Zeleň usnadňuje komunikaci
Ivana Jungová
Komunitní zahrady jsou i ve světě vítanou příležitostí, jak kultivovat veřejný prostor a umožnit obyvatelům větších měst vypěstovat si vlastní zeleninu a zlepšit vztahy mezi místními. V Praze je takových zahrad nyní kolem osmnácti. Jedna z prvních vznikla v Holešovicích prazelenina.cz, třetím rokem je provozuje také obecně prospěšná společnost KOKOZA. Pokud chcete s takovým typem zahrad začít, nejdůležitější je vytipovat si vhodný pozemek, který může být v soukromém vlastnictví nebo ve správě městské části či města. V současné době je nejvyšší čas připravit se na příští sezonu, a to nejen ohledně pozemku, ale i zkontaktování aktivních místních obyvatel nebo propagace svého záměru. Je třeba si také rozmyslet, jak budete hradit s tím spojené náklady, nabízí se i možnost uzavření partnerství s místní firmou či výběr členských příspěvků od zahradníků. Na jaře pak stačí pozemek ošetřit smluvně. „Důležité je podívat se na to, jakou povahu má pozemek v územním plánu, jestli je vůbec možné komunitní zahradu v daném místě realizovat. Dále je třeba se domluvit s vlastníkem na uzavření smlouvě o pronájmu. To je věc, která může chvíli trvat,“ upozorňuje Lucie Matoušková Lankašová z KOKOZY. Pěstovat se dá v půdě, v pytlích nebo ve vyvýšených záhonech. Jak je to s kvalitou potravin, vypěstovaných ve městě? Především je dobré vědět, v jaké zemině pěstujete. V KOKOZE by se příští rok chtěli zaměřit právě na testování půdy.
Úřednice zahradnicemi
Zajímavé propojení skýtá zahrada fungující vlastně přímo pod okny Úřadu městské části Praha 11. Po počátečním oťukávání a nastavení pravidel, co se v zahradě může a nemůže dít, se rozvinula úspěšná spolupráce. „Dokonce dvě úřednice, které sedí ve spodní části budovy, mají u nás záhonky. Do činnosti zahrady bychom rádi zapojili více úředníků. Při slavnostním zahájení v červenci jsme je pozvali na malou slavnost a dorazilo jich docela dost,“ uvádí Lucie Matoušková Lankašová. I když není podmínkou, že si záhon může pronajmout pouze místní občan, ukazuje se, že komunitní zahrada slouží většinou komunitě, lidem, kteří bydlí v bezprostřední blízkosti.
Zahrada ve Vidímově ulici má zvláštnost, že slouží zároveň i jako tréninkový prostor pro lidi se zkušeností s duševním onemocněním. Ti tak mají příležitost nejen získat základní pracovní návyky, vyzkoušet si pravidelnou docházku do zaměstnání, aktivně pracovat s projevy nemoci, ale třeba si i uvědomit pojmy, jako je dohoda o provedení práce, pracovní poměr, dovolená. Po dobu tréninku, který je třísethodinový, se jim navíc dostane podpory pracovního konzultanta a asistenta. KOKOZA obdržela na projekt finanční prostředky z evropského sociálního fondu Operačního programu Praha Adaptabilita. „S realizací jsme začali vloni v srpnu. Městská část Praha 11 dokonce vytvořila doplňkové pracovní pozice při správě a údržbě městských pozemků. Pro ně tak bylo výhodné, že měli zadarmo pracovní sílu, byla totiž hrazená z našeho projektu. My jsme díky tomu získali pro klienty pracovní uplatnění i mimo zahradu,“ upřesňuje Lucie Matoušková Lankašová. I do budoucna chce KOKOZA pokračovat v tréninkovém programu a také se více zaměřit na propojování lidí na tréninkových místech s místními obyvateli. Pokud zahradničení nebude probíhat odděleně, mohly by z toho obě skupiny profitovat.
Založení zahrady
Vznik komunitní zahrady ve městě není vždy jednoduchý. Znamená to hodně vysvětlování, důkladnou přípravu, někdy i přepracovávání návrhu. Nemusíte se omezovat pouze na výběr pozemku, který je podle územního plánu určen přímo pro pěstování, stačí, pokud tam mohou probíhat edukační aktivity. „Uvítala bych, kdyby úředníci hledali způsoby, proč to jde. Řadu z nich stále svazuje strach dělat věci jinak, nově a nacházet možnosti v rámci stávajících pravidel. Většinou se jedná o malé komunitní projekty, kde není zapotřebí pro začátek tolik financí, ale i přesto by bylo fajn vyjádřit podporu tomuto typu projektu také formou grantové výzvy a vstřícností při jednání. Ideální by bylo, kdyby městské části samy vytipovávaly vhodné pozemky na svém území a aktivně je nabízely k realizaci takových projektů,“ uvádí Lucie Matoušková Lankašová. Není přitom nutné vypisovat konkrétní grantová schémata přímo pro komunitní zahrady. Využít se dají i granty na komunitní, vzdělávací či environmentální aktivity nebo podporu integrace lidí se sociálním znevýhodněním. Zajímavou příležitostí jsou také pozemky určené pro developerské projekty. Sdružení Prazelenina je využívá pro komunitní zahrady, byť třeba dočasně. „Staví se většinou ve fázích, takže nějaký časový prostor pro pěstování tam určitě je. Záleží ale na typu pozemku, zda je oplocený, zda má přípojku vody. Někdy jsou investice moc vysoké. Další možností jsou bývalé mateřské školky, nevyužívané školní pozemky či zahrady zařízení sociálních služeb. I tam je velký potenciál,“ doplňuje Lucie Matoušková Lankašová.