Trestní odpovědnost pachatele za uvedení nepravdivých údajů v případě trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b odst. 1 tr. zák. je dána nejen v případě, že pachatel takové údaje uvede (příp. je sdělí, poskytne, doloží apod.) v úvěrové smlouvě samotné, ale i tehdy, jestliže je úmyslně uvede, sdělí, poskytne nebo doloží v některém z tzv. pomocných dokumentů, které byly předloženy v průběhu procesu sjednávání smlouvy.

(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008, sp. zn. 8 Tdo 1268/2008)

Obviněný L. B.. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 31. 3. 2008 uznán vinným trestným činem úvěrového podvodu podle § 205b odst. 1, 3 tr. zák. ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 tr. zák. a podle § 213 odst. 3 tr. zák. za použití § 35 odst. 2 tr. zák. mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody.

Úvěrového podvodu podle § 205b odst. 1, 3 tr. zák. se obviněný dopustil tím, že dne 28. 5. 2006 v A., a. s., v P., při žádosti o poskytnutí úvěru u spol. Š., s. r. o., se sídlem v P., ve výši 189 000 Kč na zakoupení vozidla Škoda Octavia, šedé metalízy, v hodnotě 209 000 Kč, uvedl nepravdivé informace o tom, že je zaměstnán jako dělník u spol. I – Ing. J. S., s čistým měsíčním příjmem ve výši 18 000 Kč, ač pro tohoto nikdy nepracoval, přičemž v důsledku prověření žádosti o poskytnutí úvěru poskytovatelem nebyl obžalovanému požadovaný úvěr poskytnut.

Proti výše uvedenému rozsudku podal obviněný odvolání, které bylo usnesením Městského soudu v Praze podle ustanovení § 256 tr. ř. zamítnuto.
Rozhodnutí odvolacího soudu napadl obviněný prostřednictvím obhájkyně JUDr. K. S. dovoláním, které opřel o dovolací důvod podle ustanovení § 265b odst. 1 písm. l), g) tr. ř.

Obviněný předně namítal, že odpovědnost za trestný čin úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. může vzniknout jen v návaznosti na smlouvu o úvěru a nikoliv v návaznosti na jiné smlouvy či dokumenty, neboť to stanoví znění skutkové podstaty tohoto trestného činu. Pokud by bylo vůlí zákonodárce, dovozovat trestní odpovědnost za nepravdivé či hrubě zkreslené údaje i u pomocných dokumentů k úvěru, pak by tuto skutečnost výslovně v daném ustanovení uvedl, jako je tomu u subvencí a dotací. Vzhledem k tomu, že údaje o zaměstnání (bez ohledu na to, kdo je uvedl) byly uvedeny pouze v tzv. Základních údajích, tedy nikoliv ve smlouvě či v jejím návrhu, nebyla podle obviněného v dané věci naplněna skutková podstata trestného činu úvěrového podvodu. Navíc podle svědkyně I. V. nebyly k poskytnutí úvěru do výše 300 000 Kč třeba žádné údaje o výši příjmu a zaměstnání, což obviněný věděl, a nemohla tedy být naplněna subjektivní stránka trestného činu, neboť uvedení nebo neuvedení zaměstnavatele a příjmu nemělo na proces uzavírání smlouvy žádný význam.

Podle tvrzení dovolatele je nepřípustné, aby na základě výkladu došlo k rozšíření podmínek trestní odpovědnosti, tj. pokud ustanovení § 250b tr. zák. hovoří v souvislosti s úvěrovou smlouvou pouze o procesu jejího sjednávání, pak rozšiřující výklad i na jiné dokumenty (v tomto případě tzv. základní údaje), je popřením principu právní jistoty. Pravidla liberálního demokratického státu totiž vyžadují, aby vina pachatele byla autoritativně konstatována jen ohledně takového jednání, o němž pachatel v době, kdy se ho dopouštěl, mohl důvodně předpokládat, že jde o jednání trestné (v té souvislosti odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 558/01).

Na základě výše uvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení odvolacího soudu a současně zrušil i jemu předcházející rozsudek soudu prvního stupně.

K podanému dovolání se ve smyslu § 265h odst. 2 tr. ř. vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle § 265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl, neboť je podle něj zcela neopodstatněné. Podle názoru státního zástupce nelze totiž bagatelizovat význam skutečností uváděných obviněným v ,,základních údajích“, zvláště když není pravdou, že by údaje o zaměstnavateli a výši příjmů nebyly potřebné. Tyto byly základem pro úvahu poskytovatele úvěru o solventnosti klienta a o míře pravděpodobnosti, že úvěr bude řádně splacen. Právě kvůli zjištění těchto údajů bylo uzavření smlouvy odkládáno a potvrzení o zaměstnání a výši výdělku bylo po obviněném výslovně vyžadováno jako podmínka pro pokračování v jednání o úvěrové smlouvě. Tato skutečnost zároveň i vylučuje oprávněnost tvrzení obviněného, že nebyla naplněna subjektivní stránka jeho deliktního jednání. Fakt, že se lživé údaje o zaměstnání a příjmu obviněného ocitly toliko v přípravné dokumentaci, z níž měly být posléze tyto údaje přeneseny do vlastní úvěrové smlouvy, se projevil v právním posouzení skutku jako trestného činu úvěrového podvodu ve stadiu pokusu podle § 8 odst. 1 k § 250b odst. 1, 3 tr. zák. V žádném případě nelze podle mínění státního zástupce akceptovat názor dovolatele, že takové jednání, pokud se netýká bezprostředně uzavírání úvěrové smlouvy, je beztrestné.

