Tentokrát to není jen hra na zavádění státní služby
Potřebujeme profesionální státní správu, odolnou proti politickým tlakům a korupčním zadáním. V současnosti chybí jasná pravidla i stabilita, po každé výměně vlády se odehrávají personální zemětřesení v úřadech. Změnit by to měl nový návrh zákona o státní službě, který ministr Jiří Dienstbier obhajuje v Poslanecké sněmovně.
Pane ministře, čím si vysvětlujete, že jste tak velmi „populární“ u opozičních poslanců, kteří vás při projednávání zákona v Poslanecké sněmovně doslova ostřelují všemi možnými způsoby?
Myslím, že je to proto, že celá řada politiků se bojí nezávislé a profesionální státní správy, protože by jim znemožnila dosavadní aktivity, které byly často spíše na úkor než ve prospěch státu.
Jaké jsou hlavní důvody pro přijetí zákona o státní službě?
Potřebujeme mít efektivní, kvalitní a profesionální státní správu, která bude kvalifikovaně připravovat podklady pro rozhodnutí i plnit legitimní politická zadání, vyplývající například z vládního prohlášení. Zároveň potřebujeme takovou státní správu, která bude odolná vůči nepatřičným politickým tlakům, například korupčním zadáním. Tím, že nemáme jasná pravidla pro fungování státní správy, tato země přišla řádově o mnoho set miliard korun. V systému chybí stabilita, po každé výměně vlády a příchodu nového šéfa se odehrávají na úřadech zemětřesení. Například v Evropské komisi si stěžují, že při každé návštěvě se v relativně krátké době seznamují na stejném místě stále s někým novým.
Kolika úředníků se zákon dotkne?
Osmdesát pět tisíc byl původní maximální odhad. Když jsme přišli na vládu, zjistili jsme, že není nic připraveno, že stát například neví, kolik má úředníků a jaké jsou náklady na jejich platy. Vláda pak zadala úřadům, na které se má zákon vztahovat, úkol zpracovat data. Z jejich sběru vyplynulo, že těch úředníků, na které by se měl zákon vztahovat, je zhruba šedesát pět tisíc. Také víme, kolik nás tito úředníci stojí.
Můžete říci, kolik?
V úřadech, které budou spadat pod státní službu, je to přes 23 miliard korun ročně na mzdy jak těch pracovníků, kteří mají být nově ve státní službě, tak těch, kteří zůstanou v pracovním poměru.
Co zákon o státní službě přinese občanům a zaměstnancům státu?
V tom, co přinese občanům, bych odkázal na předchozí odpověď o stabilní a kvalifikované správě, která bude připravovat podklady pro rozhodnutí, ať už strategického nebo operativního charakteru tak, aby stát fungoval co nejlépe. Stabilita je to, co ocení i úředníci. Přináší pro ně ochranu před případnými zlovolnými kroky za strany nadřízených. Pokud budou dělat dobře svou práci, nemohou být propuštěni jen proto, aby si na jejich místo sedl někdo, kdo má blíže k politickému vedení příslušného úřadu. Celý systém, počínaje výběrem, úřednickými zkouškami, vzděláváním, objektivním hodnocením a pravidly kariérního postupu, by měl zajišťovat jasná pravidla pro úředníky. Měli by jasně vědět, co mohou očekávat na základě svého vlastního jednání a pracovního výkonu. Pokud pracovník nebude například souhlasit s hodnocením, vždy může na základě stížnosti požadovat nápravu. Zároveň narovnáváme nespravedlnosti v odměňování. Znemožňujeme smluvní platy a přemrštěné odměny tím, že jsme stanovili strop dvacet pět procent platu. Asi ta největší nespravedlnost, která se týká velkého počtu státních úředníků, je zrušení takzvaných skoků v rozpětí směrem dolů, tedy nepřiznání stupňů v platových třídách vzhledem k době praxe. To by mělo znamenat jednorázové vylepšení platů těch, kteří byli takto postiženi.
Co se stane v případě schválení zákona se stávajícími vedoucími a i řadovými zaměstnanci státu?
