Ve službách máme stále co dohánět
O úkolech Ministerstva pro místní rozvoj v oblasti cestovního ruchu, koncepci, financování, ale také o změnách v právním prostředí, o Českém systému kvality služeb v oblasti cestovního ruchu, o zlepšení komunikace a o plánech, s kterými přišel na ministerstvo, jsem mluvila s náměstkem ministryně pro cestovní ruch Jiřím Houdkem.
Jiří Houdek, náměstek pro cestovní ruch, Ministerstvo pro místní rozvoj. Foto: archiv MMR. Při rozvoji cestovního ruchu, který v naší středoevropské zemi probíhá v náročných vnějších podmínkách téměř čtyřiadvacet let, se musíme zaměřit na kvalitu služeb. V těch máme stále co dohánět, i když se situace v poslední době hodně zlepšila, stále je to kvalita, která dělá služby cestovního ruchu pro klienty atraktivnější. Dochází k určité konsolidaci nabídky ubytování a přizpůsobování struktury hromadných ubytovacích zařízení poptávce. Postupně se mění kvalita nabídky ubytovací infrastruktury, kde je patrný jednoznačný posun poptávky k ubytovacím zařízením s vyšším standardem služeb, a to nejen u zahraničních návštěvníků, ale i u domácích turistů.
Jaké úkoly má Ministerstvo pro místní rozvoj a konkrétně odbor cestovního ruchu v této oblasti?
Resort má v cestovním ruchu na starosti výkon státní správy, vytváření legislativního prostředí a tvorbu koncepcí. Tím, že jsme zřizovatelem organizace CzechTourism, staráme se také o propagaci České republiky v zahraničí a zabezpečujeme marketingové zdroje a nástroje. Pravděpodobně bude muset dojít k některým změnám u cílené propagace a vytváření konkrétních produktů a nabídky, ale také v zahraničním zastoupení, kde dochází k určité dvojkolejnosti mezi agenturou CzechTourism a Českými centry. Řešení nejednotné prezentace České republiky budeme hledat společně s Ministerstvem zahraničních věcí. Vycházíme z kompetenčního zákona. Ministerstvo by se tedy mělo věnovat koncepčním záležitostem, zajišťovat určité kompetence ve vztahu k regionům, městům i ve vztahu k některým zahraničním aktivitám. Odbor má vedle toho i další náplň. Musí dokončit projekty stávajícího Integrovaného operačního programu a dokončit přípravu programového období 2014–2020. Před námi jsou též změny v Národním programu podpory cestovního ruchu v sestavení podporovaných priorit na roky 2015–2017.
Jaké perspektivy dostává cestovní ruch v kontextu nové Koncepce státní politiky cestovního ruchu na období 2014-2020?
Koncepce na zmíněné období byla schválena v loňském roce. Je to platný dokument, pro nás coby orgán státní správy závazný, nicméně jej lze v průběhu let aktualizovat. Nechceme zmíněný dokument zcela měnit, chceme ho zrevidovat na základě nových informací nebo podmínek, které nastávají v souvislosti s novým programovacím obdobím Evropské unie a které nebyly v období, kdy byla koncepce schvalována, známé. Takže aktualizace koncepce je podle těchto podmínek nutná a v době její platnosti k ní může dojít třeba i několikrát. V souvislosti se změnami podmínek bychom chtěli první aktualizaci předložit nejpozději do konce roku 2014.
Jsou prostředky plynoucí do cestovního ruchu vynakládány efektivně? Co by se mělo ve financování cestovního ruchu změnit?
Efektivita vynakládaných finančních prostředků vždycky závisí na tom, kam finanční prostředky patří. Ovšem nelze to brát absolutně. Myslím si, že kdyby se více propojily finanční prostředky podnikatelských subjektů se státními prostředky, například i na marketing, na rozvoj cestovního ruchu jako takového, efekt by byl vyšší, protože využití takto vložených prostředků by si podnikatelé samozřejmě ohlídali. Tohle je zásadní věc, která nás k vyřešení čeká. Souvisí to i s financováním takzvaných destinačních managementů, které se úplně běžně utváří v rámci jednotlivých regionů. Ve Švýcarsku, Rakousku, Německu či ve Francii je financování destinačních managementů založeno na majoritním podílu podnikatelského sektoru. Veřejný sektor přispívá pouze částečně, ať už na státní, regionální nebo komunální úrovni. Podíl z veřejného sektoru je minoritní. Majoritu má podnikatelský sektor, diktuje si fúze nebo vytváří koncepci, aby jeho finanční prostředky byly řádně a efektivně využity. Nemá cenu vymýšlet vymyšlené. Veřejné finanční prostředky by tak svým způsobem měly podpořit aktivity, ale nemohou je zcela financovat.
