášky. Přístupnost ovlivňuje celá řada faktorů a ty mnohdy není možné pouhým formálním testem pokrýt. Pojďme se nyní s nimi alespoň stručně seznámit.

Čím větší má uživatel zkušenosti s prací s webovými stránkami, tím se lépe orientuje i na méně přístupném webu. Na druhou stranu zkušení uživatelé mají zpravidla vyšší nároky na přístupnost, protože očekávají a dokáží využít různé přístupnostní „vychytávky“ (například skryté nadpisy nad navigačními částmi webu, oblasti stránek z metodiky WAI-ARIA), a pokud na webu nejsou, tak jim chybí a jejich absenci považují za poměrně zásadní chybu. Neméně důležitou roli také hraje to, zda na webovou stránku chodí uživatel opakovaně či zda na ni zavítal poprvé. Pokud na ni chodí pravidelně, dokáže si i s hůře přístupnou stránkou poradit, protože se na ní naučí pohybovat.

Naučit se dobře ovládat screenreader, zvětšovací program či jinou asistivní technologii by měla být povinnost každého jejího uživatele. Čím lepší znalosti uživatel má, tím lépe využije její funkce, rychleji se na stránce zorientuje a dostane se k požadovaným informacím. Naopak malé či nedostatečné znalosti (pokud například uživatel neumí pomocí své asistivní technologie vyplnit formulář) mohou vyústit v nesmyslné požadavky na přístupnost (místo formulářových prvků požaduje odkazy), které je třeba patřičným způsobem korigovat.

 

Každá asistivní technologie zpřístupňuje stejnou webovou stránku svým způsobem. Jinak „vidí“ stejnou stránku uživatel odečítače obrazovky JAWS, jinak uživatel programu Supernova či zvětšovacího programu ZoomText. Velký vliv na získané informace má také konfigurace konkrétního programu (co a jak je čteno) a její verze – ty nové toho umí zpřístupnit výrazně více a lépe. Proto je v současnosti velmi důležité testovat přístupnost webu ne odškrtáním splnění pravidel některé z metodik přístupnosti, ale právě za pomoci aktuálních asistivních technologií, které uživatelé s handicapem používají.

 

Průzkumy mezi uživateli screenreaderů opakovaně ukazují, že typický uživatel screenreaderu neexistuje. Určitě se nedopustím velké chyby, když tento závěr zobecním a budu tvrdit, že neexistuje ani typický uživatel jiné asistivní technologie. Nelze proto předpokládat, že handicapovaní uživatelé se budou na webu chovat všichni stejně a nelze je všechny házet do jednoho pytle. Při zpřístupňování obsahu webu je třeba cílit na jednotlivé skupiny handicapovaných uživatelů a uživatelům umožnit používat web podle jejich zvyklostí a preferencí (například nabídnutím alternativní verze vzhledu

webu).

Jedním ze způsobů, jak ověřit, zda je váš web reálně přístupný a uživatelé jej mohou bez obtíží používat, je kombinace heuristického a uživatelského testování přístupnosti. Cílem heuristického testování je ověření splnění základních požadavků na přístupnost, při uživatelském testování pak testeři plní úkoly, spočívající například ve vyhledávání praktických informací na jednotlivých webech. Kombinace obou způsobů testování je velmi důležitá – spolehnout se při hodnocení přístupnosti pouze na uživatelské testování přístupnosti webu určitě není vhodné, protože testeři nemusí s ohledem na svůj handicap některou bariéru vůbec odhalit (více informací najdou zájemci o tuto tematiku v článku Míjí uživatelské testování svůj cíl? na blogu POSLEPU).

V letošním ročníku soutěže Parádní web 2014 měli testeři za úkol najít kontakt na vedení obce a informace o tom, co se projednávalo na posledním jednání zastupitelstva. Zatímco v prvním případě byla úspěšnost stoprocentní a testeři neměli problém tuto informaci najít (ostatně bylo by vážnou chybou, kdyby na některém z webů nebyl kontakt na vedení obce snadno přístupný a dosažitelný), u druhého úkolu – najít informaci o tom, co se projednávalo na posledním jednání zastupitelstva, už měli testeři problémy. Úspěšnost byla v tomto případě 75 % a ve čtvrtině případů se tedy uživatelé k těmto informacím vůbec nedostali. Důvody, které se na této skutečnosti podepsaly, byly v zásadě dva – obtížné vyhledání vlastní informace a způsob jejího prezentování, jelikož informace o obsahu posledního jednání zastupitelstva byla v řadě případů uživatelům nabídnuta v podobě PDF souboru bez textové vrstvy. Což v praxi znamená, že se s jeho obsahem nemohou seznámit všichni uživatelé, kteří jsou schopni informace vnímat pouze v textové podobě. Je třeba mít přístupný nejen web, ale i dokumenty.

Výsledky letošního testování přístupnosti tak odráží dnes celkem běžnou realitu, kdy web jako takový na tom může být z hlediska přístupnosti poměrně dobře, uživatelé jsou schopni se i k požadované informaci dostat, ale konkrétní informace už v přístupné podobě prezentována není, a uživatel si ji tak nemůže přečíst. Plošné zlepšení tohoto nevyhovujícího stavu by snad mohla přinést připravovaná změna legislativy v této oblasti. Do té doby není nic jednoduššího než dokumenty v PDF dávat na web i s textovou vrstvou, případně uživatelům nabídnout informaci i v jiných formátech. Tato situace také ukazuje na jeden důležitý (a bohužel často opomíjený) fakt. Webovou prezentaci je dnes potřeba vnímat jako celek a i na dokumenty na ní prezentované aplikovat požadavky na přístupnost, přestože to stávající Vyhláška o přístupnosti nevyžaduje.

Chcete mít lepší a přístupnější web? Sledujte aktuální trendy v oblasti tvorby webu, vyžadujte to i po svých dodavatelích a zaměstnancích, kteří se starají o obsah webu a umisťují na něj informace, a hlavně testujte. Publikací, která vám může pomoci získat potřebný přehled, je například kniha Web ostrý jako břitva předního českého webdesignéra Jana Řezáče. Pokud byste potřebovali pomoci s přístupností svého webu, je zde neziskový projekt Blind Friendly Web, pod jehož hlavičkou nabízíme celou řadu služeb, jejichž cílem je pomoci provozovatelům, kodérům či tvůrcům obsahu při zpřístupňování webové prezentace. Více informací najdete v případě zájmu na www.blindfriendly.cz. Rady, jak zdokonalit web, naleznete také v článku Tipy pro zlepšení přístupnosti ve Veřejné správě č. 1/2014.

 

Radek Pavlíček

 

Radek Pavlíček se v projektu Blind Friendly Web věnuje přístupnosti webových stránek a je porotcem soutěže Parádní web.