ANOTACE

Formou anotace seznamuji čtenáře se dvěma články německých autorů k problematice trestné činnosti na dětech, neboť mnohé jejich poznatky jsou dobře využitelné i v naší kriminalistické praxi. Prvý článek se týká ohrožení blaha dětí a policejních opatření, druhý článek pojednává o sexuálně asociovaných smrtelných deliktech na dětech.

Ohrožení blaha dětí a policejní opatření

Autorka v úvodu konstatuje, že je souvislost mezi ohrožením blaha (pokojného života) dětí a kriminalitou mládeže. Oběti této kriminality (výchovně zanedbané děti, sexuálně či jinak zneužité děti) se často samy později stávají pachateli. I statistika ukazuje, že intenzivní pachatelé trestné činnosti pocházejí zpravidla z problémových rodin. Zanedbáním a zneužíváním dětí nevznikají jen přímé tělesné a často hluboké duševní následky, nýbrž i velké škody národohospodářské např. v souvislosti s léčením zneužitých dětí aj.

1. Definice pojmu
1.1. Ohrožení blaha dítěte

Podle rozhodnutí Spolkového soudního dvora z roku 1956 se ohrožením blaha dítěte rozumí „existující nebezpečí v takovém rozsahu, že při dalším jeho vývoji lze s dostatečnou jistotou předpokládat ohrožení blaha dítěte“. Centrála pro dětskou ochranu v Berlíně vyjádřila definici pojmu dětského blaha takto: „Zneužití dítěte (ohrožení blaha dítěte) je (podle společensky platných norem a odůvodněného profesionálního ohodnocení) takové chování nebo jednání rodičů nebo jiných osob v rodině nebo instituci, které vede k nikoli náhodným závažným zraněním, k tělesným a duševním poškozením dítěte a/nebo k ohrožení jeho vývoje, a které si nutně vyžaduje pomoc, event. zásah příslušné instituce do práv subjektů rodičovské péče v zájmu zajištění potřeb a blaha dítěte“.

Je otázkou společenského vývoje a odpovídající právní úpravy, jak dalece děti byly nebo jsou vystaveny rodičovskému násilí při výchově a trestání. Úsloví „kdo své dítě miluje, trestá je“, nebo „buď pochváleno to, co nás činí tvrdým“ jsou maxima pro výchovné praktiky, které ještě ve třicátých a čtyřicátých letech 20. století byly mnohými rodiči uznávány.

Již od 1. 1. 1980 došlo v německém občanském právu k úpravě „práv rodičovské péče“ tak, že

• byly silněji zdůrazněny povinnosti rodičů
• byly silněji zohledněny možnosti souhlasu dítěte
• byly rozšířeny možnosti zásahu státu ve prospěch ohrožených dětí

Výrazně se toto pojetí projevilo v čl. 19. Konvence dětských práv z 20. 11. 1989 (BGBI. 1992 II 121): „U všech opatření týkajících se dětí, ať jsou činěna veřejnými nebo soukromými zařízeními sociální péče, soudy, správními úřady nebo zákonodárnými orgány, je nezbytné přednostně brát v úvahu blaho dítěte“

Stále více se projevuje snaha zejména zefektivnit preventivní opatření. Často vznikají problémy s rozhodnutím, zda je již nutno zakročit. Bohužel někdy dochází k zákroku až tehdy, kdy již došlo u dítěte k fyzickým nebo psychickým újmám.

Špatné zacházení s dítětem, zanedbání péče a zneužití dítěte jsou většinou indikátory hlubších problémů v rodině.

K ohrožení blaha dítěte může dojít ze strany rodičů nebo jiných osob v domácím prostředí nebo v jiných institucích, tj. jeslích, školkách, školách, domovech a zařízeních pro využití volného času.

