SOUHRN

Text je věnován případům, kdy oběť násilného trestného činu sama pachatele rozhodujícím způsobem motivovala k útoku tím, že mu úmyslně závažným způsobem ublížila. Autor se zabývá obrazem takzvaných vyprovokovaných zabití v odborných dílech z oblasti kriminologie a kriminální psychologie. Výrazu provokace užívá k označení úmyslných jednání oběti před spácháním trestného činu, která mohou být zohledněna jako polehčující okolnosti a eventuelně vést k posouzení skutku pachatele podle mírnějších ustanovení trestních zákonů. Provokace vyjadřuje určitý podíl morální viny oběti na vyústění interpersonálního konfliktu v závažný násilný trestný čin, přičemž tento podíl viny zároveň umožňuje posoudit reakci pachatele shovívavěji z hlediska trestního práva.

Autor rozlišuje dva typy predeliktních situací, z nichž prvý záleží v podstatě v reverzi rolí mezi obětí a násilníkem. Závažná agrese, resp. příkoří vychází zprvu jednoznačně ze strany budoucí oběti a postihuje budoucího pachatele. Poměr sil je dlouhodobě nevyrovnaný v neprospěch pachatele, který je na oběti zpravidla různým způsobem závislý. Trestnému činu typicky předchází soustavné týrání či vydírání ze strany oběti a utlačovaná osoba se v konečném konfliktu zmůže na odpor, který je oběti osudný. Jde především o případy vražd tzv. „domácích tyranů“, jejichž pachatelkami jsou týrané ženy. Druhý typ se naopak vyznačuje relativně vyrovnaným poměrem sil v konfliktu mezi obětí a pachatelem. Oběť se však zachová vůči pachateli způsobem, který do jisté míry omlouvá okamžitou ztrátu sebevlády. Podstatu provokace tu je třeba primárně hledat nikoli v závislostí pachatele na oběti, pociťované tísní a bezvýchodností, ale v samotném konkrétním příkoří, urážce či aktu násilí, které vedlo u pachatele k dočasné ztrátě sebekontroly. Do této kategorie spadají některé z tzv. konfrontačních či „hospodských“ vražd, jež vyplynou z náhodných afektivních srážek v alkoholovém opojení. Patří sem i část úmyslných usmrcení, jimiž vyvrcholilo dlouhodobě konfliktní soužití intimních partnerů. Uvedená taxonomie je konkretizována kasuistikami z rozhodovací praxe českých soudů.

Ve světle poznatků kriminologického rázu se autor zamýšlí nad dvojznačností ustanovení nového trestního zákoníku o zabití (§ 141) a ublížení na zdraví z omluvitelné pohnutky (§ 146a), k jejichž znakům patří i spáchání trestného činu „v důsledku předchozího zavrženíhodného jednání poškozeného“.

Hořák, J.
An aggressive and provoking victim of a violent criminal act
SUMMARY

The text is dedicated to the case when the victim of a criminal act himself or herself motivated the offender to an attack in a decisive way, by having intentionally and cogently harmed him. The author deals with the depiction of so-called provoked slaughter in specialised works from the realm of criminology and criminal psychology. The term provocation is used to indicate intentional behaviour of the victim prior to the commitment of a criminal act, which may be taken into account as extenuating circumstances and may eventually lead to assessment of the offender’s acting according to more lenient stipulations of the penal laws. Provocation expresses a certain proportion of moral culpability on the part of the victim in the interpersonal conflict resulting in a serious violent criminal act, and at the same time, this share in the culpability enables assessing the reaction of the offender more leniently from the perspective of the criminal law.

The author distinguishes between two types of pre-offence situations, out of which the first basically consists in reversal of roles between the victim and the offender. Serious aggression or injustice originates at first clearly on the part of the future victim, affecting the future offender. For a long time, the proportion of strength is unbalanced to the detriment of the offender, who usually is dependent on the victim in various ways. The criminal act is typically preceded by constant maltreatment or blackmail on the part of the victim and the oppressed person may, in a final conflict, muster resistance, which becomes fatal to the victim. These are mainly the cases of murder of so-called “domestic tyrants”, committed by tyrannized women. The second type, on the other hand, is characterised by relatively balanced division in the conflict between the offender and the victim. The victim behaves towards the offender in a way, which, to a certain degree, justifies a momentary loss of self-restraint, though. The nature of provocation needs to primarily be sought not in the dependence of the offender on the victim, perceived as anxiety and hopelessness, but in a particular injustice, offence or violent act, which has lead the offender to temporary loss of self-possession. This category also includes some of the so-called confrontational or „tavern“ murders, which ensue from random emotive slashes under alcoholic inebriation. It so includes part of the intentional murders, in which a long-term conflicting coexistence of intimate partners resulted. The above-mentioned taxonomy is further specified by case reports from the decision-making practice of Czech courts of justice.

