Týdeník Veřejná správa


 Rozhovor

s Ing. Jiřím Burianem
starostou Sedlčan

Bytová politika města se musí odvíjet od státní bytové politiky

Vyšlo v čísle 32/2007
Ing. Jiří Burian

Sedlčany jsou jedním z mála měst, které se okamžitě poté, co na ně v roce 1992 stát převedl státní byty, těchto bytů nezbavily a problémy s jejich opravou nepřenesly na nájemníky. Co vás k tomu vedlo?

V roce l992 bylo na město převedeno zhruba 700 bytů. Spravoval je Městský bytový podnik, příspěvková organizace, která hospodařila se svým rozpočtem a později i s podporou rozpočtu města. V první polovině devadesátých let přispívalo město převážně na údržbu a opravy bytového fondu jedním a půl milionem korun ročně, ale postupně jsme tuto dotaci snižovali, v roce 1995 šlo do bytů už jen půl milionu korun. V následujícím roce jsme přestali bytový fond dotovat. Zcela jsme změnili systém jeho financování. Bylo rozhodnuto, že vše co se na nájemném vybere, to se také zpátky do údržby bytového fondu vrátí. V té době dosahovalo čisté nájemné řádově kolem osmi milionů korun. Na počátku nového století začalo nájemné stagnovat a už nestačilo na celkovou údržbu bytového fondu, kterou zajišťujeme systémem solidarity, to znamená, že vybrané nájemné dáváme do jednotlivých objektů, protože dům nelze opravit pouze z toho, co z něj vyberete, to se skutečně nedá. Zachován zůstal i provoz příspěvkové organizace, zaměřený na správu a provoz tepelných zdrojů. Město se hned na začátku rozhodlo, že komunální byty prodávat nebude. Osobně jsem přesvědčen, že město má tak málo bytů, že zbavovat se jich není to nejlepší řešení. Zvláště, když tlak od uživatelů našich bytů nebyl nikdy takový, abychom museli prodávat. I když několik zájemců o koupi bytu do osobního vlastnictví se objevilo. Zastupitelstvo města tehdy dokonce vydalo i vyhlášku o privatizaci bytového fondu, která víceméně řešila způsob prodeje bytů. Odmítli jsme prodávat byty první kategorie, kterých je tady většina, za dvacet, třicet či čtyřicet tisíc korun, tak jako tomu bylo v některých městech a obcích. Místo toho jsme přistoupili k bytovému fondu jako správní hospodáři, a po těch, kteří projevili o byt zájem, jsme požadovali sto, sto padesát či dvě stě tisíc korun za byt. To se zájemcům o obecní byty zdálo hodně a tak se zájem o koupi bytu úplně utlumil. Dnes je bytový fond majetkem města, o který se řádně staráme a zacházíme s ním jako s vlastním majetkem.

Jak jste v rámci hospodaření s obecním bytovým fondem postupovali dál?

Koncem devadesátých let jsme připravili rozsáhlý projekt, který se zabýval tepelným hospodářstvím. V průběhu čtyř let l998 – 2002 se prováděla ve městě plynofikace. Celá akce byla rozdělena do tří etap. V první etapě šlo o rekonstrukci, plynofikaci a centralizaci městských tepelných zdrojů. V druhé pak o vytvoření předávacích stanic v objektech včetně doregulace celého systému a poměrového měření ve všech bytech. A třetím krokem, který máme už také za sebou, byla výměna rozvodů tepla na sídlištích. Šlo o velice náročný a rozsáhlý úkol, při kterém byly kompletně zrekonstruovány a zmodernizovány všechny tepelné zdroje. V průběhu celé akce zmizela i část lokálních kotelen na tuhá paliva. Místo nich má město tři centrální zdroje. Jde o plynové kotelny vybavené novými technologiemi. Vyřešení teplárenství přineslo další změny. Zrušili jsme příspěvkovou organizaci Městský bytový podnik a transformovali ji do společnosti s ručením omezeným Městská teplárenská Sedlčany. Jde o společnost se stoprocentní účastí města. Tato společnost na základě nájemní smlouvy zabezpečuje výrobu a distribuci tepla ve městě, a to nejen pro byty, ale i pro ostatní odběratele. Mandátní smlouvou byla Městské teplárenské Sedlčany svěřena i správa bytového fondu. Oba smluvní vztahy fungují bez problémů. Díky smlouvám o dodávkách tepla dokážeme splácet úvěr, který jsme si vzali na plynofikaci města.

Máte zpracovanou koncepci bytové politiky?

