V Hrádku nad Nisou se lze vydat za mokřady po stezce tvořené povalovými chodníčky či do suterénu multifunkčního centra za vampýrem Tobiášem.

Zrekonstruované náměstí na první pohled zaujme snahou skloubit staré historické prvky – základ morového sloupu či kamennou dlažbu – s moderními – fontánou či mobiliářem. „Morový sloup byl na konci druhé světové války odstraněn a jsou různé dohady, kde skončil. Do budoucna by se sem mohl vrátit formou repliky,“ doplňuje Josef Horinka, starosta města Hrádek nad Nisou. Na náměstí přibyly stromy, které tady nikdy dříve nebyly. Také zde návštěvník může zjistit čas díky netradičním slunečním hodinám. Stačí se vedle nich postavit a stín ukáže příslušnou hodinu. Najdete zde i několik zvláštností – časovou osu dlažeb či studnu, která je pod úrovní náměstí a do níž můžete skrz skleněnou desku, doplněnou o gravírovaný nápis z kroniky, nahlédnout. „Od středověku tam byla úvozová cesta, která byla zasypaná až v roce 1749. Ukázky dlažeb z různých období, které se v úvoze při archeologickém výzkumu našly, jsou poskládané v časové ose náměstí. Letopočty tedy udávají, z kterého století dlažba pochází, nejstarší je klasická oblázková. Studna se našla až při archeologických pracích. Na starých pohlednicích byla patrná v těchto místech pumpa, ale nikdo neměl tušení, že je pod ní původní studna ze 17. století. Prezentace studny nebyla součástí projektu, ale v radě i zastupitelstvu jsme se shodli na tom, že ji chceme zachovat jako další historický prvek náměstí,“ uvádí Josef Horinka, starosta města.

Za další takovou utajenou zajímavostí musíte zajít kousek vedle náměstí. V ulici Kostelní, za bývalou hřbitovní zdí, se totiž našla kostra vampýra Tobiáše. Tam, kde se nacházela, je nyní místo v dlažbě označené. Tobiáš byl navíc pohřben v poloze na břiše, u levé ruky ležely čtyři pražské groše Jana Lucemburského, pravá ruka byla sevřená v pěst. Člověk takto pohřbený byl už za života vyčleněn ze společnosti. Jeho ostatky byly podrobně zkoumány mnoha odborníky. Nyní je možné si ho spolu s popisem příběhu, který se k němu vztahuje, prohlédnout ve vitríně v multifunkčním centru. „Důvodů, proč Tobiáše takto pochovali, mohlo být více. Mohl to být jinověrec, mohl mít tělesnou nebo duševní vadu nebo se jinak vymykat většinové společnosti. Doloženy jsou podobné pohřby u osob, ze kterých mělo okolí strach, že se budou vracet za záhrobí. Máme výsledky zkoumání genetiků, víme, co Tobiáš jedl a co ne, a i to, že do Hrádku přišel relativně krátce před smrtí. Další podrobnosti jsou součástí almanachu, který jsme vydali k archeologickým nálezům,“ upřesňuje starosta města.
 

Brusle, kola, skateboard

V Hrádku nad Nisou si přijdou na své cyklisti i nadšenci do inline bruslí. Město zlepšilo povrch cyklostezek tím, že nahradilo původní zámkovou dlažbu asfaltem. Turisté tak mohou využít okruhy kolem Hrádku nad Nisou přes Trojmezí a zpět do rekreačního areálu Kristýna. Další lákavou možností je vyjet po cyklostezce přes hranice do Německa, zvlášť když trasy většinou vedou po přírodních cestách lesem. Turisté mohou navštívit na druhé straně hranic Žitavské hory nebo v Sasku město Oybin, kde se nachází stolová hora se zříceninou hradu postaveného Karlem IV. Na české straně je pak atraktivním cílem hrad Grabštejn.

Zajímavou proměnou prochází rekreační areál Kristýna a jeho okolí. V těchto místech býval lignitový důl, který se v sedmdesátých letech začal zatápět a nyní slouží ke koupání. Letos byla dokončena stezka z povalových chodníčků, která zpřístupnila oblast mokřadů poblíž Kristýny. Adrenalinové zpestření zde ale nehledejte. I když studie architektonické kanceláře Mljök navrhovala mimo jiné třicetimetrovou skokanskou věž, která by využila hloubky jezera, podle starosty by se do Kristýny moc nehodila, protože by narušila ráz přírodního areálu. Kristýna se ale bude i nadále rozvíjet. Je připravený projekt, na němž by město rádo zapojilo i partnery z Německa a Polska a na financování plánuje využít přeshraniční fondy z nového plánovacího období. „Jednal jsem se starostou z Olbersdorfu, kde je velké jezero, domlouváme se i s polskou stranou. Díky projektu by mohly vzniknout chodníčky či mola, kaskády, dětské hřiště – to, co Kristýna potřebuje. Je také třeba rekonstruovat veřejné osvětlení, nyní je tam deset typů lamp z různých období,“ uvádí starosta města. Již nyní areál návštěvníky láká i na řadu akcí. Koná se zde například festival Hrádecké rockové léto, maraton horských kol, triatlon či kynologické soutěže. Sportovní vyžití nabídne zanedlouho i právě vznikající speciální hřiště, iniciované skupinou Seberevolta. Jde o celorepublikovou aktivitu, usilující mimo jiné o vytvoření posilovacích hřišť ve městech. Teenageři jistě ocení prostor bývalé cihelny, která se využívá jako skatepark. Vidět zde můžete jak ty, kdo jezdí na biketrialových kolech, tak skateboardisty.

