Strukturu a grafickou podobu webových stránek Čížkova, jejich obsahové vedení, naplňování obrazovými a textovými materiály, má na starosti Dušan Skala. Jaký byl vývoj stále se zdokonalujícího projektu na pomezí kroniky a vizuálního artefaktu?

 

Čížkovský obecní web vytvářel Dušan Skala prakticky od základu, s technickou podporou Václava Blovského a v souřadnicích jeho šablony. Blovský má za sebou řadu prezentací firem a jeho rukopis poznáváme také na několika úspěšných webech obcí, například Kadova, Tchořovic, Mladého Smolivce či Kasejovic. Když se jeho moderní pojetí webu spojilo s výjimečným intelektuálním potenciálem Dušana Skaly, který je přes své mládí také velmi úspěšným kronikářem obce, fotografem, filmařem i etnografem, vznikla prezentace šitá na míru potřebám obce. Návštěvníka okamžitě zaujme úsporné využití barev a také východisko, od něhož se odvíjí struktura webu: horizontální horní lišta nabízí rovnocenný vstup do všech osmi vesnic, které jsou komponentami obce Čížkova jako správní jednotky.
 

Čížkovský web, se všemi překvapeními, nabitý fakty, událostmi, historií i současností, to je výzva návštěvníkovi k opakovaným návratům. Nad současné převažující statické prezentace obcí povyšuje čížkovský web především jeho výrazná vizuálnost. Úchvatná jsou videa, ať již ta profesionálně dokonalá zachycující vycházky se starostou do okolní přírody, či kratší filmové etudy a sledy fotografií, jež v případě vesnice Zahrádka přerostly až do etnografických studií. Dušan Skala zaznamenal vzpomínky pamětníků, například na ochotnické divadlo či tamní legendární hospodu. Skvělé! Oceňme i to, jak dovede pracovat s hudební složkou prezentací. Čížkovský web je příkladem toho, jak týmová práce pozvedne prezentaci obce od šířeji používaného modelu k nezaměnitelnosti a původnosti.

 

Webové stránky se staly logickým vyústěním toho, čemu jsem věnoval pozornost už od devadesátých let. Zajímal jsem se o místní historii, natáčel jsem vzpomínky zdejších rodáků, propojoval jsem minulost s přítomností. Shromáždil jsem doma obrovský archiv fotografií a videí, jenž se rozrůstal tak intenzívně, že zdaleka nemám ještě všechno zpracované. Když mě oslovili zástupci obecního úřadu s tím, zda mohu vytvořit nový web, uvítal jsem to jako výzvu a příležitost. Čížkov měl tehdy nezajímavé stránky založené na jakési šabloně, vlastně se na nich obnovovala jen úřední deska. Uvědomil jsem si, že budu moci zužitkovat dosavadní práci a od začátku jsem zavrhl použití některé z obvyklých šablon. Většina jich dělá obecní weby nepřehlednými, těžkopádně reagují na intuitivní vyhledávání a často začne v určité části jejich struktury pokulhávat logika. Vycházel jsem rovněž z toho, že web musí sloužit potřebám osmi vesnic a nemůže tudíž mít striktně sjednocující záhlaví, ale spíše možnost souřadné, rovnocenné volby prokliknutí do každé z vesnic rovnou z úvodní stránky. Vesnice, která má šestnáct obyvatel, má na webu stejný prostor jako větší sídla. Hned v té první fázi úvah o nových stránkách jsem musel rozhodnout, co na webu být musí, co by mohlo být a co bude věcí kreativity a fantazie. Při úvaze o struktuře webu jsem si určil maximální přehlednost úvodní stránky a od ní odvíjel linii, přesněji řečeno řád, který může obstát i při změnách, jež bude třeba přijmout ve vzdálenější budoucnosti. A také jsem hledal odpověď na to, jestli se může měnit vizuální styl stránek tak, abyv té struktuře zůstala pohromadě úřední deska, události v obci či pozvánky na ně. Potom jsem přemýšlel, jak všechno pojmout, aby výsledek byl příjemný pro oči. Po zkušenosti, kterou jsem udělal s informačními a grafickými systémy firem, jsem uvažoval o tom, zda by každá obec neměla mít svoji barvu. Nakonec jsem dal přednost barevné uměřenosti a zvolil dvě barvy jako odraz dvou úrovní. Modrá představuje obec a obecní úřad jako celek, to je ten největší okruh, zelená je vyhrazena jednotlivým obcím. Šlo mi o snadnost orientace na webu, vše ostatní jsem už dolaďoval jen šedou až černou barvou. Odlišného zvýraznění se pak dostalo povinným informacím a návštěvní knize.

