Projev ministra vnitra na schůzi Senátu
Projev ministra vnitra Milana Chovance na schůzi Senátu dne 11. listopadu 2015
Vážený pane místopředsedo, vážené senátorky, vážení senátoři,
já se omlouvám, že budu asi někdy mimo „koryto“ debaty přímo v návrhu, ale rád bych odpověděl na některé poznámky a debatu, která tady byla.
Chci za tu debatu poděkovat. Byť s mnohými výroky nesouhlasím, je potřeba, aby ve veřejném prostoru zaznívaly, protože o tom je demokracie. A já budu demokracii vždy bránit, dokud budu moci, protože lepší správu věcí veřejných jsme zatím nenašli. Na druhou stranu i demokracie potřebuje ochranu. Demokracie nepřišla sama od sebe, demokracii jsme léta budovali, na hodně let jsme o ni přišli. Za to, že jsme dnes ve stavu, v jakém jsme, přece mohou i naši předkové, kteří přispěli k tomu, v jaké zemi dnes žijeme.
My máme ambici se stále podceňovat. Oni ti Němci jsou humánnější než my, ti Švédové, ti Italové, kam odešli, tedy ti Bojové a tak dále a tak dále.
Já jsem součást českého národa a jsem na to hrdý. A musím vám říct, že jsem velmi hrdý na to, že česká vláda dnes umí hájit své názory v Bruselu sebevědomě, nahlas a razantně. Možná to bude znít cynicky, ale bylo mi ctí se nechat přehlasovat na jednání evropských představitelů. Z jednoho prostého důvodu – já si myslím, že český postoj je v souladu se zdravým rozumem. A tak, jak vidím postup např. v Německu při veřejné debatě, tak tam se názory velmi, ale velmi mění. V Německu hoří azylové zařízení, ve Švédsku hoří azylové zařízení. To není o tom, že by to společnost přijímala bez složité debaty, bez složitých excesů.
Tady se hovoří o tom, že jsou problémy mezi majoritní společností v Německu, a také je potřeba říct, že v uprchlických zařízeních přímo ve Spolkové republice Německo roste mezi běženci kriminalita. A je potřeba tu pravdu říkat na obě strany. Spolková republika Německo ústy svého ministra vnitra pana de Maizièra prohlásila, že je připravena omezit právo azylantů a změnit jejich status tak, aby nebylo možné slučovat rodiny. I to je debata, která se v Německu vede. Nejenom debata o tom, že překročení hranice bude nadále trestným činem, ale oni dnes debatují o tom, jak zamezit tomu milionu lidí, aby se slučovaly rodiny. Z jednoho prostého důvodu, protože Německo tímto přístupem čeká v příštích letech další, už legální migrační vlna minimálně tří milionů lidí. Ale to jsme jim říkali před půl rokem.
My se nebráníme tomu, pomoct Spolkové republice Německo, případně jiným zemím, pokud si chtějí pozvat migranty na své území. My jsme připraveni otevřít humanitární koridor a nabízeli jsme to Spolkové republice několikrát. A dokonce v době, kdy přišla pozvánka pro Syřany, kteří prošli dublinským opatřením a jsou registrováni. V den, kdy Spolková republika Německo tento veřejný příslib ústy paní Merkelové dala, jsme je ze svých detencí pustili. V ten samý den jsme je pustili a umožnili jsme jim cestu do Spolkové republiky Německo. To znamená: není pravda, že v té věci nejsme součinní.
Co se týká návrhů, které tady zaznívaly, já jsem také byl v zařízení v Bělé-Jezové. Měl jsem šanci tam mluvit s padesáti úžasnými lidmi. Teď nemyslím klienty toho zařízení, ale myslím zaměstnance. Bylo tam padesát lidí, kteří za velmi nízký plat poskytují služby lidem, kteří to potřebují. A já bych jim i tady před vámi rád veřejně poděkoval, a měl-li bych co smeknout, tak bych smekl. Já tam neviděl nikoho, kdo by se nezajímal o osud klientů. Viděl jsem tam dámu, která se dvacet let stará o děti migrantů – chtěla po mně peníze na lístky do divadla, které došly. Takže jsme jim je samozřejmě okamžitě dali. Děti chodí do kina, do divadla, hrají si. A nebylo to, prosím pěkně, o tom, že jsme se po kritice paní Šabatové snažili natřít trávu na zeleno. My za pochodu zlepšujeme situaci v detencích, ale ona byla dobrá a dostatečná i před šesti měsíci. My ji pouze vylepšujeme, ale nepůjdeme nad rámec standardu. Nepůjdeme.
