• dosažení co nejvyššího dlouhodobě udržitelného hospodářského růstu;
• zvyšování zaměstnanosti a životní úrovně v členských státech při současném zachování vnitřní i vnější finanční rovnováhy;
• dosažení zdravé ekonomické expanze v procesu hospodářského rozvoje;
• zahrnutí rozšiřování světového obchodu na multilaterální rovnoprávné základně v souladu s přijatými mezinárodními závazky, což je důležité z hlediska obchodní politiky.

Zdravotnictví a důchodový systém se neobjedou bez diverzifikace rizik. Je zapotřebí provést další reformy zdravotnictví a důchodového systému, aby byla zajištěna jejich dlouhodobá fiskální udržitelnost navzdory výdajovým tlakům, které vytváří stárnutí populace. V obou systémech byly učiněny první slibné kroky, ale je nezbytné vykonat více, zejména diverzifikovat zdroje důchodových příjmů. V uplynulých letech proběhly významné reformy v daňovém systému a systému sociálních dávek. I když řada z provedených změn byla jistě vítaná, zbyly u těchto politik některé nedořešené problémy. Věnujme jim podrobnější pozornost.

• Přesun daňového břemene směrem k méně distorzním daním. Je možné více využívat nepřímých daní, zejména spotřebních, ekologických a majetkových, namísto přímého zdanění příjmů z práce a kapitálu.
• Lepší koordinace daňových a dávkových politik. Jelikož nejsou politiky v těchto dvou oblastech dobře koordinované, dochází někdy k nežádoucím interakcím mezi daňovým a dávkovým systémem. Systematičtější analýza těchto interakcí by mohla pomoci problémům předcházet.
• Odstranění dalších deformací ve zdanění práce a kapitálu. Odlišné zacházení s osobami vykonávajícími závislou činnost (zaměstnanci) a samostatně výdělečně činnými osobami deformuje chování účastníků trhu práce. Ustanovení zákona o dani z příjmů právnických osob, která zvýhodňují některé druhy aktiv a zdroje financování investic před jinými, zase nežádoucím způsobem ovlivňují alokaci investic.
• Snížení regulatorní zátěže kladené na podnikatelský sektor – za cenu nízkých nebo nulových finančních nákladů.
• Další snížení rigidit na trzích produktů a práce. I přes nedávné reformy je stále potřeba snižovat překážky vstupu na trhy produktů, posilovat hospodářskou soutěž, zejména v síťových sektorech a uvolnit regulaci na trhu práce.
• Pokračování v regulatorní reformě. Opatření k uvolnění regulace na trzích produktů a práce by měla být podepřena větší konzistentností v provádění regulatorních politik, se zvláštním důrazem na zjednodušení administrativy a účinné hodnocení dopadů regulace.
• Další rozvoj iniciativ v oblasti elektronické správy (eGovernment). Větší využívání metod elektronické správy by mohlo významným způsobem přispět k dosažení těchto cílů.

Jak zasáhla krize českou ekonomiku?

V dokumentu Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj se konstatuje, že po několika letech růstu, který se blížil šesti procentům HDP ročně, ekonomika České republiky v roce 2008 znatelně zpomalila a ve čtvrtém čtvrtletí téhož roku se dostala do výrazné recese. V roce 2009 poklesl reálný HDP o 4,1 procenta. K tomuto vývoji přispěl kolaps světového obchodu, který následoval po propuknutí celosvětové finanční krize.

Integrace české ekonomiky do mezinárodních dodavatelsko-odběratelských řetězců a zejména specializace na vývoz zboží dlouhodobé spotřeby a kapitálových statků ji učinila zranitelnou. I když již došlo k obnovení růstu, dopad recese na zaměstnanost a životní podmínky se stále prohlubuje.  

Ve své studii se Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj zabývá způsoby, jak v České republice dosáhnout fiskální udržitelnosti. Ve snaze zvrátit rozmáhající se krizi přijala vláda koncem roku 2008 a počátkem roku 2009 řadu fiskálních stimulačních opatření v celkové výši kolem 2,2 procenta HDP roku 2008. Opatření byla rozložena do let 2009 a 2010. Protože v období výrazného růstu, které předcházelo krizi, nebyla důsledně prováděna fiskální konsolidace, neexistoval fiskální prostor pro větší stimul.

V průběhu roku 2009 se rozpočtová rovnováha zhoršovala rychleji, než se předpokládalo. Ve třetím čtvrtletí již vláda předpovídala pro rok 2009 deficit 6,6 procent a pro rok 2010 deficit přes sedm procent HDP, pokud by nebyla přijata nápravná opatření. Vláda na vzniklou situaci reagovala schválením konsolidačního balíčku ještě před přijetím rozpočtu na rok 2010.

Je nutné se připravit na dlouhodobé dopady stárnutí populace

Studie OECD konstatuje, že zajištění dlouhodobé fiskální udržitelnosti je velkou výzvou především vzhledem k fiskálním důsledkům rychlého stárnutí populace. Podle propočtů podíl výdajů souvisejících s věkem na HDP vzroste do roku 2060 o 6,4 procenta. Ještě před krizí Ministerstvo financí odhadovalo, že pokud by nedošlo ke změně politiky, krátce po roce 2040 by tyto výdaje dotlačily veřejný dluh za hranici šedesáti procent HDP a kolem roku 2060 by veřejný dluh dosahoval 250 procent HDP. Po krizi však vypadá dynamika dluhu ještě hůře. Největší podíl na tomto nárůstu má zdravotnictví a důchody, přičemž důchody tvoří významnější část celkové sumy. Reformy, které byly v těchto oblastech v posledních letech učiněny, byly spíše parametrického rázu.