Cena MARK: Jak získat a udržet mladé lidi v týmu?
Naše společnost stárne. Seniorů přibývá, ale zdá se, že společnost a zejména média tuto skutečnost neberou příliš na vědomí. Naopak na první pohled, jako by každý, komu je přes 35, už byl za zenitem, a s tím, kdo překročil padesátku, už se snad ani vážně nemá počítat. A tak leckde mezi skupinami či jednotlivci mladými na straně jedné a těmi dříve narozenými na straně druhé vznikají kontroverze typu „no jo, ti mladí, všechno by chtěli hned, ale práce jim nevoní“ versus „no jo, 50plus, ty už nic jiného nezajímá, jen jak dožít do důchodu“ …Podobné konflikty či alespoň debaty a výměny názorů známe z praxe všichni.
V knihovnách v České republice pracují často příslušníci starších věkových skupin (třicet procent je jich ve věku 51–60 let a deset procent ve věku nad 60 let). Snahou managementu i pracovních týmů však je získávat mladé kolegy, kteří přinesou dobré nápady, nové metody práce, žádoucí změny i nadšení a elán do knihoven. Získávat ale mladé do organizací veřejné služby, jimiž knihovny jsou, není právě snadné a ještě obtížnější je udržet si je. Práce sama mladé lidi, kteří si tuto profesi vybrali, většinou baví, řada z nich si pochvaluje kreativní prostředí, možnost osobního rozvoje a seberealizace, zajímavý kontakt s veřejností, práci s ICT, mezinárodní kontakty. Ale… mladí si chtějí pořídit byt, z něčeho musí být živi, musí uživit rodinu. Nu, a knihovnický plat v tomto ohledu právě zárukou ani motivací není… (ne nadarmo se s nadsázkou říká, že knihovnictví je ušlechtilý koníček pro partnery/ky dobře prosperujících podnikatelů/lek).
Svaz knihovníků a informačních pracovníků ČR (SKIP) se před několika lety hlouběji zamýšlel nad benefity, které by motivovaly mladé, aby knihovnickou profesi vykonávali, aby vnímali její pozitiva, to, že obor je soudržný, vstřícný, váží si všech, kteří něco dokážou, a chce to vyjádřit – v rámci velmi omezených možností – například i materiální podporou. A tak se mimo jiné zrodil i nápad na každoroční udílení ceny MARK (název odkazuje na standard MARC, to znamená Machine-Readable Cataloging, česky „Strojově čitelná katalogizace“). Za tři písmena si lze dosadit jakékoliv pochvalné adjektivum (za A: atraktivní, aktivní, R: rozumný, K: kreativní, kooperující, kvalitní), za M jen jedno – MLADÝ. Cena je totiž určena mladým do 35 let, a to knihovníkům, studentům oborových škol či jejich pedagogům, kteří splňují tuto podmínku a zároveň jsou (spolu)autory přínosného projektu, trendu, produktu, služby v knihovně či pro knihovnictví. Cenou je finanční částka – symbolických 35 000 korun, které uděluje SKIP s podporou svého partnera – společnosti Skanska.
Ocenění může navrhnout kdokoliv z knihovnické obce, ale i z obecné veřejnosti – čtenáři, zástupci zřizovatelů, návštěvníci knihoven, pedagogové…, samozřejmě ti, kteří se o soutěži dozvědí. Návrh musí obsahovat některé náležitosti, jako (zejména odborný) životopis nominovaného, popis počinu, za nějž je nominován a jeho přínos pro obor. Zaslané návrhy jsou posuzovány pětičlenným týmem složeným z představitelů oboru, členů SKIP. Hodnotí se originalita počinu, jeho realizovatelnost, přínos oboru, komunitě odborné i obecné a další parametry. A rozhodování opravdu nebývá jednoduché.
Soutěž se setkala s ohlasem hned od počátku (2010). Již v prvním ročníku porota obdržela na dvě desítky návrhů. V průběhu let návrhy zasílali starostové obcí, studenti a pedagogové oborových škol, ředitelé knihoven, kolegové a spolupracovníci i rodinní příslušníci. Většinou návrhy předkládali lidé o generaci – dvě starší, než byli nominovaní. Řada těchto návrhů svědčí o tom, že lidé jsou schopni vnímat a oceňovat mimořádné nápady, výkony, aktivity, ale také vytrvalost, nasazení a nadšení pro věc, dobrou komunikaci a že vůbec nezáleží na tom, jak je kdo starý.
