Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. září 2012 zamítl kasační stížnost podanou jihočeským Krajským ředitelstvím Policie České republiky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. srpna 2010. Ten vyhověl žalobci, který napadl rozhodnutí služebního funkcionáře o výši odchodného, neboť se domníval, že mu do průměrného měsíčního služebního příjmu pro účely výsluhových nároků nebyl započten služební příjem za službu přesčas v rozsahu 150 hodin.
Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 26. září 2012 zamítl kasační stížnost podanou jihočeským Krajským ředitelstvím Policie České republiky proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 20. srpna 2010. Ten vyhověl žalobci, který napadl rozhodnutí služebního funkcionáře o výši odchodného, neboť se domníval, že mu do průměrného měsíčního služebního příjmu pro účely výsluhových nároků nebyl započten služební příjem za službu přesčas v rozsahu 150 hodin.
Jedná se o rozsudek v konkrétní situaci služby přesčas u konkrétního příslušníka krajského ředitelství Jihočeského kraje. Ministerstvo vnitra tuto problematiku řešilo již v minulosti, přesto je v souvislosti s uvedeným rozsudkem znovu analyzuje a projednává. První náměstek ministra vnitra Jaroslav Hruška k tomu uvedl: „Tento spor je konkrétním sporem konkrétního policisty v konkrétním případě, my ho nevnímáme jako precedentní případ, jak je v současnosti prezentováno."
V tomto konkrétním případě se mohlo jednat o nesprávný postup, kterým se řešila kritická personální situace v daném útvaru a ten vyvolal soudní rozhodnutí, které je v současné době předmětem vzrušených debat v médiích i mezi samotnými příslušníky.
Rozsudek v žádném případě nekonstatuje, že by nemohla být nařizována služba přesčas v rozsahu do 150 hodin, pokud důvody tohoto nařízení korespondují se zněním zákona o služebním poměru.
Služba přesčas je právními předpisy považována za službu výjimečnou. Lze ji nařídit pouze v případě naléhavého zájmu nad rámec služby stanovené předem stanoveným harmonogramem směn. Služba přesčas nemá být plánována předem tak, aby se stala pravidelnou součástí doby služby. Takový postup lze připustit pouze v případech, kdy služební funkcionář předem ví, že v nadcházejícím období dojde k situaci, kdy nebude možné plnit služební úkoly v rámci základní doby služby příslušníků.
Službu přesčas je příslušník povinenvykonat v případech, kdy si to vyžaduje důležitý zájem služby. Ten je zákonem definován jako zájem bezpečnostního sboru na včasném a kvalitním plnění úkolů.
Ministerstvo vnitra se neztotožňuje se stanoviskem předsedy Unie bezpečnostních složek Zdeňka Buřiče, že policie zneužívala zákonného ustanovení zákona o služebním poměru pro nařizování služby přesčas k vykrytí personálních podstavů u různých útvarů po celém území republiky. Policejní prezident Martin Červíček zdůraznil: „Nelze globálně konstatovat, že je u policie nezákonně nařizována práce přesčas.“ Náměstek Hruška k tomu dodává: „Pokud je zřejmé, že je někde trvalý podstav a dochází k přečerpávání přesčasů, pak by se to mělo promítnout do změn v organizační struktuře útvaru tak, jak to bylo v tomto konkrétním případě.“
Pavel Novák
ředitel odboru tisku a public relations