Jedním z důležitých odvětví veřejné správy je správa na úseku zaměstnanosti. P.Blažek charakterizuje tuto správu jako typický projev tzv. pečovatelské funkce moderního sociálního státu ⁽¹⁾.

1. Základní pojmy

Právo na zaměstnání

Někdy bývá nesprávně zaměňováno za právo na práci. Z právního hlediska se ovšem jedná o odlišné pojmy, právo na zaměstnání je pojmem užším ⁽²⁾. Právem na zaměstnání se v souladu se z.č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, rozumí právo občanů, kteří chtějí a mohou pracovat a o práci se skutečně ucházejí:

1. na zaměstnání v pracovněprávním vztahu,
2. na zprostředkování zaměstnání,
3. a na poskytnutí dalších služeb za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti(např. rekvalifikace).

 Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu rasy, barvy pleti, pohlaví, sexuální orientace, jazyka, víry a náboženství, politického nebo jiného smýšlení, členství nebo činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, odborových organizacích a jiných sdruženích, národnosti, etnického nebo sociálního původu, majetku, rodu, zdravotního stavu, věku, manželského a rodinného stavu nebo povinností k rodině ⁽³⁾.

Je zakázáno též takové jednání, které diskriminuje nikoliv přímo, ale až ve svých důsledcích, jakož i jednání spočívající v navádění k diskriminaci – tzv. nepřímá diskriminace. Nicméně ani diskriminaci nemožno pokládat za všeobjímající „absolutní pojem“. Za diskriminaci se nepovažují případy, kdy to stanoví expressis verbis zákon o zaměstnanosti nebo zvláštní právní předpis nebo je pro to věcný důvod spočívající v povaze zaměstnání, které by měl občan vykonávat, a který je pro výkon tohoto zaměstnání nezbytný ⁽⁴⁾.

Právo občana na zaměstnání se zabezpečuje především jeho pracovním uplatněním v zaměstnání umožňujícím mu výkon práce v pracovním vztahu.

Do 31.12.2006 ⁽⁵⁾ dle tehdejšího ustanov. § 13 odst. 1 z.č.435/2004 Sb., platilo, že právnická nebo fyzická osoba je povinna plnění běžných úkolů vyplývajících z předmětu její činnosti zajišťovat svými zaměstnanci, které k tomu účelu zaměstnává v pracovních vztazích podle zákoníku práce – nynější právní úprava obsažená v zákonu o zaměstnanosti již výslovný zákaz tzv. Švarcsystému neobsahuje. To je dáno faktem, že se v „novém“ zákoníku práce stanoví, že závislou činnost ⁽⁶⁾ je možné vykonávat jen v pracovněprávním vztahu, proto již byl v zákoně o zaměstnanosti od 1.1.2007 zmíněný zákaz zrušen jako nadbytečný.

Vhodné zaměstnání

Fyzická osoba má právo na zabezpečení vhodného zaměstnání. Pod pojmem vhodného zaměstnání se ex lege rozumí takové zaměstnání, které odpovídá jeho zdravotnímu stavu, s přihlédnutím k jeho věku, kvalifikaci a schopnostem, délce předchozí doby zaměstnání a možnosti ubytování. Dodejme, že občan má právo svobodně si zvolit své zaměstnání a vykonávat je na celém území České republiky, nebo si může zabezpečit zaměstnání v zahraničí.

Dalšími legálními atributy vhodného zaměstnání je skutečnost, že takové zaměstnání zakládá povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti, dále pak délka pracovní doby činí nejméně 80 % stanovené týdenní pracovní doby dle zákoníku práce. Dalším znakem vhodného zaměstnání je fakt, že musí být sjednáno na dobu neurčitou, nebo na dobu určitou delší než 3 měsíce.

Pozor, pro uchazeče o zaměstnání, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání po dobu delší než 1 rok, je ex lege vhodným zaměstnáním i takové zaměstnání, které by jinak (tedy u novo-nezaměstnaných) definici vhodného zaměstnání nesplňovalo – srov. § 20 odst. 2 zákona o zaměstnanosti ⁽⁷⁾.

Státní politika zaměstnanosti

Státní politika zaměstnanosti směřuje k dosažení rovnováhy mezi nabídkou a poptávkou po pracovních silách, produktivnímu využití zdrojů pracovních sil a k zabezpečení práva občanů na zaměstnání. Státní politiku zaměstnanosti zabezpečují Ministerstvo práce a sociálních věcí a příslušné úřady práce. Zabezpečování státní politiky zaměstnanosti v sobě zahrnuje například:

1. soustavné sledování a vyhodnocování situace na trhu práce, zpracování prognóz a koncepcí zaměstnanosti a programů pro další pracovní uplatnění občanů,
2. uplatňování aktivní politiky zaměstnanosti,
3. koordinaci opatření v oblasti rozvoje lidských zdrojů a zaměstnanosti s evropskou strategií zaměstnanosti,
4. tvorbu a zapojení do mezinárodních a dvoustranných programů souvisejících s rozvojem lidských zdrojů, zaměstnaností a trhem práce.