Zásadou je, že lze zasáhnout do rodičovských práv jen tehdy, ztroskotají-li všechny ostatní možnosti. Rodiče, kteří dovedou své chování vůči dítěti pozitivně změnit, jsou pro blaho dítěte vždy lepší než jakákoli profesionální výchova cizími osobami. Čím více je však dítě vystaveno okolnostem, které mu škodí, tím dříve musí být zabráněno tomu, aby tento stav pokračoval.

1.2. Formy ohrožení blaha dítěte

V literatuře se zpravidla rozlišuje mezi ohrožením blaha dítěte uvnitř rodiny a mimo rodinu. Autorka anotovaného příspěvku tak nečiní. Uvádí čtyři formy ohrožení blaha dítěte:

• Tělesné zneužití, které působí bolest a vede ke zranění (údery rukou nebo předmětem, stisknutí a škrcení, popálení atd.), a to jednorázově, nebo opakovaně jako forma trvalého týrání.
• Zanedbání péče situačně, opakovaně, trvale. Odpovědné osoby tak mohou jednat z nouze, z vlastních zkušeností, z neznalosti nebo nezpůsobilosti. V důsledku toho dochází k podstatnému ovlivnění fyzického a/nebo duševního vývoje dítěte, anebo hrozí riziko těchto následků.
• Duševní zneužití formou odmítnutí nebo snížení oprávněných požadavků, strašení a terorizování, korumpování, vykořisťování a odpírání citové náklonnosti a podpory, čímž snaha dítěte uspokojovat materiální a duchovní potřeby svého vývoje je do jisté míry omezena, frustrována a zmařena, takže vývoj osobnosti dítěte je negativně ovlivněn.
• Sexuální zneužití dospělou osobou (nebo starší mladistvou osobou). Dospělý využívá své autority, právní, fyzické a psychické závislosti dítěte resp. i jeho zvědavosti, náklonnosti a důvěry.

1.3. Statistika

V roce 2007 bylo v policejní kriminální statistice registrováno 79 690 děti jako oběti této trestné činnosti. Z toho bylo 9693 dětí ve věku pod 6 let. Ve věku od 14 do 18 let bylo celkem 111 795 obětí. V anotovaném příspěvku je uvedena řada dalších zajímavých statistických údajů.

2. Opatření policie
2.1. Obrana před nebezpečím

Autorka článku ukazuje povinnosti policie při ochraně dětí před zneužitím ve spolkové zemi Brandenburg (Braniborsko), které vyplývají z „Doporučení k postupu při zanedbání a zneužití dětí i v případech podezření“ (přijal Zemský sněm v r. 2006) a jsou stanoveny v § 1 odst. 1 Policejního zákona této spolkové země. Specifické preventivní i represivní úkoly policie jsou stanoveny v Policejním služebním předpisu (PDV) 382 z roku 1995, který má název „Zpracování věcí mládeže“. Jedná se zejména o

• časté rodinné rozepře, hádky a tělesná napadení
• závislost osob oprávněných k výchově na alkoholu a drogách
• to, že osoby oprávněné vychovávat se opakované dopouštějí protiprávních činů bez utajení před nedospělci
• to, že osoby oprávněné vychovávat svádějí k protiprávním činům nedospělce.

Autorka zmiňuje význam policejní koncepce k ochraně obětí domácího násilí, která je účinná v této spolkové zemi od listopadu 2003. K účinné prevenci je nezbytné odhalovat domácí násilí co nejdříve a do řešení zapojit příslušný úřad pro mládež. Pro účely dokazování v trestním řízení je zapotřebí shromažďovat důkazy, tj. zahájit včas přípravné řízení trestní.

V některých spolkových zemích jsou k ochraně dětí zřízeny „horké linky“, kterých může kdokoliv využít k přímému vyrozumění policie. Zejména v Berlíně a ve spolkové zemi Mecklenburg-Vorpommern (Meklenbursko-Přední Pomořansko) se tím zvýšil počet trestních řízení.

