Odbor azylové a migrační politiky  

Přejdi na

Státní služba  


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Kdo je kdo - orgány odpovědné v ČR za vnitřní bezpečnosti

 

Prezident republiky
Postavení prezidenta republiky a jeho místo v bezpečnostním systému ČR vymezuje zejména:
  • ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR;
  • ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR;
  • zákon č. 218/1995 Sb., o rozsahu branné povinnosti a vojenských správních úřadech;
  • zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR;
  • zákon č. 220/1999 Sb., o průběhu základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení a o některých právních poměrech vojáků v záloze
  • zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání;
  • zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR;
  • zákon č. 153/1994 Sb., o zpravodajských službách ČR (dále jen „zákon o zpravodajských službách“);
  • zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny;
  • zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu;
  • zákon č. 114/1993 Sb., o Kanceláři prezidenta republiky;
  • zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech (branný zákon), (dále jen „branný zákon“).
Jako vrchní velitel ozbrojených sil ČR prezident:
  • schvaluje základní vojenské řády;
  • jmenuje a odvolává náčelníka Vojenské kanceláře prezidenta;
  • propůjčuje čestné nebo historické názvy vojenským útvarům, propůjčuje bojové zástavy;
  • stanoví průběh základní nebo náhradní služby a vojenských cvičení; úpravu některých právních poměrů vojáků v záloze, vojenského kázeňského práva, vztahů mezi příslušníky ozbrojených sil a výkonu vojenské činné služby;
  • stanoví způsob propouštění vojáků ze základní nebo náhradní služby a z vojenského cvičení; stanoví důvody, pro které lze prominout nahrazování zameškané základní nebo náhradní služby a vojenského cvičení, a služební orgán, jenž o prominutí může rozhodnout.
Prezident má možnost účastnit se zasedání vlády, vyžádat si od ní a od jejích členů informace a projednávat s vládou nebo s jejími členy záležitosti, které patří do jejich působnosti. Totéž platí pro jednání parlamentu. Podle ústavního zákona o bezpečnosti má prezident právo účasti na schůzích BRS, právo vyžadovat od BRS a jejích členů zprávy a projednávat s BRS nebo s jejími členy otázky spadající do jejich působnosti.
Podle § 8 zákona o zpravodajských službách podávají zpravodajské služby prezidentovi republiky jednou za rok a kdykoli o to požádá zprávy o své činnosti. V případech zjištění, která nesnesou odkladu, předávají zpravodajské služby informace prezidentovi republiky bezprostředně. Prezident republiky s vědomím vlády ukládá úkoly zpravodajským službám v mezích působnosti těchto služeb. Podávání zpráv, předávání informací a ukládání úkolů se u Bezpečnostní informační služby (BIS) uskutečňuje prostřednictvím ředitele této služby a u Úřadu pro zpravodajské styky a informace (ÚZSI) a Vojenského zpravodajství (VZ) prostřednictvím příslušných ministrů. Při předávání informací v případě zjištění, která nesnesou odkladu, se tak může stát i jen s vědomím ředitele BIS nebo příslušného ministra.
Vláda a prezident ukládají zpravodajským službám úkoly v mezích působnosti těchto služeb. Prezident ukládá zpravodajským službám úkoly s vědomím vlády.
Za vojenských krizových stavů (souvisejících se zajišťováním obrany ČR) prezident vykonává výše uvedené pravomoci z titulu vrchního velitele ozbrojených sil ČR.
Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu disponuje prezident nařizovací mocí v rámci mimořádných opatření.
  • Prezident je za válečného stavu povinen vyhovět návrhu vlády a nařídit mobilizaci, demobilizaci nebo nařídit mimořádné odvody (§ 44, 46 branného zákona).
  • Je zcela v pravomoci prezidenta adresovat vojákům, kteří se nacházejí v zahraničí, výzvu, aby se po vyhlášení válečného stavu přihlásili do ozbrojených sil spojeneckého státu, v němž pobývají nebo do něhož se mohou přesunout. O tomto opatření rozhoduje prezident samostatně bez návrhu (§ 45 odst. 2 branného zákona). Jeho rozhodnutí se však vztahuje jen na ty vojáky, kteří mají dočasné úlevy ze služební povinnosti a existují okolnosti nezávislé na jejich vůli, které jim brání v možnosti nastoupit mimořádnou službu v AČR.
  • Prezident udílí na základě vlastního posouzení žádosti občanů ČR povolení k jejich vstupu do ozbrojených sil cizích států (§ 54 branného zákona). Povolení, které může prezident kdykoli odvolat, pozbývá automaticky platnosti při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu.
  • Cizím státním příslušníkům může prezident udělit povolení ke vstupu do ozbrojených sil ČR i za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu.
  • Prezident neodpovídá za přípravu a zajišťování obrany státu; odpovědnost nese vláda. Prezident je pouze informován a konzultován ve věcech přípravy a zajišťování obrany státu nebo při realizaci opatření, jež mají prověřit systém zabezpečení obrany státu.
  • Úloha prezidenta v rámci přípravy strategických plánů obrany a bezpečnosti ČR má pouze konzultativní povahu.
Právo prezidenta vetovat parlamentem přijatý návrh zákona (čl. 50 Ústavy ČR) může být za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu suspendováno. Suspenze prezidentova práva je podmíněna přijetím vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání a platí jen při vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu. V ostatních případech (nouzový stav) probíhá zkrácené jednání v režimu stavu legislativní nouze podle zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny a zákona č. 107/1999 Sb. o jednacím řádu Senátu, pro něž zůstává prezidentovo právo veta zachováno.
Za nevojenských krizových stavů (nesouvisejících se zajišťováním obrany ČR) nemá prezident žádné konkrétní pravomoci.

