Oceňování hasičů na Trojském zámečku
Trojský zámeček, Praha, dne 26.10.2009
Komantář k videu v textové podobě:
V pondělí 26.10. 2009 u příležitosti státního svátku 91. výročí vzniku samostatného československého státu byly v Trojském zámečku předány medaile a plakety HZS ČR. Velký sál Trojského zámečku zaplnilo tentokrát 56 oceněných. Medaile jim předali tentokrát náměstek ministra vnitra Jaroslav Salivar a gen. ředitel HZS ČR genmjr. Miroslav Štěpán. Medaili za statečnost si mezi jinými odnesl Petr Volšička, příslušník dobrovolných hasičů v Liberci. Ten při požáru chaty v Rovensku pod Troskami s nasazením vlastního života vysvobodil čtyři lidi z hořícího objektu.
Petr Volšička: „V tuhle chvíli, kdy tam vlastně jedete zasahovat, tak počítáte s tím, že tam půjdete dovnitř a že tam budete i někoho zachraňovat…“
Na letošním předávání několikrát zaznělo, že lidé, kteří se rozhodnou pracovat v záchranářské sféře si volí takové povolání proto, že pro ně není prací, ale posláním.
J. Salivar: „To je životní volba těch lidí, kteří si to pomáhání svým bližním, když to řeknu takto, vzali jako životní krédo, a to skutečně nejde naučit. Mnozí se můžou v tom zdokonalovat ale v těch lidech musí něco být, co je žene k tomu pomáhání, a to je vlastně základ celého toho integrovaného záchranného systému a celých těch emergentních služeb. Prostě buď to v sobě máte a pak s tím žijete 24 hodin denně a to je to, za co jsem jim děkoval.“
Novináři se zajímali o to, která z medailí je tou nejcennější.
Genmjr. M. Štěpán: „To bychom se museli zeptat asi těch oceněných ale bezesporu na první místo asi vždycky bude patřit to ocenění za záchranu života.“
A nejstarší z oceněných, nestor českého hasičstva, dr. Miroslav Řepiský, který si odnesl medaili za zásluhy o bezpečnost, připomněl, jak moc se liší práce dnešních hasičů od toho, co, dělali hasiči kdysi: „Je to obrovský skok, jaký to zaznamenalo. My jsme začínali v podmínkách velmi velmi těžkých, kdy ještě požární ochrana nebyla doceněna zdaleka, kdy příslušníci požárních útvarů byli spíš něco jako technické služby Národních výborů, stěhovali nábytek, malovali prostory, úřady, prostě něco, co dávno jsme už odbourali…“