Úvodem bohužel musím poznamenat, že při zkoumání korupce jsem dospěl k závěru, že úplatky jsou v dnešní společnosti jevem zcela běžným, ba pro mnohé dokonce přirozenou součástí každodenního života. Úplatkářství či korupce mají velmi silnou tendenci být všude přítomny a jsou jedním z nejzávažnějších problémů soudobé společnosti. Důkazem může být následující rčení: „Každý je úplatný, záleží jen na výši nabízené částky a okolnosti, za které je nabízena,“^[1]  neboli „každý má svou cenu“. V každé, byť sebedokonalejší společnosti, se najdou jedinci, kteří jsou úplatní a kteří chtějí mít ze všeho i něco pro sebe. Lze tomu vůbec předejít a docílit nezkorumpované společnosti? S největší pravděpodobností ne, ale přinejmenším se dá v oblasti korupce a úplatkářství podniknout ještě více kroků vedoucích k eliminaci korupce tak, aby nikdo úplatky nepřijímal, nesliboval, nenabízel či dokonce nežádal, protože se mu to prostě nevyplatí.
 
Následující řádky přibližují novinky v oblasti potírání korupce v České republice, místy s autorovými návrhy de lege ferenda.

1. Návrh nového trestního zákoníku

Rekodifikace trestního práva hmotného byla připravována už od doby pádu minulého režimu. Byl vypracován vládní návrh nového trestního zákoníku (sněmovní tisk č. 410, 5. volební období - dále jen návrh)^[2],  který byl vládou ČR předložen Poslanecké sněmovně dne 25. února 2008.^[3] V návrhu jsou trestné činy úplatkářství stále zařazeny do hlavy o trestných činech proti pořádku ve věcech veřejných, ale nově v Dílu třetím Hlavy X, § 329 až § 332.
 
Kromě zachování jednotlivých skutkových podstat trestných činů úplatkářství je zachován pojem obstarávání věci obecného zájmu a stále se úplatkářství bude vztahovat též na soukromou sféru. I nadále jsou navrhována společná ustanovení platná jen pro trestné činy úplatkářství. V současném návrhu (oproti návrhu z roku 2004) není již navrhováno ponechat zvláštní ustanovení o účinné lítosti. Tento institut je zakotven v platném trestním zákonu^[4]  a dle mého názoru má své opodstatnění i nadále, neboť slouží k dosahování vyšší efektivnosti při odhalování korupce ve veřejném životě. Zákon slibem beztrestnosti motivuje občany, kteří úplatek poskytli nebo slíbili poskytnout jen proto, že byli o to požádáni, tj. iniciativa musela vzejít ze strany upláceného, k dobrovolnému a bezodkladnému oznámení o této trestné činnosti příslušným orgánům (státnímu zástupci nebo policejnímu orgánu).^[5] Původní návrh nejen že ponechal tento institut v platnosti, ale dokonce rozšířil podmínku beztrestnosti tím, že nahradil znak bez odkladu znakem vzhledem k okolnostem a svým osobním poměrům bez zbytečného odkladu. Tuto drobnou, leč významnou změnu vláda ČR navrhuje již nyní, a to samostatnou novelou (zákon č. 122/2008 Sb., bod č. 14). Současný návrh zřejmě vyhověl doporučením mezinárodních organizací zrušit toto ustanovení, neboť žádná z mezinárodních úmluv, kterými je ČR vázána, neobsahuje oprávnění členských států stanovit takovýto zvláštní způsob zániku trestnosti. Obávám se však, že se tím zvýší míra latence této kriminality – odhalování korupčního jednání tak bude buď otázkou velmi precizní práce orgánů činných v trestním řízení, anebo otázkou náhody (kupříkladu na základě anonymního udání).^[6]
 
Další „kosmetickou“ změnou je nové označení veřejného činitele – napříště se má tento orgán nazývat úřední osobou. Osnova návrhu zachovává znaky obsažené v platné úpravě a pouze doplňuje na základě Nařízení R(ES) č. 1/2003, o provádění pravidel hospodářské soutěže podle čl. 81 a 82 Smlouvy, výčet úředních osob o finančního arbitra a jeho zástupce a také o notáře při sepisování notářských zápisů, které jsou ze zákona veřejnými listinami, a při činnostech vykonávaných z pověření soudu podle zvláštního právního předpisu.
 
