Téma

Národní muzeum

“Opravdový pokrok ducha se děje tenkráte, když sobě, co bylo cizí, přivlastňujeme, kromobecné zobecníme, a naopak, když své vlastní obecné skrze příbuznost a srovnalost s vyšším též za vyšší a ušlechtilejší uznáme a oslavíme. Vyšší musí ale stále s nejvyšším ve spojení trvati, aby nekleslo v relativnou podlost.”

Jan Evangelista Purkyně: O zprostonárodňování věd, zvláště přírodných. Časopis Musea Království českého, 12.října 1852

Cenný a výhodný pozemek

Interiér Národního muzeaNejstarší muzejní ústav v Čechách byl založen jako “Vlastenecké muzeum” roku 1818 slavnostním provoláním zemské šlechty z 15. dubna téhož roku. O více než dvě desítek let později (1840) vypracoval František Palacký návrh na zbudování novostavby muzea v rámci velkoryse projektovaného střediska vědy a kultury, které mělo být postaveno pod názvem Francisceum (na paměť císaře Františka I.) na dnešním Smetanově nábřeží. Kromě muzea zde měly sídlit i výtvarná akademie, konzervatoř a Průmyslová jednota. Velkorysý projekt byl bohužel redukován na pouhý pomník Františka I., přesto však stojí za pozornost. Tento Palackého historicky první plán na muzejní novostavbu u nás obsahoval totiž progresivní požadavky, které realizoval až o půl století později (bohužel ne všechny) architekt Josef Schulz. Palackého stavební program požadoval nejen výstavní sály pro geologii, mineralogii, zoologii, botaniku, archeologii, numismatiku, knihovnu, archív, sbírky grafiky, ale i pro lapidárium a kromě studoven a čítáren žádal i zřízení depozitářů. Dokonce i idea Panteonu se sochami a portréty velkých Čechů se již v tomto programu objevila.

K novostavbě však nedošlo, a tak se muzeum stěhovalo roku 1846 do Nostického paláce na Příkopě, který byl pro ten účel zakoupen. Nevelký objekt (dnes zbořený) však brzy nestačil pojmout rychle narůstající sbírky. Proto se představy o samostatné budově speciálně vystavěné pro muzejní potřeby staly již na počátku šedesátých let opět aktuálními. Významným impulsem k tomu byla výzva českého sněmu z 10. května 1864, aby zemský výbor vypracoval na novostavbu návrh. Zemský výbor stanovil hlavní rysy stavebního programu a roku 1865 požádal pražskou městskou radu o přidělení stavební parcely na Karlově náměstí (v jeho severní části, poblíž Novoměstské radnice) o ploše asi 1200 m2. Radním se tento plán nelíbil, a tak se jednání vleklo ještě několik let.

Karel IV. zakládá r. 1348 pražskou univerzitu, luneta v Panteonu. Olej na plátně nalepeném na omítku, značeno Až v roce 1876, po návrhu F.L.Riegra, darovala městská rada pro novou muzejní stavbu velmi cenný a výhodný pozemek na horním konci Václavského náměstí, nad právě bořenou Novou Koňskou branou, o celkové ploše 13 598 m2. Hlavní překážka padla, ale přesto uběhlo ještě několik let, než se podařilo stavbu prosadit. Až 28.7.1883 se zemský sněm vrátil ke svému rozhodnutí z roku 1864 a dal pokyn, aby zemský výbor předložil stavební plán. Stavební program vypracovaný 14.11.1883 charakterizoval účely a podstatné rysy připravované budovy. Mimo jiné požadoval pro přírodní sbírky asi 4100 m2 výstavních ploch, pro sbírky kulturněhistorické asi 2180 m2 a pro knihovnu asi 350 m2. Z dnešního hlediska je překvapivé, že se téměř nepočítalo s prostory pro depozitáře, které požadoval už F. Palacký v případě Franciscea. Budova měla mít pouze skladiště pro 300 tisíc knih a sklad pro sbírky mineralogické a geologické o ploše asi 240 m2.

Pro patria

Konečně 15.11.1883 byl vypsán veřejný konkurs na předběžné skici pro novou muzejní stavbu. Šest domácích architektů bylo přímo k účasti na soutěži vyzváno. K datu uzávěrky, 20.3.1884, se sešlo celkem 27 návrhů. Soutěžní porota, v níž byl mimo jiné architekt Josef Hlávka, přisoudila první cenu návrhu označenému heslem Pro patria, jehož autorem byl Josef Schulz. Schulzův projekt zaujal a zvítězil především tím, že obohatil stavební program o ideu ústředního slavnostního Panteonu. Profesor Schulz vypracoval pohotově definitivní plány, upravené po připomínkách muzejních kustodů a vídeňských odborníků. Byl jmenován ředitelem stavby, jež měla být hotova za čtyři roky. Schulzův honorář za celou práci měl činit tři procenta veškerých plánovaných nákladů na stavbu, tedy 53 500 zlatých. Stavební náklady byly odhadovány (bez architektova honoráře, vnitřní umělecké výzdoby a mobiliáře) na 1 740 000 zlatých. Ve skutečnosti pak dosáhly výše asi dvou miliónů zlatých. Stavba, určená pro využívání soukromou Společností Muzea Království českého, byla financována českým sněmem jako reprezentantem Země české a řízena zemským výborem.