 

Aktivní politika zaměstnanosti

Aktivní politikou zaměstnanosti se rozumí souhrn opatření směřujících k zajištění rovnováhy na trhu práce. Aktivní politika zaměstnanosti je zabezpečována z prostředků účelově určených na politiku zaměstnanosti. V rámci této aktivní politiky můžeme rozlišit programy a opatření regionálního a celostátního charakteru, a dále pak mezinárodní programy zaměstnanosti. Aktivní politiku zaměstnanosti můžeme také v souladu s pozitivním právem označit jako souhrn opatření směřujících k zajištění maximálně možné úrovně zaměstnanosti. Zdůrazněme tu, že zákon o zaměstnanosti správně nehovoří o opatřeních majících za cíl maximální zaměstnanost, nýbrž maximálně možnou zaměstnanost, tudíž je tu brána v potaz sociální realita. Aktivní politiku zaměstnanosti primárně zabezpečuje MPSV a úřady práce, nikoliv však absolutně, jelikož podle situace na trhu práce spolupracují při její realizaci s dalšími subjekty.

Pasivní politika zaměstnanosti

Pasivní politikou zaměstnanosti se oproti tomu rozumí zprostředkování zaměstnání uchazečům o práci a také hmotné zabezpečení uchazečů o práci. Stávající zákon o zaměstnanosti již s tímto právně-teoretickým termínem nepracuje, nicméně v rámci pozitivního práva ho můžeme nalézt například ve vyhláškách ministerstva financí ⁽⁸⁾.

Zprostředkování zaměstnání

Pod tímto pojmem pro naše účely rozumíme činnost zaměřenou na vyhledávání vhodného zaměstnání pro občana, který se o práci uchází, a na vyhledávání zaměstnanců pro zaměstnavatele, který hledá nové pracovní síly. Součástí zprostředkování zaměstnání je též činnost informační a poradenská. Zaměstnání primárně zprostředkovávají příslušné úřady práce, jiné právnické nebo fyzické osoby mohou zprostředkovávat zaměstnání jen za podmínek stanovených zákonem o zaměstnanosti. Zákon tyto osoby označuje jako agentury práce.

Zásada bezplatnosti zprostředkování zaměstnání

Ex lege úřady práce zprostředkovávají zaměstnání bezplatně, a to na celém území České republiky. Zásada bezplatnosti platí pro úřady práce absolutně, oproti tomu pro jiné aprobované právnické nebo fyzické osoby - tedy agentury práce – platí, že zprostředkování zaměstnání ⁽⁹⁾ lze vykonávat i za účelem dosažení zisku. Zde je ovšem potřeba zdůraznit, že při zprostředkování zaměstnání za úhradu nemůže být úhrada požadována od občana hledajícího zaměstnání. V souvislosti se zprostředkováním zaměstnání se zakazují jakékoli srážky ze mzdy nebo jiné odměny poskytované zaměstnanci za vykonanou práci ve prospěch agentury práce, to platí obdobně o provádění srážek ve prospěch zaměstnavatele v souvislosti s přijetím zaměstnance do zaměstnání nebo příslibem zachování jeho zaměstnání. Takže i u agentur práce je parciálně uplatněna zásada bezplatnosti zprostředkování zaměstnání.

Rekvalifikace

Rekvalifikací se rozumí

1. získání zcela nové kvalifikace (osoba již předtím nějakou pracovní kvalifikaci měla),
2. zvýšení, rozšíření nebo prohloubení dosavadní kvalifikace, včetně jejího udržování nebo obnovování,
3. za rekvalifikaci se považuje i získání kvalifikace pro pracovní uplatnění fyzické osoby, která dosud žádnou kvalifikaci nezískala.

Při určování obsahu a rozsahu rekvalifikace se vychází z dosavadní kvalifikace, zdravotního stavu, schopností a zkušeností fyzické osoby, která má být rekvalifikována formou získání nových teoretických znalostí a praktických dovedností v rámci dalšího profesního vzdělávání.

Kdo může dle platného práva rekvalifikaci realizovat?

Rekvalifikaci může provádět pouze akreditované zařízení a vzdělávací nebo zdravotnické zařízení, které má akreditované vzdělávací programy. Akreditovaným zařízením, vzdělávacím nebo zdravotnickým zařízením s akreditovanými vzdělávacími programy se rozumí vzdělávací zařízení podle zvláštních právních předpisů nebo zařízení, popřípadě ke vzdělávání určený útvar zaměstnavatele, které získají akreditaci Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy podle podmínek stanovených v prováděcím právním předpise vydaném Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy v dohodě s ministerstvem, a zdravotnické zařízení podle podmínek určených Ministerstvem zdravotnictví.

Rekvalifikačnímu zařízení, které na základě dohody s úřadem práce provádí rekvalifikaci uchazečů o zaměstnání nebo zájemců o zaměstnání, může úřad práce hradit náklady spojené s touto rekvalifikací.

Zmíněná dohoda mezi úřadem práce a rekvalifikačním zařízením o rekvalifikaci uchazeče o zaměstnání nebo zájemce o zaměstnání musí být uzavřena písemně a musí v ní být uvedeny:

1. identifikační údaje účastníků dohody,
2. pracovní činnost, na kterou budou uchazeči o zaměstnání nebo zájemci o zaměstnání rekvalifikováni,
3. základní kvalifikační předpoklady potřebné pro zařazení do rekvalifikace,
4. rozsah teoretické a praktické přípravy,
5. místo a způsob provedení rekvalifikace,
6. doba zahájení a ukončení rekvalifikace, způsob ověření získaných znalostí a dovedností,
7. náklady rekvalifikace, doba a způsob jejich úhrady,
8. závazek rekvalifikačního zařízení uzavřít pojištění pro případ své odpovědnosti za škodu na zdraví způsobenou při rekvalifikaci,
9. závazek akreditovaného zařízení vrátit poskytnuté finanční prostředky nebo jejich část, pokud nedodrží sjednané podmínky, nebo pokud mu jeho zaviněním byly poskytnuty neprávem nebo ve vyšší částce, než náležely, a lhůta a podmínky jejich vrácení,
10. ujednání o vypovězení dohody.