Parlament ČR
Postavení parlamentu a jeho místo v bezpečnostním systému ČR vymezuje zejména:
  • ústavní zákon č. 1/1993 Sb., Ústava ČR
  • ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR;
  • zákon č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny;
  • zákon č. 107/1999 Sb., o jednacím řádu Senátu.
Zákonodárná moc v ČR náleží dvoukomorovému parlamentu. Parlament schvaluje zákony, vztahující se k problematice obrany a bezpečnosti státu, spolurozhoduje o orientaci bezpečnostní politiky ČR a:
  • vyhlašuje stav ohrožení státu nebo válečný stav (Poslanecká sněmovna a Senát; Senát v době rozpuštění Poslanecké sněmovny);
  • může zrušit vyhlášení nouzového stavu (Poslanecká sněmovna, Senát pouze v případě jejího rozpuštění);
  • rozhoduje o vyslání ozbrojených sil ČR a udílí souhlas s pobytem ozbrojených sil cizích států na dobu delší 60 dnů nebo v závažných případech; je oprávněn zrušit uvedená rozhodnutí, pokud je učiní vláda v případech ostatních – při splnění podmínek stanovených čl. 43 odst. 4 a 5 Ústavy ČR (Poslanecká sněmovna a Senát; Senát sám v době rozpuštění Poslanecké sněmovny);
  • schvaluje zákon o státním rozpočtu a státní závěrečný účet (pouze Poslanecká sněmovna);
  • projednává zprávu o plnění programového prohlášení vlády, jejíž součástí je mj. zahraniční politika, obrana, vnitřní bezpečnost a integrovaný záchranný systém (pouze Poslanecká sněmovna);
  • interpeluje předsedu vlády nebo její jednotlivé členy (pouze poslanci Poslanecké sněmovny);
  • rozhoduje o účasti ČR v organizacích kolektivní obrany a o účasti ČR v obranných systémech mezinárodní organizace, jíž je ČR členem (Poslanecká sněmovna a Senát);
  • dává souhlas k ratifikaci vojenských mezinárodních smluv (Poslanecká sněmovna a Senát).
Za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požádat parlament, aby projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání (čl. 8 ústavního zákona o bezpečnosti). O takovém návrhu se Poslanecká sněmovna usnese do 72 hodin od jeho podání a Senát do 24 hodin od jeho postoupení Poslaneckou sněmovnou. Jestliže se Senát v této lhůtě nevyjádří, platí, že je návrh zákona přijat.
Zkrácené jednání ve smyslu ustanovení čl. 8 se netýká vládních návrhů zákonů (zákonných opatření) předkládaných v době nouzového stavu (i v době, kdy žádný mimořádný stav vyhlášen není). Ke spěšnému projednávání těchto zákonů lze použít § 99 zákona č. 90/1995 Sb., o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, ustanovení o zákonodárném procesu ve stavu legislativní nouze (jedním ze zde uvedených důvodů je i bezpečnost státu). Poslanecká sněmovna však posuzuje, zda nastaly podmínky pro vyhlášení stavu legislativní nouze, uvedené v odst. 1. citovaného zákona. Vyhlášení stavu legislativní nouze nezakládá nárok na projednání vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání, o tom rozhoduje předseda Poslanecké sněmovny. Poslanecká sněmovna poté sama posuzuje, zda jsou splněny podmínky pro projednání vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání. O vyhlášení stavu legislativní nouze a o projednávání vládního návrhu zákona ve zkráceném jednání tedy rozhoduje Poslanecká sněmovna.
Návrh zákona přikáže předseda Poslanecké sněmovny k projednání jedinému výboru. Poté je návrh zákona projednáván plénem Poslanecké sněmovny ve dvou čteních. Po obecné rozpravě může bezprostředně následovat podrobná rozprava ve třetím čtení.
Schválený návrh zákona je postoupen Senátu. Návrh zákona je přikázán k projednání výboru či výborům. Předseda Senátu svolá jeho schůzi nejpozději do 10 dnů od postoupení návrhu zákona Senátu. Senát podle § 118 zákona o jednacím řádu Senátu může projednat návrh zákona postoupený Poslaneckou sněmovnou ve zkráceném jednání. Podmínkou je žádost vlády a souhlas Senátu, není tedy samozřejmostí, že by byl návrh zákona projednávaný za stavu legislativní nouze ve zkráceném jednání v Poslanecké sněmovně automaticky ve zkráceném jednání projednáván také v Senátu. Senát také na takto svolané (nebo již probíhající a takto doplněné) schůzi nejprve hlasuje o tom, zda návrh zákona projedná ve zkráceném jednání. V obecné rozpravě se řečnická doba omezí zpravidla na 5 minut. Zákon se bud' schválí nebo zamítne, jinak následuje podrobná rozprava, ve které je možné podávat pozměňovací návrhy. Pro návrhy zákonů, které Senát vrátil s pozměňovacími návrhy či které zamítl, platí § 97 zákona o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, který stanoví, že o vráceném či zamítnutém návrhu zákona Poslanecká sněmovna hlasuje nejdříve za 10 dnů od jeho doručení poslancům.
Parlament schvaluje zákony i v době krizových stavů. Za krizových situací má parlament zejména zákonodárnou a kontrolní funkci. Poslanecká sněmovna dává předchozí souhlas k prodloužení nouzového stavu.. Pokud je rozpuštěna, rozhoduje Senát. K prodloužení nouzového stavu nebo k jeho zrušení stačí souhlas většiny přítomných poslanců, příp. senátorů.
O vyhlášení nebo zrušení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu rozhodují obě komory parlamentu na žádost vlády. O přijetí takového usnesení se v každé komoře hlasuje zvlášť, přitom není vyloučeno přijetí usnesení ve stejný okamžik nebo dřívější přijetí usnesení Senátem. K přijetí usnesení je nutná nadpoloviční většina všech členů každé komory. Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, rozhoduje o vyhlášení nebo zrušení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu Senát. Za takové situace je podle čl. 33 Ústavy ČR Senát za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu oprávněn přijmout na návrh vlády zákonné opatření a přijímat jej i ve zkráceném jednání.
Návrh na vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu přijímají Senát a Poslanecká sněmovna usneseními, která jsou publikována ve Sbírce zákonů a uveřejňována v hromadných sdělovacích prostředcích.
Za stavu ohrožení státu nebo válečného stavu Poslanecká sněmovna na návrh vlády přijímá návrh nouzového nebo válečného rozpočtu a mimořádného státního závěrečného účtu. Návrh takového rozpočtu nelze v Poslanecké sněmovně projednat ve zkráceném jednání, neboť zákon o jednacím řádu Poslanecké sněmovny takový postup neumožňuje.
Projednávání zákonných opatření ve zkráceném jednání za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu je upraveno zákonem o jednacím řádu Senátu. Pokud je Poslanecká sněmovna rozpuštěna, rozhoduje ve zkráceném jednání na návrh vlády pouze Senát. Podle § 123 odst. 1 zákona o jednacím řádu Senátu se Senát usnese o návrhu zákonného opatření do 72 hodin od jeho předložení vládou.
Senátu v době rozpuštění Poslanecké sněmovny přísluší přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu a vyžadují přijetí zákona. Zákonné opatření může Senátu navrhnout pouze vláda.
Senát nemůže přijímat formou zákonného opatření ústavní zákony, zákon o státním rozpočtu, návrh státního závěrečného účtu, volební zákony a mezinárodní smlouvy podle čl. 10 a čl. 33 odst. 2 Ústavy ČR Navíc je „zastupování“ Poslanecké sněmovny Senátem vázáno pouze na rozpuštění Poslanecké sněmovny. Je opomíjena skutečnost, že dolní komora může být po určitou dobu platně neusnášeníschopná. Za takové situace může k rozpuštění Poslanecké sněmovny dojít nejdříve po třech měsících od doby, kdy nastala skutečnost způsobující její neusnášeníschopnost. Po dobu tří měsíců tak vzniká legislativní vakuum, v němž nelze přijímat zákony. Dále po dobu tří měsíců Senát nemůže:
  • rozhodovat o prodloužení nebo zrušení nouzového stavu;
  • rozhodovat o vyhlášení nebo zrušení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu;
  • vyslovit souhlas s vysláním ozbrojených sil ČR mimo území republiky;
  • vyslovit souhlas s pobytem ozbrojených sil jiných států na území ČR, pokud o nich nerozhoduje vláda.
Parlament je také všeobecným kontrolním orgánem pro činnost vlády a dalších složek, které se podílejí na zajišťování bezpečnosti státu. Kontrolní činnost parlament provádí prostřednictvím vlastních kontrolních orgánů. v Poslanecké sněmovně tuto úlohu plní Výbor pro obranu a bezpečnost, v Senátu pak Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost (VZVOB).
Výbor pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny a Výbor pro zahraniční věci, obranu a bezpečnost Senátu se zabývají především:
  • návrhy zákonů, které se dotýkají obrany a bezpečnosti státu nebo k ní mohou mít nějaký vztah;
  • návrhem zákona o státním rozpočtu a státním závěrečným účtem kapitoly Ministerstva obrany a Ministerstva vnitra (jen VOB Poslanecké sněmovny);
  • návrhy vojenských smluv a návrhy úmluv omezujících zbrojeni;
  • návrhy na vyslání ozbrojených sil ČR mimo území ČR a návrhy na pobyt ozbrojených sil cizích států na území ČR;
  • informacemi o stavu armády a její výzbroje a návrhy na modernizaci;
  • zadáváním veřejných zakázek pro ozbrojené síly ČR;
  • kontrolou některých zpravodajských služeb (jen orgány Poslanecké sněmovny).
Výbor pro obranu a bezpečnost Poslanecké sněmovny zřídil podvýbor pro zpravodajskou činnost (11 členů) a podvýbor pro integrovaný záchranný systém a civilní nouzové plánování (9 členů). Poslanecká sněmovna ustavila Stálou komisi pro kontrolu činnosti Bezpečnostní informační služby (7 členů), Stálou komisi pro kontrolu činnosti vojenského obranného zpravodajství (7 členů), a Stálou komisi pro kontrolu použití operativní techniky Policie ČR (5 členů).

