Schengenská spolupráce
Schengenský prostor neboli Schengen je území států, na jejichž společných hranicích nejsou prováděny hraniční kontroly osob.
- Obecně o schengenské spolupráci
- Základní informace o schengenské spolupráci
- Způsob zajištění bezpečnosti v prostoru bez hranic
- Pravidla pro překračování hranic a způsob provádění kontrol na nich
- Společná vízová politika pro krátkodobé pobyty (pobyty do 90 dní)
- Přechodný pobyt nad 90 dnů (dlouhodobý pobyt) - dlouhodobá víza / povolení k pobytu
- Národní schengenský plán
- Schengenský informační systém
- Odkazy
Základní informace o schengenské spolupráci
Schengenská spolupráce je označením pro spolupráci států v rámci schengenského prostoru. Původní dohody pěti evropských států z roku 1985, k nimž se vzápětí přidaly další státy, byly převzaty do práva Evropské unie a následně rozpracovány evropskými právními předpisy. Dnes tvoří Schengenský prostor 26 států Evropy, včetně 22 členských států Evropské unie.
V roce 1985 uzavřelo pět evropských států (Německo, Francie, Belgie, Nizozemsko a Lucembursko) v lucemburském městečku Schengen dohodu, jejímž účelem bylo zrušit kontroly na hranicích mezi těmito státy a zajistit tak volný pohyb zboží a služeb přes hranice. V roce 1990 státy potvrdily vzájemnou spolupráci podpisem Schengenské prováděcí úmluvy, která detailně upravila všechny náležitosti související se zrušením hraničních kontrol na vnitřních hranicích a zavedením kompenzačních opatření. Praktičnost, kterou Schengenský prostor představoval pro pohyb zboží, služeb a osob, přiměla další evropské státy pro přistoupení k Schengenu. V roce 1995 přijala tehdejší Evropská společenství Amsterodamskou smlouvu, v níž se rozhodla přejmout Schengenské úmluvy do práva Evropských společenství. Od té doby se schengenský prostor a jeho právní úprava staly oblastí výhradně upravovanou předpisy Evropských společenství, resp. Evropské unie.
V současné době tvoří Schengen 26 států, a to 22 členských států Evropské unie (Belgie, Francie, Lucembursko, Německo, Nizozemsko, Itálie, Portugalsko, Španělsko, Řecko, Rakousko, Dánsko, Finsko, Švédsko, Česká republika, Estonsko, Litva, Lotyšsko, Maďarsko, Malta, Polsko, Slovensko, Slovinsko) a dále Norsko, Island, Švýcarsko a od roku 2011 Lichtenštejnsko. Jmenované nečlenské státy EU jsou přidruženy k Schengenu prostřednictvím asociačních dohod. Součástí Schengenu naopak nejsou některé z bývalých nebo stávajících členských zemí EU, a to Velká Británie, dále Irsko, Kypr, Chorvatsko, Bulharsko a Rumunsko. Tyto státy se podílejí pouze na některých aspektech Schengenu1. Na rozdíl od Velké Británie a Irska se Rumunsko, Bulharsko, Kypr a Chorvatsko mají do Schengenu plně zapojit.
[1] stav k říjnu 2017