Rozhovor |
s PhDr. Michalem Lukešem, generálním ředitelem Národního muzea
Naše výstavní politika?
|
![]() |
Povídání s Michalem Lukešem (29) se neslo v příjemné atmosféře. Jeho kancelář ohromí příchozího návštěvníka velikostí, malovaným stropem, starým nábytkem a obrazy na zdech. Kráčely tudy dějiny…
Jak byste definoval funkci Národního muzea?
Největší muzeum republiky je ústředním státním muzeem s funkcí sbírkotvornou, vědeckou, osvětovou a metodickou. Jeho posláním je přispívat k rozvíjení národní identity, stejně jako vědomí příslušnosti k širšímu celku evropského a světového společenství a kultury. Je polytematickým ústavem, který zahrnuje řadu vědních oborů a sběrných oblastí od přírodních věd až po specializované obory věd společenských. Tvoří je pět odborných ústavů: Přírodovědecké muzeum, Historické muzeum, Knihovna Národního muzea, Náprstkovo muzeum asijských, afrických a amerických kultur - součást Národního muzea od roku 1932, a Muzeum české hudby, součást Národního muzea od roku 1984.
Muzeum vzniklo v důsledku činnosti významných vlastenců a donátorů…
Počátky Národního muzea byly podobně jako jinde v Evropě spjaty s dary velkých soukromých sbírek, především sbírek přírodovědeckých, které byly v majetku aristokratů žijících v Čechách. Skupina osvícenských šlechticů - a zejména hrabě Kašpar Maria Sternberg, světově uznávaný učenec v oboru paleontologie - se také postavila do čela přípravných prací k založení muzea. 15. dubna 1818 podepsala provolání o založení muzea a svou podporou dosáhla toho, že se roku 1820 dostalo novému ústavu potvrzení vídeňské vlády a panovníka. Byla ustavena Společnost vlasteneckého muzea v Čechách jako majitelka a správkyně sbírek i jako organizátorka veškeré muzejní práce. Prvním předsedou se stal hrabě Sternberg. Majitelkou muzea zůstala Společnost až do roku 1934, kdy byly muzejní sbírky převzaty do vlastnictví a správy Země České. V roce 1949 byly převedeny do vlastnictví státu.
Druhou významnou osobností v dějinách muzea byl historik František Palacký. Jeho organizační schopnosti, rozhled, pracovitost a ušlechtilé osobní vlastnosti mu získaly vůdčí postavení mezi představiteli českého národního hnutí i úctu u šlechtických představitelů muzea. Podařilo se mu tak odstranit rozpor, který se projevoval v počátcích muzea, kdy převážně aristokratický a přísně vědecký ráz muzea se stal předmětem kritiky vlastenecky naladěné veřejnosti. Díky jeho úsilí se posílilo také postavení historických oborů v muzeu. Velký význam pro muzeum i veškerý vědecký život v Čechách mělo založení dodnes vydávaného prvního vědeckého českého periodika Časopis národního muzea (1827) a založení Matice české (1831), která se zasloužila o vydání základních prací české vědy a literatury. V obou případech byl iniciátorem jejich vzniku František Palacký.
Kdy se zvýrazňuje úloha vědců, přímo spjatých s muzeem?
Po Sternbergově a Palackého éře následovalo ve vývoji muzea období, pro něž je charakteristické prohlubování a profesionalizace vlastní muzejní činnosti. Časově je spojeno s druhou polovinou devatenáctého století. V muzeu vznikly vědecké práce, které měly zásadní význam pro rozvoj velkého počtu vědních disciplín - během devatenáctého století byly do muzejních sbírek včleněny nejvýznamnější české soukromé sbírky a soubory pramenných informací základního významu. Namátkou lze připomenout sbírky Kašpara Sternberga, ve kterých byla i slavná sbírka českých nerostů J.T. Lindackera, Sternbergův herbář i jeho bohaté kolekce paleontologické a geologické, čítající 145 tisíc předmětů. Do Národního muzea se dostala mineralogická sbírka Františka Xavera Maxmiliána Zippeho, který je pokládán za zakladatele české mineralogie. Kustodem sbírky botanické byl Karel Bořivoj Presl, bratr Jana Svatopluka Presla. Velmi úzký vztah k muzeu měl Jan Evangelista Purkyně i slavný francouzský badatel, žijící v Praze, Joachim Barrande, jehož sbírky položily základy světové slávy paleontologického oddělení Národního muzea. Do muzejních sbírek přešel odkaz českého botanika a cestovatele Tadeáše Haenkea. Správci mineralogických a paleontologických sbírek byli univerzitní profesoři Jan Krejčí, Karel Vrba, Antonín Frič. Ve výčtu jmen a přínosu jejich nositelů české vědě a českému muzejnictví by bylo možné pokračovat až do současnosti a nejen v oborech přírodovědných. Stejně tomu bylo v oborech historických. Nejen Josef Dobrovský a František Palacký byli předními činiteli v muzejní správě a zasloužili se o rozmach muzejních sbírek a badatelské práce. Nemalou měrou k němu přispěli jejich následovníci, známé osobnosti českého dějepisného i literárněvědního bádání, Karel Jaromír Erben, Václav Vladivoj Tomek, Josef Emler a další. S muzeem jsou nerozlučně spjaty dějiny české numismatiky a stejně významný podíl mělo a má pro rozvoj české archeologie, jejímž organizačním centrem byl od roku 1843 Archeologický sbor muzejní Společnosti. Uvést by bylo možné i další obory, pro něž pro všechny byly a jsou mimořádně významným zdrojem badatelské práce bohaté a v nejednom ohledu jedinečné fondy Knihovny Národního muzea.
Jak byste charakterizoval sbírkový fond muzea?