Vláda ČR
Postavení vlády a její místo v bezpečnostním systému ČR vymezuje zejména:
  • Ústava ČR;
  • ústavní zákon č. 110/1998 Sb., o bezpečnosti ČR;
  • zákon č. 218/1999 Sb., o rozsahu branné povinnosti a o vojenských správních úřadech;
  • zákon č. 219/1999 Sb., o ozbrojených silách ČR;
  • zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR;
  • zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon);
  • zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů, (dále jen „zákon o HOPKS“);;
  • usnesení vlády ze dne 19. března 1998 č. 188, Legislativní pravidla vlády (pravidla přípravy, tvorby, obsahu a formy právních předpisů), v platném znění
  • usnesení vlády ze dne 16. září 1998 č. 610, Jednací řád vlády, v platném znění.
Vláda je jako vrcholný orgán výkonné moci odpovědná za zajišťování bezpečnosti státu a za řízení a funkčnost celého bezpečnostního systému ČR. Vláda je ze své činnosti odpovědná Poslanecké sněmovně.
Vláda:
  • je oprávněna vyhlásit nouzový stav v případě živelních pohrom, ekologických nebo průmyslových havárií, nehod nebo jiného nebezpečí, které ve značném rozsahu ohrožují životy, zdraví nebo majetkové hodnoty anebo vnitřní pořádek a bezpečnost. Je-li nebezpečí z prodlení, může vyhlásit nouzový stav předseda vlády. Jeho rozhodnutí vláda do 24 hodin od vyhlášení schválí nebo zruší. Nouzový stav může vyhlásit jen s uvedením důvodů na určitou dobu a pro určité území;
  • musí vyhlášení nouzového stavu oznámit Poslanecké sněmovně;
  • musí spolu s vyhlášením nouzového stavu určit, která základní práva a svobody budou omezeny a jaké povinnosti budou uloženy;
  • navrhuje Parlamentu vyhlášení stavu ohrožení státu, je-li bezprostředně ohrožena svrchovanost státu nebo územní celistvost státu anebo jeho demokratické základy.
Rozhodnutí vlády vyhlásit nouzový stav (schválit rozhodnutí předsedy vlády o vyhlášení nouzového stavu) musí obsahovat krizová opatření, zahrnující i omezení základních práv a svobod a uložení povinností. K přijetí rozhodnutí o vyhlášení nouzového stavu je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech členů vlády. Rozhodnutí o nouzovém stavu se zveřejní v hromadných sdělovacích prostředcích a vyhlašuje se stejně jako zákon. Účinnosti nabývá okamžikem, který se v rozhodnutí stanoví.
Důležitý je rozdíl mezi činností vlády v běžném stavu a při krizových situacích včetně válečného stavu:
Vláda především:
  • vyhodnocuje možná rizika a hrozby v oblasti bezpečnosti ČR a činí nezbytná opatření ke snížení, popřípadě vyloučení těchto rizik;
  • schvaluje strategickou koncepci obrany státu;
  • řídí proces plánování obrany státu, rozhoduje o základních opatřeních přípravy státu k obraně a jejím organizování;
  • rozhoduje o základních směrech výstavby, přípravy a použití ozbrojených sil ČR;
  • schvaluje koncepci mobilizace ozbrojených sil ČR a schvaluje koncepci přípravy občanů k obraně státu;
  • rozhoduje o opatřeních k účinnému fungování bezpečnostního systému ČR;
  • rozhoduje o prioritách plnění úkolů. které souvisejí se zajišťováním obrany státu;
  • rozhoduje o opatřeních potřebných pro vedení války.
Vláda je dále oprávněna:
  • stanovit nařízením pozastavení pravidelné odvodní povinnosti podle potřeb doplňování ozbrojených sil;
  • zkrátit nařízením délku civilní služby;
  • navrhovat prezidentovi republiky povolání vojáků v záloze k mimořádné službě;
  • navrhovat prezidentovi republiky zrušení mimořádných opatření, nařídit mobilizaci, demobilizaci a mimořádné odvody;
  • schvalovat strukturu armády, koncepci její výstavby a celkové počty vojáků;
  • nařízením určit objekty důležité pro obranu státu a úseky státních hranic střežené vojáky Armády ČR;
  • rozhodnout na návrh ministra vnitra o použití Armády ČR k záchranným pracím, k zabezpečení letecké přepravy humanitární a zdravotnické pomoci atp.;
  • stanovit nařízením ty orgány státní správy, v nichž vojáci plní služební úkoly obranného charakteru a počet vojáků v nich;
  • určit pozemky a stavby, které mohou mít za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu strategický význam;
  • nařídit místní, osobní a časovou působnost a konkrétní stanovení omezení svobody pohybu a pobytu a práva pokojně se shromažďovat a jiných práv;
  • zadávat úkoly zpravodajským službám, koordinovat a kontrolovat jejich činnost;
  • jmenovat a odvolávat ředitele Bezpečnostní informační služby a ředitele Národního bezpečnostního úřadu;
  • udílet souhlas se jmenováním a odvoláním ředitele Úřadu pro zahraniční styky a informace, ředitele Vojenského zpravodajství.
Předseda vlády je předsedou BRS, a v případech, kdy je funkce prezidenta republiky neobsazená, přebírá (v souladu s článkem 66 Ústavy ČR) vrchní velení nad ozbrojenými silami ČR.
I v době krizových situací, včetně válečného stavu, je vláda stále odpovědna Poslanecké sněmovně. Vláda v běžném stavu rozhoduje ve sboru a svá rozhodnutí vydává formou nařízení vlády nebo usnesení vlády, která zavazují všechny členy vlády, vedoucí jiných ústředních správních úřadů, vedoucí ostatních správních úřadů, a stanoví-li tak zákon, i právnické a fyzické osoby. Stejně je tomu i v krizových situacích včetně válečného stavu.
Při hrozbě vzniku krizové situace a po vyhlášení nouzového stavu, stavu ohrožení státu nebo válečného stavu, kdy je potřebné brát ohled na limitovaný čas, který je pro jednání vlády a její rozhodování k dispozici, se jednání vlády řídí „Dodatkem k Jednacímu řádu vlády, platným v době krizové situace“. Jednání se vlády procedurálně zjednodušuje a zrychluje.
Po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu může vláda požadovat, aby parlament projednal vládní návrh zákona ve zkráceném jednání, s výjimkou zákona ústavního. Po vyhlášení stavu ohrožení státu nebo válečného stavu předkládá vláda Poslanecké sněmovně návrh nouzového nebo válečného státního rozpočtu a mimořádný státní závěrečný účet na zbytek roku.
Vláda je též po dobu stavu ohrožení státu nebo válečného stavu na základě zákona o zajišťování obrany a krizového zákona oprávněna (povinna) ve smyslu ust. § 53 odst. 1 zák. o zajišťování obrany nařízením omezit ta základní lidská práva a svobody, u nichž to Listina základních práv a svobod předpokládá a u nichž je to nezbytné pro řešení vzniklé krizové situace.
V hospodářské oblasti není vláda povinna zavést regulační opatření. Těchto opatření může užít, pokud si situace vyžádá potřebu zavést regulaci chodu hospodářství (krizové hospodářství). Po dobu krizových stavů může vláda na základě zákona o HOPKS, v platném znění, zavést regulační opatření v hospodářské oblasti.
V oblasti mezinárodní spolupráce může vláda rozhodnout o vyslání ozbrojených sil ČR mimo území ČR nebo rozhodnout o pobytu ozbrojených sil cizích států na území ČR, a to nejdéle na dobu 60 dnů, jde-li o plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení, o účast na mírových operacích podle rozhodnutí mezinárodní organizace, jíž je Česká republika členem, a to se souhlasem přijímajícího státu, či o účast na záchranných pracích při živelních pohromách, průmyslových nebo ekologických haváriích. Vláda dále rozhoduje o průjezdu ozbrojených sil jiných států přes území ČR nebo o jejich přeletu nad územím ČR, o účasti ozbrojených sil ČR na vojenských cvičeních mimo území ČR a o účasti ozbrojených sil jiných států na vojenských cvičeních na území ČR. Takové rozhodnutí vlády platí nejvýše na dobu 60 dnů. Jestliže je nutné učinit rozhodnutí, které přesahuje dobu 60 dnů, či se jedná o ostatní případy nad rámec čl. 43 odst. 4 a 5 Ústavy ČR, rozhoduje parlament. Pokud vláda rozhodne o vyslání ozbrojených sil ČR mimo území republiky nebo o pobytu ozbrojených sil cizích států na území ČR z důvodu plnění závazků z mezinárodních smluv o společné obraně proti napadení (spojenecká smlouva), může tak učinit jen během válečného stavu. Tato podmínka je naplněna, jestliže se smluvní strany zavázaly k vzájemné vojenské pomoci v případě ozbrojeného konfliktu.
Vláda může se souhlasem Zahraničního výboru (ZV) Poslanecké sněmovny nařízením stanovit, měnit, pozastavovat, zrušovat nebo obnovovat mezinárodní sankce.
Důležitou roli sehrává I. místopředseda vlády jako koordinátor bezpečnostní problematiky.
Úřad vlády ČR
Postavení Úřadu vlády ČR a jeho místo v bezpečnostním systému ČR vymezuje zejména:
  • zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky (dále jen „kompetenční zákon“)
  • zákon č. 218/2002 Sb., o službě státních zaměstnanců ve správních úřadech a o odměňování těchto zaměstnanců a ostatních zaměstnanců ve správních úřadech (služební zákon).
Úřad vlády ČR je ústředním orgánem státní správy, který plní úkoly spojené s odborným, organizačním a technickým zabezpečením činnosti vlády.
 