2.2. Trestní stíhání
2.2.1. Významné trestněprávní normy

Podle § 163 tr. ř. má policie „trestné činy vyhledat a učinit bez odkladu všechna potřebná opatření, aby se zabránilo utajení věci.“ Zejména se to týká deliktů vůči dětem.

Dále věnuje autorka pozornost § 171 tr. z. tj. porušení povinnosti pečovat nebo vychovávat. Uvádí, podle čeho může policista zjistit zanedbání těchto povinnost:

• nečisté nebo povětrnostním podmínkám neodpovídající oblečení dětí
• zjevná podvýživa
• zanedbané, silně páchnoucí obytné místnosti
• výskyt hmyzu
• odchody z bytu do pozdních večerních hodin
• silná konzumace alkoholu rodiči
• časté střídání sexuálních partnerů rodičů
• poznatky o častém ponechávání samotných dětí doma

Přivolání pracovníka příslušného úřadu pro mládež má význam i pro zajištění potřebných důkazů.

Autorka dále cituje paragrafy trestního zákona, jejichž skutková podstata se častěji v praxi vyskytuje: § 174 sexuální zneužití osobami pověřenými ochranou dětí, §§ 174a-c sexuální zneužití ve speciálních poměrech závislosti, § 176 sexuální zneužití dětí, § 176a těžké sexuální zneužití dětí, § 176b sexuální zneužití děti s následkem smrti, § 180 podporování sexuálních jednání nedospělců, § 180a vykořisťování prostitutek, §§ 184b/184c/184d rozšiřování, získávání a držení dětské pornografie pomocí rozhlasu, internetu, telefonu a jiných médií.

Nepříznivá situace na tomto úseku vedla v posledních letech k vývoji zvláštního objasňovacího software PERKEO a již koncem roku 1995 zřídil Spolkový kriminální úřad centrálu „Dětská pornografie“, která vypracovává kvalifikované přehledy situace, iniciuje národní a internacionální koncepce potírání této kriminality a iniciuje mezinárodní harmonizaci právních norem na tomto úseku.

Zvláštní pozornost věnuje autorka § 225 tr. z., tj. zneužití ze strany osob odpovědných za ochranu osoby (dítěte, mladistvé nebo bezmocné). Ukazuje, jaké druhy stop vznikají u jednotlivých forem zneužití a jaké psychické následky se projevují u obětí této trestné činnosti.

2.2.2 Požadavky na policejní práci

Autorka akcentuje význam rychlého a pečlivého objasňování, odsouzení pachatele a předcházení sekundární traumatizaci dětských obětí během trestního řízení. Také zdůrazňuje, že vzhledem k závažnosti této kriminality musí policie reagovat i na důvěrná zjištění a prověřovat je.
Pro policii ve spolkové zemi Braniborsko jsou pro zpracování trestných činů proti malým dětem platné tyto zásady:

• Jde-li o podezření ze zneužití dětí, které může být opakováno, jedná se o urgentní záležitost,
• Zpracování deliktů, u nichž jsou obětí děti a zejména malé děti, vyžaduje, aby si zpracovatel případu i jeho představení uvědomovali nebezpečnost činu a vlastní odpovědnost z toho vyplývající.
• Zpracování oznámení týkajících se zneužití dětí musí mít nejvyšší prioritu i při vysokém pracovním zatížení jednotlivého zpracovatele.
• K nejdůležitějším pracovním standardům patří pravidelné interní komunikace na komisariátu k dalšímu postupu zpracování případu a také intenzivní komunikace s externími místy.
• U trestných činů proti malým dětem, které se nedovedou vyjádřit k činu, má zvláštní význam zajištění věcných důkazů. U těchto deliktů je mimořádně důležitá práce na místě činu. Vyhledávání a zajišťování stop musí odpovídat standardu obvyklému u kapitálních zločinů.
• V rámci neodkladných opatření se podle možností přibírají zpracovatelé specializující se na tuto problematiku.
• Včas musí být navázána součinnost s příslušným úřadem pro mládež.
• Nutná je prohlídka těla oběti, podle potřeby odborným lékařem nebo soudním lékařem.
• Zvláštní význam má zjištění svědků vzhledem k povaze vztahů mezi pachatelem a obětí

Protože oba rodiče mají povinnost zabránit tomu, aby jejich dítě bylo pohlavně zneužito, jsou oba trestně odpovědni, dojde-li k tomu (nález Spolkového soudního dvoru z 3. 7. 2003, 4 StR 190/03 m. w. N.)