 

Podpora v nezaměstnanosti

Tento pojem nahradil dřívější označení „hmotné zabezpečení uchazečů o zaměstnání“. Dle platné právní úpravy nárok na podporu v nezaměstnanosti má uchazeč o zaměstnání, který:

1. vykonával v délce alespoň 12 měsíců v rozhodném období zaměstnání nebo jinou výdělečnou činnost zakládající povinnost odvádět pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti,
2. požádal úřad práce, u kterého je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti, a
3. ke dni, k němuž má být podpora v nezaměstnanosti přiznána, není poživatelem starobního důchodu.

Od 1.1.2008 platí, že nárok na podporu v nezaměstnanosti nemá uchazeč o zaměstnání,

1. se kterým byl v době posledních 6 měsíců před zařazením do evidence uchazečů o zaměstnání zaměstnavatelem skončen pracovněprávní vztah z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k jím vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem; to platí i v případě skončení jiného pracovního vztahu z obdobného důvodu,
2. kterému vznikl nárok na výsluhový příspěvek podle zvláštních právních předpisů (tím je zde zákon č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů) a tento příspěvek je vyšší než podpora v nezaměstnanosti, která by uchazeči o zaměstnání náležela, pokud by neměl nárok na výsluhový příspěvek.

Od kdy náleží uchazeči podpora v nezaměstnanosti? Tato přísluší uchazeči o zaměstnání při splnění stanovených podmínek ode dne podání písemné žádosti o podporu v nezaměstnanosti.

Relevantní skutečnosti rozhodné pro přiznání a poskytování podpory v nezaměstnanosti je uchazeč o zaměstnání povinen doložit při podání žádosti o podporu v nezaměstnanosti, a to například potvrzením o zaměstnání, dohodou o pracovní činnosti, dokladem o výkonu jiné výdělečné činnosti, potvrzením o účasti na důchodovém pojištění a vyměřovacím základu pro pojistné na důchodové pojištění a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti. Změny těchto skutečností je ex lege povinen - a to v písemné formě - oznámit úřadu práce nejpozději do 8 kalendářních (pozor nikoliv pracovních) dnů.

Jestliže uchazeč o zaměstnání požádá o poskytnutí podpory v nezaměstnanosti nejpozději do 3 pracovních dnů (tady se na rozdíl od předešlého odstavce jedná o pracovní dny, nikoliv kalendářní) po skončení zaměstnání nebo jiných činností uvedených v § 25 odst.1 nebo činností, které jsou podle 41 odst. 3 považovány za náhradní doby zaměstnání, přizná se podpora v nezaměstnanosti ode dne následujícího po skončení zaměstnání nebo uvedených činností.

Kdo ex lege rozhoduje o podpoře v nezaměstnanosti? Rozhoduje tu úřad práce. Při skončení vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání je úřad práce povinen vydat uchazeči o zaměstnání potvrzení o době vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a o poskytování podpory v nezaměstnanosti a podpory při rekvalifikaci.

2. Právní úprava

Právní úprava na tomto úseku je obsažena především v následujících předpisech:

• Usnesení předsednictva ČNR č. 2/1993 Sb., o vyhlášení Listiny základních práv a svobod jako součásti ústavního pořádku ČR. A to především článek 26 odst.3 LZPS;
• Zákon č.1/1991 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (účinnost do 1.10.2004 - zrušeno z.č.435/2004);
• Zákon č.9/1991 Sb., o zaměstnanosti a působnosti orgánů České republiky na úseku zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (účinnost do 1.10.2004 – zrušeno z.č.435/2004);
• Zákon č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti – aktuálně nejdůležitější předpis v této oblasti - pozor na časté novelizace;
• Zákon č.2/1969 Sb., o zřízení ministerstev a jiných ústředních orgánů státní správy České republiky, ve znění pozdějších předpisů, ve kterém se v ustanovení § 9 vymezují kompetence MPSV;
• Zákon č.251/2005 Sb., o inspekci práce - upravuje zřízení a postavení orgánů inspekce práce jako kontrolních orgánů na úseku ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, působnost a příslušnost orgánů inspekce práce, práva a povinnosti při kontrole a sankce za porušení stanovených povinností;

Právní úprava na tomto úseku je charakteristická svou početnou sumou podzákonných právních předpisů, zejména nařízení vlády a vyhlášek Ministerstva práce a sociálních věcí ČR. Pro tyto podzákonné předpisy byly - především v devadesátých let minulého století – a jsou typické časté změny a doplnění. Demonstrativně zde zmiňme například vyhlášku č.35/1997 Sb., Ministerstva práce a sociálních věcí, kterou se stanoví podrobnosti zřizování společensky účelných pracovních míst a vytváření veřejně prospěšných prací nebo nařízení vlády č.103/2002 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a rekvalifikaci zaměstnanců v rámci investičních pobídek, anebo Nařízení vlády č. 338/2006 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 515/2004 Sb., o hmotné podpoře na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpoře rekvalifikace nebo školení zaměstnanců v rámci investičních pobídek, ve znění nařízení vlády č. 578/2004 Sb.