 

Vycházel jsem z toho, že jedna fotografie může mít nesrovnatelně vyšší vypovídací hodnotu než spousta textu. Můj archiv je bohatý a těšil jsem se, až z něho budu moci použít i videa. Bydlel jsem v Zahrádce, jedné z těch osmi obcí, která má svoji historii zřejmě nejvíce podchycenou. Postupně se snažím obdobně pojednat i historii ostatních obcí, ale je to trochu složité, protože jsem hodně závislý na spolupráci s místními lidmi a ti nejsou vždy vstřícní. Vycházím z toho, že tvorba stránek je dlouhodobý proces. Vytvářím web pro obec, kde tento typ komunikace dlouhá léta stagnoval, a vidím, jak dlouho trvá překonat nedůvěru lidí, jimž chcete dialog s okolním světem co nejvíce usnadnit a zároveň je chcete obohatit o hlubší poznání jejich rodné vesnice.

 

Přesně tak, pořád takovéhle obce jsou. Nezbývá než se obrnit trpělivostí a nepřestat jejich představitele seznamovat s dobrými příklady v okolí. Čížkov, s tím velkým katastrem, kopcovitým terénem, osmi vesnicemi a vzdálenostmi mezi nimi, našel ve svém webu prvořadý prostředek komunikace. To byla vlastně pro mě prvotní výzva. Všechny vesnice mají najednou k dispozici vše podstatné, takže úřední deska v té fyzické podobě před obecním úřadem je už téměř k ničemu. Rok a půl, po který stránky fungují, život obce neobyčejně zkvalitnil. Jiná věc, když teď budeme uvažovat v celorepublikovém kontextu, jsou vždy náklady na provoz a přípravu stránek. Zatímco ty na provoz jsou nezbytné, příprava stránek je nesmírně náročná a i když jejich tvůrci dostávají od obcí nějakou odměnu, pořád je to založené hlavně na nadšení a dobrovolné práci. Když narazíte na pěkné webové stránky obce, můžete si být téměř jistý, že za jejich přípravou stojí nějaká dobrá duše, místní nadšenec, novodobý obrozenec. A ještě něco. Víte, obecní web má vždy dokořán otevřeno, úřadu má být vidět až do kuchyně. Obce by se měly chovat jako váš dobrý soused a mít na paměti, že jsou tu zejména kvůli lidem. Tvoří je veřejní činitelé, na web tedy patří všichni zastupitelé s fotografiemi a kontakty. I když jsem s tím zažil trochu problém, myslím, že by to mělo být naprosto samozřejmé, závazná norma pro města a obce.

 

Od doby vzniku webu jsme dnes na nějakých dvanácti až třinácti stech unikátních návštěvníků za měsíc. Vzhledem k tomu, že všechny vesnice mají dohromady kolem šesti set obyvatel, tak se držíme na takovém dvojnásobku. Denně se pohybuje návštěvnost kolem stovky. Zpětné vazby se mi většinou dostává při osobních setkáních, obec zase není tak velká. Dost je využívána také Návštěvní kniha na webu. Nejvíce se cení aktuálnost. Snažím se, aby se lidé dozvídali o tom, co se dělo, nejpozději do druhého dne a o tom, co se chystá, zase s co největším předstihem. Většina věcí se děje o víkendu, takže cyklus je takový pětidenní, když se něco stane v pátek nebo v sobotu, tak už je tam aktualita, pak ještě něco přijde po neděli, takže do středy se zobrazí vše nové. Příspěvky shromažďuje na obecním úřadě starosta a hodně jich posílají lidé přímo mně. Do budoucna bych chtěl, aby u menších vesnic informace přibývaly. Zkusím jejich obyvatele více motivovat. Pamětníci umírají a všechno mizí v nenávratnu. Jde mi stále o to, aby na stránkách bylo zastoupeno všechno, co je podstatné. Ať už jsou to spolky, různé aktivity, neziskové organizace. Pro občany i zájemce o obec to může být jedině dobře, že najdou všechno na jednom místě. Pokud je méně událostí, zařazuji příspěvky do rubriky Historie a chystám se přidat i některé z natočených rozhovorů s různými lidmi z celé obce, tak jak se mi je postupně podaří zpracovat. Naposled to byla teď dvě videa Procházky se starostou. Donedávna šlo jen o články, teď z toho je samostatná kapitola. Videa ukládáme zatím přes YouTube, dělá to tak hodně obcí. Jinak by to asi ještě dnes nebylo. Na druhou stranu, na YouTube se k našim videím dostali i lidé, kteří by jinak stránky obce nenavštívili, třeba krajané v zahraničí. Narodili se tady, pro ně je to výborné spojení s místem, odkud se kdysi vydali do světa. Až mě to překvapilo, jak je to pestré a kolik těch lidí z mnoha zemí se chodí na stránky dívat. A když k nám přijedou, tak říkají, že díky webu mají náskok, že si to tady mohli na dálku už trochu osahat.
 

Jiří Chum