SlavkovSlovácká osada je zmiňována k roku 1261 v padělané listině vymezující hranice cisterciáckého opatství ve Vizovicích. Předpokládá se, že k založení Slavkova došlo v rámci předchozí kolonizace úpatí Bílých Karpat podniknuté pány z Rýzmburka. Nasvědčuje tomu mimo jiné název vsi odvozený od osobního jména Slávek, které bylo v jejich rodě velmi oblíbené. V roce 1298 užívá predikát ze Slavkova vladyka Oneš a v roce 1447 náležela ves k veselskému zboží. Následně byla připojena k panství Uherský Ostroh, které po pobělohorských konfiskacích získali Liechtenštejnové. Během tatarského vpádu v roce 1663 byla ves i s vrchnostenským dvorem vypálena. V současnosti je Slavkov domovem přibližně sedmi set obyvatel.
Na historické obecní pečeti nacházíme tři z trávníku vyrůstající květy na stoncích připomínající hvozdík. Znak udělil Slavkovu předseda PS PČR 22. listopadu 2001 zároveň s praporem. V zeleném štítě je pod zlatou hlavou kůl stejné barvy a v nich červené hrábě - mluvící erbovní znamení Hrabišiců (pánů z Rýzmburka). Po stranách hrábě doprovází dva stříbrné květy hvozdíku.
Kresba: Lubomír Zeman
Text: Jan Zachar