Nově tady letos vznikla i legální plocha pro graffiti. S tímto zajímavým námětem přišel Lukáš Kovacs, který měl možnost získat dotaci od RWE na vytvoření graffiti v částce 20 000 korun. Ve Skate-cihelně proběhla jednodenní akce, kdy mohli lidé přihlížet vzniku graffiti od známých writerů. „Byla to první vlaštovka oživení místa. Aktivity jako graffiti by zde město chtělo podporovat i nadále. Z šedivé popelky, bývalé panelárny, se stává zajímavá budova. Po dohodě s mladými by tam časem mohla být venkovní dráha pro biketrail a další aktivity či obří skluzavky. Územní plán s tímto areálem, který je velmi rozsáhlý, do budoucna počítá pro bydlení. Zatím má ale město pro výstavbu domů dostatek ploch i jinde,“ uvádí Josef Horinka. Zájmové organizace podporuje samospráva i grantovým programem, jehož součástí je částka, která je alokována na opravu jejich majetku. Například rybáři si díky tomu opravili oplocení či rybářský dům, zahrádkáři čerpali příspěvek na opravu střechy na klubovně, chovatelé na nové klece.

Město se snaží získat odezvu od místních, ať již pořádáním Dnů starosty, anketou přes Facebook, či speciální rubrikou Hlášení poruch a závad na webových stránkách města. Účast na jednotlivých Dnech starosty se liší téma od tématu. „Když jsem si pozval ředitele liberecké nemocnice, byl velký zájem veřejnosti, jiná problematika jako třeba zeleň či sociální záležitosti neměla takový ohlas. Stejně tak například při přípravě projektu nové podlahy v sokolovně přišla jenom třetina zástupců oddílů. Na druhou stranu, když jsem potřeboval znát názor obyvatel ulic, v nichž se rekonstruovala kanalizace, vodovod a plynovod, přišli všichni, jichž se to týkalo,“ doplňuje Josef Horinka. Starosta, který je hodně aktivní i na sociálních sítích, na Facebooku zveřejňuje řadu aktualit souvisejících s činností města, využívá tento prostor i ke komunikaci s veřejností. Poslední anketa se týkala toho, jaký povrch komunikace by si lidé představovali v parku, a názorů se sešlo poměrně hodně.

Inspiraci pro návrhy na změny zlepšující prostředí ve městě nachází Josef Horinka i v příspěvcích na neoficiálním fóru či právě na Facebooku. „V komentářích se objevil povzdech nad neutěšeným stavem místního nádraží. Neměl jsem o tom, jak to tam vypadá, ponětí. Městu sice nádraží nepatří, ale domluvili jsme se s Českými drahami na tom, že se město bude starat formou veřejně prospěšných prací o úklid a dohled,“ poznamenává starosta. Tím, že je Hrádek nad Nisou do určité míry na rozhraní dvou krajů – Ústeckého a Libereckého, vznikají v dopravě i jiné kuriózní situace. Stává se, že při dojíždění do Liberce nebo do Varnsdorfu do škol, což je prakticky stejně dlouhá trasa, platily děti jiné jízdné. Protože se jednalo o jiný kraj, byla tam jiná sazba. Město se tedy snažilo upozornit na tuto skutečnost hejtmany Ústeckého a Libereckého kraje a vyvolat jednání, aby se poplatky za dopravu sjednotily.

 

Přeshraniční spolupráce
 

Umístění města poblíž polské i německé hranice přímo vybízí k přeshraniční spolupráci. Hrádek nad Nisou tak má možnost využívat programy jak česko-polské, tak česko-saské spolupráce. Projekty odsud financované mají trochu jiný charakter. Zatímco saské obce mají zájem spíše o setkávání a ve větší míře vznikají „měkké“ projekty propojující školy a sportovní oddíly nebo zaměřené na seniory, polská města se s českým partnerem chtějí domluvit i na investičních akcích. „Příčinu vidím v tom, že saská vláda podporuje u municipalit investice, a nepotřebují je tedy financovat z přeshraniční spolupráce. Oproti tomu s Poláky je situace jiná, máme podobnou životní úroveň. Například v roce 2010 se rekonstruovala komunikace k hraničnímu přechodu, vybudovalo se česko-polské multifunkční centrum a vznikají zrcadlové projekty in-line stezek,“ upřesňuje Josef Horinka. Dokonce se i může stát, že zatímco na investiční části se podílí polský partner, jako u zmiňovaného multifunkčního centra, zajištění obsahové náplně je pak ve spolupráci se saskou stranou, v tomto případě se žitavským muzeem.