V prvním ročníku získal ocenění pedagog, kterého navrhli nadšení studenti, ale jehož přínos oboru ve výchově mladých a zejména v projektové činnosti oceňovala i odborná veřejnost (Petr Škyřík). Vítězkou druhého ročníku byla spoluautorka projektu Bezbariérová knihovna a Čtení bez bariér (Helena Selucká, dnes Helena Hubatková Selucká), která se i nadále významně angažuje v oblasti služeb osobám se specifickými potřebami – mimo jiné vede odbornou sekci SKIP věnující se této problematice. Třetí rok přinesl vítězství mladé vědecké pracovnici (Blanka Vorlíčková) za vynikající publikační počin a projekt informačních systémů historického a kulturního dědictví. A v letošním roce se vítězkou stala opět pedagožka – Ladislava Zbiejczuk Suchá. Za zmínku jistě stojí, že tři z oceněných působí v Brně, konkrétně v Kabinetu informačních studií a knihovnictví Filozofické fakulty Masarykovy univerzity a v Knihovně Jiřího Mahena. Bližší informace naleznete na webu SKIP www.skipcr.cz.
Zlata Houšková
Zlata Houšková je členkou výkonného výboru Svazu knihovníků a informačních pracovníků (SKIP) a byla jednou z iniciátorek vzniku soutěže MARK.
Nositelek ocenění MARK 2011 a 2012 jsme se zeptali:
- Jak dále rozvíjíte aktivity, za něž jste získala ocenění?
- Jaké inovace v oboru knihovnictví vás poslední dobou nejvíce oslovily?
- Mají knihovny i v moderní éře stále svůj význam? Využíváte elektronické knihy? Pokud ano, jaké v této formě čtení spatřujete největší výhody?
Odpovídá Blanka Vorlíčková:
- Tématice osobních knihoven se věnuji i nadále. S kolegy pokračujeme ve vydávání Edice osobních knihoven, v září byla slavnostně uvedena kniha Osobní knihovna Jaroslava Ježka, pracujeme na vydání knihy o osobní knihovně Mikoláše Alše a dalších svazcích věnovaných sbírkám, s nimiž jsme pracovali v rámci našeho projektu zaměřeného na online zpřístupnění dat získaných z analýzy a zpracování sbírek osobních knihoven. Tématu osobních knihoven se i nadále věnuji také pedagogicky, podobně jako oblasti online zpřístupňování kulturního dědictví.
- Přechod od tradičních knihovních katalogů k vyhledávačům typu „discovery systems” a přístup k velkým množstvím zdrojů z jednoho místa obecně.
- Knihovny mají a budou mít stále svůj význam, je a bude ho třeba jen aktualizovat podle potřeb uživatelů. Elektronické knihy užívám při studiu, jedná se tedy o knihy s odbornou tématikou. Hlavní výhodu spatřuji v možnosti prohledávání textu. Pro nepracovní účely dávám bez výjimky přednost tištěné knize.
Odpovídá Helena Hubatková Selucká:
- Oceněna jsem byla za dlouhodobou práci s dětmi na poli Klubu dětských knihoven Sdružení knihovníků a informačních pracovníků České republiky a za systematickou práci s lidmi se specifickými potřebami, která se vyvinula do snahy lobbovat za bezbariérové knihovny v České republice. V současné době ve všech činnostech pokračuji. Stala jsem se také předsedkyní nové sekce Sdružení knihovníků a informačních pracovníků České republiky, Sekce služeb osobám se specifickými potřebami a v rámci ní se touto problematikou zabývám a předávám jí knihovníkům a knihovnicím v knihovnách.
- Hodně zajímavé mi přijdou projekty, které propojují literaturu a technologie nebo pohybové aktivity. V jiné oblasti je to 3D mapování a mystery shopping.
- Myslím, že knihovny smysl mají i dnes, vždy by člověk měl mít na výběr, jak bude literaturu vstřebávat. Jedno nemusí vylučovat druhé, může se vše doplňovat a rozvíjet. Technologie i papírové knihy. Osobně elektronické knihy nevyužívám, zatím mi nenabízí pestrost produkce jako papírové knihy. A přiznám se, že můj postoj taky trochu vychází z tradice jít světem s knihou. Pravdou ale je, že výhody jsou nezměrné a věřím, že i já budu časem jejich čtenářem.