Návrh rozšířil základní skutkové podstaty trestných činů úplatkářství o další možnou objektivní stránku. Jedná se o rozšíření postihu korupce v soukromém sektoru. U přijímání úplatku (nově se má tento trestný čin nazývat přijetí úplatku) se jedná o objektivní stránku následujícího znění: „kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného pro sebe nebo pro jiného přijme nebo si dá slíbit úplatek“. U podplácení jde o znění „kdo jinému nebo pro jiného v souvislosti s podnikáním svým nebo jiného poskytne, nabídne nebo slíbí úplatek“.^[7]  Z důvodové zprávy se dále dozvídáme, že návrh upravuje a upřesňuje trestné činy úplatkářství o ustanovení, že se tak děje i prostřednictvím jiné osoby. Trestní postih takového „prostředníka“ bude odvislý od míry jeho účasti buď jako spolupachatelství nebo jako účastenství. Neméně významné je při dispozici s úplatkem i rozšíření skutkových podstat o znak pro jiného. Soudím, že tak bude postihováno, bude-li odhaleno, korupční jednání, kdy se úplatku dostane např. manželce či příbuzným. Další změnou, která by mohla přispět k účinnému boji proti korupci, by mohlo být rozšíření trestnosti nepřímého úplatkářství i na situace, kdy intervent bude svým vlivem působit na jinou osobu než jen veřejného činitele – doporučuji rozšířit minimálně i o osobu obstarávající věci obecného zájmu.
 
Povede výše nastíněné rozšíření zákonných znaků skutkových podstat trestných činů úplatkářství k potírání korupce (a tudíž i ke změně k lepšímu)? Domnívám se, že zřejmě ano, ale obávám se, že by se to mohlo minout účinkem. Existuje tu stále možnost, že se otevře větší prostor pro různé machinace a míra latence by tak mohla být mnohem vyšší, než tomu tak je nyní, aniž by to korupci jako takovou snižovalo. Nicméně v této chvíli, kdy není návrh ještě schválen, natož aplikován, je budoucí míra kriminality v oblasti korupce těžko odhaditelná. Každopádně jde minimálně o rozšíření trestnosti korupčních jednání, která jsou pro zákonodárce společensky nebezpečná, což je v současné době více než žádoucí.
 
Co se týče zvýšení trestních sazeb odnětí svobody, domnívám se, že zvýšení neodradí potencionální pachatele, protože pro ty je zřejmě převažujícím faktem vysoká míra latence a malé riziko odhalení. Nicméně s ohledem na nízkou výši současných trestních sazeb je nutno zvýšit rozpětí sazeb tak, aby byly ukládané tresty adekvátní společenské nebezpečnosti úplatkářství. Takže spíše než rozšíření zákonných znaků skutkových podstat korupčních trestných činů se mi jeví jako účelnější zpřísnění trestních sazeb. V návrhu se u všech trestných činů úplatkářství trestní sazby zvyšují^[8]  (pozoruhodné je navrhované zvýšení trestní sazby i u podplácení, neboť v původním návrhu zůstaly u tohoto trestného činu zachovány dosavadní trestní sazby, čímž se deklarovala menší typová závažnost než u pasivních forem úplatkářství). Musí se zkrátka vytvořit precizní systém sankcí, které preventivně odradí potencionální pachatele. Pak bude zvýšení trestních sazeb efektivnější. Nicméně ke snížení kriminality ani toto nestačí – je především potřeba tyto trestné činy odhalovat!
 
Další novinkou je zařazení nového trestného činu spojeného s korupcí. Jedná se o trestný čin odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu - § 164 návrhu.^[9]  Původně měla být tato skutková podstata zařazena mezi trestnými činy úplatkářství, ale v posledním znění návrhu je tento trestný čin zařazen v Hlavě I. o trestných činech proti životu a zdraví, v dílu pátém o trestných činech souvisejících s neoprávněným nakládáním s lidskými tkáněmi a orgány, lidským embryem a lidským genomem.^[10]