Pokud by byl zákon schválen tak, jak je nyní navržen, pak úředníci, kteří nejsou ve vedoucích funkcích, mají nárok na přijetí do služebního poměru ve dvou různých režimech. Ti, kteří mají tři roky stanovené praxe, budou mít na základě své žádosti nárok na přijetí do služebního poměru a nebudou muset složit úřednickou zkoušku. Ti, kteří nebudou splňovat podmínku tříleté praxe, budou mít dva roky na to, aby zkoušku podstoupili. V tomto případě, takzvaného „překlopení“ do režimu služebního zákona, složí pouze obecnou část zkoušky. Co se týče vedoucích pracovníků, terminologií nového zákona představených, pak ti, kteří budou k 31. prosinci na pozici vedoucích pracovníků, se k 1. lednu budou považovat za představené podle nového zákona. S tím, že v případě ředitelů sekcí, nově náměstků pro řízení sekcí, do roka musí proběhnout výběrové řízení na všechny tyto pozice. V případě ředitelů odborů a vedoucích oddělení by výběrové řízení mělo být dokončeno do dvou let od účinnosti zákona. V návrhu zákona máme nastaveno přechodné období, kdy do dvou let by vše mělo být definitivně v režimu nového zákona.
Jaké předpokládá vláda finanční dopady zákona?
Je třeba odlišit dvě roviny problému. Jednou je odstranění takzvaných skoků v platovém rozpětí směrem dolů, o kterých jsme hovořili. Požádali jsme Ministerstvo financí o propočet, jaký bude dopad do státního rozpočtu. Odhady se pohybují minimálně ve stovkách milionů, odbory hovoří o vyšších částkách. Zhruba za rok, kdy budeme mít všechny potřebné informace, především zpřesněnou systemizaci, se budeme schopni bavit o možném novém systému odměňování zaměstnanců ve státní službě, který by posílil nárokovou tarifní složku platů a ještě transparentněji než nyní vztáhnul další složky platu ke konkrétnímu výkonu v návaznosti na hodnocení.
Jaké budou náklady na generální ředitelství?
Jedná se o třicet sedm tabulkových míst, z nichž zhruba jedna polovina bude dva roky financována z evropského projektu. Generální ředitelství představuje náklady ve výši desítek milionů a celkově znamená minimální náklad ve srovnání s minimálně stovkami milionů, které bude stát zmíněné narovnání skoků v platovém rozpětí. TOP 09 a ODS předložila požadavky, bez kterých chce schválení zákona ve Sněmovně dlouhodobě blokovat: zrušení generálního ředitelství, státní tajemníci na ministerstvech jmenovaní a odvolávání vládou, existence funkce jen jednoho typu náměstka, větší otevřenost státní služby pro zástupce samosprávy, lidí z akademické či privátní sféry.
Jsou některé z nich pro vládu přijatelné?
Jsou některé z nich pro vládu přijatelné?
Začal bych tím, co je pro mě zcela nepřijatelné, a to je zrušení generálního ředitelství. Je totiž základním stavebním kamenem systému. Je třeba si uvědomit, že státní služba, i na základě Ústavy, která předpokládá úpravu vztahu mezi státem a jeho zaměstnanci, by měla mít veřejnoprávní a ne soukromoprávní charakter. Generální ředitelství státní služby je naprosto nezbytné. Kromě toho, že garantuje nezávislost státní služby a dodržování služebního zákona v celé struktuře státní správy, je také odvolací instancí, když se má ve správním řízení rozhodovat o právech a povinnostech státních zaměstnanců. V druhé instanci rozhoduje generální ředitel o odvolání proti rozhodnutí jednotlivých státních tajemníků. Pokud by nebylo zřízeno, neměl by kdo zajišťovat tuto činnost. Důležité je také proto, že koordinuje, sjednocuje, vydává metodické předpisy. Nevzniká žádný „superúřad“, protože generální ředitelství nemůže jakkoliv zasahovat do věcného řízení resortu. Působí, stejně jako státní tajemníci, pouze ve služebních věcech. I iniciativa Rekonstrukce státu včera (17. 7. – pozn. redakce) vydala stanovisko, že vypuštěním generálního ředitelství by se zákon vyprázdnil. Ve stanovisku hodnotí i nevhodnost ultimativních požadavků opozice. Co se týče prostupnosti státní správy, v Ústavně právním výboru Sněmovny jsme již prosadili dva pozměňovací návrhy, které prostupnost státní služby zvyšují. Umožňují započitatelnost praxe úředníků krajských úřadů a obecních úřadů s rozšířenou působností. Další dva jsme předložili po konzultacích s opozicí, odborníky i specializovanými státními institucemi ve druhém čtení ve Sněmovně. Podle jednoho z nich by generální ředitel mohl stanovit uznatelnost jiné praxe z veřejných institucí nebo mezinárodních organizacích pro určité obory služby, vláda by mohla stanovit svým nařízením uznatelnost různých typů zkoušek pro zvláštní část úřednické zkoušky.