Podle § 406f tr. ř. má poškozený svědek právo navrhnout přítomnost osoby, ke které má důvěru, např. u výslechu.

Obecně se doporučuje, aby případy zneužití dětí objasňovali specializovaní pracovníci. Ideální je například praxe v Berlíně, kde je centrální komisariát, který spolupracuje s územními úřady pro mládež.

Autorka na základě vlastních zkušeností z Berlína a z Meklenburska uvádí, čeho je třeba si všímat při objasňování případů zanedbání péče o dítě:

• stavu dítěte
• péče o něj, výživy apod.
• zda stav dítěte odpovídá věku a vývoji
• zda jsou poznatelné zdravotní újmy (sejmout plenky!)
• dětských potravin
• jaké jsou možnosti vytápění a přibližné teploty v místnosti
• celkového stavu bytu aj.

Stopami po tělesném ublížení mohou být stopy stisknutí na pažích, stopy spoutání apod. Je třeba pořídit snímky stop a předmětů, kterými mohlo být zranění způsobeno nebo tyto předměty zajistit. Pokud má být dítě vyslechnuto, nezapomenout na přivzetí příslušných osob a předepsaná poučení. V mnoha případech se ukazuje jako nezbytné přibrat odborníka z oboru dětské psychologie, zejména je-li podezření z pohlavního zneužití (doporučuje se zvláštní výslechová místnost, možnost videodokumentace aj.)

3. Sítě k prevenci a rychlé reakci při ohrožení blaha dítěte

Preventivní a represivní opatření policie, která se týkají ochrany dětí, jsou součástí sítě různorodých nositelů odpovědnosti (úřady pro mládež, zdravotní instituce, školy, dětská zařízení, rodiče) podle různých zákonných norem

Policisté v Berlíně a Braniborsku si stěžují na rozdílné pracovní postupy úřadů pro mládež. Objevují se také nové instituce, které nabízejí odborné rady a pomoc. Například v Braniborsku vznikl Sociálně terapeutický ústav jako obecně prospěšný spolek na pomoc dětem, které byly zneužity nebo s nimi bylo jinak špatně nakládáno.

Školy a zařízení pro děti

Ochrana dětí je samozřejmě důležitým úkolem všech institucí, které se zabývají vzděláním, výchovou a péčí o děti. Zde se vytváří preventivní základ pro ochranu dětí. Autorka zmiňuje „vývoj základů pro systém včasného varování před rizikovou situací v zařízeních pro denní péči o děti“ na základě medicínských poznatků v Braniborsku

Zdravotní služba pro děti a mládež

Zdravotní služba pro děti a mládež provádí sociálně pediatrickou péči v úzké spolupráci s obvodními lékaři, klinikami a zařízeními pečujícími o děti. Zjistí-li lékař podezření ze zneužití dítěte nebo zanedbání péče o něj, informuje v prvé řadě úřad pro mládež, který úzce spolupracuje se soudem pro rodinu (analogie našeho soudu pro mládež)

Spolupráce zainteresovaných institucí

Instituce, které jsou zainteresovány na ochraně dětí před zneužitím a zanedbáním, mají spolupracovat, tj. vzájemně se informovat o svých úkonech a možnostech, o způsobech řešení a dosažených výsledcích, společně budovat spolehlivé informační sítě a pořádat další vzdělávání.
V těchto pracovních kolektivech (grémiích) mohou být zastoupeni pracovníci úřadů pro mládež, členové výboru na pomoc mládeži, policisté, zástupci zdravotních úřadů, nemocnic, státní zástupci, advokáti, učitelé, školní psychologové, zástupci dětských domovů, mládežnických klubů, kurzů pro rodinnou výchovu, ženských domovů, sportovních spolků. V čele grémia by však nikdy neměl být policista.

