Památky |
České středohoří se stejnojmennou chráněnou krajinnou oblastí je poměrně protáhlou hornatinou, kterou geografové rozdělili do dvou části, “rozpůlených” hlubokým údolím Labe. Vyšší je západní Milešovské středohoří, pojmenované podle nejvyššího vrchu Milešovky a tvořené seskupením kuželovitých kopců, východně od toku Labe vystupuje Verneřické středohoří se soustavou protáhlých hřbetů i samostatných návrší.
Verneřické středohoří dostalo název podle obce Verneřice a nejvyšším i nejvýraznějším kopcem je tam 726 metrů vysoké Sedlo. Pojmenování mu dal charakteristický tvar, připomínající při pohledu z okolí jezdecké sedlo. Na lesnatý vrcholek “prosednutého” hřbetu Sedla směřují turistické trasy z Levína nebo od silnice pod Malým Sedlem. Zdejší suťové stráně a skalnaté srázy jsou porostlé doubravou, klenem i jinými listnáči, hodnotná je také zdejší květena s řadou vzácných a chráněných druhů (např. tařice skalní, hvězdnice alpská, kosatec bezlistý, lilie zlartohlávek aj.). Není proto divu, že podstatná část kopce byla vyhlášena za národní přírodní rezervaci Sedlo. Vrcholový hřeben ze třetihorní sopečné vyvřeliny (zejména tefritu a trachytu) je na mnoha místech rozčleněn do bizarních skalních věží, z nichž některé byly pojmenovány (např. seskupení “Tři děti”). Z okrajových útesů se otevírá daleký výhled do okolních partií Českého středohoří, na přilehlých polabských rovinách zaujme i naše národní “hora” Říp. Poměrně přesný popis kopce podal už Bohuslav Balbín, který v hloubi sedmnáctého století působil v nedalekých Liběšicích. Vrch Sedlo však není jedinou pozoruhodností tohoto půvabného kraje. Například při severovýchodním úpatí leží obec Levín se skromnými zbytky středověkého hradu (nyní zde stojí zvonice) a s rekreačním střediskem v Horní Vysoké na místě někdejších vodních lázní Jeleč. Spoustu zajímavostí nabízí také malebné údolí Bobřího potoka, proplétajícího se v délce necelých třiceti kilometrů rozmezím dvou chráněných krajinných oblastí - České středohoří a Kokořínsko. Říčka pramení pod východním svahem Bukové hory u obce Příbram a od Verneřic až po Kravaře ji sleduje turisticky značená cesta. Na ní je nepochybně nejpřitažlivějším úsekem přírodní památka Bobří soutěska pod obcí Loučky. Ještě před hranicí chráněného území cesta míjí asi desetimetrovou stěnu, kde zaujme sloupcovitá odlučnost horniny, prozrazující “kamenný podklad” tohoto území – čedičovou vyvřelinu. Potok i cesta se pak noří do romantické soutěsky, kde výraznější skaliska provázejí především levý břeh. Tam vodní tok vyhloubil nápadný úpatní převis a také protáhlé “hrnce” ve skalních prazích říčního koryta. Největší zajímavostí Bobří soutěsky jsou však kaskády a známý vodopád, kterým spadá z výšky asi šesti metrů pravý přítok na konci rokle. K zajímavým místům následujícího úseku Bobřího potoka patří městečko Kravaře s místní částí Víska, kde pozornost poutá několik zachovalých roubených stavení, například někdejší rychta s přístupnou expozicí českolipského Vlastivědného muzea. Asi tři kilometry západním směrem najdeme při hranici CHKO České středohoří další pozoruhodné místo – národní přírodní památku Dubí hora. Je součástí stejnojmenného návrší (463 m), kde v severozápadním cípu nad obcí Konojedy a někdejším klášterem najdeme umělý odkryv s unikátní ukázkou odlučnosti sopečné vyvřeliny tefritu. Zdejší sloupce jsou poměrně masivní a příčně rozpukané, takže připomínají soubor na sebe naskládaných bochníků. V horních partiích jsou navíc hákovitě prohnuté, takže celý útvar je nejen hodnotný z odborného hlediska, ale zároveň i neobyčejně působivý.