Bezpečnostní rada státu (BRS)
 
BRS v rozsahu pověření, které stanovila vláda, koordinuje a vyhodnocuje problematiku bezpečnosti ČR a připravuje vládě návrhy k jejímu zajišťování.
BRS je zřízena ústavním zákonem o bezpečnosti. Její složení a činnost je dále upřesněna usnesením vlády ze dne 10. června 1998 č. 391 o Bezpečnostní radě státu a o plánování opatření k zajištění bezpečnosti ČR, v platném znění (dále jen „usnesení vlády o BRS“).
BRS je stálý pracovní orgán vlády, který v rozsahu pověření stanoveném vládou koordinuje a vyhodnocuje problematiku bezpečnosti ČR a připravuje vládě návrhy k jejímu zajišťování (plánování).
Základním úkolem BRS je podílet se na tvorbě spolehlivého a funkčního bezpečnostního systému ČR, zabezpečovat koordinaci a kontrolu opatření k zajištění bezpečnosti ČR a mezinárodních závazků.
V návaznosti na současná rizika a hrozby v oblasti bezpečnosti ČR je BRS koncipována jako orgán pro přípravu opatření v této oblasti, ale současně i pro řešení vzniklé krizové situace. Je orientována na komplexní zajišťování bezpečnosti ČR.
BRS tvoří předseda vlády a další členové vlády podle rozhodnutí vlády. Prezident má právo účastnit se schůzí BRS, vyžadovat od ní a jejích členů zprávy a projednávat s ní nebo jejími členy otázky, které patří do jejich působnosti.
Jednání BRS se mohou na základě usnesení vlády o BRS zúčastnit podle potřeby i další ústavní činitelé, vedoucí jiných správních úřadů, kteří nejsou členy BRS, guvernér ČNB a představitelé orgánů územní samosprávy a další odborníci.
Předseda BRS svolává schůze BRS pravidelně, nejméně však jednou za tři měsíce, případně podle potřeby.
BRS má předsednictvo, které na svých jednáních zejména posuzuje aktuální bezpečnostní situaci ve světě a v ČR. Předsednictvo BRS je složeno z předsedy BRS (premiér), místopředsedy BRS (v současnosti I. místopředseda vlády a ministr vnitra) místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí, ministra obrany a ministra financí. Jednání předsednictva BRS se zúčastňuje ředitel sekretariátu BRS.
Činnost BRS zabezpečuje sekretariát BRS. Funkci sekretariátu BRS vykonává odbor obrany a bezpečnosti Úřadu vlády ČR.
Přestože byla BRS ustavena na základě ústavního zákona, není ústavním orgánem a není jí tímto ani žádným jiným zákonem dána pravomoc přijímat rozhodnutí v oblasti zajištění bezpečnosti ČR. Na základě usnesení vlády o BRS může BRS v oblasti zajišťování bezpečnosti ČR žádat informace a analýzy od všech ministrů a vedoucích jiných správních úřadů a ukládat jim úkoly spojené se zajišťováním bezpečnosti ČR.
BRS může podle potřeby, zpravidla na návrh členů BRS, zřizovat a rušit odborné pracovní skupiny, v jejichž čele stojí zpravidla člen BRS, které se zabývají dílčími otázkami v oblasti působnosti BRS, zejména připravují podklady pro zasedání BRS.
BRS je tělesem, které na centrální úrovni vyhodnocuje rizika a hrozby a přijímá příslušná opatření. k tomuto využívá pracovní orgány.
 
V rámci BRS působí
a) čtyři stálé pracovní výbory BRS:
Výbor pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky (VKZBP)
Hlavním úkolem VKZBP je koordinace zahraniční bezpečnostní politiky ČR s důrazem na mezinárodní postavení ČR a na vztahy s mezinárodními bezpečnostními organizacemi. Kromě projednávání relevantních materiálů pro BRS zajišťuje VKZBP informovanost zainteresovaných resortů o aktuální zahraniční bezpečnostní situaci a jejích aspektech s důrazem na mezinárodní postavení ČR. Je v gesci místopředsedy vlády a ministra zahraničních věcí.
Výbor pro obranné plánování (VOP)
Hlavním úkolem VOP je koordinace plánování opatření k zajištění obrany ČR. Je v gesci ministra obrany.
Výbor pro civilní nouzové plánování (VCNP)
Hlavním úkolem VCNP je koordinace a plánování opatření k zajištění ochrany vnitřní bezpečnosti státu, obyvatelstva a ekonomiky, kritické infrastruktury, zabezpečování preventivních opatření proti použití ZHN včetně řešení odstraňování následků jejich použití a koordinaci požadavků na civilní zdroje, nezbytné pro zajištění bezpečnosti ČR. Je v gesci 1. místopředsedy vlády a ministra vnitra.
Výbor pro zpravodajskou činnost (VZČ)
Hlavním úkolem VZČ je koordinace činností zpravodajských služeb ČR a plánování opatření k zajištění zpravodajské činnosti a spolupráci státních orgánů, které získávají, shromažďují a vyhodnocují informace nezbytné pro zajištění bezpečnosti ČR. VZČ samostatně nevyvíjí zpravodajskou činnost. Je v gesci předsedy vlády ČR. Výkonným místopředsedou je 1. místopředseda vlády a ministr vnitra, který řídí jednání a činnost VZČ, nerozhodne-li předseda VZČ jinak.
b) Ústřední krizový štáb (ÚKŠ)
V systému BRS je zařazen také ÚKŠ, který je podle krizového zákona pracovním orgánem vlády k řešení krizových situací. ÚKŠ není výkonným orgánem, ale pouze předkládá návrhy na řešení krizových situací na schůzi BRS nebo v případě nebezpečí z prodlení přímo vládě. ÚKŠ zejména zabezpečuje operativní koordinaci, sledování a vyhodnocování stavu realizace opatření přijímaných vládou, ministerstvy a jinými správními úřady k zamezení vzniku nebo k řešení vzniklé krizové situace, nebo jiné závažné situace a poskytuje podporu činnosti orgánům krizového řízení územních správních úřadů a orgánům územní samosprávy. Podle charakteru krizové situace předseda vlády jmenuje předsedou ÚKŠ ministra obrany (krizová situace vojenského charakteru – vnější vojenské ohrožení ČR, plnění spojeneckých závazků v zahraničí a účast ozbrojených sil ČR v mezinárodních operacích na obnovení a udržení míru) nebo ministra vnitra (krizová situace nevojenského charakteru – ostatní druhy ohrožení ČR, při poskytování humanitární pomoci většího rozsahu do zahraničí a při zapojení ČR do mezinárodních záchranných operací v případě havárií a živelních pohrom).
V případě vyhlášení krizového stavu se součástí Ústředního krizového štábu stává Ústřední povodňová komise a Ústřední nákazová komise.
K řešení mimořádných událostí a krizových situací spojených s bioterorismem a ochraně veřejného zdraví je při ÚKŠ zřízena Odborná pracovní skupina pro biologickou ochranu.
ministerstva a ostatní ústřední správní úřady
Úkoly ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů při zajišťování bezpečnosti ČR vycházejí z platných zákonů, počínaje „kompetenčním zákonem“ a z dalších právních norem včetně krizového zákona. Dále vyplývají z usnesení vlády, z usnesení BRS a v neposlední řadě z krizových plánů a plánů obrany. Koordinaci plnění těchto úkolů v rámci ministerstev a ostatních ústředních správních úřadů zajišťují jejich pracoviště krizového řízení.
 
