K procesu konstituování rekognice jako metody kriminalistické praxe a procesního úkonu v českém trestním řízení
doc. JUDr. Zdeněk KONRÁD, CSc., Policejní akademie ČR v Praze
Odborné publikace zasvěcené problematice historie československé a české kriminalistiky se povětšině podrobně věnují rozvoji kriminalisticko technických metod. Vývoj a konstituování kriminalisticko taktických metod jsou zmiňovány povrchně nebo jsou zcela opomíjeny. Proto je tento článek věnován konstituování jedné z významných kriminalisticko taktických metod.
„Metoda je určitý postup, cesta, způsob s jehož pomocí člověk něco poznává nebo zhotoví“. Kriminalistická praxe má převážně charakter poznávacího procesu, neboť jedním z jejích hlavních úkolů je odhalení, objasnění a poznání kriminalisticky relevantních událostí.
Je všeobecně známým faktem, že se v kriminalistické praxi uplatňují převážně poznávací metody různého stupně obecnosti. Jedná se v prvé řadě o obecně poznávací metody, jakými jsou např. pozorování, měření, srovnávání, popisování, modelování, experimentování atp. nebo metody formálně logického myšlení (analýza, syntéza, dedukce, indukce, hypotéza atp.). Dále jsou to metody převzaté z jiných vědních oborů a přizpůsobené k využití v kriminalistice. Jako příklad lze uvést fyzikální, chemické a fyzikálně chemické metody, využívané při expertizním zkoumání hmotných stop a jiných důkazů. Třetí skupinu metod kriminalistické praxe tvoří její specifické metody. Jedná se o metody, které vznikly v kriminalistice a v kriminalistice jsou převážně využívány; tvoří skupinu metod kriminalisticko technického a kriminalisticko taktického charakteru.
Pokud se shodneme na tom, že metody kriminalistické praxe jsou převážně metodami poznání kriminalisticky relevantní události, můžeme se důvodně domnívat, že mají mít platnost v každé době a ve všech zemích světa, bez ohledu na právní systém atp. To znamená, že musí mít schopnost poznání objektu našeho zájmu bez ohledu na určité formální podmínky jejího využití v praxi různých policejních sborů.
Jinak je tomu u procesních (vyšetřovacích) úkonů. Procesní úkony a důkazní prostředky jsou vymezeny v různé době a v různých zemích světa odlišnými právními předpisy vyplývajícími z různého pojetí a systému práva. Procesní (vyšetřovací) úkony musí mimo jiné splňovat určité formální náležitosti požadované zákonem. V případě rekognice nebo jiné metody kriminalistické praxe se mohou způsoby uplatnění (aplikace) takové metody v trestním řízení (jako procesního úkonu) výrazně lišit v praxi policejních orgánů a orgánů činných v trestním řízení nejen různých zemí, ale i v různých dobách. Příčinou jsou specifické podmínky stanovené zákonodárci té které země nebo v té které době. Právní úpravy rekognice trestními řády platnými v Československu a později v České republice to jednoznačně dokazují. Přes rozdíly v právní úpravě však podstata metody zůstává nedotčena. Současně je třeba připomenout, že ne každá metoda kriminalistické praxe se v procesu poznání kriminalisticky relevantní události uplatňuje vždy pouze ve formě procesního úkonu.