Před několika týdny vydal Eurostat zprávu, ve které porovnává regiony jednotlivých členských států Unie podle jejich hospodářské vyspělosti. K dispozici byly již statistické údaje z období, kdy uplynul rok od jejího rozšíření o deset nových států, pro úplnost však byly do studie zahrnuty i regiony Bulharska a Rumunska, i když tyto státy vstoupily do EU až v roce 2007.

Eurostat vychází z ukazatele hrubého domácího produktu (HDP) na jednoho obyvatele, který se běžně používá k vyjádření stupně ekonomické vyspělosti států. HDP na jednoho obyvatele je vyjádřen pomocí standardní kupní síly (purchasing power standard-PPS), což je uměle vytvořená jednotka, která zohledňuje rozdíly v cenové hladině zboží a služeb u jednotlivých států a umožňuje tak objektivní srovnání ekonomické úrovně mezi státy.

Jako regiony sloužící pro porovnání byly použity tzv. NUTS 2 (Nomenclature des Unités Territoriales Statistiques), což jsou statistické územní jednotky, které jsou používány v Evropských společenstvích od roku 1988 především v souvislosti s čerpáním finančních prostředků ze strukturálních fondů. Systém NUTS tvoří celkem pět úrovní (1-5), přičemž nejpoužívanější jsou NUTS 2. Tyto ukazatele byly naposledy upraveny v únoru 2007. Podle Eurostatu se nachází v současné Unii celkem 271 regionů NUTS 2. Největší počet těchto jednotek je v Německu (39), Velké Británii (37), Francii (26) a Itálii (21). Na druhé straně Estonsko, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko a Malta jsou uvažovány pouze jako jediný NUTS 2.

V České republice bylo Usnesením vlády ČR č. 707 ze dne 26.října 1998 zřízeno celkem 8 jednotek NUTS 2. Tyto jsou tvořeny jedním až třemi kraji (vyššími územně samosprávnými celky). Stejný počet těchto jednotek jako Česká republika mají také Švédsko a Rumunsko.

Značné rozdíly mezi regiony

Podle Eurostatu se v roce 2005 pohybovala hospodářská vyspělost mezi 271 regiony Evropské unie v intervalu od 24 % do 303 % průměru Unie. Za hranici pro opravdu bohaté regiony považuje Eurostat úroveň vyšší než 125 % průměru Unie. Do této skupiny „bohatých“ se zařadilo podle hospodářské vyspělosti v roce 2005 celkem 42 regionů, což znamená, že sem spadá v průměru více než jeden ze šesti regionů NUTS 2. Nejvíce bohatých regionů bylo v Německu (8), Spojeném království a Nizozemsku (5), v Itálii a Rakousku (4). Vůbec nejbohatším regionem Evropské unie je již řadu let britská metropole Londýn (tzv. Inner London), kde ukazatel HDP na jednoho obyvatele je devítinásobně vyšší (303 %) než v nejchudších regionech Unie. Na druhém a třetím místě si pořadí proti roku 2003 prohodily Lucembursko (264 %), které je také samozřejmě i celkově nejbohatším z 27 států Evropské unie, a hlavní město Belgie Brusel (238 %). Jedinými regiony z deseti nových členských států, které se zařadily do skupiny „nejbohatších“, byly Praha na dvanáctém místě celkového pořadí, kde ukazatel HDP na jednoho obyvatele dosáhl výše 160 % průměru Evropské unie, a Bratislavský kraj, kde výše HDP na obyvatele dosáhla výše 148 % průměru Unie.

Mezi regiony s nejvyšším HDP jsou velmi často hlavní města členských států Unie. Pro objektivní posouzení je však nutno dodat, že výsledky mohou být do určité míry ovlivněny velkým množstvím občanů, kteří do regionu, ve kterém je situováno hlavní město, dojíždějí za zaměstnáním. Tam se svojí prací podílejí na vytváření HDP, který tak je v daném regionu vyšší, než kdyby se na jeho tvorbě podíleli pouze občané, kteří tam bydlí a zároveň pracují. Na druhé straně dojíždění za prací do hlavního města znamená snižování HDP v těch regionech, odkud občané za prací do hlavních měst nebo průmyslových center dojíždějí.

„Nejbohatší“ regiony v Evropské unii

Pramen: Eurostat

Nejchudší regiony v Bulharsku a Rumunsku

Před posledním rozšířením EU v roce 2007 o Bulharsko a Rumunsko patřilo v roce 2003 mezi deset nejchudších regionů Evropské unie šest polských, tři maďarské a jeden slovenský region. Po vstupu Rumunska a Bulharska do Evropské unie se pořadí nejchudších regionů podstatně změnilo. Mezi deseti nejchudšími regiony je pět regionů z Rumunska a stejný počet z Bulharska, přičemž nejchudší region, rumunský Severovýchod, dosahuje pouze 24 % průměru Evropské unie.

„Nejchudší regiony“ v EU

Pramen: Eurostat

Celkově lze konstatovat, že více čtvrtina regionů Unie (69) nedosáhla úrovně 75 % průměru EU, což je důležitý indikátor v rámci unijní regionální politiky. Pod tzv. cíl „Konvergence“ regionální politiky Unie, který je zaměřen na podporu růstu a zaměstnanosti v nejméně rozvinutých regionech, jsou totiž zařazeny ty regiony, jejichž hrubý domácí produkt na jednoho obyvatele nedosahuje za poslední tři roky 75 % průměru HDP Unie. Tento cíl klade důraz na inovace a znalostní společnost, schopnost přizpůsobovat se hospodářským změnám, zlepšování životního prostředí i výkonnosti správy. Ekonomicky zaostávající regiony, které pod cíl „Konvergence“ spadají, mohou pak čerpat nejvíce prostředků ze strukturálních fondů Evropské unie. V této skupině je nejvíce regionů z Polska (15), Rumunska (8), České republiky (7), Bulharska, Maďarska a Řecka (6). Z původních členských států EU 15 figuruje ve skupině „nejchudších“ ještě pět regionů z Itálie, čtyři z Portugalska, tři z Francie (zámořské departementy Guyana, Reunion, Guadeloupe) a po jednom z Německa a Španělska. Nejchudším regionem z patnácti původních států EU zůstává stejně jako v předcházejících letech portugalský region Norte (59,8 %). Do skupiny nejchudších regionů se zařadily též všechny tři pobaltské státy (Estonsko, Litva, Lotyšsko).

České regiony bohatší než slovenské

Ekonomické porovnání regionů v České republice a na Slovensku vyznívá stejně jako před dvěma roky jednoznačně ve prospěch České republiky. Kromě Bratislavy, která podobně jako Praha vysoko vyčnívá nad republikový průměr, je ve všech třech zbývajících slovenských regionech ekonomická vyspělost podstatně nižší než je v českých regionech. I když růst slovenské ekonomiky je v posledních letech o něco vyšší než v České republice, a v loňském roce dokonce nejvyšší v celé Evropské unii, přesto se celkový rozdíl příliš nezmenšil.

HDP na 1 obyvatele v regionech ČR a Slovenska

Pramen: Eurostat

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 13/2008.

Ing. Jiří Zukal