Od začátku měsíce srpna tři stávající asistentky prevence kriminality posílili tři muži a dvě ženy z celkového počtu čtrnácti uchazečů o tuto pracovní pozici.

   Sedmičlenná výběrová komise měla v závěru měsíce července velmi nelehký úkol, rozhodnout mezi motivovanými jedinci ve věku od dvaceti do šedesáti let, kteří splnili podmínky a přihlásili se do výběrového řízení. Osm žen a šest mužů dostalo šanci nejen přesvědčit jednotlivé členy komise o svých schopnostech, ale ještě získali informace, za jakých podmínek by pracovali.

   Starostka města na doporučení výběrové komise dala šanci všem přítomným, aby se zúčastnili celé základní přípravy, kterou vedl zkušený lektor v oblasti prevence kriminality a komunikace PhDr. Zdeněk Pankrác, a až po jejím absolvování se rozhodli, zda tuto práci opravdu budou chtít dělat.

   Tuto možnost nevyužili pouze tři muži, kteří dali přednost lépe placené práci. V závěrečný den přípravy úspěšně prokázalo své znalosti v písemných testech devět těch, kteří se i přes značné úsilí vedoucího přípravy nenechali odradit a zvládli požadavky bezpečnosti, ochrany zdraví, požární prevence, sociálně situační a komunikační prevence, ale i zásady předcházení konfliktním, život a zdraví ohrožujícím situacím. Společnými silami si dokázali odpovědět i na otázky typu: „Proč občané města potřebují asistentky, asistenty; proč je nutná prevence společensky nežádoucích jevů; proč je lépe selháním předcházet, než je za cenu velkého úsilí napravovat; co dělat, aby díky místní, osobní znalosti, důvěře a neformální autoritě, každodenní komunikaci předešli nežádoucímu jednání; jak se zachovat v případě zvládání osob závislých, agresivních a asociálních, kteří porušují ustanovení vyhlášek města, dopouštějí se přestupkové či trestné činnosti.“

   Zvláštní pozornost byla věnována i otázkám, zda asistenti po pracovní době mají reagovat na porušování společenských norem, pravidel a zákonných norem, nebo „mají dělat, že se jich to netýká;“ jak se zachovat, když jsou předmětem kritiky a co dělat, aby se nenechali odradit v úsilí dosáhnout společného cíle: usilovat o to, aby město Rotava bylo městem bezpečným.

   Osobně mě nejvíce zaujal předposlední den přípravy, kdy v jeho závěru starostka města na dotaz, kdo bude vybrán, požádala přítomné, aby každý vybral tři, které nedoporučuje, aby se stali asistenty a před všemi tato jména řekl.

   Reakce přítomných byla naprosto nečekaná – z počátečního údivu, přes nesouhlas, odmítnutí až po konstatování, že rozhodnutí nemůže být na budoucích asistentech, ale na starostce, která nese zodpovědnost za řízení města a je na ní, aby se rozhodla.

   Na její další dotaz: „Kdo z vás není připraven přijmout od druhého zdůvodnění, proč by tuto práci neměl dělat“ VŠICHNI odpověděli, že kritiku jsou schopni přijmout.

    Následovala poslední otázka: „Kdo z vás je tedy schopen přede všemi říci, proč by tuto práci tři z nás neměli dělat“ nakonec postupně k první zvednuté ruce se začaly přidávat další.

   Uvědomil jsem si, že tak jako v rodině, na pracovišti, tak i mezi mnou – mentorem a asistenty, za které zodpovídám a vytvářím jim podmínky pro jejich práci nemůže existovat partnerství, pokud si nejsme schopni říci i nepříjemné věci. Toto poznání je aktuální zvláště v prostředí závisti, zloby, záště, nadávek a anonymních oznámení, se kterými se asistenti denně setkávají a dlouhodobě setkávat budou.

   Asistenti prevence kriminality jsou denně vystaveni situacím, kdy musí říci i nepříjemné věci a pokud bychom nebyli schopni začít u sebe, nemůžeme očekávat, že druzí budou automaticky dodržovat společenské pravidla a normy.

Jakub Fritz
Strážník MP a mentor asistentů prevence kriminality města Rotava
http://www.rotava.cz/mesto/mestska-policie