Další vzdělávání

Ve spolkové zemi Braniborsko jsou ke zvýšení kvalifikace pracovní činnosti na úseku ochrany dětí zařazena tato témata:

• Zásadní aspekty ochrany dětí
• Rozeznání případů ochrany dětí
• Součinnost a spolupráce partnerů
• Úkoly / opatření (např. vzetí pod ochranu, odnětí práva pečovat o osobu, práce s rodiči, objasňovací činnost)
• Vzetí pod ochranu s přibráním policie a soudu pro rodinu (v ČR soudu pro mládež)
• Práce s nemotivovanými rodiči
• Zacházení se sexuálním zneužitím dětí a mladistvých
• Zacházení s nebezpečím dětí a mladistvých na drogách
• Ochrana dat

V této souvislosti cituje autorka z Policejního zákona Braniborska tuto část předpisu o ochraně osobních dat podle § 41 odst. 1: „…mohou být předána jen k účelu, k němuž byla získána nebo evidována. Odchylně může policie osobní údaje předat, pokud je to zaprvé zákonem připuštěno, nebo za druhé je to žádoucí k odvrácení nebezpečí a příjemce tyto údaje jiným způsobem nemůže obstarat vůbec nebo nikoliv včas či jen s vynaložením nepřiměřených sil.“

Pokud jde o předání dat veřejným institucím, může policie podle citovaného §, odst. 2, „sama od sebe předat jiným příslušným veřejným místům osobní data, kterými disponuje, pokud se znalost těchto dat zdá být žádoucí ke splnění úkolů příjemce na úseku odvrácení nebezpečí.“

V této souvislosti uvádí autorka, že úřady pro mládež mají podle příslušných předpisů oprávnění vzít pod ochranu děti a mladistvé, jestliže to vyžaduje naléhavé nebezpečí pro blaho dítěte a neodporuje tomu právo rodičů. Potud jsou tedy tyto úřady také „úřady odvracejícími nebezpečí“ podle § 43 odst. 2 braniborského policejního zákona.

Dále pojednává autorka o možnosti předávání údajů sociálního charakteru, zejména o platné výjimce, jestliže informace slouží k ohodnocení rizika nebezpečí.

Autorka se též zmiňuje o tom, že pracovníci úřadů pro mládež často provádějí samostatná šetření, která umožňují pokračování v trestné činnosti a ztěžují zajištění důkazů.

(Nisse, R.: Kriminalistik. Verlagsgruppe Hüthig Jehle Rehm GmbH, Heidelberg 2009, č. 11, s. 613–622.)

Sexuálně asociované smrtelné delikty na dětech

Část 1: Empirické nálezy

Jedná se zejména o vraždy osob mladších 14 let, jejichž počet od devadesátých let v Německu stále klesá. Na úseku trestního stíhání a forenzních disciplín se vede diskuse, zda se má jednat spíše o léčení, nebo izolaci pachatelů a prevenci jejich činů, nebo o jejich úspěšné policejní vyhledávání a stíhání.