Zatím koncepci bytové politiky nemáme. Důvod vidím v tom, že bytová politika města se musí odvíjet od státní bytové politiky. Tím, že Česká republika se stanovením této politiky dlouho otálela, neměla města jasné vodítko pro svoji činnost na úseku bydlení a tak řešení odkládala. První skutečná koncepce bytové politiky vznikla až někdy v roce 1999 a o dva roky později se aktualizovala. V březnu 2005 schválila vláda novou koncepci bytové politiky s platností do roku 2009. V tomto případě jde ovšem spíše o popis toho, co se v odborných kruzích diskutuje, než o skutečnou koncepci. Navíc tento materiál nepočítá s úlohou krajů při řešení bytové problematiky. Proto se jednotlivé kraje koncepcí bytové politiky prakticky nezabývají, iniciativa je ponechána na obcích. Stanovení koncepce bytové politiky města tak závisí na zastupitelstvu. V úvahu je třeba vzít i případné náklady na pořízení takového dokumentu. Teplárenská společnost, která nám spravuje bytový fond, dostala za úkol, zpracovat pasport bytového fondu. Díky tomu máme nejen kompletní seznam bytů, ale také přehled o stavebně technickém stavu jednotlivých objektů ve městě, nyní se materiál doplňuje o propočty nákladů na jeho opravy. Zároveň hledáme možnosti financování oprav, pokud možno ve velice krátké době, v rozmezí dvou až tří let. Výhledově se tak připravujeme na prodej bytů podle požadavků nájemníků.

Znamená to, že po patnácti letech spravování bytového fondu přece jenom začínáte uvažovat o jeho prodeji. Máte již připravené podmínky prodeje a víte kolik bytů si ponecháte?

V tomto volebním období chceme podporovat bytovou politiku města jednak výstavbou nových bytů a eventuálně prodejem stávajícího bytového fondu. V žádném případě nechceme prodat všechen bytový fond, alespoň jednu třetinu si ponecháme pro sociálně potřebné. K bytům, které městu určitě zůstanou, bude patřit 33 bytů postavených v první polovině devadesátých let, jsou vázány na státní dotaci a podmínku zachování nájemního bydlení po dobu dvaceti let. Dále bychom si chtěli ponechat 48 bytů v domech s pečovatelskou službou, které jsme postavili koncem devadesátých let a dalších 200 bytů pro potřeby města ze stávajícího bytového fondu. Zatím musíme stanovit, které domy a byty budou určeny k prodeji a jak budeme postupovat při opravách komunálních bytů. V zásadě vycházíme z toho, že budeme prodávat pouze rekonstruované objekty. Proto domy, které budou určeny k prodeji, by měly být zateplené, měly by mít opravené střechy, fasády a veškeré rozvody. Chceme, aby jejich majitelé nemuseli v krátkém čase hledat vlastní zdroje na opravy. Tím pádem ale budeme prodávat byty za jejich skutečnou hodnotu, samozřejmě budeme přihlížet nejen k velikosti bytu a jeho kategorii, ale i k tomu, zda město udrželo konkrétní dům v dobrém stavu a kolik do něj investovalo. Byty chceme samozřejmě prodávat po jednotlivých domech. To je v podstatě úkol, který nyní rozjíždíme. Dopracováváme pasport bytového fondu a zároveň hledáme nejvhodnější model prodeje bytů. O navržených modelech budeme samozřejmě s potenciálními vlastníky jednat. Zastávám názor, že nejen občané by měli být spokojeni s koupí těch bytů, ale také město by z toho mělo mít zajímavý příjem, který by mohlo použít na další rozvoj.

Jakým způsobem jste výše zmíněné akce financovali?

Na plynofikaci, která přišla město řádově na 65 milionů korun, protože její součástí byly i předávací stanice, jsme dostali dotaci a vzali si půjčku od Státního fondu životního prostředí. Regulaci systému a poměrové měření jsme zaplatili z nájemného. Nyní dokončujeme povrchovou úpravu sídlišť, dělali jsme tam nové rozvody v ceně 34 milionů korun, platíme je z vlastních zdrojů. Na výstavbu nových bytů využilo město prostředky z dotačních titulů ministerstva pro místní rozvoj. Dneska je možnost si vybrat z celé řady bankovních produktů, některé banky přišly s tím, že podporují nejen výstavbu nových bytů, ale mají i speciální programy na opravy panelových domů, nabízejí dlouhodobé půjčky za velmi lukrativních podmínek. Dokonce je možno získat půjčku v plné hodnotě najednou a opravy rozdělit do dvou až tří let. Některé banky umožňují, aby do půjčky mohli vstupovat i majitelé, ale těch možností je pochopitelně daleko víc. V zastupitelstvu jsme půl roku zvažovali různé varianty financování rozvodů tepla, podobně tomu bude i u připravované regenerace domů, zatím o věci diskutujeme.

Úplný text je v časopise Veřejná správa č. 32/2007.

Ludmila Křížová