V minulých dnech jste o zákoně jednal v Evropské komisi. Co bylo předmětem jednání?
Rozptýlení nedůvěry, že chybí vůle k přijetí služebního zákona. Jejich nedůvěra je zcela pochopitelná, protože přijetí i implementaci zákona jsme slíbili ještě před naším vstupem do Evropské unie před více než deseti lety. Evropskou komisi jsem ujistil, že na straně současné vlády je jednoznačná vůle nejenom schválit zákon, ale také jeho obsah naplnit k 1. lednu příštího roku. Další odsouvání data by Evropská komise asi těžko akceptovala. Zároveň chce, aby státní správa podléhala zákonu pokud možno bez výjimek, případně aby pro takovou výjimku byl skutečně pádný důvod. Zároveň jsme se bavili o systému odměňování i o tom, že v zákoně by měly být vyjádřeny některé základní hodnoty, kterými se úředníci řídí. Vysvětlovali jsme si i proces přijímání zákona, Evropská komise se chtěla ujistit, že celý proces projednávání zákona je co nejširší, že bereme ohled na názory všech, kteří k tomu mají co říct. Během jednání Poslanecké sněmovny byl předsedou poslanců TOP09 Miroslavem Kalouskem byly zveřejněny poznámky zaslané Evropskou komisí, o kterých vy jste následně potvrdil, že jste je obdržel téhož dne dopoledne. Přímo z Evropské komise dorazily poznámky do mého kabinetu ve středu v 10 hodin 33 minut. Poznámky přeposlané z mého kabinetu jsem ve své e-mailové schránce objevil a otevřel asi dvacet minut poté, zhruba v tom okamžiku, kdy pan Kalousek zahájil své vystoupení v Poslanecké sněmovně. Je zřejmé, že poznámky měl pan Kalousek se značným předstihem, ve Sněmovně je měl už v českém překladu. Včera jsem se dopisem Evropské komisi ohradil proti postupu, kdy vláda, jako partner Evropské komise, nemá její stanovisko ve chvíli, kdy jej opozice předčítá ve Sněmovně.
V té souvislosti bych se chtěla zeptat, jestli přijetí zákona o státní službě je skutečně nutnou podmínkou k tomu, aby Česká republika mohla čerpat prostředky z evropských fondů?
To je naprosto jednoznačné. Máme od Komise černé na bílém, že požaduje včlenit do Dohody o partnerství (dohoda s Komisí, bez jejíhož schválení není možné přistoupit ke schvalování jednotlivých operačních programů) závazek toho, že bude schválen zákon o státní službě, účinný k 1. lednu 2015. Evropská komise současně sděluje, že dokud zákon schválen nebude, není možné schválit ani jediný operační program, bez něhož není možné dotace čerpat. Jinými slovy, do té doby (dokud nebude zákon schválen) nebudeme čerpat ani jednu korunu na dotacích.
V poznámkách, zaslaných z Evropské komise jsem si všimla, že poukazují na fakt, že není tak důležitý termín přijetí zákona, jako jeho kvalita. Není to v rozporu?
V poznámkách, zaslaných z Evropské komise jsem si všimla, že poukazují na fakt, že není tak důležitý termín přijetí zákona, jako jeho kvalita. Není to v rozporu?
V poznámkách Komise se říká, že důležitější než datum je kvalita, bohužel ale neříkají, že datum důležité není. A v jiném dokumentu, právě v návrhu Dohody o partnerství, je ovšem stanovisko Komise nekompromisní a naprosto jasně říká, že bez schválení zákona a bez účinnosti žádné operační programy schváleny nebudou.