Nejvyšší soud jako soud dovolací shledal dovolání přípustným. Ohledně dovolacího důvodu podle § 265b odst. 1 písm. l) tr. ř. došel Nejvyšší soud k závěru, že tento byl obviněným uplatněn relevantně a dále se zabýval otázkou, zda námitky vztahující se k uvedeným důvodům dovolání jsou relevantní či nikoliv.

Dovolací důvod podle § 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud konstatoval, že obviněný v rámci tohoto dovolacího důvodu uplatnil relevantní námitky, nicméně tyto shledal zjevně neopodstatněnými.

Dovolatel v prvé řadě namítal, že zákonný znak ,,uvedení nepravdivých údajů“ se vztahuje pouze k údajům obsaženým v úvěrové smlouvě a nikoliv v ostatních tzv. pomocných dokumentech, čemuž však nelze přisvědčit. Formální zákonné znaky skutkové podstaty trestného činu úvěrového podvodu podle § 250b tr. zák. jsou hned v úvodu tohoto ustanovení vymezeny slovy ,,kdo při sjednávání úvěrové smlouvy...“ Již důvodová zpráva k zákonu č. 253/1997 Sb., kterým byla tato skutková podstata do trestního zákona zavedena, mimo jiné uvádí, že ne ve všech případech lze podle skutkové podstaty trestného činu podvodu podle § 250 tr. zák. postihovat jednání, která spočívají v uvedení nepravdivých údajů v rámci jednání o uzavření smlouvy o poskytnutí úvěru. Přitom takové jednání výrazně poškozuje banky a slouží k získání neoprávněné majetkové výhody toho, kdo se takového činu dopustí.
Na důvodovou zprávu navázala i judikatura soudů ( odůvodnění stanoviska trestního kolegia Nejvyššího soudu publikovaného pod č. 6/2004 Sb. rozh. trest., rozhodnutí publikované pod č. 38/2007 Sb. rozh. trest.), kde je formulována myšlenka, že za sjednávání úvěrové smlouvy je třeba považovat postup při uzavírání úvěrové smlouvy.

Rovněž z jazykového výkladu zákona (arg. ,,... při sjednávání úvěrové smlouvy...“) a ze smyslu a účelu ustanovení o úvěrovém podvodu je třeba dovodit, že trestní odpovědnost za uvedení nepravdivých údajů je dána nejen v případě, že pachatel takové údaje uvede v úvěrové smlouvě samotné, ale i tehdy, uvede-li je v některém z tzv. pomocných dokumentů, které se při sjednávání úvěrové smlouvy vyžadují a v těchto dokumentech zaznamenávají. Z těchto úvah a z logiky věci vyplývá, že formální zákonný znak ,,uvedení nepravdivých údajů“ se vztahuje na celý proces sjednávání úvěrové smlouvy, a nelze souhlasit s tvrzením dovolatele, že pokud by se uvedení nepravdivých údajů vztahovalo také na tzv. pomocné dokumenty, tak by tato skutečnost byla vyjádřena přímo v zákoně, jako je tomu u subvencí a dotací. Subvence a dotace jsou totiž poskytovány po splnění stanovených podmínek na základě podané žádosti, u úvěrových smluv se však jedná o smluvní závazkový vztah.

Stejně tak tvrzení obžalovaného, že údaje o jeho příjmu byly pro poskytnutí úvěru irelevantní, neboť poškozená společnost je k úvěru do výše 300 000 Kč nepotřebovala a tedy ani nevyžadovala, je evidentně zkreslené. Svědkyně sice nepožadovala od obviněného potvrzení o jeho zaměstnavateli a výši příjmů, avšak požadovala na něm údaje o tom, zda je zaměstnán, u kterého zaměstnavatele a jaký tam má měsíční příjem. Při ověřování těchto údajů pak bylo zjištěno, že jde o údaje zcela nepravdivé.

Nejvyšší soud tedy v daném případě přisvědčil závěrům soudů nižších stupňů, že jednáním obviněného byly naplněny všechny zákonné znaky skutkové podstaty pokusu trestného činu úvěrového podvodu podle § 8 odst. 1 k § 250b odst. 1, 3 tr. zák.

* poznámka autorky: 1. 1. 2010 nabyl účinnosti nový trestní zákoník, tj. zákon č. 40/2009 Sb.,ve znění pozdějších právních předpisů, který skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvodu upravuje v ustanovení § 211 tr. zák. Touto právní úpravou došlo rovněž k zavedení skutkové podstaty trestného činu dotačního podvodu, a to v ustanovení § 212 tr. zák. Použitelnost tohoto rozhodnutí však není novou právní úpravou dotčena.

JUDr. Bronislava Coufalová, Katedra trestního práva, Univerzita Palackého Olomouc