 
Ministerstvo zahraničních věcí (MZV)
Role ministerstva v oblasti bezpečnosti ČR podle kompetenčního zákona spočívá v odpovědnosti za zabezpečení vztahů ČR k ostatním státům, mezinárodním organizacím a integračním uskupením, a koordinuje aktivity vyplývající z dvoustranné a mnohostranné spolupráce. MZV dále zejména:
  • koordinuje činnost ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy v oblasti zahraničních vztahů a v jim svěřených úsecích státní správy, působí k tomu, aby na těchto úsecích byly dodržovány závazky vyplývající pro ČR z mezinárodních smluv, jakož i z členství ČR v mezinárodních organizacích
  • zajišťuje ochranu práv a zájmů ČR a jejích občanů v zahraničí
  • řídí zastupitelské úřady v zahraničí
  • plní úkoly při zabezpečování styků s orgány cizích států v ČR a v zahraničí
  • koordinuje a zabezpečuje přípravu, sjednávání a vnitrostátní projednávání mezinárodních smluv a dohod
  • zabezpečuje vyhlašování mezinárodních smluv, jimiž je ČR vázána
  • sleduje dodržování a provádění mezinárodních smluv a dohod z hlediska uplatňování zájmů zahraniční politiky ČR
  • uděluje souhlas v případech dovozu a vývozu vojenského materiálu.
MZV při plnění výše uvedených úkolů z hlediska zahraniční bezpečnostní politiky především:
  • prosazuje bezpečnostní zájmy ČR na mezinárodním poli včetně mezinárodních institucí
  • koordinuje a podílí se na realizaci zahraniční bezpečnostní politiky za účelem ochrany a prosazování bezpečnostních zájmů ČR
  • sbírá a vyhodnocuje informace o vývoji bezpečnostní situace ve světě a následně informuje BRS/vládu a navrhuje opatření a další postup
  • přispívá k hodnocení hrozeb a rizik na celostátní úrovni.
Koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky provádí MZV i prostřednictvím Výboru pro koordinaci zahraniční bezpečnostní politiky (VKZBP), který je součástí systému BRS. V rámci VKZBP jsou přijímány návrhy rozhodnutí pro BRS/vládu a je zajišťována informovanost jednotlivých resortů.
Významnou roli při zajišťování bezpečnostních zájmů ČR sehrávají diplomatická a konzulární služba ČR. Diplomatická služba plní především zahraničně-politické úkoly, zatímco konzulární služba je zapojena především do kontroly a regulace pohybu osob.
 
 
Ministerstvo obrany (MO)
Ministerstvo je v oblasti bezpečnosti podle kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy zejména pro:
  • zabezpečování obrany ČR
  • řízení Armády ČR
  • správu vojenských újezdů.
    MO jako orgán pro zabezpečování obrany:
  • se podílí na zpracování návrhu vojenské obranné politiky státu
  • připravuje koncepci operační přípravy státního území
  • navrhuje potřebná opatření k zajištění obrany státu vládě ČR, BRS a prezidentovi
  • koordinuje činnost ústředních orgánů, správních orgánů a orgánů samosprávy a právnických osob důležitých pro obranu státu při přípravě k obraně
  • řídí vojenskou zpravodajskou službu a vojenské obranné zpravodajství
  • zabezpečuje nedotknutelnost vzdušného prostoru ČR a koordinaci vojenského letového provozu s civilním letovým provozem
  • organizuje a provádí opatření k mobilizaci Armády ČR, k vedení evidence občanů podléhajících branné povinnosti a k vedení evidence věcných prostředků, které budou za stavu ohrožení státu nebo za válečného stavu poskytnuty pro potřeby Armády ČR
  • povolává občany ČR k plnění branné povinnosti.
MO organizuje součinnost s armádami jiných států a vykonává státní dozor nad radiační ochranou ve vojenských objektech.
MO k zajišťování obrany státu podle zákona č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR (dále jen „zákona o zajišťování obrany“) plní tyto úkoly:
  • navrhuje vládě základní opatření k přípravě a organizování obrany státu; k tomu zejména zpracovává obranné koncepce a požadavky na zabezpečení obrany státu
  • odpovídá za proces plánování obrany státu a koordinuje jeho přípravu; k tomu může vyžadovat od příslušných ministerstev, jiných správních úřadů a obcí podkladové materiály; ministerstva, jiné správní úřady a obce jsou povinny požadavkům vyhovět
  • odpovídá za zabezpečení mobilizace ozbrojených sil ČR; k tomu může vyžadovat od příslušných ministerstev, jiných správních úřadů a obcí součinnost; ministerstva, jiné správní úřady a obce jsou povinny požadavkům vyhovět
  • vede soubornou evidenci věcných prostředků určených k zabezpečení ozbrojených sil ČR navazující na evidenci vedenou územními vojenskými správami
  • přezkušuje prostřednictvím svých orgánů přípravu mobilizace ozbrojených sil ČR; k tomu jsou pracovníci, které pověřilo ministerstvo, oprávněni vstupovat do objektů kontrolovaných subjektů
  • prověřuje opatření pro zabezpečení obrany státu v rozsahu stanoveném vládou
  • řídí přípravu občanů k obraně státu; rozsah přípravy občanů k obraně státu
  • pro potřeby radiační monitorovací sítě na území ČR se podílí na zajištění sítě včasného zjišťování radiační situace, měřicích míst na uzávěrách a na hraničních přechodech, mobilních skupin a letecké skupiny a zajišťuje letecké prostředky průzkumu.
Ministerstvo vnitra (MV)
Ministerstvo je v oblasti bezpečnosti podle kompetenčního zákona, ústředním orgánem státní správy pro vnitřní věci, zejména pro:
  • veřejný pořádek a další věci vnitřního pořádku a bezpečnosti ve vymezeném rozsahu, včetně dohledu na bezpečnost a plynulost silničního provozu
  • jména a příjmení, matriky, státní občanství, občanské průkazy, hlášení pobytu a evidenci obyvatel
  • sdružovací a shromažďovací právo a povolování organizací s mezinárodním prvkem
  • zbraně a střelivo
  • požární ochranu
  • cestovní doklady, povolování pobytu cizinců a postavení uprchlíků
  • státní hranice, jejich vyměřování, udržování a vedení dokumentárního díla
  • veřejné sbírky
  • krizové řízení (nesouvisející se zajišťováním obrany)
  • civilní nouzové plánování
  • ochranu obyvatelstva a
  • integrovaný záchranný systém.
MV zajišťuje komunikační sítě pro Policii ČR, složky integrovaného záchranného systému a územní orgány státní správy.
 
 
Ministerstvo financí (MF)
Postavení Ministerstva a jeho místo v bezpečnostním systému ČR vymezuje zejména:
  • zákon č. 2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy ČR
  • zákon č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech
  • zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon)
  • zákon 61/1996 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti
  • zákon 13/1993 Sb. (celní zákon)
  • zákon 12/2002 Sb., o státní pomoci při obnově území postiženého živelní nebo jinou pohromou
  • zákon 219/2000 Sb., o majetku ČR a jejím vystupování v právních vztazích.
MF je v oblasti bezpečnosti ústředním orgánem státní správy zejména pro státní rozpočet, státní závěrečný účet, státní pokladnu ČR, finanční trh s výjimkou dozoru nad kapitálovým trhem v rozsahu působnosti Komise pro cenné papíry, daně, poplatky a clo, finanční hospodaření, věci devizové včetně pohledávek a závazků státu vůči zahraničí, ochranu zahraničních investic, hospodaření s majetkem státu, ceny a pro činnost zaměřenou proti legalizaci výnosů z trestné činnosti. MF koordinuje příjem finanční zahraniční pomoci.
MF zodpovídá za přípravu opatření pro krizové situace v oblasti narušení finančního a devizového hospodářství státu velkého rozsahu v segmentech:
  • Státního rozpočtu a státního závěrečného účtu – které reagují zejména na makroekonomickou nerovnováhu, nestabilitu financování veřejného sektoru a neudržitelnost narůstající dluhové zátěže
  • Daní a cel – které reagují zejména na dlouhodobou ekonomickou nerovnováhu (např. dlouhodobý propad ekonomického růstu, hyperinflaci), systémové vady a netransparentnost daňového systému, nestabilitu právního prostředí a rozsáhlé živelní pohromy
  • Bankovnictví – který reaguje zejména na úvěrové, tržní, likvidní, operační a obchodní rizika
  • Pojišťovnictví – který reaguje zejména na komerčním pojištěním nefinancovatelné rozsáhlé katastrofy, rozsahem svých následků převyšující zdroje tohoto odvětví, kolaps finančních trhů nebo některých jeho segmentů, přímý útok na informační technologie odvětví pojišťovnictví a špatné strategické vedení pojišťoven
  • Devizového hospodářství – který reaguje zejména na odliv kapitálu, nepředvídatelný pokles exportu, pokles cen aktiv, fundamentální vývoj ekonomiky, velkou finanční liberalizaci bez adekvátní regulace trhu a deficit běžného účtu platební bilance
  • Domácí měny - který reaguje zejména na nabídkové (nákladové) a poptávkové faktory cenového vývoje a na inflační očekávání
  • Cenové politiky - který reaguje zejména na výkyvy ve světové ekonomice, špatnou koordinaci makroekonomické politiky mezi centrální bankou a vládou, upřednostňování alokační a redistribuční funkce systému veřejných financí před funkcí makroekonomickou, výkyvy v cenách základních surovin (zejména ropa) a mimoekonomické nahodilé vlivy.
V souladu s ustanovením § 46 zákona č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů, (dále jen „atomový zákon“) MF pro potřeby radiační monitorovací sítě na území ČR zajišťuje provoz určených částí měřicích míst na hraničních přechodech a podílí se na zajištění mobilních skupin zajišťujících tato měření.
 