Dne 27. června 1885 bylo místodržitelstvím vydáno povolení ke stavbě. Ta se vzápětí velmi rychle rozběhla. Již 20. července se začalo s kopáním základů, 13. srpna s jejich zděním a do 15. listopadu byl úplně vyzděn suterén. Následujícího roku 1886 dosáhla stavba již ke korunní římse a byla provizorně na zimu zastřešena, aby mohly být v celé budově prováděny klenby. V dubnu 1887 bylo započato s osazováním kamenné korunní římsy, v květnu byla osazována atika balustrádou a během roku byla budova zakryta (s výjimkou hlavní kopule) definitivní střechou. Na konci roku byla zbudována architektura tympanonu nad hlavním vchodem. V roce 1888 se dokončila stavba hlavní kopule, bylo osazováno hlavní schodiště, prováděly se práce štukatérské a malířské. Do nich a na balustrády byly usazeny sochy.

Roku 1888 měla být stavba v podstatě dokončena, ale zdržela se nezvykle nepříznivým počasím. V témž roce se začalo s přípravou vnitřního zařízení budovy, na něž zemský sněm schválil rozpočet do výše 300 tisíc zlatých. Dokončovací práce trvaly až do počátku roku 1890. “Stavba jest již dokonána”, konstatoval výbor muzea ve svém dopise zemskému výboru 4. května 1891. Nastalo stěhování sbírek a jejich pořádání. Dne 25.1.1890 se usnesl zemský sněm na tom, že větší část levého přízemního traktu nové budovy bude dočasně propůjčena České akademii pro vědy, slovesnost a umění. Zahajovací slavnost České akademie, uspořádaná v Panteonu 18.května 1891, se stala současně slavnostním zpřístupněním nové budovy Muzea Království českého.

Obrovský palác nestačí

Počátkem devadesátých let se upravovalo bezprostřední okolí budovy na veřejný park. Spor mezi architekty Schulzem a Hlávkou o umístění jezdeckého pomníku sv. Václava byl v roce 1893 rozhodnut ve prospěch Josefa Hlávky, který navrhl, aby pomník nebyl umísťován na muzejní rampu, ale stanul samostatně na Václavském náměstí. Monumentální bronzový pomník pak byl vytvořen J. V. Myslbekem, odhalen roku 1913 a zcela dokončen v roce 1922.

Kupodivu již roku 1901 bylo třeba opravovat opadávající omítku fasády. Šlo o první údržbovou práci většího rozsahu. Zemský výbor nutnost této práce zdůvodnil roku 1899 tím, že “fasáda budovy muzejní nebyla posud opravována od vystavění budovy”. V létě roku 1902 byly pak nevyhovující betonové pamětní desky na fasádě nahrazeny deskami z červené žuly, s vyzlacenými nápisy.

Již po několika letech od otevření budovy bylo zřejmé, že ani tento obrovský palác nestačí rostoucím potřebám muzea. Proto byl vypracován na přelomu let 1912 a 1913 profesorem Janem Koulou, tehdy ředitelem historickoarcheologického oddělení, projekt na přístavbu k muzejní budově v prostoru Čelakovského sadů. Projekt nebyl realizován, stejně jako všechny ostatní, které se do dnešních dnů zrodily. Tajemník muzejní společnosti dr. Theodorik Saturník uváděl v roce 1924, že “bylo hned po státním převratě všem jasno, že pro přírodovědecké sbírky jest třeba nové budovy” a že “průběhem několika málo let nebude v nynější budově muzejní již vůbec žádného prázdného místa”. Státní regulační komise tehdy určila pro stavbu parcelu v Tróji, “poblíže budoucí zoologické a botanické zahrady”. Nepřekonatelnou překážkou se tehdy stal nedostatek peněz. Obě světové války muzeum těžce postihly. První přivedla Muzejní společnost téměř k bankrotu a ohrozila tím vážně další osudy sbírek i budovy. Výrazem nového státního uspořádání v roce 1918 bylo odstranění Wagnerových mramorových byst císaře Františka Josefa I. a císařovny AIžběty z výzdoby Panteonu.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 14/2005.

Věra Hloušková

Další informace [nápis]
Číslo 14/2005
Časopis Veřejná správa č. 14/2005
Časopis Veřejná správa
Další
E-mail