In the light of the findings of criminological nature, the author considers the ambiguity of the stipulation of the new penal code on slaughter (§ 141) and bodily harm on excusable grounds (§ 146a), the characteristics of which also include the committal of a criminal act “as a result of previous contemptible behaviour of the injured person”.

Hořák, J.
Das aggressive und provozierende Opfer einer Gewaltstraftat
ZUSAMMENFASSUNG

Der Text ist den Fällen gewidmet, in denen das Opfer einer Gewaltstraftat den Täter zum Angriff auf entscheidende Weise selbst motiviert, indem es ihm vorsätzlich schwerwiegendes Leid antut. Der Autor befasst sich mit der Darstellung der so genannten provozierten Tötung in Facharbeiten im Gebiet der Kriminologie und der Kriminalpsychologie. Den Ausdruck Provokation verwendet er zur Bezeichnung des vorsätzlichen Handelns des Opfers vor der Verübung einer Straftat, das als ein Milderungsumstand berücksichtigt werden kann und eventuell zur Beurteilung der Tat des Täters nach den milderen Bestimmungen der Strafgesetze führen kann. Die Provokation umfasst einen gewissen Anteil der moralischen Schuld des Opfers an der Ausmündung des interpersonalen Konflikts in eine ernste Gewaltstraftat, wobei der Schuldanteil gleichzeitig ermöglicht, die Reaktion des Täters aus strafrechtlicher Sicht nachsichtiger zu beurteilen.

Der Autor unterscheidet zwischen zwei Situationstypen vor einem Delikt, von denen der erste im Grunde auf der Reversion der Rollen zwischen dem Opfer und dem Gewalttäter beruht. Eine folgenschwere Aggression, beziehungsweise ein Unrecht geht zuerst eindeutig vom künftigen Opfer aus und ist gegen den künftigen Täter gerichtet. Das Kräfteverhältnis ist langwährend zum Nachteil des Täters unausgeglichen, der in der Regel vom Opfer auf verschiedene Weise abhängig ist. Der Straftat geht typischerweise systematisches Quälen beziehungsweise die Erpressung durch das Opfer voraus, wobei sich die unterdrückte Person im Endkonflikt zum Widerstand aufrafft, der für das Opfer schicksalhaft wird. Es handelt sich vor allem um Mordfälle an sog. „Haustyrannen“, wobei die Täter misshandelte Frauen sind. Der letztere Typ zeichnet sich im Konflikt zwischen Opfer und Täter vielmehr durch ein relativ ausgeglichenes Kräfteverhältnis aus. Das Opfer verhält sich allerdings gegenüber dem Täter in einer Art und Weise, die den momentanen Verlust der Selbstbeherrschung in gewissem Maße rechtfertigt. Es ist notwendig, den Kernpunkt der Provokation nicht in der Abhängigkeit des Täters vom Opfer, empfunden als Bedrängnis und Ausweglosigkeit, sondern primär im konkreten Unrecht selbst, der Beleidigung beziehungsweise dem Gewaltakt zu suchen, der beim Täter zum momentanen Verlust der Selbstbeherrschung führt. Unter diese Kategorie fällen einige der so genannten Konfrontations- beziehungsweise „Kneipenmorden“, die aus zufälligen affektiven Konflikten im Alkoholrausch hervorgehen. Darunter fällt auch ein Teil der vorsätzlichen Tötungen, mit der ein langes konfliktvolles Zusammenleben der Intimpartner gipfelt. Die genannte Taxonomie wird mit den Kasuistiken aus der Entscheidungspraxis der tschechischen Gerichte konkretisiert.

Im Lichte der Erkenntnisse kriminologischen Charakters denkt der Autor über die Doppelsinnigkeit der Bestimmungen des neuen Strafgesetzes über die Tötung (§ 141) und die Körperverletzung in einer entschuldbaren Gemütsbewegung (§ 146a) nach, zu deren Merkmalen auch die Verübung einer Straftat „infolge des vorherigen verwerflichen Handels des Geschädigten“ gehört.