Dnes se v Drahonicích rozhodla část migrantů držet hladovku. Já tady říkám veřejně, že si tím nic nevynutí. My budeme dodržovat české právo, evropské právo. A jestli se ti lidé rozhodli místo debaty držet hladovku, je to jejich rozhodnutí. Nic si nevynutí.
Co se týká ostatních věcí, např. lhůty, o kterých mluvil prostřednictvím pana předsedajícího pan senátor Láska, ta lhůta šesti měsíců je maximální. My ji nemusíme využít. Budeme se snažit ji nevyužívat. Ale proč si dávat vlastní gól a nedat tam šest měsíců jako maximální lhůtu s tím, že budeme tlačit na to, aby nebyla využívána, ale jít na nějakou spodní hranici?
Nezajišťování dublinských případů a nezajišťování dětí v detencích… My jsme se pokusili v minulém roce o jakýsi volnější režim, kdy rodiny s dětmi nebyly zajišťovány v detenci. Všechny nám utekly. Všechny nám okamžitě utekly. Všechny okamžitě směřovaly do svých cílových zemí. A z tohoto důvodu to vážné riziko útěku tady prostě existuje. My tady hovoříme o tom, že těm lidem hrozí nebezpečí. Když vezmeme právo ad absurdum, tak mi, prosím pěkně, řekněte, ve které z okolních zemí České republiky se válčí? Já takovou neznám. To znamená, ti lidé, kteří přicházejí do České republiky, už by teoreticky měli splňovat status ekonomického migranta. Oni prošli Tureckem. Můžeme mít vážné pochyby o situaci v Turecku. Prošli Makedonií, Srbskem, Maďarskem, Slovinskem, Rakouskem...
V které té zemi se válčí? Kde jim tam hrozí újma na zdraví a na životě? Neznám takovou zemi po té trase.
To znamená, můžeme tu debatu vést, ale potom ji veďme se všemi důsledky a bavme se o tom, co je v zájmu Evropy, která je naším domovem. Já si myslím, že bezpečnost. Abychom věděli, koho propouštíme na své území, abychom opravdu pomáhali potřebným. Já jsem velice rád, že se Evropa rozhodla např. zařadit do seznamu bezpečných zemí Kosovo. Jenom z Kosova přišlo za poslední rok do Evropy 50 tisíc lidí. V Kosovu platíme policisty, platíme tam soudy, platíme tam státní zástupce, posíláme tam evropské dotace, ta země je bezpečná. Prostě všichni ti, kteří sem z Kosova přicházejí, jsou z mého pohledu ekonomičtí migranti.
A pokud chceme pomáhat opravdu potřebným, tak si nemůžeme dovolit v takovém rozsahu a v takové míře saturovat. To je podle mě nabíledni.
Já bych se ani nebál názorů většiny společnosti v České republice. Já si myslím, že lidé jsou moudří a že vyjadřují své obavy a že vyjadřují své rozpaky. A my jako zodpovědní politici bychom na ně měli hledat odpovědi tak, aby se neuchylovali k jednoduchým řešením, které může pak ve finále znamenat zhnědnutí nejen politické scény v České republice, ale v celé Evropě.
Když se podíváte na situaci v Německu, vidíte klesající podporu paní kancléřky, vidíte nárůst preferencí euroskeptické strany, která má poprvé dvouciferný výsledek, asi 10 %, takže ono to s těmi Němci zase není tak růžové, jak si tady mnozí snaží namlouvat. To prostě není pravda. A teď mi, vážené dámy senátorky a páni senátoři, dovolte jeden příměr. My jsme byli kritizováni Italy za to, že jsme jednou jedinkrát popsali ruce lidí, aby se nerozdělily rodiny. A pak vidíte, jak Italové běžně popisují ruce lidem z trajektů, dávají jim k hlavám čísla. Ti samí Italové. Já jsem byl svědkem, kdy nás slovinská ministryně vnitra kritizovala za malou míru solidarity.