 
Ministerstvo dopravy (MD)
Ministerstvo v oblasti bezpečnosti ČR plní úkoly ve věcech silniční, železniční, letecké a vnitrozemské vodní dopravy a námořní dopravy. Při výkonu funkce národního leteckého úřadu, námořního úřadu, drážního správního úřadu, silničního správního úřadu a speciálního stavebního úřadu dbá zájmů obrany a bezpečnosti státu. V oblasti mezinárodní spolupráce odpovídá za provádění mezinárodních smluv a dohod v dopravě. Pokud se na zajišťování bezpečnosti podílí jiný resort, zejména MV a MF (především pasová a celní služba, např. Chicagská úmluva o mezinárodním civilním letectví, č. 147/1947 Sb.).
MD při plnění úkolů v oblasti bezpečnosti zejména:
  • vypracovává koncepci hospodářských opatření pro krizové stavy jako součást dopravní politiky státu
  • spolupůsobí na zachování základních funkcí státu za krizových situací
  • podílí se na plánování obrany státu včetně operační přípravy státního území z hlediska dopravní infrastruktury
  • vydává Národní bezpečnostní program ochrany civilního letectví před protiprávními činy
  • zpracovává krizový plán a typové plány za oblast dopravy
  • připravuje předrealizační opatření k použití pohotovostních zásob (především mostních provizorních konstrukcí)
  • podílí se na plánování civilních zdrojů v jednotlivých oborech dopravy
  • spolupracuje v oblasti prevence z hlediska boje proti terorismu.
Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO)
Ministerstvo je v oblasti bezpečnosti podle kompetenčního zákona ústředním správním úřadem pro:
  • energetiku
  • jednotlivá odvětví průmyslu
  • vnitřní a zahraniční obchod
  • využívání surovin včetně státních hmotných rezerv.
MPO v této oblasti spolupracuje s Českou energetickou inspekcí, Českou obchodní inspekcí a Licenčním úřadem.
MPO v rámci NATO zastupuje Českou republiku společně se Správou státních hmotných rezerv v Průmyslovém plánovacím výboru NATO (IPC).
Ministerstvo informatiky (MI) (oblasti nyní spadající pod Ministerstvo vnitra)
Ministerstvo je podle § 18 kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy pro informační a komunikační technologie, telekomunikace a poštovní služby.
Činnosti MI upravuje:
  • zákon č. 365/2000 Sb., o informačních systémech veřejné správy a o změně některých dalších zákonů
  • zákon č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů, zákon č. 29/2000 Sb., o poštovních službách
  • zákon č. 227/2000 Sb., o elektronickém podpisu.
MI z hlediska zajištění výkonu státní správy a funkce státu za krizových stavů v rámci své působnosti odpovídá zejména za:
  • dálkový přístup k správním agendám (portál veřejné správy);
  • realizaci jednotné bezpečné a sdílené komunikační infrastruktury orgánů veřejné moci
  • atestaci a sjednocování informačních systémů veřejné správy;
  • tvorbu státní politiky a zabezpečení mezinárodních vztahů v oblasti elektronických komunikací (Tamperská úmluva, CCPC NATO)
  • provádění úkolů poštovního regulátora
  • akreditaci certifikačních autorit podle zákona o elektronickém podpisu.
Ministerstvo zemědělství (MZe)
Ministerstvo je v oblasti bezpečnostního systému ČR podle kompetenčního zákona ústředním orgánem státní správy zejména pro oblast:
  • vodního hospodářství s výjimkou ochrany přirozené akumulace vod, ochrany vodních zdrojů a ochrany jakosti povrchových a podzemních vod
  • péče o potraviny ( potravinářského průmyslu)
  • veterinární péče
  • rostlinolékařské péče
  • lesního hospodářství s výjimkou území národních parků.
Za účelem předcházení nebezpečným nákazám a jejich zdolávání je v gesci ministra zemědělství vytvářena Ústřední nákazová komise (dále jen „ÚNK“) jako jeho trvalý poradní orgán a u krajských veterinárních správ jsou vytvářeny nákazové komise.
 
Ústřední nákazová komise:
  • se schází podle potřeby ve vztahu k situaci na území ČR
  • jedná na základě předloženého programu k řešení nebezpečných nákaz
  • se vyjadřuje k předloženým návrhům k přijetí mimořádných veterinárních opatření, schvaluje a koordinuje další činnosti spojené s realizací mimořádných veterinárních opatření
  • spolupracuje se zástupci MZe, SVS, MV, MO, MF, MZV a ČIŽP.
V souladu s ustanovením § 46 zákona atomového zákona MZe se pro potřeby radiační monitorovací sítě na území České republiky podílí na zajištění měřicích míst kontaminace potravin.
 
Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV)
Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, civilní službu, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky.
MPSV koordinuje přípravu v oblasti zajišťování bezpečnosti ČR k připravenosti na řešení vojenských i nevojenských krizových situací z hlediska:
  • zabezpečení výplaty dávek nemocenského pojištění, důchodového zabezpečení, státní sociální podpory a dávky sociální podpory
  • vykonávání péče o děti a mládež, pokud tuto péči nemohou v krizové situaci vykonávat rodiče nebo jiný zákonný zástupce
  • poskytování pečovatelské služby potřebným občanům
  • poskytování sociální péče v zařízeních sociální péče
  • vyhledávání a spojování rodin postižených válečným konfliktem a pomoci opuštěným dětem a sirotkům
  • organizace a materiálně technické přípravy rekvalifikace a profesní přípravy pracovních sil z hlediska potřeb válečného hospodářství
  • organizace a materiálně technické přípravy k vyhledávání vhodných osob z řad uchazečů o zaměstnání pro povolávání do pracovní výpomoci nebo pracovní povinnosti.
MPSV provádí kontrolu přijímaných opatření v oblasti zajišťování bezpečnosti ČR k připravenosti na řešení vojenských i nevojenských krizových situací u přímo řízených organizací.
 
 
Ministerstvo životního prostředí (MŽP)
Ministerstvo je orgánem státní správy pro ochranu životního prostředí a v rámci bezpečnostního systému zajišťuje:
  • zpracování krizového plánu resortu a zpracování koncepce krizového řízení a zapracování jejich výstupů do příslušných legislativních a koncepčních dokumentů (celostátní koncepce ochrany přírody a krajiny, celostátní koncepce technické ochrany životního prostředí, státní politika životního prostředí) za účelem zmírnění následků ohrožení životního prostředí
  • postupy pro řešení povodní, dlouhodobých inverzních situací, průmyslových havárií způsobených nebezpečnými chemickými látkami, znečištění ovzduší, nadměrného hromadění odpadů, zejména nebezpečných, odstraňování starých ekologických zátěží a starých důlních děl, sesuvů půd a řícení skal, škodlivých účinků nebezpečných chemických látek
  • ochranu před povodněmi
  • vypracování informačního systému krizového řízení v oblasti životního prostředí
  • zpracování dokumentů o zdrojích rizik a omezení jejich škodlivého působení na životní prostředí
  • modernizaci předpovědní, varovné a hlásné služby
  • vymezení oblastí z náchylností k porušení stability svahů a řícení skal
  • podporu ochrany systému kritické infrastruktury v rámci resortu životního prostředí
  • opatření v oblasti obrany v rámci resortu životního prostředí.
V období mimo povodeň a po dobu povodní je v souladu s platnou legislativou připraven systém povodňových orgánů obcí, obcí s rozšířenou působností (v hlavním městě Praze městských částí) a krajů, zastřešený Ústřední povodňovou komisí (dále jen „ÚPK“) v gesci ministra životního prostředí. Tyto orgány řídí, kontrolují, koordinují a v případě potřeby ukládají úkoly v celém rozsahu řízení ochrany před povodněmi a informují vládu. ÚPK není začleněna pod ÚKŠ, je ze zákona samostatným výkonným orgánem ustaveným vládou na úseku ochrany před povodněmi.
V souladu s ustanovením atomového zákona MŽP pro potřeby radiační monitorovací sítě na území ČR zajišťuje meteorologické služby a podílí se na zajištění sítě včasného zjišťování radiační situace, měřících míst kontaminace ovzduší a měřících míst kontaminace vody.
 