Výchozí data: Studie BKA (Spolkového kriminálního úřadu) ke geografii u těžkých sexuálních deliktů

Autor vychází z dostupných empirických poznatků, vlastních zkušeností, vědeckých diskusí a především z tzv. geografické studie BKA z roku 2004, která vznikla na základě vyhodnocení 348 případů těžkých sexuálních deliktů (znásilnění a vražd dětí) spáchaných v Německu cizími pachateli, tj. nikoliv pachateli z řad osob blízkých a známých. Studie se zabývala těmito parametry: relevantními vzdálenostmi (bydliště pachatele a místa činu), velikostí obcí, věkem pachatelů, předchozími policejními poznatky o pachateli, povahou rozhodnutí spáchat čin (spontánně, plánovitě), typem deliktu (jeden, série) a typem oběti (dítě, nikoliv dítě). Při zjišťování, kterým pachatelům šlo nesporně o útok na děti, byly statisticky zahrnuty jen dívenky ve věku do 12 let. Do geografické studie BKA nebyly také zahnuty prostitutky jako oběti násilných deliktů a pachatelé bez stálého místa pobytu. Že jsou prostitutky často obětí trestného činu, se ukazuje v policejní databance ViCLAS (170 případů usmrcení prostitutek).

Nízká prevalence, ale relativně vysoký podíl usmrcených dětí

Ve zmíněné studii se uvádí, že v případech znásilnění bylo 88,70 % nikoliv dětských obětí a 11,21 % dětských obětí, kdežto u sexuálních vražd 69,46 % nikoliv dětských obětí a 30,54 % dětských obětí. Při sexuálně orientovaném útoku cizího pachatele je tedy riziko, že dítě útok nepřežije, více než dvakrát vyšší. Autor to dokazuje takto: „Tedy při n = 515 případech, z toho n = 90 případů s dětskými oběťmi, z nichž n = 51 případů skončilo smrtí, porovnáním s n=116 případy usmrcených dospělých obětí dostaneme číslo 2,08.“

Tabulka 1: Oběti závažných sexuálních násilných deliktů:

druh deliktu	PKS (děti) 1997-2006	PKS (dospělé) 1997-2006	BKA (děti)	BKA (dospělé)
znásilnění podíl	3 414 4 %	77 285 96 %	39 11%	309 89%
sex. vražda podíl	46 18,5 %	203 81,5 %	51 30,5 %	116 69,5 %

Vysvětlivka: PKS = policejní krim. statistika. Případy, které zpracoval Spolkový krim. úřad, jsou uvedeny pod BKA. Jsou uvedeny děti do věku 13 let. Pod sex. vraždou jsou uvedena sexuálně asociovaná usmrcení.

Autor statisticky dokazuje, že u cizích pachatelů je pravděpodobnější usmrcení dítěte (n = 0,57) než nikoliv dětské oběti (p = 27).

Význam předchozího rozhodnutí spáchat čin

Obsáhlou pozornost věnuje autor významu předem promyšleného nebo naopak spontánně spáchaného činu. I zde se ukazuje velký rozdíl u sexuálních vražd na dětech a na dospělých osobách.

Podle studie BKA spáchali cizí pachatelé na dětech a dospělých celkem 348, tj. 67,6 % násilných deliktů spontánně a 167, tj. 32,4 % násilných deliktů plánovitě. Jako vysoce signifikantní se ukázalo plánování sexuálních vražd dětí. Zvýšené riziko pro dětské oběti se ukázalo být skutečností i proto, že měla policie co činit se skupinou pachatelů, která je ochotna značnou měrou překračovat jinak tabuizované hranice. Autor také upozorňuje, že by bylo chybou domnívat se, že musí jít vždy o pedofilní sklony pachatele. Vyskytují se případy, kdy si pachatel vybere za oběť dítě jen proto, že je tato oběť snadněji kontrolovatelná a zvládnutelná.

Jistou pozornost věnuje autor amokovým útokům ve školách, kterých se dopouštějí muži a jejichž oběťmi bývají také častěji muži než ženy.

Za dosavadní dílčí výsledky svého výzkumu považuje autor zjištění, že v případech sexuálně asociovaných usmrcení dětí

• často nestojí v popředí deviantní sexuální vzrušení ve smyslu pedofilní preferenční poruchy,
• avšak často mohou hrát roli specifické agresivní sexuální dynamiky,
• často je dána predeliktní pohotovost k sexuálnímu přepadení,
• zvláštní význam mívají někdy situativní a desinhibitorní dynamiky
• a také to, že disocialita často přispívá k fatálnímu vstupu do situace činu.