Ani ne tak Českou republikou, ale zbývající země V4. Ta samá ministryně mi včera děkovala za to, že Česká republika vyslala dvacet policistů do kolabujícího Slovinska.
My jsme byli svědky toho, kdy Švédové obecně hovořili o solidaritě, kdy se přihlásili ke kvótám na relokaci. Byli jsme svědky toho, kdy pan Asselborn a ostatní představitelé Evropy byli u odletu prvních 19 Eritrejců, kteří se velkým vojenským letadlem odváželi z Itálie do Švédska. A přesně 14 dní poté Švédsko požádalo o realokaci z vlastního území. To je přece první země v řadě. A přijdou další.
Další debata se povede o realokaci z Německa a Rakouska. To je přece na pořadu dne. To znamená, realokace ze zemí postižených migrací, jako je Itálie a Řecko, se rozšíří o debatu, jak realokovat z Německa, jak realokovat z dalších zemí. Já jsem na posledním jednání velmi důrazně žádal zástupce Evropské komise, aby konečně České republice odpověděli na právní rozbor. A komise nebyla schopná dodneška odpovědět na základní právní otázky. Je tady spousta právníků.
Jakým způsobem budeme realokovat osobu proti její vůli? A to je otázka, tuším, byl to Kamerunec, kterého se zastal Ústavní soud. Já nemám důvod tady zpochybňovat nález Ústavního soudu, ale chtěl bych říct i to B.
Ti lidé, kteří odsud odcházejí nedobrovolně, dělají všechno pro to, aby nemuseli odejít. Sebepoškozují se, lámou si ruce, někteří si prokousli jazyk. Když je odsouváme do zemí původu, tak je to většinou za účasti 4–6 policistů, 4–6 policistů v běžné lince. Přeprava takové jedné osoby stojí sto, sto padesát, dvě stě tisíc korun, podle počtu sedadel, které musíme v komerčním letu koupit. A ti policisté nemají jednoduchou práci. Ústavní soud to posoudil, že to bylo nepřiměřené. Já nechci rozporovat nález soudu…
Panu kolegovi senátoru Láskovi, prostřednictvím pana předsedajícího: tady zazněly dvě vaše námitky, kterým jsem moc neporozuměl. Že máte obavu, jak budou rozhodovat soudy v České republice v rámci přiměřenosti obrany. No, jestli přestaneme věřit i soudnímu systému, já bych mu spíš věřil, a proto nerozporuji názor Ústavního soudu, byť bych tady rád zvedl hlas na podporu policistů, kteří to mnohdy při té návratové politice nemají jednoduché.
Druhé, co tady zaznělo, že jsme se podle pana poslance Váni pokusili obejít standardní proceduru. To přece není pravda. A také bych tady trošku bránil Parlament. Já si myslím, že poslanci mají právo předkládat své pozměňovací návrhy. A Poslanecká sněmovna jako fenomén má přece právo je svým hlasováním podpořit nebo nepodpořit. Stejné právo má bezesporu Senát. Tato práva nemůžou být dotčena.
Platba za ubytování – 242 korun za osobu – se vybírá opravdu od lidí, kteří ty peníze mají. Některé migrující osoby u sebe mají několik set, některé několik tisíc eur. A kdyby fungoval dublinský návratový systém, vážené senátorky, vážení senátoři, tak zadržení v naší detenci bude trvat den, maximálně sedm dní. Kdyby fungoval dublinský návratový systém, tak jsme ve lhůtě do sedmi dní připraveni podle evropských norem vrátit kteréhokoli migranta do země, kde překročil hranice schengenského prostoru. To znamená většinou do Itálie, Řecka, Maďarska nebo dalších zemí.