Pro vyšší informační komplexnost zmiňme stěžejní vládní dokument pro tuto oblast - Národní plán zaměstnanosti, přijatý usnesením Vlády ČR ze dne 5.5.1999 č.418 o Národním plánu zaměstnanosti (NPZ). NPZ je zpracován na základě metodiky EU a jeho fundamentálním cílem je umožnění koordinace hospodářské, regionální, sociální a vzdělávací politiky s politikou zaměstnanosti. Zmíněný dokument je volně přístupný např. na www.mpsv.cz

⁽¹⁰⁾.

3. Organizační aspekty správy

Orgány státní správy zabezpečující státní politiku zaměstnanosti v České republice jsou:

1. Ministerstvo práce a sociálních věcí České republiky;
2. Úřady práce.

3.1. Ministerstvo práce a sociálních věcí

Je dle z.č. 2/1969 Sb. ústředním orgánem státní správy pro pracovněprávní vztahy, bezpečnost práce, zaměstnanost a rekvalifikaci, kolektivní vyjednávání, civilní službu, mzdy a jiné odměny za práci, důchodové zabezpečení, nemocenské pojištění, nemocenské zabezpečení, sociální péči, péči o pracovní podmínky žen a mladistvých, právní ochranu mateřství, péči o rodinu a děti, péči o občany, kteří potřebují zvláštní pomoc, a pro další otázky mzdové a sociální politiky.

Činnost MPSV na vlastním úseku zaměstnanosti můžeme zjednodušeně označit jako činnost řídící, koncepčně-iniciační, koordinační, kontrolní, analytickou, metodickou, správní a zřizovací.

In concreto:

1. MPSV zpracovává celostátní koncepce a programy státní politiky zaměstnanosti a řešení stěžejních otázek na trhu práce, zaujímá stanoviska k návrhům ovlivňujícím státní politiku zaměstnanosti, které zpracovávají jiné ústřední orgány státní správy,
2. soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce, zpracovává prognózy vývoje zaměstnanosti a přijímá opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce a k vytváření souladu mezi zdroji a potřebami pracovních sil v České republice a přijímá opatření k usměrňování pracovních sil ze zahraničí na území České republiky a pracovních sil do zahraničí,
3. zabezpečuje tvorbu národní soustavy povolání v souladu s vývojem trhu práce,
4. řídí úřady práce,
5. přijímá opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, s osobami bez ohledu na jejich rasový nebo etnický původ, s osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravě k práci a specializovaným rekvalifikačním kurzům, a přijímá opatření pro zaměstnávání těchto osob,
6. spravuje a poskytuje prostředky na zabezpečování státní politiky zaměstnanosti, rozhoduje o jejich použití, zajišťuje národní financování opatření v oblasti zaměstnanosti a rozvoje lidských zdrojů na úseku trhu práce, která jsou obsažena v programech Evropského sociálního fondu, a zabezpečuje projekční řešení a programově technické vybavení informačního systému v oblasti zaměstnanosti a koordinuje činnosti v rámci systému Evropských služeb zaměstnanosti,
7. zabezpečuje rozvíjení mezinárodních vztahů a mezinárodní spolupráci v oblasti zaměstnanosti a lidských zdrojů na úseku trhu práce, včetně spolupráce s Evropským společenstvím,
8. spolupracuje s příslušnými orgány veřejné správy členských států Evropské unie v souvislosti s vysíláním zaměstnanců k výkonu práce na území jiného členského státu,
9. zřizuje státní rekvalifikační střediska a pracovně rehabilitační střediska pro osoby se zdravotním postižením,
10. vede pro účely zaměstnanosti centrální evidenci zájemců o zaměstnání, uchazečů o zaměstnání, osob se zdravotním postižením, cizinců a evidenci povolení k výkonu umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětí,
11. uděluje a odnímá povolení právnickým nebo fyzickým osobám ke zprostředkování zaměstnání a vede evidenci agentur práce a kontroluje jejich činnost,
12. vykonává kontrolní činnost v rozsahu stanoveném tímto zákonem, včetně ukládání pokut.

3.2. Úřady práce

Zákonem č.435/2004 jsou výslovně označeny za správní úřady. Správní obvody úřadů práce tvoří územní obvody okresů – dle vyhlášky č. 564/2002 Sb., o stanovení území okresů České republiky a území obvodů hlavního města Prahy. Na území hlavního města Prahy je úřadem práce Úřad práce hlavního města Prahy ⁽¹¹⁾.

Činnost úřadů práce můžeme – byť do jisté míry zjednodušeně - označit za informační, poradenskou, evidenční, organizační, zprostředkovatelskou, rozhodovací a kontrolní. Do působnosti úřadů práce, které jsou řízeny MPSV, kupříkladu konkrétně patří:

• Úřad práce (dále jen ÚP) zpracovává koncepci vývoje zaměstnanosti ve svém správním obvodu, soustavně sleduje a vyhodnocuje situaci na trhu práce a přijímá opatření na ovlivnění poptávky a nabídky práce; za tím účelem spolupracuje s koordinačními úřady práce a může vyžadovat od zaměstnavatelů informace o jejich záměrech ve vývoji zaměstnanosti,
• ÚP spolupracuje se správními úřady, územními samosprávnými celky, orgány sociálního zabezpečení, orgány státní zdravotní správy, zaměstnavateli a dalšími subjekty podle zvláštních právních předpisů při tvorbě a realizaci opatření souvisejících s rozvojem trhu práce a se zaměstnaností,
• ÚP přijímá opatření na podporu a dosažení rovného zacházení s muži a ženami, osobami bez ohledu na jejich národnost, rasový nebo etnický původ, osobami se zdravotním postižením a s dalšími skupinami osob, které mají ztížené postavení na trhu práce, pokud jde o přístup k zaměstnání, rekvalifikaci, přípravě k práci a specializovaným rekvalifikačním kurzům, a přijímá opatření pro zaměstnávání těchto osob,
• ÚP dále zabezpečuje a podporuje projekty a opatření související s rozvojem lidských zdrojů v oblasti trhu práce uskutečňované v jeho správním obvodu, včetně účasti na mezinárodních programech a projektech, programech a projektech s mezinárodní účastí a na programech financovaných z Evropských strukturálních fondů a v rámci programů zaměstnanosti a programů Evropského společenství, ověřuje nové nástroje aktivní politiky zaměstnanosti,
• ÚP provádí zprostředkování zaměstnání uchazečům o zaměstnání a zájemcům o zaměstnání a poskytuje další služby v oblasti zaměstnanosti,
• ÚP poskytuje fyzickým osobám a zaměstnavatelům poradenské, informační a další služby v oblasti zaměstnanosti,
• ÚP zabezpečuje uplatňování nástrojů aktivní politiky zaměstnanosti, poskytuje příspěvky z prostředků na aktivní politiku zaměstnanosti a vyplácí podporu v nezaměstnanosti a podporu při rekvalifikaci,
• ÚP mj. poskytuje zaměstnavatelům zaměstnávajícím více než 50 % zaměstnanců, kteří jsou osobami se zdravotním postižením, příspěvek na podporu zaměstnávání osob se zdravotním postižením,
• ÚP vede pro účely zaměstnanosti evidenci volných pracovních míst,evidenci zájemců o zaměstnání, evidenci uchazečů o zaměstnání, evidenci osob se zdravotním postižením, evidenci cizinců a evidenci povolení k výkonu umělecké, kulturní, sportovní nebo reklamní činnosti dětí; údaje z těchto evidencí předává do centrálních evidencí vedených ministerstvem,
• ÚP potvrzuje občanovi Evropské unie pro účely udělení povolení k trvalému nebo přechodnému pobytu dobu vedení v evidenci uchazečů o zaměstnání a sezónnímu zaměstnanci existenci pracovní smlouvy, dohody o pracovní činnosti nebo dohody o provedení práce,
• ÚP vykonává kontrolní činnost v rozsahu stanoveném zákonem o zaměstnanosti , včetně ukládání pokut.

Nový zákon o zaměstnanosti rozeznává tzv. „dvojkové – vyšší“ ÚP ⁽¹²⁾, které mimo výše uvedený rozsah činností pro svůj obvod ex lege zabezpečují další činnosti. Těmito dalšími úkoly jsou například:

• zpracování koncepce astrategie zaměstnanosti a zpracování statistik, rozborů a výhledů, koordinace činnosti úřadů práce při provádění aktivní politiky zaměstnanosti,
• činnost Evropských služeb zaměstnanosti (tzv.EURES) ⁽¹³⁾,
• spolupráci při vytváření mezinárodních programů nebo programů s mezinárodní účastí týkajících se rozvoje lidských zdrojů a financování z prostředků Evropských strukturálních fondů,
• zřizování školicích a rekvalifikačních středisek, a pro osoby se zdravotním postižením pracovně rehabilitačních středisek,

3.3. Územní samospráva a zaměstnanost

Poté, co jsme se věnovali veřejné správě na úseku zaměstnanosti z pohledu státní správy, se stručně podíváme na předmětnou problematiku z pohledu územní samosprávy.

3.3.1.Krajské zřízení a zaměstnanost

Přímo v z.č.129/2000 Sb., o krajích, můžeme nalézt jeden „styčný bod“ mezi krajským zřízením a zaměstnaností.

Dle ustanov. § 78 odst. 1 z.č. 129/2000 Sb., o krajích, zastupitelstvo kraje zřizuje vždy výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost. Tento výbor musí být nejméně pětičlenný. Výbor pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost má následující legální působnost:

1. v návaznosti na demografický vývoj a vývoj zaměstnanosti posuzuje a vyjadřuje se k síti škol a školských zařízení, studijních a učebních oborů a k jejich změnám v působnosti kraje,
2. předkládá návrhy na zkvalitnění péče poskytované školami a školskými zařízeními, popřípadě předškolními zařízeními, které kraj zřizuje,
3. vyjadřuje se k záměrům na poskytování dotací v mládeži, tělovýchově a sportu,
4. projednává zprávy o výsledcích výchovně vzdělávací činnosti škol, školských zařízení a předškolních zařízení, které kraj zřizuje,
5. plní další úkoly v oblasti výchovy a vzdělávání, kterými jej pověří zastupitelstvo.

Zákon č.435/2004 Sb. ve svém ustanov. § 3 odst. 1 písm. d). nepřímo pamatuje na kraje jako na účastníka právních vztahů na tomto úseku.

3.3.2 Obecní zřízení a zaměstnanost

V současné době náš právní řád obcím - na rozdíl od krajů - zřízení výboru pro výchovu, vzdělávání a zaměstnanost zastupitelstva obce neukládá. Zastupitelstvo obce si může v případě potřeby zmíněný výbor rovněž zřídit, zde je tedy uplatněn prvek fakultativity, nikoliv obligatornosti.