 
Ministerstvo spravedlnosti (MSpr)
Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro soudy, státní zastupitelství a vězeňství.
MSpr se v souladu s kompetenčním zákonem v oblasti bezpečnosti podílí zejména na plnění úkolů vnitřní bezpečnosti státu. Resortní organizace (soudy, státní zastupitelství a Vězeňská služba ČR) plní zejména úkoly na úsecích boje proti závažné hospodářské a finanční kriminalitě, korupci, nelegálnímu obchodu s drogami, organizovanému zločinu ad.
Soudy jsou vykonavatelem soudní moci.
Vězeňská služba ČR je připravena posílit Policii ČR při řešení krizových situací a v omezeném rozsahu i působit při mírových misích v zahraničí.
Ministerstvo spravedlnosti se výrazně podílí i na legislativním zajištění úkolů vnitřní bezpečnosti a pořádku.
 
 
Ministerstvo pro místní rozvoj (MMR)
Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy ve věcech regionální politiky, politiky bydlení, rozvoje domovního a bytového fondu a pro věci nájmu bytů a nebytových prostor, územního plánování a stavebního řádu, investiční politiky, cestovního ruchu a pohřebnictví.
MMR:
  • spravuje finanční prostředky určené k zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu
  • koordinuje činnosti ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy při zabezpečování politiky bydlení a regionální politiky státu, včetně koordinace financování těchto činností, pokud tyto prostředky přímo nespravuje.
MMR zabezpečuje informační metodickou pomoc vyšším územním samosprávným celkům, městům, obcím a jejich sdružením. MMR zajišťuje činnosti spojené s procesem zapojování územních samosprávných celků do evropských regionálních struktur.
MMR z hlediska ústavního zákona o bezpečnosti, čl. 3 odst. 1 nezajišťuje bezpečnost ČR. Z hlediska čl. 3 odst. 2 zajišťuje v krizových situacích bezpečnost pouze svých zaměstnanců, neboť nemá podřízené organizace. Z tohoto titulu nevytváří typové plány. Při vyhlášení nouzového stavu ve smyslu krizového zákona, přebírá zodpovědnost za bezpečnost svých zaměstnanců krizový štáb a postupuje podle následujících krizových plánů:
  • Nevojenská krizová situace - Opatření pro případ povodní
  • Vojenská krizová situace - Opatření při nátlakových akcích zájmových skupin a teroristických útoků
Ministerstvo zdravotnictví (MZ)
Ministerstvo je podle kompetenčního zákona, ústředním správním úřadem pro:
  • zdravotní péči
  • ochranu veřejného zdraví
  • zdravotnickou vědeckovýzkumnou činnost
  • zdravotnická zařízení v přímé řídící působnosti
  • vyhledávání, ochranu a využívání přírodních léčivých zdrojů, přírodních léčebných lázní a zdrojů přírodních minerálních vod
  • léčiva a prostředky zdravotnické techniky pro prevenci, diagnostiku a léčení lidí
  • zdravotní pojištění a zdravotnický informační systém.
V souladu s ústavním zákonem o bezpečnosti zajišťuje ochranu životů a zdraví občanů.
V součinnosti s orgány krizového řízení ČR realizuje vlastní koncepci krizového řízení a připravuje systém zdravotnické pomoci obyvatelstvu za krizových situací a za válečného stavu.
V oblasti zdravotní péče a ochrany veřejného zdraví stanovuje MZ specifické podmínky činnosti zdravotnických zařízení vyplývající z charakteristiky mimořádných událostí, krizových situací a schválených hospodářských opatření pro krizové stavy.
Systém prevence vzniku a šíření infekčních nemocí v ČR je stanoven zákonem č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o ochraně veřejného zdraví“) a vyhláškou č. 440/2000 Sb., kterou se upravují podmínky předcházení vzniku a šíření infekčních onemocnění a hygienické požadavky na provoz zdravotnických zařízení a ústavů sociální péče.
K řešení mimořádných událostí a krizových situací spojených s bioterorismem a ochraně veřejného zdraví byla při ÚKŠ zřízena Odborná pracovní skupina pro biologickou ochranu.
Skupina zpracovává návrhy opatření k ochraně zdraví obyvatelstva při zneužití B agens na území ČR a podle situace a nových okolností prostřednictvím svých členů navrhuje jejich úpravy. O opatřeních a jejich úpravách informuje příslušné složky. V případě krizových situací zpracovává metodiky činnosti orgánů a složek z hlediska ochrany veřejného zdraví a předkládá je ke schválení ÚKŠ.
Skupina je složena ze zástupců Hygienické stanice (HS), Armády ČR, Státního úřadu pro jadernou bezpečnost (SÚJB), SVS ČR a HZS ČR. Vedoucím Skupiny je Hlavní hygienik ČR.
 
 
Ministerstvo kultury (MK)
Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro umění, kulturně výchovnou činnost, kulturní památky, pro věci církví a náboženských společností, pro věci tisku, včetně vydávání neperiodického tisku a jiných informačních prostředků, pro rozhlasové a televizní vysílání, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, dále pro provádění autorského zákona a pro výrobu a obchod v oblasti kultury.
 
 
Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT)
Ministerstvo je ústředním orgánem státní správy pro předškolní zařízení, školská zařízení, základní školy, střední školy a vysoké školy, pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti, a pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu.
 