2. Novela zákonů o územně samosprávných celcích

Usnesením vlády ČR č. 1199 ze dne 25. 10. 2006 byla schválena Strategie vlády v boji proti korupci na období let 2006 až 2011, ve které bylo mj. ministru vnitra uloženo předložit vládě návrh na změnu zákonů o obcích^[11],  o krajích^[12]  a o hlavním městě Praze^[13]  tak, aby obsahoval zpřesnění podmínek pro právní úkony při nakládání s majetkem a finančními prostředky obce nebo kraje, jejich organizačními složkami, příspěvkovými organizacemi a právnickými osobami jimi jinak ovládanými ve smyslu příslušných ustanovení obchodního zákoníku. Na základě tohoto úkolu Ministerstvo vnitra analyzovalo současný právní stav nakládání s majetkem a finančními prostředky územních samosprávných celků (dále jen ÚSC) a zpracovalo návrh novely příslušných zákonů (dále jen novela). Hlavním cílem novely má být zvýšení ochrany a transparentnosti nakládání s majetkem obcí, krajů a hl. m. Prahy, a to především posílením možností veřejné kontroly, tj. posílením účasti veřejnosti na řízení ze strany občanů. Dále je navrhováno nové rozdělení pravomocí mezi zastupitelstvo a radu ÚSC (posílení kompetencí zastupitelstev v majetkoprávních úkonech).
 
Uvedený návrh byl předmětem jednání mnoha zainteresovaných subjektů. Návrh této novely zákonů o ÚSC měl být vládě původně předložen do konce roku 2007. Pro efektivní změny, které posílí transparentnost a veřejnou kontrolu v oblasti územní samosprávy, je třeba další právní analýzy a rozsáhlejší diskuse, a to též vzhledem k souvisejícím tématům, které vláda ČR aktuálně nastolila – jsou to např. úvahy o zavedení přímé volby starostů, další zpřesnění zákona o střetu zájmů^[14]  a zákona o svobodném přístupu k informacím^[15].  Proto byl k předložení komplexnějšího pojetí původního legislativního záměru stanoven nový termín v druhé polovině roku 2009.
 

3. Agent provokatér

Jako jeden ze specifických postupů odhalování trestné činnosti v oblasti korupce můžeme považovat použití agenta provokatéra. V České republice nebyl tento institut dosud uzákoněn (Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 597/99 odmítl možnost použití provokace, neboť to odporuje principu právního státu a zasahuje tak zásadním způsob do základních práv jednotlivců). Přesto se můžeme inspirovat Slovenskou republikou, kde byl tento institut již zaveden.^[16]  Agentem je zde příslušník Policejního sboru, který na základě příkazu příslušného orgánu činného v trestním řízení přispívá k odhalování, zjišťování a usvědčování pachatelů obzvlášť závažných trestných činů korupce a trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele. Navíc se agentem může stát také občan Slovenské republiky, ustanovený Ministerstvem vnitra (na spolupráci je získáván nebo se sám dobrovolně přihlašuje). Podmínka použití agenta je taková, že odhalování, zjišťování a usvědčování pachatelů zvlášť závažných trestných činů a korupce by bylo jiným způsobem podstatně ztížené, přičemž tu musejí existovat okolnosti odůvodňující podezření z takovéto trestné činnosti. Bohužel je nutno konstatovat, že zavedení tohoto institutu na Slovensku nesplnilo očekávání a agent provokatér zřejmě bude předmětem velkých změn.
   
Dalším příkladem postupu obdobnému úvahám o použití agenta provokatéra budiž metody odhalování a vyšetřování korupce používané v USA.^[17]  Na rozdíl od tradičních evropských metod, které sice nejsou příliš efektivní, ale zato zachovávající etický pohled na chování státu a ochranu lidských práv a základních svobod, americká justice používá metody účelové, vedoucí k úspěšnému potírání korupce. Jedná se především o metodu zvanou encouragement či sting operation, která patří mezi standardní a povolené^[18]  operativní metody používané proti osobám mající sklony k páchání trestné činnosti. Tato metoda je odůvodňována účelností, kdy je preferován zájem na postihu závažné trestné činnosti nad ochranou lidských práv, resp. nad právem na řádný proces. Není totiž přípustné, aby byl před soud předložen jakýkoli případ, kde by byl trestný čin jinak nevinné osoby vyvolán státním orgánem. Je tedy nutné se zaměřit na úmysl či náchylnost obviněného ke spáchání trestného činu, tj. používat metodu sting operation pouze na neopatrného pachatele, nikoli neopatrného nevinného, protože jinak by byl porušen základní princip práva na řádný proces. Tato tradiční americká zkušenost s používáním zvláštní operativní metody je nepochybně dalším podkladem pro to, aby naši zákonodárci přijali patřičná opatření k zavedení obdobného postupu i v České republice.
 