Zákon o obcích, jako základní právní předpis v sektoru obecního zřízení, nyní pro tyto veřejnoprávní korporace nestanoví žádnou výslovnou povinnost týkající se zaměstnanosti. Nicméně nepřímo k podpoře zaměstnanosti na území předmětné obce (města) vybízí v ustanov. § 2 z.č.128/2000 Sb., kde se mimo jiné stanoví, že obec pečuje o všestranný rozvoj svého území a o potřeby svých občanů. A právo na zaměstnání za takovouto oprávněnou potřebu jistě nutno pokládat, totéž by šlo dovodit i pro kraje, kterým péči o potřeby svých občanů ukládá § 1 odst.3 z.č.129/2000 Sb. K této interpretaci napomáhal i zrušený zákon č.1/1991 Sb. který v ustanovení § 27 ukládal zaměstnavatelům za povinnost spolupracovat s obcemi.

Obcí se dotýká i problematika tzv. veřejně prospěšných prací. Veřejně prospěšnými pracemi se - dle stávajícího zákona o zaměstnanosti - rozumí časově omezené pracovní příležitosti spočívající zejména (demonstrativní enumerace) v údržbě veřejných prostranství, úklidu a údržbě veřejných budov a komunikací nebo jiných obdobných činnostech ve prospěch obcí nebo ve prospěch státních nebo jiných obecně prospěšných institucí, které vytváří zaměstnavatel nejdéle na 12 po sobě jdoucích kalendářních měsíců, a to i opakovaně, k pracovnímu umístění uchazečů o zaměstnání. Pracovní příležitosti jsou vytvářeny na základě dohody s úřadem práce, který na ně může zaměstnavateli poskytnout příspěvek. Zmíněný příspěvek lze poskytnout až do výše skutečně vyplacených mzdových nákladů na zaměstnance umístěného na tyto práce, včetně pojistného na sociální zabezpečení a státní politiku zaměstnanosti a pojistného na všeobecné zdravotní pojištění, které zaměstnavatel za sebe odvedl z vyměřovacího základu tohoto zaměstnance. Nutno tu ovšem zdůraznit, že tato maximální plná výše je fakultativní a úřad práce tedy nemá ex lege za povinnost vždy hradit úplnou sumu nákladů na tyto veřejně prospěšné práce.

4. Kontrola na úseku zaměstnanosti

Kontrolní činnost na předmětném úseku vykonávají - dle z.č.435/2004 Sb. - Ministerstvo práce a sociálních věcí, úřady práce a relativně nověji ⁽¹⁴⁾ i celní úřady. Souhrnně si tyto entity označme za orgány kontroly.

Zaměstnanec orgánu kontroly pověřený provedením kontroly disponuje ex lege například následujícími oprávněními:

• oprávnění vstupu na pracoviště kontrolovaných osob,
• oprávnění požadovat od nich a jejich zaměstnanců předložení potřebných dokladů, podání úplných zpráv, informací a vysvětlení ve lhůtách k tomu určených, dále jsou oprávněni vyžadovat účast kontrolovaných osob při projednávání výsledků kontroly a další součinnost potřebnou k vytvoření podmínek k nerušenému a rychlému provedení kontroly.

Kontrolované osoby jsou povinny umožnit provedení kontroly a poskytovat zaměstnancům orgánů kontroly potřebnou součinnost.

Pozor, zaměstnanci orgánů kontroly jsou oprávněni při kontrolní činnosti vyžadovat od fyzických osob, které se zdržují na pracovišti kontrolované osoby ⁽¹⁵⁾ a vykonávají pro ni práci, osvědčení totožnosti, a požadovat prokázání, že tuto práci vykonávají na základě pracovněprávního vztahu nebo na základě jiné smlouvy. U cizinců jsou dále oprávněni vyžadovat předložení povolení k zaměstnání ⁽¹⁶⁾, pokud zákon jeho vydání vyžaduje, a povolení k pobytu.

Úřady práce kontrolují dodržování pracovněprávních předpisů u

1. zaměstnavatelů,
2. právnických a fyzických osob, které vykonávají činnosti podle zákona o zaměstnanosti, a to především při zprostředkování zaměstnání a rekvalifikaci,
3. tzv. kontrolovaných osob – tj. u fyzických osob, kterým jsou poskytovány služby podle tohoto zákona,

MPSV kontroluje:

1. plnění dohod o poskytnutí hmotné podpory na vytváření nových pracovních míst a hmotné podpory na rekvalifikaci nebo školení,
2. plnění cílených programů celostátního charakteru

Činnost celních úřadů na úseku zaměstnanosti

Tyto úřady mají oprávnění kontrolovat, zda cizinec vykonává práci pro právnickou nebo fyzickou osobu na základě pracovněprávního vztahu nebo jiné smlouvy a zda ji vykonává v souladu s vydaným povolením k zaměstnání, je-li podle tohoto zákona vyžadováno (viz. ustanov. § 5 písm. e) bod 2).

Celní úřad musí ex lege o provedených kontrolách informovat příslušný úřad práce a v případě zjištění nedostatků předává tomuto úřadu práce podklady pro přijetí opatření k nápravě nebo pro zahájení správního řízení o uložení pokuty.