Přeshraniční spolupráce funguje také v rámci integrovaného záchranného systému – hasiči z Hrádku nad Nisou zasahují v Žitavě a naopak. Městu se také podařilo získat z česko-saského programu finanční prostředky i na pořízení hasičských aut či výstavbu povodňového skladu. „Zatímco dříve v Hrádku nad Nisou končila silnice a dále se nemohlo, otevřením hranic město vzkvétá. Společných projektů je hodně, na druhou stranu to má i některé negativní následky. Začaly nám například mizet kanálové vpustě, proti čemuž se bráníme nainstalováním fotopastí,“ uvádí starosta města. Zajímavé projekty vznikají díky blízkosti hranic i ve školství. V Hrádku nad Nisou spolupracuje každá mateřská školka s německou nebo polskou školkou, a děti se vzájemně navštěvují, mají tak možnost vnímat cizí jazyk a formou hry v něm i začínat komunikovat. Stejně tak i žáci základních škol mají možnost se zdokonalovat ve studiu němčiny díky programu česko-německé školy. Například Základní škola Lidická je v partnerském svazku Š:Schkola, zahrnujícím několik škol na českém a německém území.

Školství se týká i jeden z projektů, který město realizuje ze Státního fondu životního prostředí, a to ekologické školkové zahrady. Vznikají tak tři zahrady, každá z nich získá prvky z ekologických materiálů v hodnotě půl milionu korun. Město by se také mělo účastnit projektu větrných elektráren ve Václavicích. Hrádek nad Nisou by měl mít buď podíl z jedné věže, nebo by ji měl vlastnit, což zatím není rozhodnuté. Jedním z problémů, který se bude muset řešit, je ekologická zátěž v dnes prakticky nevyužívaném průmyslovém areálu. Na druhou stranu už se město v minulosti zbavilo ekologické zátěže po bývalé cihelně nebo na někdejší skládce na Kristýně. „Snažíme se také vracet do krajiny přírodní prvky. U Václavic je rybník, který je léta nefunkční, vypuštěný, s rozbitou hrází. Získali jsme dotaci ze Státního fondu životního prostředí. Z Ministerstva zemědělství jsme pak obdrželi podporu na vytvoření poldru v Oldřichově, který zároveň funguje jako protipovodňové opatření. V roce 2007 byla v této části města velká povodeň a způsobila škody až polovině domů. Přitom podle pamětníků tam za první republiky fungovala kaskáda rybníčků, která takové pohromě dokázala předejít,“ doplňuje starosta města.

Škody napáchala také povodeň v roce 2010. Tři roky se město dávalo dohromady, až letos se vrátilo do „civilního“ života, a mohou tak pokračovat investice do dalšího rozvoje. Hrádek nad Nisou získal například podporu na revitalizace sídliště Pod Tratí, kde vzniknou nová parkovací místa či budou rekonstruovány chodníky. Na letošní podzim je připravena rekonstrukce sokolovny, řešit by se měla i energetická náročnost budovy ZŠ v Doníně či ZŠ v Loučné. V plánu jsou také další projekty na zlepšení infrastruktury. „Snažíme se opravy komunikací řešit ve spolupráci se Severočeskou vodárenskou společností. Pokud sladíte představy města s jejich, jestli tam nemají starou kanalizaci nebo vodovod, máte jistotu, že se cesta nebude hned bourat. Vyzkoušeli jsme si to u koupaliště a tenisových kurtů, kde proběhla rekonstrukce vody, kanalizace a plynu a následně jsme tu vytvořili povrchy a vjezdy,“ upřesňuje Josef Horinka.

A jaké další proměny Hrádek nad Nisou čekají? Časem by mohla vzniknout nová knihovna nebo zdravotní středisko. Město by chtělo soustředit volnočasové aktivity do jednoho místa a vytvořit na náměstí jakési centrum kultury, aby ten, kdo chce navštívit kino a pak si půjčit knihu, nemusel jít daleko. Město odkoupilo stodolu vedle multifunkčního centra, kterou by chtělo na knihovnu přestavět. Stejně tak zdravotní středisko by mohlo být na jednom místě nedaleko centra. Nyní se nacházejí lékaři v různých částech města. Samospráva má vyhlédnutou bývalou manufakturu, clam-gallasovský zámek, který se zřítil v roce 2004 a z něhož dnes stojí torzo obvodových zdí. V souladu s požadavky památkářů je na tomto místě vyprojektované nové zdravotní středisko. Rozpočet Hrádku nad Nisou je přebytkový. „Díky novému rozpočtovému určení daní se městu podařilo ušetřit finanční prostředky v řádu milionů. Letos je rozpouštíme do spoluúčastí k několika dotovaným projektům. Jednou z kapitol je Fond rozvoje města, kam přicházejí peníze z prodejů nemovitostí, pozemků a po dohodě se správní radou, která fond řídí, se pak uvolňují do projektů infrastruktury či spoluúčastí k dotacím.

Ivana Jungová