Proto, má-li být při stíhání korupce dosaženo alespoň částečně uspokojivých výsledků, jsou úvahy nad využitím některých specifických metod a postupů vyšetřování (jako výše uvedené) zcela legitimní, pokud se bude vše odehrávat v zákonných mezích. Zcela jistě nebude nikdo pro potírání korupce nezákonnými prostředky – spíše jde o ujasnění si, jaký by měl být obsah platné právní úpravy, pokud chceme s korupcí účinně bojovat.^[19]  Zkrátka je žádoucí, aby trestná činnost související s korupcí byla odhalována a objasňována „ofenzivními“ opera-tivními metodami a prostředky – není možno pasivně čekat, kdy vyjde najevo jednání, v němž lze spatřit korupci.
 
Snad tomu přispěje i novela trestního řádu č. 135/2008 Sb., přijatá dne 20. března 2008 s účinností od 10. května 2008, která umožňuje použití agenta podle § 158e trestního řádu nejen na řízení pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin (§ 41 odst. 2 trestního zákona), pro trestný čin spáchaný ve prospěch zločinného spolčení nebo jiný úmyslný trestný čin, k jehož stíhání zavazuje vyhlášená mezinárodní smlouva, kterou je ČR vázána, ale nově i pro všechny tři trestné činy úplatkářství (§ 160 až § 162 trestního zákona). Policejní provokace je však i nadále pro praxi českých policejních orgánů zapovězená.
 

4. Další novinky

Občanská demokratická strana přišla s návrhem evidovat podezřelé úplatkáře.^[20]  V tomto registru by se měly evidovat osoby nejen odsouzené, ale také ty, které se sice dostanou před soud, ale pro nedostatek důkazů nejsou odsouzeny (samozřejmě při zachovávání principu in dubio pro reo). Návrh této změny měl sloužit především tomu, aby lidé, u nichž existuje vážné podezření na korupční jednání, měli mít daleko těžší šanci nechat se zaměstnat ve státní správě.^[21]  Další tehdy navrhovanou změnou v boji proti korupci byl návrh, aby veřejní funkcionáři ručili svým majetkem za případnou škodu, která by státu či obci při jejich korupčních jednáních vznikla. Oba návrhy nebyly dosud realizovány.
  
S ohledem na obecně přiznávanou míru škodlivosti korupce a na veřejné vnímání nebezpečnosti korupce pro společnost bylo navrhováno trestně postihovat případy neoznámení nejzávažnějších případů korupce třetími osobami nezúčastněnými na samotném trestném činu, které se o něm nicméně jiným způsobem hodnověrně dozvěděly a přesto jej neoznámily, a umožnily tak jeho opakování (vůči podplácejícímu by se měla uplatnit speciální úprava v § 163 TZ, která mu umožňuje dosáhnout zániku trestnosti jeho jednání, pokud úplatkářství dobrovolně oznámí, a tím umožní postih osoby, která po něm úplatek vyžadovala, což je jednání společensky nebezpečnější – právě z tohoto důvodu se mi zrušení zvláštního ustanovení o účinné lítosti zdá být nešťastné a regresivní). Bylo tedy navrhováno (sněmovní tisk č. 248, 5. volební období, bod č. 22)^[22]  postihovat neoznámení o spáchání trestných činů přijímání úplatku podle § 160 odst. 3 a 4 a podplácení podle § 161 odst. 2 jako trestný čin neoznámení trestného činu podle § 168 TZ. Je nepravděpodobné, že by se korupčního vztahu účastnila i jiná osoba než uplácený a uplácející, která by se hodnověrným způsobem dozvěděla o korupčním jednání. A pokud by se účastnila, pak by se dopustila samotného aktivního či pasivního úplatkářství. Návrh rozšířit podmínky trestnosti u trestného činu neoznámení trestného činu byl zamítnut ve 2. čtení v Poslanecké sněmovně, což značí, že Ústavně právní výbor Poslanecké sněmovny PČR zřejmě dospěl ke stejnému závěru – tato úprava by byla zbytečná.
 