Procesní náležitosti kontroly

Postup při provádění kontroly se zde řídí zvláštním právním předpisem, kterým tu je zákon č. 552/1991 Sb., o státní kontrole, ve znění pozdějších předpisů, pokud zákon o zaměstnanosti nestanoví jinak. Pro kontrolu dodržování podmínek čerpání prostředků státního rozpočtu podle tohoto zákona a pro uplatňování sankcí při porušení rozpočtové kázně platí rovněž zvláštní právní předpisy – a to například zákon č.320/2001 Sb., o finanční kontrole ve veřejné správě a o změně některých zákonů (v legislativní zkratce označovaný jako zákon o finanční kontrole), nebo z.č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků.

5. Povinnosti zaměstnavatelů na úseku zaměstnanosti

Je dobré zmínit, že legislativa na úseku zaměstnanosti klade na zaměstnavatele další požadavky přesahující rámec soukromého pracovního práva ⁽¹⁷⁾. Zmíněné požadavky opírají svou existenci o „společenskou poptávku“ po realizaci práva na zaměstnání. Relevantní předpisy na úseku zaměstnanosti buď zaměstnavatelům přímo ukládají určité povinnosti nebo zakotvují omezení.

Pro ilustraci zmiňme některé povinnosti a omezení:

Ohlašovací povinnost

Zaměstnavatel je povinen do 10 kalendářních (pozor nikoliv pracovních) dnů oznámit příslušnému úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku a neprodleně, nejpozději do 10 kalendářních dnů, oznámit obsazení těchto míst. Volnými pracovními místy se ze zákona rozumí jak nově vytvořená tak i uvolněná pracovní místa, na která zaměstnavatel zamýšlí získat zaměstnance. Poukažme na skutečnost, že zmíněná oznamovací lhůta počíná běžet již ihned dnem následujícím po vytvoření, uvolnění nebo obsazení pracovního místa. Porovnáme-li s dřívějším právním stavem kdy zaměstnavatel - dle ustanov. § 19 z.č.1/1991 Sb. - musel oznámit do pěti kalendářních dnů příslušnému úřadu práce volná pracovní místa a jejich charakteristiku a neprodleně, nejpozději do pěti kalendářních dnů musel oznámit i obsazení těchto míst, tak dnešní zákonná úprava je vůči zaměstnavatelům benevolentnější, jelikož prodloužila oznamovací lhůtu na dvojnásobek. Je třeba zdůraznit, že ohlašovací povinnost se ex lege týká všech pracovních míst, i takových, kde zaměstnavatel subjektivně nepředpokládá jejich obsazení uchazečem o zaměstnání evidovaným úřadem práce – tudíž je nutno oznamovat například manažerské a řídící pozice či netradiční zaměstnanecké pozice jako je například divadelní herec ⁽¹⁸⁾. Povinnost hlásit obsazení pracovních míst je zcela logickým požadavkem - pokud by neexistovala, úřady práce by zbytečně zatěžovaly uchazeče o zaměstnání povinností se hlásit na již obsazená pracovní místa. V praxi žel stále dochází k neplnění ohlašovací povinnosti ze strany zaměstnavatelů, což bylo opakovaně zaznamenáno jak odborným, tak i běžným tiskem.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 13/2008.

 

JUDr. Petr Kolman, Ph.D., Právnická fakulta Masarykovy univerzity
Autor v roce 2008 pracuje za podpory GA ČR (Registrační číslo projektu: 407/06/1159.)

Poznámky:

1. Srov. Blažek, P. in Kolektiv autorů: Správní právo, zvláštní část, Masarykova univerzita v Brně 2001, str.209.
2. Blíže např. Galvas, M. a kol.: Pracovní právo, Masarykova univerzita v Brně 2001, str.132.
3. Diskriminace z důvodu těhotenství nebo mateřství se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví – srov. § 4 odst. 2 z.č.435/2004 Sb.
4. Ex lege (§ 4 odst. 3 cit. zákona) cíl sledovaný takovou výjimkou musí být oprávněný a požadavek přiměřený. Je tu uplatněna zásada přiměřenosti.
5. Dnem 1. ledna 2007 nabyl účinnosti nový zákoník práce (zákon č. 262/2006 Sb.).
6. Nový zákoník práce definuje závislou činnost tak, že za závislou práci, která je vykonávána ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, se považuje výlučně osobní výkon práce zaměstnance pro zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele, jeho jménem, za mzdu, plat nebo odměnu za práci, v pracovní době nebo jinak stanovené nebo dohodnuté době na pracovišti zaměstnavatele, popřípadě na jiném dohodnutém místě, na náklady zaměstnavatele a na jeho odpovědnost.
7. Zajímavý námět pro diskuzi v seminární výuce SP.
8. Např. zákon č. 675/2004 Sb., o státním rozpočtu České republiky na rok 2005, nebo Vyhláška č. 267/2001 Sb., kterou se stanoví rozsah a struktura podkladů pro vypracování střednědobého výhledu státního rozpočtu a termíny pro jejich předání.
9. Pro informační komplexnost dodejme, že za zprostředkování zaměstnání za úhradu se zde nepovažuje zveřejňování nabídek zaměstnání ve sdělovacích prostředcích nebo prostřednictvím elektronických médií, kdy není prováděna přímá zprostředkovatelská činnost mezi zaměstnavateli a občany.
10. http://portal.mpsv.cz/sz/politikazamest/ narodni_akcni_plan/narodniplan1999/narodniplanzamest
11. Detailní informace týkající organizačně-právních aspektů ÚP hl. města Prahy možno nalézt na http://ab.uradprace.cz/
12. Jejich seznam vyplývá z Přílohy č.2 k z.č.435/2004.
13. EURES znamená Evropské služby zaměstnanosti (European Employment Services). Jde o mezinárodní síť, jejímž cílem je usnadnit volný pohyb pracovních sil. Síť tvoří nejen všechny státy Evropské unie, ale navíc i Norsko, Island, Lichtenštejnsko a Švýcarsko. EURES např. na svých internetových stránkách (http://europa.eu.int/eures) zveřejňuje tzv. EURES databázi volných pracovních míst, databázi životopisů, informace o vzdělávání, životě a práci v jednotlivých zemích.
14. Od 1.10.2004.
15. Pracovištěm kontrolované osoby se pro účely tohoto zákona rozumí místa určená a obvyklá pro výkon činnosti kontrolované osoby. Za činnost kontrolované osoby se považuje zajištění výroby nebo poskytování služeb a obdobná činnost podle zvláštních právních předpisů.
16. Připomeňme si, že cizinec může být přijat do zaměstnání a zaměstnáván jen tehdy, má-li platné povolení k zaměstnání, pokud tento zákon nestanoví jinak, a platné povolení k pobytu na území České republiky. O vydání povolení k zaměstnání žádá cizinec písemně úřad práce zpravidla před svým příchodem na území České republiky sám nebo prostřednictvím zaměstnavatele, u kterého má být zaměstnán nebo ke kterému bude vyslán svým zahraničním zaměstnavatelem k výkonu práce.
17. Blíže např. Kolman, P.: Každá instituce musí dodržovat zákony - Sondy 44/2003, týdeník ČMKOS, Praha 2003).
18. Srov. Kolektiv: Správní právo, zvláštní část. MU v Brně, 2001 str.218.