 
Správa státních hmotných rezerv
Správa státních hmotných rezerv (dále jen „SSHR“) je v oblasti bezpečnosti ČR podle zákona č. 97/1993 Sb., o působnosti Správy státních hmotných rezerv, ústředním orgánem státní správy pro :
  • hospodářská opatření pro krizové stavy
  • státní hmotné rezervy
  • ropnou bezpečnost.
    SSHR zabezpečuje:
  • koordinaci ústředních správních úřadů a orgánů územní samosprávy při zajišťování hospodářských opatření pro krizové stavy
  • provozování celostátního informačního systému na podporu hospodářských opatření pro krizové stavy
  • tvorbu a udržování státních hmotných rezerv v souladu s plánem vytváření civilních zdrojů k zajištění bezpečnosti ČR
  • celostátní koordinaci příprav a mezinárodní aktivity k zajištění ropné bezpečnosti ČR.
Česká národní banka
Postavení České národní banky (dále jen „ČNB“) a její místo v bezpečnostním systému ČR vymezuje zejména:
  • Ústava ČR
  • zákon č. 222/1999 Sb., o zajišťování obrany ČR
  • zákon č. 6/1993 Sb., o ČNB
  • zákona č. 21/1992 Sb., o bankách
  • zákona č. 219/1995 Sb. devizový zákon
  • zákon č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon)
  • zákon č. 241/2000 Sb., o hospodářských opatřeních pro krizové stavy a o změně některých souvisejících zákonů.
ČNB je ústřední bankou ČR. Jejím hlavním cílem je péče o cenovou stabilitu. V souladu s tímto hlavním cílem ČNB:
  • určuje měnovou politiku
  • vydává bankovky a mince
  • řídí peněžní oběh, platební styk a zúčtování bank, pečuje o jejich plynulost a hospodárnost a podílí se na zajištění bezpečnosti, spolehlivosti a efektivnosti platebních systémů
  • vykonává bankovní dohled nad činností bank, poboček, zahraničních bank a konsolidačních celků, jejichž součástí je banka se sídlem v ČR, a pečuje o bezpečné fungování a účelný rozvoj bankovního systému v ČR.
Při krizové situaci ČNB:
  • v oboru své působnosti stanoví a uskutečňuje opatření k zajišťování obrany státu včetně plánování prostředků na ně
  • garantuje základní bankovní služby, např. vedení účtů určených subjektů, popř. nouzový výdej hotovosti či vedení subjektů napojených na státní rozpočet.
Za stavu ohrožení státu a válečného stavu může guvernér ČNB:
  • navrhnout vládě omezení nebo zakázání nakládání s prostředky v českých korunách na účtech u bank
  • rozhodnout o zásadních měnově-politických opatřeních ČNB
  • stanovit kurs české koruny vůči cizím měnám
  • navrhnout vládě omezení nebo zákaz nakládání s prostředky v českých korunách na účtech u bank
  • omezit nebo zakázat bezhotovostní a hotovostní převody mezi bankami
  • přerušit nebo zastavit správní řízení vedená podle zvláštního právního předpisu
  • omezit nebo zakázat výkon činností uvedených v povolení působit jako banka
  • omezit nebo zakázat nákup a vývoz devizových hodnot a čerpání prostředků z devizových účtů, zavést nabídkovou povinnost devizových hodnot a stanovit její rozsah, omezit rozsah oprávnění v devizových povoleních a devizových licencích
  • omezit nebo zakázat bankám poskytování úvěrů
  • omezit nebo zakázat vývoz české měny.
Český telekomunikační úřad
Český telekomunikační úřad (dále jen „ČTÚ“) je podle zákona č.151/2000 Sb., o telekomunikacích a o změně dalších zákonů správním úřadem pro výkon státní správy včetně regulace ve věcech telekomunikací. Plní následující specifické úkoly v oblasti zajišťování bezpečnosti ČR:
  • Vykonává správu kmitočtového spektra, zpracovává a přiděluje části kmitočtových pásem určené pro vojenské účely, a to ve spolupráci s MO
  • Bez ohledu na pořadí došlých žádostí rozhodne o povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení nezbytných k zajištění činnosti orgánů MV, BIS, Policie ČR pro bezpečnostní účely, HZS ČR, Zdravotnické záchranné služby (ZZS) a služby pátrání celního úřadu
  • Může rozhodnout o nevydání povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení, vyžaduje-li to bezpečnost státu nebo dodržování závazků vyplývajících z mezinárodní smlouvy, kterou je ČR vázána. Z uvedených důvodů může rozhodnout o odnětí již vydaného povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení
  • Uděluje krátkodobá povolení k provozování vysílacích rádiových zařízení (např. i pro zajištění pobytu cizích vojsk na území ČR vyplývající z mezinárodních smluv)
  • Rozhoduje o změně nebo odnětí přidělených čísel, vyžaduje-li to bezpečnost státu
  • Při udělování telekomunikačních licencí uplatňuje hledisko bezpečnosti státu, které zakotvuje v udělených licencích a podle uvedeného hlediska může rozhodnout o odnětí telekomunikační licence
  • Na základě žádosti přednostně zjišťuje zdroje rušení provozu telekomunikačních zařízení MO a ozbrojených sil ČR, MV, BIS, Policie ČR, HZS ČR, ZZS a služby pátrání Celního úřadu a Vězeňské služby
  • Při výkonu Státní inspekce telekomunikací se zaměřuje i na plnění výše stanovených povinností a podmínek, včetně organizačního zajištění přednostního poskytování telekomunikační služby orgánům státní správy a samosprávy, ozbrojeným silám, ozbrojeným bezpečnostním sborům a záchranným sborům na období krizových situací, včetně tísňového volání v systému IZS.
Nejvyšší kontrolní úřad
Podle zákona 166/1993 Sb., o Nejvyšším kontrolním úřadu, je Nejvyšší kontrolní úřad (dále jen „NKÚ“) nezávislý kontrolní orgán ČR.
NKÚ vykonává kontrolu:
  • hospodaření se státním majetkem a finančními prostředky vybíranými na základě zákona ve prospěch právnických osob s výjimkou prostředků vybíraných obcemi nebo kraji v jejich samostatné působnosti
  • státního závěrečného účtu ČR
  • plnění státního rozpočtu ČR
  • hospodaření s prostředky, poskytnutými ČR ze zahraničí, a s prostředky, za něž převzal stát záruky
  • vydávání a umořování státních cenných papírů
  • zadávání státních zakázek.
    NKÚ rovněž vykonává kontrolu, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, u:
  • organizačních složek státu
  • právnických a fyzických osob.
Úřad vykonává kontrolu hospodaření ČNB v oblasti výdajů na pořízení majetku a výdajů na provoz ČNB.
Národní bezpečnostní úřad
Národní bezpečnostní úřad (dále jen „NBÚ“) je v oblasti bezpečnosti podle zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o OUS“), ústředním správním úřadem pro oblast ochrany utajovaných skutečností a pro oblast bezpečnostní způsobilosti fyzických osob.
NBÚ pro zabezpečení bezpečnosti:
  • zajišťuje jednotné provádění ochrany utajovaných skutečností v ČR
  • vede ústřední registry utajovaných skutečností poskytovaných v rámci mezinárodních styků
  • zajišťuje a koordinuje kryptologický výzkum a vývoj, řídí kryptografickou ochranu utajovaných skutečností a zajišťuje kryptoanalytické služby
  • zajišťuje a koordinuje výzkum, vývoj a výrobu prostředků k ochraně utajovaných skutečností a provádí nebo zajišťuje jejich certifikaci a distribuci
  • zajišťuje certifikaci informačních systémů určených k nakládání s utajovanými skutečnostmi
  • zajišťuje a ve stanoveném rozsahu provádí bezpečnostní prověrky fyzických osob a organizací
  • zajišťuje a ve stanoveném rozsahu provádí ověřování bezpečnostní způsobilosti fyzických osob
  • vykonává státní dozor v oblasti ochrany utajovaných skutečností a v oblasti bezpečnostní způsobilosti fyzických osob
  • vydává bezpečnostní standardy.
Státní úřad pro jadernou bezpečnost
Státní úřad pro jadernou bezpečnost (dále jen „SÚJB“) je podle zákona kompetenčního zákona dalším ústředním orgánem státní správy. Kompetence SÚJB jsou určeny zákony:
  • zákon č. 18/1997 Sb., o mírovém využívání jaderné energie a ionizujícího záření (atomový zákon) a o změně a doplnění některých zákonů
  • zákon č. 19/1997 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem chemických zbraní a o změně a doplnění zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění pozdějších předpisů, zákona č. 455/1991 Sb., o živnostenském podnikání (živnostenský zákon), ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon
  • č. 281/2002 Sb., o některých opatřeních souvisejících se zákazem bakteriologických (biologických) a toxinových zbraní a o změně živnostenského zákona.
    SÚJB v oblasti zajišťování bezpečnosti podle atomového zákona:
  • vykonává státní správu a dozor při využívání jaderné energie a ionizujícího záření a v oblasti radiační ochrany
  • vykonává státní dozor nad jadernou bezpečností, jadernými položkami, fyzickou ochranou, radiační ochranou a havarijní připraveností a kontroluje dodržování povinností podle tohoto zákona
  • vykonává kontrolu nešíření jaderných zbraní a státní dozor nad jadernými položkami a fyzickou ochranou jaderných materiálů a jaderných zařízení
  • vydává povolení k výkonu činností podle tohoto zákona a typově schvaluje obalové soubory pro přepravu a skladování jaderných materiálů a radioaktivních látek stanovených prováděcím právním předpisem, zdroje ionizujícího záření a další výrobky
  • schvaluje způsob zajištění fyzické ochrany, havarijní řády a po projednání vazeb na vnější havarijní plán s příslušným krajským úřadem a dotčenými obecními úřady s rozšířenou působností vnitřní havarijní plány a jejich změny
  • řídí činnost celostátní radiační monitorovací sítě, jejíž funkci a organizaci stanoví prováděcí právní předpis, a zajišťuje funkci jejího ústředí, zajišťuje činnost krizového koordinačního centra a zabezpečuje mezinárodní výměnu dat o radia
  • Poslanecká sněmovna (Kancelář Poslanecké sněmovny)
  • Senát (Kancelář Senátu)
  • Kancelář prezidenta republiky
  • Vojenská kancelář prezidenta republiky

vytisknout  e-mailem