Trestný čin krádeže vloupáním: teorie a výzkum v zahraničí
PhDr.V. A. POLIŠENSKÁ, PhD., MSc., Psychologický ústav AV ČR
Studie s podporou grantu 406/07/0261 Grantové Agentury ČR “Zkušenost pachatele a její vliv na chování a prevenci”
Úvod
Tento článek se zaměřuje na výzkum trestného činu krádeže vloupáním. Přestože v zahraničí je trestný čin krádeže vloupáním jedním z nejstudovanějších trestných činů, v českém prostředí tomu tak není. Cílem tohoto článku je tedy shrnout dosavadní zahraniční výzkum týkající se vloupání a představit jej českému výzkumnému prostředí.
Vloupání není v českém právním systému definován jako trestný čin. Avšak Trestní zákoník s tímto pojmem operuje, v rámci vniknutí do nějakého prostoru (§ 89, Obecná ustanovení). Výslovně se pak o vloupání pojednává ve vztahu k trestnému činu krádeže.
Oproti tomu, anglo-americký systém Common law definuje vloupání jako nedovolený vstup na cizí majetek za účelem spáchání trestného činu. Různé jurisdikce dále tuto definici upravují dalšími zákonnými prohlášeními.
Pro bližší porozumění krádeže vloupáním nejprve představíme různé teorie vloupání, které se zaměřují na různé druhy tohoto trestného činu. Dále se budeme věnovat chování pachatelů vloupání, zejména jejich strategiím a dalším aspektům ovlivňujícím rozhodování pachatelů konat tento druh trestné činnosti. Tento článek se však nebude věnovat takovým tématům, které jsou obvykle asociovány s vloupáním, jako jsou oběti vloupání, dopad vloupání na oběti či prevence vloupání. Na tato témata doporučuji souhrnnou publikaci Mawbyho (2001), který se těmto tématům věnuje. Velmi detailní a souhrnná kapitola týkající se vloupání vyšla také ve čtrnáctém svazku Crime and Justice (Shover, 1991) a na tuto kapitolu dále navazuje nejnovější souhrnná práce Bernasca (2009), která vyšla v Oxford Handbook on Crime and Public Policy.