Je to tedy jasná podmínka pro to, aby byla dohoda podepsána?
Donedávna byl i podpis Dohody o partnerství podmíněn přijetím zákona. Až na základě jednání v Bruselu se podařilo Komisi přesvědčit, že věc bereme opravdu velmi vážně, že to tentokrát není jen hra na zavádění státní služby. Bylo domluveno, že Dohoda o partnerství bude podepsána, ovšem s jasným závazkem k přijetí a implementaci služebního zákona. Naplnění těchto závazků se bude posuzovat při schvalování operačních programů.
V jakém případě může vláda odvolat generálního ředitele státní služby?
V zásadě tehdy, když závažným způsobem poruší své povinnosti, řečí zákona při porušení služební kázně. Proti odvolání by se mohl domáhat ochrany u soudu. Během svého sedmiletého funkčního období je jinak odvolatelný už jen, přestane-li splňovat zákonné podmínky výkonu funkce. V Poslanecké sněmovně padl také návrh, aby generální ředitelství bylo zřízeno jako samostatná organizační složka státu a jeho sídlo bylo v Brně.
Co o tom soudíte?
Podle původního platného zákona patří části, týkající se generálního ředitelství, k tomu málu, co už nabylo účinnosti. Generální ředitelství sice působí při Úřadu vlády, ale zcela nezávisle. Vláda nebo vedoucí úřadu vlády nemohou do jeho činnosti zasahovat. Nápad, že by se mělo odsunout „v prostoru“, považuji za neefektivní a neúčelný. Naprostá většina ústředních úřadů, především ministerstva, jsou v Praze a jednotliví státní tajemníci budou partnery generálního ředitele. Vzdálenost by v tomto případě byla na újmu dobrého fungování. Kromě toho se už zárodek budoucího generálního ředitelství, nyní oddělení státní služby, odstěhovalo do budovy připravené pro generální ředitelství v Jindřišské ulici v Praze. Při přesunu jinam by se musela hledat a stavebně upravovat nová budova.
Dává zákon garanci, že politici nebudou moci ovlivňovat personální procesy?
Politici je budou moci ovlivňovat, ale předepsaným způsobem, například navrhováním členů výběrových komisí nebo podílem na hodnocení úředníků. Ovšem díky nastavení systému bude v personálních věcech rozhodovat nikoli politik, ale státní tajemník a jeho rozhodnutí podléhají přezkumu generálním ředitelem.
Jaký předpokládáte časový vývoj při schvalování a implementaci zákona?
Vláda má harmonogram, který samozřejmě může být narušen, pokud by parlament návrh zákona dostatečně rychle neprojednal. Jak jsme o tom hovořili, pravicová opozice vyhrožuje absolutní obstrukcí, plánuje nepřipustit schválení zákona, zejména pokud by v něm zůstalo generální ředitelství. Ale i oni si budou muset vybrat, jestli chtějí služební zákon v nyní platném znění, který tak jako tak nabude účinnosti k 1. lednu (zákon č. 218 z roku 2002), anebo jestli budou považovat za lepší návrh, který vláda nyní předložila. Věříme, že opozice by mohla raději přistoupit na projednání současného návrhu. Krizová varianta je implementace současně platného zákona.
Zuzana Pacinová
Mgr. Jiří Dienstbier (*27. května 1969, ve Washingtonu) vystudoval v roce 1997 Právnickou fakultu Univerzity Karlovy a poté pracoval v advokacii. Je dlouholetým členem ČSSD. V letech 1990–1992 byl poslancem Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Od července 2010 byl stínovým ministrem spravedlnosti. Od roku 2011 je senátorem. Je místopředsedou Senátorského klubu ČSSD. Do ledna 2014 byl členem Ústavně právního výboru, Organizačního výboru Senátu PČR a Stálé komise Senátu pro Ústavu ČR a parlamentní procedury. V roce 2013 kandidoval za ČSSD v první přímé volbě prezidenta republiky. Od 29. ledna 2014 je ministrem pro lidská práva, rovné příležitosti a legislativu.