Možnosti a limity systému trestní justice v rámci protidrogové politiky
PhDr. Ivana TRÁVNÍČKOVÁ, CSc., JUDr. Petr ZEMAN, Ph.D., Institut pro kriminologii a sociální prevenci, Praha
Úvod
Současný globální přístup k drogové problematice, založený na mezinárodních protidrogových úmluvách OSN, bývá označován jako prohibiční, neboť zjednodušeně řečeno vychází ze zákazu určitých forem nakládání s vymezeným okruhem látek a tento zákaz vynucuje hrozbou a ukládáním různých sankcí, včetně trestních. Třebaže protidrogové úmluvy představují základní rámec, v němž se jednotlivé signatářské země musejí pohybovat, mají-li dostát svým mezinárodněprávním závazkům, jednotlivé smluvní státy formulují cíle své protidrogové politiky rozdílně a přístup k drogovému problému se mezi nimi někdy diametrálně liší. V takovém kontextu je zákonná represe přirozenou součástí protidrogové politiky a systém trestní justice se svými orgány její přirozenou složkou. Konkrétní forma a míra zapojení systému trestní justice do realizace protidrogové politiky je však předmětem diskusí mezi odborníky, politiky i laiky, a v každé zemi závisí na celé řadě faktorů, jako jsou politická a ekonomická situace země, právní tradice a kultura, citlivost obyvatelstva na problémy související s užíváním drog a mnoho dalších. Z téhož důvodu nelze usilovat o určení „jedině správné“ či „nejlepší“ formy působení trestní justice v protidrogové politice, neboť podmínky její činnosti, tak jako okolnosti celé protidrogové politiky, se v různých zemích liší.
Při vymezování role trestní justice v protidrogové politice je třeba si vyjasnit dva okruhy otázek. Především čeho lze prostředky, kterými trestní justice disponuje, dosáhnout, co jimi lze ovlivnit. Budeme-li přijímat opatření v oblasti trestní justice s představou, že vyřeší problém ležící mimo sféru jejího vlivu, budeme permanentně zklamáni. Dále je pak nutno se rozhodnout, kterých výsledků, jichž lze prostřednictvím činnosti trestní justice dosáhnout, skutečně dosáhnout chceme. Nejde jen o to, který výsledek je žádoucí a který nikoliv, ale též zda je použití daného opatření k jeho dosažení účelné a přiměřené. Je třeba zohlednit aspekty ekonomické a jako zásadní kritérium respektovat princip subsidiarity trestní represe.
Pracovníci Institutu pro kriminologii a sociální prevenci realizovali v letech 2005–2007 výzkum s názvem „Možnosti trestní justice v protidrogové politice“. Cílem výzkumu bylo shromáždit relevantní údaje z různých zdrojů, jež by přispěly k poznání možností a mezí systému trestní justice v protidrogové politice ČR, a tedy k řešení prvního z výše uvedených okruhů otázek. Předmětem výzkumu byly prostředky trestního práva (a souvisejících právních oborů) využívané po r. 1989 při postihu drogové kriminality, jakož i vývoj drogové kriminality a drogové scény v ČR po r. 1989. Tento článek shrnuje některé výsledky výzkumu a závěry, které z něj vyplynuly.
V první části výzkumu, ukončené v r. 2006, spočívalo metodologické těžiště v analýze právních předpisů a dostupné odborné literatury, dále v analýze dokumentů relevantních státních orgánů, a konečně v analýze statistických údajů Policie ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR k drogové problematice. Druhá - empirická část studie prezentuje poznatky získané z vytypovaných trestních spisů a z rozsáhlého dotazníkového šetření mezi experty zabývajícími se drogovou problematikou v orgánech systému trestní justice ČR (tj. mezi soudci, státními zástupci, policisty z Národní protidrogové centrály SKPV PČR, pracovníky celní správy a pracovníky vězeňské služby). Tato druhá část studie byla ukončena v r. 2007.
Současný globální přístup k drogové problematice, založený na mezinárodních protidrogových úmluvách OSN, bývá označován jako prohibiční, neboť zjednodušeně řečeno vychází ze zákazu určitých forem nakládání s vymezeným okruhem látek a tento zákaz vynucuje hrozbou a ukládáním různých sankcí, včetně trestních. Třebaže protidrogové úmluvy představují základní rámec, v němž se jednotlivé signatářské země musejí pohybovat, mají-li dostát svým mezinárodněprávním závazkům, jednotlivé smluvní státy formulují cíle své protidrogové politiky rozdílně a přístup k drogovému problému se mezi nimi někdy diametrálně liší. V takovém kontextu je zákonná represe přirozenou součástí protidrogové politiky a systém trestní justice se svými orgány její přirozenou složkou. Konkrétní forma a míra zapojení systému trestní justice do realizace protidrogové politiky je však předmětem diskusí mezi odborníky, politiky i laiky, a v každé zemi závisí na celé řadě faktorů, jako jsou politická a ekonomická situace země, právní tradice a kultura, citlivost obyvatelstva na problémy související s užíváním drog a mnoho dalších. Z téhož důvodu nelze usilovat o určení „jedině správné“ či „nejlepší“ formy působení trestní justice v protidrogové politice, neboť podmínky její činnosti, tak jako okolnosti celé protidrogové politiky, se v různých zemích liší.
Při vymezování role trestní justice v protidrogové politice je třeba si vyjasnit dva okruhy otázek. Především čeho lze prostředky, kterými trestní justice disponuje, dosáhnout, co jimi lze ovlivnit. Budeme-li přijímat opatření v oblasti trestní justice s představou, že vyřeší problém ležící mimo sféru jejího vlivu, budeme permanentně zklamáni. Dále je pak nutno se rozhodnout, kterých výsledků, jichž lze prostřednictvím činnosti trestní justice dosáhnout, skutečně dosáhnout chceme. Nejde jen o to, který výsledek je žádoucí a který nikoliv, ale též zda je použití daného opatření k jeho dosažení účelné a přiměřené. Je třeba zohlednit aspekty ekonomické a jako zásadní kritérium respektovat princip subsidiarity trestní represe.
Pracovníci Institutu pro kriminologii a sociální prevenci realizovali v letech 2005–2007 výzkum s názvem „Možnosti trestní justice v protidrogové politice“. Cílem výzkumu bylo shromáždit relevantní údaje z různých zdrojů, jež by přispěly k poznání možností a mezí systému trestní justice v protidrogové politice ČR, a tedy k řešení prvního z výše uvedených okruhů otázek. Předmětem výzkumu byly prostředky trestního práva (a souvisejících právních oborů) využívané po r. 1989 při postihu drogové kriminality, jakož i vývoj drogové kriminality a drogové scény v ČR po r. 1989. Tento článek shrnuje některé výsledky výzkumu a závěry, které z něj vyplynuly.
V první části výzkumu, ukončené v r. 2006, spočívalo metodologické těžiště v analýze právních předpisů a dostupné odborné literatury, dále v analýze dokumentů relevantních státních orgánů, a konečně v analýze statistických údajů Policie ČR a Ministerstva spravedlnosti ČR k drogové problematice. Druhá - empirická část studie prezentuje poznatky získané z vytypovaných trestních spisů a z rozsáhlého dotazníkového šetření mezi experty zabývajícími se drogovou problematikou v orgánech systému trestní justice ČR (tj. mezi soudci, státními zástupci, policisty z Národní protidrogové centrály SKPV PČR, pracovníky celní správy a pracovníky vězeňské služby). Tato druhá část studie byla ukončena v r. 2007.