 

Literatura použitá a doporučená:

• Galvas,M.a kol.: Pracovní právo, Masarykova univerzita v Brně, 2001
• Havlíček, D.: Účet za jednoho nezaměstnaného: 160 tisíc korun, Respekt 14/2008, Praha, 2008
• Hendrych, D. a kol.: Správní právo, obecná část – 6.rozšířené vydání, C.H. Beck Praha, 2006
• Jouza, L.: Nezaměstnanost a zákony, Právní rádce č.5/2004, Economia a.s., Praha, 2004
• Jouza, L.: Zákoník práce s komentářem včetně aplikace občanského zákoníku, 3. vydání, Polygon, Praha, 2008
• Klikar, A., David, J.: Agenturní zaměstnávání a zprostředkování zaměstnání – minul zákonodárce cíl?, Právník 11/2006, Praha
• Kolektiv: Správní právo, zvláštní část, Masarykova univerzita v Brně 2001
• Kolman, P.: Každá instituce musí dodržovat zákony in Sondy 44/2003, týdeník ČMKOS, Praha 2003
• Kolman,P.: in Jurníková, J. a kolektiv: Správní právo – zvláštní část, Masarykova univerzita, Brno, 2004
• Kolman,P.: Orgány zastupitelstva a rady obce - Právo a podnikání 2/2005, Lexis nexis Praha, 2005
• Matyášek, P.: Zákaz diskriminace v pracovně-právních vztazích, Právní fórum, 3/2005, vyd. ASPI Praha, 2005
• Průcha, P.: K současnosti a perspektivám veřejné správy in Sborník z konference: Veřejná správa na prahu 21.století, Masarykova univerzita v Brně 2001, (editor Skulová, S.),
• Průcha, P.: Správní právo, obecná část, Masarykova univerzita v Brně 2003
• Skulová, S. a kol.: Praktická cvičení ze správního práva, Masarykova univerzita v Brně, 1996
• Valentová, K.: Flexibilní formy zaměstnávání a organizace pracovní doby, Právní rádce č.4/2007, Economia a.s., Praha, 2007

 

Doporučené základní internetové adresy:

www.mpsv.cz
www.psp.cz
www.cmkos.cz
http://portal.gov.cz
http://ab.uradprace.cz/
www.euroskop.cz
www.cssz.cz
www.esfcr.cz
www.suip.cz 
www.vubp.cz/
http://europa.eu.int/eures.

Doporučená judikatura:

• Judikát Vrchníhosoudu v Praze ze dne 29.1.1999 SJS/2002 6 A 85/97-18 (SoJ.2002, 4:300) (problematika zaměstnávání občanů se změněnou pracovní schopností)
• judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.2.2001 Jc 71/2001 Cdo 855/2000 (SoJ 2001,5:256) (problematika hmotného zabezpečení)
• judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 5. 2003, čj. 7 A 93/2001-35 - (problematika vyřazení z evidence uchazečů o zaměstnání)
• judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 10. 2003, čj. 5 A 173/2000-39 (problematika správy na úseku zaměstnanosti: zprostředkování zaměstnání)
• judikát Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 11. 2003, čj. 5 A 56/2000-32 – (problematika správního trestání na úseku zaměstnanosti: stanovení výše sankce)
• judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.2.2007, 21 Cdo 3003/2005, (problematika důsledků odmítnutí rekvalifikace na výši náhrady za ztrátu na výdělku)
• judikát Nejvyššího soudu ČR ze dne 8.2.2007, 30 Cdo 255/2007, (problematika pravomoci úřadů práce k rozhodování o dávkách státní sociální podpory).