V rámci readmisí vracíme migranty do Rakouska ve lhůtě do 14 dnů. Býval to den, pak tři, pak sedm, teď, díky stavu v Rakousku, je to až čtrnáct dní. Ale přesto se nám je daří vracet. Hladovka v Drahonicích je primárně proto, že jsme byli schopni včera odvézt poměrně velkou skupinu lidí. V rámci dublinského návratového systému odsud odjelo 40 lidí do jedné evropské země. Nebyla to země původu, jak se někteří obávali. Vrátili jsme je standardně, pokusili jsme se jim to vysvětlit. Je na nich, jestli se rozhodnou vynucovat si nějaká svá neexistující práva hladovkou. S tím opravdu nejsme schopni nic dělat. Budeme jim poskytovat asistenci a lékařskou pomoc.
O dětech s rodinami jsem hovořil. Pokusili jsme se o mírnější formu zadržení, opravdu všichni utekli. Jeden případ za všechny. Česká republika přivezla s velkými náklady rodinu Syřanů s velmi nemocnou holčičkou. Ta rodina riskuje zdraví svého dítěte tím, že místo, aby přijala možnost léčit se ve špičkové motolské nemocnici, rozhodla se odejít. Já nevím, jakým způsobem máme zadržovat lidi, kteří nechtějí přijmout pomoc státu. Nechci paušalizovat, ale jedna ze tří rodin se tak rozhodla.
Mobilní telefony. Já se vrátím ještě k zaměstnancům. V rámci bezpečnosti zaměstnanců a jejich rodin není přece možné, aby ti lidé měli u sebe mobilní telefon, fotografovali si zaměstnance, jejich fotografie vyvěšovali na sociální sítě, a tak je ohrožovali. Pokud to dopustíme, tak já se obávám, že v detenčních zařízeních nebude chtít nikdo sloužit.
Co se týká přijímání návštěv a balíčků, myslíme si, že debata je možná. V současné době je otevřen ještě jeden zákon a to je novela zákona o pobytu cizinců. Myslíme si, že je možné o této věci debatovat. Není to vhodné do této transpoziční novely, ale nebráním se debatě a případné změně stavu, který tady je.
Nezpoplatňování. Zpoplatňovat to budeme do té doby, dokud se nezmění zákon. Já si myslím, že 242 korun za kompletní servis, tedy jídlo, ubytování, teplou a studenou vodu, lékařskou péči, není zase tolik peněz. Neznám v České republice hotel, který by takové komplexní služby za tyto peníze poskytl. To znamená, nevidím důvod, proč ty peníze nevybírat, ale pokud bude vůle zákonodárců to změnit, ministerstvo vnitra na to okamžitě zareaguje a peníze vybírat přestaneme. Ale náš názor je i v této věci negativní.
Co se týká návrhů pana poslance Váni, které tady byly zmiňovány, my je podporujeme. Podporujeme je primárně proto, že u lidí, kteří budou třeba odsouzeni za tzv. závažné trestné činy, což je sazba tří let odnětí svobody, se už nemusí zkoumat přiměřenost té věci a tito lidé mohou být z České republiky vyhoštěni. U nižších skutkových podstat je nutné vždycky zkoumat, jestli je zásah přiměřený, nebo není přiměřený. U rodinných příslušníků občanů EU podle § 871 bude vždy zkoumána přiměřenost zásahu.
Co se týká možného soudního přezkumu, my si myslíme, že soudní přezkum a dokazování je možné už v současné době a že soudy dnes mohou provést dokazování v řízení o žalobě k azylu. Ostatní opatření, o kterých zde bylo hovořeno, má v gesci ministerstvo spravedlnosti, které by je mělo v nejbližší možné době předložit, a měla by se k tomu vést odborná debata.
Pan senátor Veleba se prostřednictvím pana předsedajícího ptal, jestli je pravda, že ve Spojených státech je ta lhůta dva roky. Podle informací, které jsem si vyžádal u našich specialistů, je to tak.
Hotspoty, tady paní senátorka Wagnerová hovořila o tom, že sociální demokracie rozporovala vznik detenčních zón. Ale to byly myšleny detenční zóny, o kterých hovořilo Bavorsko. A byly to detenční zóny mezi Rakouskem a Německem a mezi Českou republikou a Bavorskem. To byla vize jakýchsi detenčních zón, které by znamenaly nasměrování proudu migrantů a nějaký první scan. Osobně si také myslím, že stavět jakékoli ploty a zábrany mimo hranice Schengenu, tedy uvnitř Schengenu, je zhola zbytečné a nic to neřeší.
