Jaroslav Kubera

Zima je za námi, během té příští bude vše jinak. Tedy určitě s chodníky. Parlament schválil novelu zákona o pozemních komunikacích, iniciovanou senátorem Jaroslavem Kuberou. Podle té má mít odpovědnost za úraz na neuklizeném chodníku jeho vlastník. Obce, jimž zpravidla chodníky patří, budou tedy odpovědné i za škody na chodnících, které přiléhají k domům soukromých majitelů a kteří až dosud škodní odpovědnost nesli. A podle už zaběhlé tradice, také chodníky zametali.

Co říkáte tomu, co vaše novela rozpoutala? Radnice kalkulují, na kolik by je nově přišel úklid ve městě a média spekulují, jak se občan dostane přes chodník zavátý sněhem, pokud ho nikdo neuklidí.

A přitom o zametání sněhu vůbec nejde. Pouze přenášíme odpovědnost za majetek na toho, komu patří. Tak, jak to předpokládá i občanský zákoník. Povinnost majitelů domů zametat přilehlý chodník už v zákoně zakotvena není, ale odpovědnost za úraz tam zůstala. A to se snažíme napravit. Nic víc. Novela obcím neukládá, aby předmětné chodníky uklízely. Chodníky malého významu může navíc obec označit tabulkou „Tento chodník se v zimním období neudržuje.”

Z odpovědnosti za úraz na neposypaném chodníku ale byl odvozován předpoklad, že majitelé domů chodníky uklidí. A v obecních plánech zimní údržby se s tím počítalo, s tím, že zbytek komunikací uklidí obec. Teď nepůjde tento princip o co opřít.

Od majitelů domů, kterým se samozřejmě novela líbí, zatím nevzešel žádný signál, že by přestali chodníky uklízet. Asi se v každé obci najde jeden, který se bude domáhat, aby mu sníh před domem odklidila obec. Ale bude muset počkat, než budou uklizeny nejdůležitější komunikace, dopravní tahy a podobně, protože tím je obec povinována i nadále. Pokud se v obci rozumně dohodnou, může dál fungovat, že majitelé domů sníh před domem uklidí. Jenom by už neodškodňovali úrazy ze své kapsy. Ale nic by jim nebránilo, dodržet navyklé pravidlo „uklidit si před vlastním prahem“. Ti, co vlastní obchody a restaurace, nechtějí, aby se bláto a sníh zanesl i do provozovny, ho určitě dodržovat budou.

Obce už nicméně vyčíslily, kolik by je rozšíření úklidu na obecních komunikacích stálo. Hovoří se o miliardách korun.

Pak by ovšem přesně tyto peníze dlužily obce majitelům domů, kteří až dosud chodníky uklízeli. I řešení vyhlášky města Louny v předmětném problému u Ústavního soudu potvrdilo, že povinnosti, které nevyplývají ze zákona, nelze vyžadovat zadarmo.

Jak by tedy bylo nejlépe řešit otázku úklidu ve městě?

Novela nebrání tomu, aby se obce s majiteli domů dohodly na tom, jak se budou chodníky uklízet a tomu přizpůsobily například místní plán zimní údržby. Ambicí novely, kterou jsme předložili, bylo pouze to, aby se úraz na chodnících platil z pojistky toho, komu chodník patří. Půjde-li o obecní chodníky, pak z obecní pojistky, a tu snad všechny obce uzavřenu mají. Jde i o to, aby se uklízelo pokud možno profesionálně a když to majitelé domů neustojí, aby i úklid chodníků zajišťovala obec, respektive firma, kterou si najmou.

A kde by měla obec sehnat na služby této firmy peníze?

Na komunální služby, odvoz odpadků, svícení, výstavbu a údržbu infrastruktury, může obec získat víc peněz, když například využije možnosti navýšit daň z nemovitosti v obci místním koeficientem. A to až pětinásobně nad zákonem stanovenou taxu. 

Padla také námitka, že obce by na rozšíření úklidových služeb nesehnala dostatek lidí. Argument, že lze využít nezaměstnaných, prý zcela neobstojí, protože s využitím institutu veřejně prospěšných prací jsou administrativní potíže.

Jde ale využít například potenciálu lidí, kteří berou sociální dávky. Od prvního července letošního roku musí každý příjemce dávek v hmotné nouzi odpracovat pro obec dvacet hodin. A je jedno, jestli pracuje v zimě, nebo v létě. Statutární město Teplice už má o tuto práci pět set zájemců.

Určit vlastníka chodníku, tedy toho, kdo má platit odškodné za úrazy ze své pojistky, prý není vždy možné. Ne vždy je prý majitelem chodníku obec a pak nastává problém, kdo by měl pojistku platit.

To je uměle vyvolaný problém. 99,9 procenta chodníků patří obci. Je to komunikace, která leží na něčím pozemku. A ten pozemek je zpravidla, právě proto, že jde o místní komunikaci, obecní. V určení vlastníka může nastat i ojedinělá situace, například, když se chodníky prodají. Mohou nastat problémy i s důsledky toho, že některé chodníky si dřív budovali lidé sami, komplikaci může představovat i důsledek předávání komunikací samosprávám. Jsou například silnice, které patří krajskému úřadu a pozemek pod ním patří restituentovi.To proto, žekomunikace byly předávány s tím, že dálnice a silnice první třídy budou patřit státu, dálnice druhé třídy krajům a zbytek komunikací obcím, aniž by se zároveň rozhodlo o tom, komu patří pozemky pod nimi. Ale to jsou opravdu ojedinělé situace. Většina chodníků patří obci.

Text: Alexandra Štefanová
Foto: autorka