Z jednání schůze vlády České republiky dne 4. května 2009
Na své poslední řádné schůzi vláda premiéra Mirka Topolánka projednala a schválila mimo jiné Návrh novely zákona č. 137/2006 Sb., o veřejných zakázkách, který předložil ministr pro místní rozvoj Cyril Svoboda. Primárním účelem novely zákona je transpozice směrnice Evropského parlamentu a Rady 2007/66/ES. Členské státy ES mají povinnost transponovat tuto směrnici do prosince 2009. Směrnice požaduje, aby členské státy zvýšily účinnost přezkumného řízení při zadávání veřejných zakázek. Novela zákona transponuje požadavky směrnice posílením pravomoci Úřadu na ochranu hospodářské soutěže, zejména možností vyslovit neúčinnost smlouvy, která by byla uzavřena v hrubém rozporu se zákonem o veřejných zakázkách. Dále se zřizuje registr osob se zákazem účasti na plnění veřejných zakázek jako sankcí za poskytnutí nepravdivých informací, které mohly ovlivnit posuzování kvalifikace. Zákon o veřejných zakázkách je účinný již přes 2 roky a lze s ohledem na aplikační praxi vyhodnotit nedostatky, které komplikují praktické využití zákona. Vzhledem k výše uvedené nutné novele je vhodné při této příležitosti zjištěné nedostatky odstranit. Dílčí změny, které k odstranění nedostatků vedou, se týkají především zvýšení transparentnosti a efektivity zadávacích řízení, zjednodušení postupu v některých druzích řízení a zjednodušení a zpřesnění ustanovení upravujících prokazování kvalifikace, jako je možnost prokazování kvalifikace pouze kopiemi dokumentů. Rovněž se zmenšuje formalistický přístup zákona o veřejných zakázkách odstraněním povinnosti podepisovat nabídku na dvou místech nebo větším důrazem na skutečnou ekonomickou výhodnost použitých hodnotících kritérií.
Ministr vnitra Ivan Langer předložil na jednání vlády Strategii boje proti extremismu. Rok 2008 lze v problematice extremismu vnímat jako „rok zlomu“, neboť symbolizuje kvalitativní proměnu pravicově extremistické scény, resp. jejího neonacistického spektra. Nebezpečí této scény nelze zjednodušeně charakterizovat zaevidovanou trestnou činností, jejím poklesem či nárůstem. V řadě případů nejsou totiž její pachatelé, kteří bývají poměrně často pod vlivem alkoholu, identifikovatelní jako členové či aktivní příznivci některé z extremistických skupin. Nebezpečí této scény pro společnost spočívá především v zastávané ideologii, jejím šíření a získávání nových příznivců pro boj s tzv. Systémem ze „lepší budoucnost a spravedlivější společnost“. Proto lze očekávat, že neonacističtí aktivisté budou pokračovat ve své snaze vydobýt si pozice na oficiální politické scéně za podpory určité části veřejnosti. Znamená to, že zůstanou „v ulicích“, bude pokračovat jejich radikalizace a budou vyhledávat střety se „Systémem“, resp. s Policií České republiky.
Lze očekávat, že se budou soustřeďovat na další „problémové lokality“ s neuspokojenými příslušníky majority, podobné Janovu, případně se budou pokoušet využít ve svůj prospěch nepříznivou socioekonomickou situaci v některých lokalitách. Skutečnost, že se jim v roce 2008 vůbec poprvé podařilo získat na svou stranu část veřejnosti a její podporu, je varující a představuje nemalé bezpečnostní riziko. To jsou kvalitativně nové momenty, na něž je třeba soustředit pozornost, modifikovat a redefinovat stávající protiextremistickou politiku tak, aby byl rok 2009 rovněž rokem zlomovým, ale v neprospěch neonacistické scény a jejích stávajících ambic. K tomu jsou směrována opatření obsažená v Koncepci boje proti extremismu, která je nedílnou součástí Strategie boje proti extremismu. Koncepce boje proti extremismu přináší návrhy řešení, soustředěné do pěti základních pilířů. Jejich nosnou ideou je preferování konkrétních, jednoduchých a zacílených řešení před řešeními deklaratorními a v praxi nesplnitelnými. Síla extremistů vychází z lidské nevědomosti. Jedinou možností, jak bojovat s jejich štvavou propagandou, je komunikace, otevřenost a nabízení alternativy. Poučení lidé si dokáží vytvořit obranné mechanismy vůči nebezpečným myšlenkám. Výhodnost demokratické alternativy musí vysvětlovat škola. Boj proti extremismu není jen záležitostí Ministerstva vnitra a policie, ale i dalších vládních i nevládních subjektů. Jenom spoluprací s nimi lze extremisty odsunout do role bezvýznamného politického hráče. Specialisté, kteří bojují proti extremismu, musí vědět, co mají dělat a dostat k tomu dostatečný prostor. Profesionalizace je výhodnější než paušální represe. Konkrétní pachatele trestné činnosti je nutné nekompromisně postihovat za efektivního využití stávajících prostředků a mechanismů.
Vláda dále projednala z podnětu ministra vlády Michaela Kocába Návrh úpravy pietních míst v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu. V České republice existují dvě významná pietní místa spojená s problematikou romského holocaustu, v obou případech se jedná o místa, kde existovaly sběrné tábory, v nichž byli Romové v průběhu II. světové války soustřeďováni a následně deportováni do vyhlazovacích táborů. V průběhu pobytu v táborech jich mnoho zahynulo na nelidské podmínky a trýznivé zacházení. V Čechách se jedná o obec Lety u Písku a na Moravě o obec Hodonín u Kunštátu. Důstojné řešení situace v lokalitách bývalých internačních táborů v Letech u Písku a Hodoníně u Kunštátu je na vládní úrovni hledáno již deset let. Návrh vychází z premisy, že je nezbytné vytvořit důstojné podmínky k zajištění památky obětem holocaustu na obou místech, včetně úpravy pietních míst a stanovení správce, který bude o místa trvale pečovat. Na navrhovaném řešení se příslušné resorty shodly. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je spolupředkladatelem tohoto materiálu. V případě bývalého cikánského tábora v Letech u Písku se navrhuje, aby se tímto správcem stal Památník Lidice, a to z důvodu zeměpisné blízkosti, blízkosti poslání a odborností s jakou se Památník Lidice zhostil naplňování svého poslání. Pro tento účel je nutné, aby ministr kultury vydal rozhodnutí, kterým se bude měnit a doplňovat zřizovací listina Památníku v Lidicích, zároveň je nutné navýšit rozpočet Památníku Lidice o částku určenou na jednorázovou úpravu místa a o částku určenou na pravidelnou údržbu místa. V případě bývalého cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu je navrhováno, aby Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy organizačně zajistilo výkon činnosti Mezinárodního vzdělávacího a konferenčního centra, které o toto pietní místo bude pečovat ve spolupráci s Muzeem romské kultury. Za tímto účelem je nutné nabytí areálu státem. Proto bylo navrženo, aby vláda souhlasila s nabytím nemovitého majetku rekreačního střediska Žalov za cenu ve výši 20 mil. Kč z důvodu veřejného zájmu. Česká republika nemá v současné době žádné specializované pracoviště, které by se zabývalo problematikou romského holocaustu, a tento areál tuto potřebu plně pokryje. Centrum bude sloužit mimo jiné pro školy v přírodě a konference a semináře o romském holocaustu. Předpokladem je, že se Centrum Žalov stane plnohodnotně fungující institucí v rámci struktur Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy s minimální závislostí na státním rozpočtu.