Z důvodové zprávy návrhu novely trestního zákona a zákona o správě daní a poplatků^[23]  se dozvíme skutečnost, že pokud podle stávající právní úpravy daňový úředník v České republice odhalí během daňové kontroly, že byl spáchán trestný čin postihující úplatkářství, obecně nesmí tuto skutečnost oznámit orgánům činným v trestním řízení z důvodu mlčenlivosti. Zákon o správě daní a poplatků (zákon č. 337/1992 Sb.) stanoví, že daňoví úředníci musejí oznámit pouze určité trestné činy, jako například trestný čin neodvedení nebo krácení daně, poplatku a podobné povinné částky plátcem daní a trestný čin podplácení spáchaný českým daňovým úředníkem v souvislosti se správou daní. Jiné trestné činy, včetně úplatkářství, nesmějí daňoví úředníci oznamovat vzhledem k závazku mlčenlivosti. Závazek mlčenlivosti však nebrání daňovým úřadům, aby na požádání poskytly informace při vyšetřování případů podplácení. Proto považuji návrh, aby povinnost mlčenlivosti neplatila při podezření ze spáchání trestných činů úplatkářství a aby daňový úředník mohl podat podnět k trestnímu stíhání v rozsahu nezbytně nutném k jejich objasnění, za velmi žádoucí. Schválená novela nabývá účinnosti dnem 1.7.2008 a až praxe ukáže, zda to nebyl marný krok k eliminaci korupčního jednání, resp. zda tento krok výrazně přispěje k odhalování a objasňování korupce.
 
Z hlediska dokazování by statisícové až milionové úplatky neměly být problematické, neboť logicky se někde musí peněžní prostředky vzít a na druhé straně se musejí objevit (byť ve formě drahých aut, postavených domů, zařízení bytů, drahých dovolených atd.). Stačí např. jen bedlivě porovnávat daňová přiznání, která jsou v hrubém nepoměru k realitě dané osoby, tj. pracovníci finančních úřadů by měli zjišťovat především příjemce plateb či neoprávněných výhod.^[24]  Snadněji pak lze dohledat poskytovatele úplatku. Kromě zjištění korupčních jednání by se odhalovaly i daňové úniky.
Dále je potřeba zdokonalit některé zákony tak, aby i v jiných sférách byla možnosti korupce učiněna přítrž (novelizovat např. zákon o veřejných zakázkách, o střetu zájmů veřejných činitelů či upravit právní úpravu financování politických stran aj.) či byla důsledně od-halována současná korupční jednání. Významným krokem bylo přijetí nového insolvenčního zákona č. 182/2006 Sb. účinného od 1. ledna 2008. Nicméně vytvoření kvalitního právního řádu nestačí, neboť i do důsledku upravené právní předpisy korupci nezabrání.
 
 
JUDr. Jan Horník
Interní doktorand Katedry trestního práva PF UK Praha
Pracovník legislativně-právního oddělení odboru dozoru a kontroly veřejné správy
Ministerstva vnitra