Dále se autor zabývá podrobně viktimizací dětských obětí a obavami rodičů,vzdálenostmi těchto deliktů od místa bydliště pachatelů a z toho plynoucími riziky aj. Autor uvádí řadu statistických tabulek a bohatý seznam použitých literárních pramenů, z nichž výstižně cituje podstatu stanovisek jednotlivých autorů.

Část 2: Kriminalistické důsledky

Parametry činu a pravděpodobnost objasnění

Podle studie Dern a kol. z r. 2004 autor uvádí, že v případech, kdy bylo známo místo kontaktu pachatele s obětí, byla pravděpodobnost objasnění až 90 %, v opačném případě jen 40 %. V analyzovaných případech bylo 53 % pachatelů cizích a z nich 57 % pachatelů příležitostných. Ve 40 % případů svědci vypovídali k situaci na kontaktním místě, aniž si toho byli vědomi. 18 % pachatelů bydlelo méně než 60 metrů a ve 35 % případů méně než 400 metrů od kontaktního místa.

Podle studie Keppel a Weis (1994) uvádí, že v případech, je-li známo kontaktní místo a místo nálezu mrtvoly i čas a vzdálenost, zvyšuje se pravděpodobnost objasnění.

Aktuální studie Browna a Keppela (2007)

V této studii se jedná o „child obduction murder“, tj. o případy, kdy dítě zmizelo nebo bylo uneseno, zavražděno a někam přemístěno. Je pochopitelné, že objasnění případů komplikují parametry daného místa a teploty.

Rozlišují se čtyři druhy relevantních míst: místo, kde byla živá oběť naposledy viděna (VLS – victim last seen), místo prvotního kontaktu (IC – initial contact), místo usmrcení (MS – murder site) a místo nálezu mrtvoly (BR – body recovery). Tato místa události se doplňují o příslušný časový údaj prvotního kontaktu mezi pachatelem a obětí.

Autor uvádí, že rozdíly časových a místních parametrů u těchto smrtelných deliktů mohou vzniknout z různých důvodů: Může jít o vědomé chování pachatele, aby minimalizoval pravděpodobnost svého odhalení. Uvědomuje si například, že může dojít ke komunikačním a koordinačním problémům v policii, budou-li místo vraždy a míso nálezu mrtvoly v jiných policejních rajonech, nebo cítí riziko zůstávat delší dobu na místě vraždy a mrtvolu přemístí jinam, aby při ukájení svých sexuálních pudů nebyl rušen.

Autor uvádí vyhodnocení 735 případů sexuálních vražd ve 44 státech USA v letech 1968–2002 a dokumentuje přehlednými tabulkami.

Souhrn a závěr

Z velmi rozsáhlého souhrnu považuji za nejúčelnější uvést autorův poznatek z praxe, že pátrání po neznámém pachateli by nemělo být zaměřeno především na nápadné cizí osoby, nýbrž na osoby, které se mohly v daném místě zdržovat jako obvykle, tj. na nenápadné a často se zde vyskytující sousedy, návštěvníky, řemeslníky, přepravce apod.

V závěru autor akcentuje význam rekonstrukce všech míst, která souvisela s přípravou, spácháním a utajováním těchto smrtelných deliktů na dětech.

(Dern, H.:: Sexuell assoziirtee Tötungsdelikte an Kindern. Teil 1: Empirische Befunde. Kriminalistik, Verlagsgruppe Hüthig Jehle Rehm GmbH, Heidelberg 2009, č. 11, s. 603–611. Teil 2:Kriminalistische Folgerungen. Kriminalistik, Verlagsgruppe Hüthig Jehle Rehm GmbH Heidelberg 2009, č. 12, s. 675-679.)