Sbírkový fond Národního muzea tvoří několikamiliónový soubor hmotných dokladů o neživé a živé přírodě a o člověku a jeho činnosti v celosvětovém měřítku. Jde o sbírky mineralogické, které náleží k nejkrásnějším a nejbohatším světovým sbírkám, paleontologické sbírky, mykologické - mykologický herbář je jedním z největších na světě, sbírky botanické, zoologické, antropologické. Entomologické sbírky čítají přes pět miliónů preparovaných exemplářů hmyzu. V archeologických sbírkách jsou nejpočetněji a nejlepšími soubory zastoupeny neolit a eneolit, počátky doby bronzové – únětická kultura, mladší a pozdní doba bronzová - knovízská kultura, starolaténský styl sklonku starší doby železné. Zvláště bohatá je sbírka římských importů prvního až druhého století, pro pozdější období pak zvláště materiál devátého a desátého století z Čech. Historické a uměleckohistorické sbírky zahrnují vedle předmětů vysoké umělecké hodnoty i předměty prosté, spojené s denním životem. Sbírky byly od svého vzniku chápány i jako pokladnice nejvýznamnějších památek české národní minulosti. Pozoruhodnou součást tvoří lapidárium. V etnografických sbírkách jsou nejpočetněji zastoupeny lidové kroje, výšivky a tkaniny. Velmi vzácné předměty jsou uloženy i ve sbírkách keramiky, lidové malby, lidového nábytku, nářadí a zvyků. Stěžejní fond numismatické sbírky dokumentuje vývoj českého mincovnictví, obsahuje největší českou sbírku historických medailí. Bohaté jsou sbírky dokladů k dějinám českého divadla i hudby, za nejdůležitější mezi nimi je považován archiv hudebnin a sbírka hudebních nástrojů, obsahující i vzácné exempláře nejslavnějších světových mistrů. Muzeum vlastní sbírky vztahující se k tělesné výchově a sportu. Rozsáhle jsou podchyceny hmotné a duchovní kultury Afriky, Ameriky, Asie, arktických oblastí i Oceánie. Knihovna Národního muzea spravuje kromě fondů vědecké literatury a beletrie i sbírku rukopisů, inkunábulí a bohemikálních starých tisků a dokladů o vývoji knižní kultury devatenáctého a dvacátého století. Významnou součástí fondů Archivu Národního muzea jsou pozůstalosti předních osobností politického, vědeckého a kulturního života uplynulých dvou století.
Co se všechno změnilo a změní v nejbližších letech?
Čekají nás veliké projekty. Našim prioritním cílem je, aby návštěvník mohl expozice procházet jakýmsi virtuálním světem; mnoho lidí má zakořeněný názor, že tady chodí fousatí dědečci, kteří jenom bádají – my ale chceme návštěvníkům vše přiblížit, vysvětlovat, pomáhat vychovávat, poskytovat poučení a zároveň i bavit. Musíme jít s dobou - hlavně děti si změny vyžadují. Zkrátka hledat rovnováhu mezi odborníky a návštěvníky muzeí.
Čeká nás generální rekonstrukce budovy Národního muzea a časový horizont je asi pět let. Mnohokrát se setkávám s otázkou, proč nerozšířit prostory do vedlejší budovy, bude-li se Svobodná Evropa stěhovat z centra. Samozřejmě, že by bylo lákavé vybudovat takový muzejní monument v jádru Prahy, ale neumím si moc dobře představit, že by nám někdo věnoval přibližně jednu miliardu korun.
Zvolili jsme výstavní politiku: otevřít se široké veřejnosti. Do března měli návštěvníci možnost přijít na fotbal do Národního muzea – tato možná trochu překvapivá věta v sobě skrývá skutečnost, že muzeum nabídlo svůj dosud největší výstavní projekt, který mapuje celé století nejvýznamnějšího českého sportu. Měl jsem obavy, že výstavu “Fotbal – 70 let od římského finále” budou konzervativci vnímat jako znesvěcení půdy Národního muzea - ale opak je naštěstí pravdou! Stoupající počet návštěvníků nám to prokazuje. Jakýmsi barometrem návštěvnosti jsou děti, které se vydají na prohlídku muzea s rodiči, příbuznými či kamarády…
Rovněž tak přístup veřejnosti k instalované expozici Člověk - nástroj – hudba v nově otevřeném Muzeu hudby nám naše plány naštěstí potvrdil. Návštěvníci projdou historií a poznávají jednotlivé způsoby, jak může hudební nástroj tón tvořit, jak vypadal zápis hudby pro různé typy hudebních nástrojů i jak se na ně hrálo a při jakých společenských příležitostech se používaly.
Na podzim chceme otevřít výstavu s pracovním názvem Zlaté časy médií. Doufám, že nám pomůže odpovědět na otázku, zda média ovlivňují nás nebo my je. Na základě mimořádně unikátních sbírek a předmětů chceme provést tímto zajímavým světem širokou veřejnost. Čeká nás také rozsáhlá rekonstrukce Národní kulturní památky - objektu Národního památníku na Vítkově. Prostor Národního památníku bude pravidelně nabízet škálu kulturních akcí – především takových, do kterých se bude promítat novodobá česká historie, a zároveň bude Národní památník sloužit jako odborné pracoviště Národního muzea pro badatelskou činnost. Intenzivně pracujeme na zdokonalení databáze, na přesném popsání jednotlivých exponátů, nové revizi a přesné evidenci sbírek za pomoci výpočetní techniky.
Jaký nový přírůstek do sbírek by vám udělal největší radost?
Věřím, že se nám konečně po nelehkých legislativních jednáních podaří koupit od soukromého majitele jedinou a první nalezenou dinosauří kost na našem území.
Věra Hloušková