1₎ Chmelík, J. a kol.: Pozornost, úplatek a korupce. Praha: Linde, 2003, s. 9.
2₎ Dostupný na http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=410&CT1=0 (citováno dne 24.3.2008).
3₎ Poprvé vláda ČR předložila návrh nového trestního zákoníku již dne 21.7.2004, který však Senát zamítl a Poslanecká sněmovna při závěrečném hlasování dne 21.3.2006 taktéž návrh kvalifikovanou většinou neschválila.
4₎ Zákon č. 140/1961 Sb., trestní zákon, ve znění pozdějších předpisů.
5₎ Novotný, O., Vanduchová, M. a kol.: Trestní právo hmotné - II. Zvláštní část. Praha: ASPI Publishing, 2007, s. 354.
6₎ Zákon č. 122/2008 Sb. nabývá účinnosti dnem 1. července 2008 a v nový trestní zákoník, bude-li schválen a přijat v navrženém znění, má nabýt účinnosti dnem 1. ledna 2009. Otázkou tedy zůstává, proč zákonodárce rozšířil podmínky beztrestnosti úplatkářství (na dobu 6 měsíců), když s institutem zvláštního ustanovení o účinné lítosti u úplatkářství již nepočítá. Tento stav považuji za nekoncepční.
7₎ Korupce v soukromém sektoru je zařazena a upravena na základě Rámcového rozhodnutí Rady č. 2003/568/SVV ze dne 22.7.2003 o boji s korupcí v soukromém sektoru a Společné akce ze dne 22.12.1998 přijaté Radou na základě čl. K.3 Smlouvy o Evropské unii o korupci v soukromém sektoru.
8₎ U pasivní formy pasivního úplatkářství (§ 160 odst. 1 TZ; v návrhu § 329 odst. 1) se zvyšuje horní hranice ze 2 let na 3 roky, u aktivní formy pasivního úplatkářství (§ 160 odst. 2 TZ; v návrhu § 329 odst. 2) se horní hranice zvyšuje ze 3 na 5 let. U aktivního úplatkářství (§ 161 TZ; v návrhu § 330) se zvyšuje z 1 roku na 2 léta. U nepřímého úplatkářství (§ 162 TZ; v návrhu § 331) ze 2 na 3 léta. Nutno však dodat, že zvýšení trestních sazeb bylo schváleno usnesením vlády č. 1199 ze dne 25. 10. 2006, na základě kterého byl vypracován návrh novely trestního zákona, přijatý jako zákon č. 122/2008 Sb. s účinností od 1. 7. 2008.
9₎ Ustanovení § 164 - odběru tkáně, orgánu a provedení transplantace za úplatu:
(1) Kdo v rozporu s jiným právním předpisem jinému nebo pro jiného nabídne, slíbí nebo poskytne úplatu za odběr tkáně nebo orgánu z jeho těla nebo za provedení transplantace, bude potrestán odnětím svobody až na pět let.
(2) Stejně bude potrestán, kdo sám nebo prostřednictvím jiného v souvislosti s odběrem tkáně nebo orgánu nebo s provedením transplantace pro sebe nebo pro jiného žádá, přijme nebo si dá slíbit úplatu v rozporu se zvláštním právním předpisem.
(3) Odnětím svobody na tři léta až deset let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 jako člen organizované skupiny,
b) dojde-li v souvislosti s takovým činem k těžké újmě na zdraví, nebo
c) je-li takový čin spáchán vůči dítěti.
(4) Odnětím svobody na pět až dvanáct let nebo propadnutím majetku bude pachatel potrestán,
a) spáchá-li čin uvedený v odstavci 1 nebo 2 ve spojení s organizovanou skupinou působící ve více státech,
b) dojde-li v souvislosti s takovým činem k smrti, nebo
c) spáchá-li takový čin vůči dítěti mladšímu patnácti let.
10₎ Jde o závazek vyplývající z Úmluvy o lidských právech a biomedicíně č. 96/2001 Sb. m. s., podle které lidské tělo a jeho části nesmějí být jako takové zdrojem finančního prospěchu.
11₎ Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
12₎ Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení), ve znění pozdějších předpisů.
13₎ Zákon č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů.
14₎ Zákon č. 159/2006 Sb.
15₎ Zákon č. 106/1999 Sb., v platném znění.
16₎ Čverčko, T.: Trestnoprávna ochrana pred korupciou. In: Justičná revue. Bratislava, č. 4, 2005, s. 504.
17₎ Fenyk, J.: K operativním metodám odhalování korupce (použití některých zvláštních operativních metod k odhalování korupce a jiné trestné činnosti v USA z pohledu českého, resp. kontinentálního pojetí základů trestní odpovědnosti). In: Trestní právo, Praha, č. 2, 2003, s. 2-9.
18₎ Protiváhou je metoda zvaná entrapment, která představuje nedovolené nastražování pastí na jinak nevinnou osobu (tzv. provokace).
19₎ Růžička, M.: Ke stíhání korupce z pohledu státního zástupce. In: Trestněprávní revue. Praha, č. 1, 2006, s. 3.
20₎ Vaca, J.: ODS chce zavést evidenci úředníků podezřelých z korupce. [on-line]. 30.11.2005. [citováno 23.3.2008]. Dostupné na http://mfdnes.newtonit.cz/default.asp?cache=234142.
21₎ Např. aby úředník vyhozený kvůli podezření z korupce z jednoho ministerstva nezačal obratem pracovat na jiném nebo aby korupční případy zaměstnanců, které se nedostanou k soudu a jsou řešeny jen kázeňsky, byly evidovány a měly k nim přístup i jiné státní úřady jakožto noví zaměstnavatelé.
22₎ Viz http://www.psp.cz/sqw/text/tiskt.sqw?O=5&CT=248&CT1=0 (citováno dne 24.3.2008). Návrh byl schválen jako zákon č. 122/2008 Sb. s účinností od 1. 7. 2008.
23₎ Tamtéž.
24₎ Baloun, V.: K ekonomickým příčinám korupce: popis jevu a definice. In: Kriminalistika. Praha, č. 4, 1999, s. 279.