Hotspoty jako takové – myslím si, že celá Evropská unie a všechny státy k tomu přicházejí pozitivně, včetně Spolkové republiky Německo. Jsou tím myšleny hotspoty v Řecku a Itálii. My jsme tady včera měli velvyslance ze zemí, které jsou dotčeny migrací. Jsou to země, přes které migrující osoby procházejí, případně to jsou země cílové nebo země, z nichž migranti přicházejí. Podle stanovisek, která máme v současné době, hotspoty nefungují. Respektive ty italské fungují o trochu lépe, ty řecké skoro vůbec.
Řekové sice provádějí jakousi registraci pro vlastní potřebu, ale to není registrace ve smyslu evropského práva. A sdílení informací není možné pro jiné členské státy. To znamená, ta registrace je nám – dámy prominou – k ničemu. K ničemu.
Tato registrace znamená, že osoby, které se zaregistrují, se mohou nalodit na trajekt, jsou převezeny z řeckých ostrovů na pevninu a pokračují dál ve své migrační trase. My jsme jasně deklarovali, že bez toho, aby fungovaly hotspoty, bez toho, abychom si mohli opravdu ověřit bezpečnostní rizika spojená s těmi osobami, nejsme připraveni v letošním roce přijmout v rámci relokace žádnou osobu. Žádnou osobu.
Pro vaši informaci, byli tam Rumuni, kteří při debatě ministrů vnitra říkali: my jsme chtěli hned teď 300 lidí. Byli jsme si pro ně v Řecku. Nemáme je, oni k nám prostě nechtějí. A to je to, co my rozporujeme v rámci tzv. povinných permanentních kvót – lidé nebudou chtít odcházet do zemí, kde nemají příbuzné, nemají zázemí, nechtějí tam.
Švédi dneska avizují, že do konce roku budou mít na svém území 100 tisíc lidí, že je nejsou schopni pojmout. Nabízejí těm lidem samozřejmě ubytování, dejme tomu, za polárním kruhem a v jiných ne úplně hostinných oblastech, protože už jim docházejí kapacity. My jsme připraveni vést debatu o změně realokačních schémat, ale není možné, abychom vezli 19 Eritrejců do Švédska v rámci realokace a aby pak za 14 dní Švédsko de facto požádalo o vyjmutí z realokačního mechanismu a chtělo samo od sebe realokovat.
Pokud se tohle stane, bude to předmětem debaty na evropské úrovni a bude to muset znamenat změnu usnesení a revokaci usnesení, kde byla Česká republika, Maďarsko, Slovensko a Rumunsko přehlasovány. To znamená, ta debata se povede znovu a Evropě se může stát, že usnesení o realokaci 120 tisíc lidí, potažmo 160 tisíc nebude naplněno. To znamená, my se blížíme k dalšímu kolu debaty.
Obecně zaznívá z členských zemí, že jsou zklamány z nefunkčnosti hotspotů. Že jsou zklamány z toho, jak si Řecko především plní své unijní povinnosti. Řekové za posledních pět let dostali od Evropy 450 milionů eur na vybudování a podporu azylového systému. Přesto podle soudů Řecko není zemí, kam lze migranty vracet. Je potřeba tuto debatu dovést do konce a změnit. Není možné, aby si některé členské země neplnily podmínky, které jí vyplývají z členství v Evropské unii, a na druhou stranu si braly veškeré benefity, které jim členství přináší.
To znamená, já si myslím, že postoj České republiky je rozumný, racionální, zodpovědný a zdůvodnitelný směrem k veřejnosti v České republice. A mě osobně názor české veřejnosti zajímá.
Děkuji za pozornost i za debatu a jsem rád, že tu zazněly všechny názory a že jsme měli šanci poněkolikáté o emigraci mluvit. Já vždy velice rád přijdu, abychom to téma mohli dál rozvíjet. Děkuji.