Z cestovního ruchu jdou příjmy z daní do státní pokladny, otázkou je, co všechno musí státní rozpočet z toho financovat, aby cestovní ruch fungoval…
Z cestovního ruchu jdou příjmy z daní do státní pokladny, otázkou je, co všechno musí státní rozpočet z toho financovat, aby cestovní ruch fungoval…
Stát musí vkládat peníze do dopravní sítě, zajistit funkční policii, aby se domácí i zahraniční turisté cítili bezpečně. Fungovat musí energetické a vodohospodářské záležitosti, i památky, které stát dotuje. To jsou oblasti, které s cestovním ruchem velmi úzce souvisí. Stát nemůže prostředky vracet do rozvoje ubytovacích kapacit, gastronomických služeb nebo kulturní nabídky, tady musí být prostor pro podnikatelské riziko. Na druhou stranu je tu celá řada potřeb, které s vytvořením dobrých podmínek pro cestovní ruch úzce souvisí. Návratnost vložených prostředků je velmi složitá věc. Osobně jsem se s tím setkával v lázeňství. Města získávají od lázní lázeňský poplatek, deset až patnáct korun na osobu a den. Lázeňská zařízení se ozývala: vy nám nic nevracíte! Lázeňská města odpovídala, že musí udělat chodníky, opravit komunikace, upravit park, mít městskou policii, podpořit zdravotnické služby nad rámec toho co podporuje stát. Obce rovněž podporují informační centra. Vše je přece také v zájmu těch, kteří přijíždějí, a zprostředkovaně tedy nezbytně v zájmu podnikatelů v cestovním ruchu.
Je zmíněná koncepce pro kraje a ostatní organizace zabývající se cestovním ruchem závazná?
Koncepce státní politiky cestovního ruchu je dokumentem nelegislativní povahy, který je schvalován usnesením vlády. Pro ústřední orgány státní správy jsou v ní uloženy dílčí úkoly, a je pro ně závazným dokumentem. Ministerstvu pro místní rozvoj jako jejímu pořizovateli, však chybí vůči těmto ústředním orgánům státní správy využitelné koordinační nástroje a mechanismy. Ve vztahu k samosprávám, tedy pro kraje, města a obce koncepce závazná není a má pouze doporučující charakter, protože vláda nemůže samosprávným orgánům formou usnesení nic nařídit. Na druhou stranu se pro další aktivity, které se s ohledem na koncepci rozvíjí, ať už je to dotační politika nebo využití evropských fondů, píší dokumenty v návaznosti na ní, a to má dopad na regiony, případně na kraje.
Jaké jsou změny v právním prostředí v oblasti cestovního ruchu? Jak to vypadá s novelou zákona č. 159/1999 Sb.a zákonem o cestovním ruchu?
Novela zákona č. 159/1999 Sb. Byla připravena už v minulém volebním období, dokonce prošla i prvním čtením ve Sněmovně, proběhla tady diskuze s profesními svazy i pojišťovnami. Proto jsme se rozhodli, že využijeme kroků z minulého volebního období, a vezmeme předchozí návrh za základ s tím, že by se novela zmíněného zákona uvedla terminologicky do souladu s občanským zákoní kem, který podnikání v cestovním ruchu také řeší. Nyní je návrh novely projednáván v legislativní radě vlády, potom by měl být projednán na zasedání vlády. Zákon o cestovním ruchu budeme projednávat na Kolegiu cestovního ruchu. V původním návrhu byla podstatná část zákona věnovaná financování tohoto odvětví prostřednictvím krajů. Nedostatek spočíval v tom, že zákon zasahoval do samosprávného rozhodování krajů, jestliže určoval jaká částka má směřovat na rozvoj cestovního ruchu. Kraj je samosprávná jednotka, která si sama rozhodne, kolik na danou oblast vyčlení. Věcný záměr zákona měl převážně deklarativní charakter, ale zcela postrádal význam ochranný a sankční. Mělo by se jednat o klíčovou normu k řešení destinačního managementu, měly by v ní být zakotveny činnosti nezbytné k dosažení účelného a efektivního marketingu a propagace. Zvýšit se musí důrazem na posílení ochrany spotřebitele. Do budoucna by měl zákon zajišťovat ochranu toho, co je pro cestovní ruch nutné a potřebné k vytvoření podmínek cestovního ruchu a zároveň by měl sdružovat celou řadu dalších aktivit. Uvažovalo se i o tom, že novela zákona č. 159/1999 Sb. a zákon o cestovním ruchu se spojí a cestovní ruch tak bude mít jednu zákonnou normu.
Jak pomáhá Český systém kvality služeb organizacím v oblasti cestovního ruchu a v navazujících službách? Z čeho vychází a jaké jsou jeho hlavní principy?
Český systém kvality služeb je licencovaný neakreditovaný manažerský systém řízení kvality upravený pro potřeby odvětví cestovního ruchu a navazujících služeb. Výsledkem je certifikace kvality služeb a možnost získat prestižní mezinárodně srovnatelné značky kvality. Umožňuje, aby dokázaly vlastními silami měřit a zvyšovat jejich kvalitu a přibližovat je očekávání zákazníků. Základem pro jeho vznik byla licence německého systému kvality služeb Service Qualitat Deutschland, vychází z jednoduchých zásad práce s kvalitou. Zapojené organizace učí definovat vizi, poznávat potřeby zákazníků a popsat standardy poskytovaných služeb. Klade důraz na odbornost a školení lidí, na správnou formu a styl komunikace a na aktivní práci se stížnostmi a připomínkami. Mezi základní principy patří dobrovolnost, důvěryhodnost, otevřenost a principy neustálého zlepšování a procesního řízení organizací. Český systém kvality služeb přispívá na národní úrovni k profesionalizaci sektoru cestovního ruchu, ke zvyšování kvality jím poskytovaných služeb a posilování konkurenceschopnosti. Jednotlivé organizace pak vede k nižším nákladům tím, že je učí efektivnějšímu řízení, podporuje jejich stabilitu a motivovanost pracovníků a pracovních týmů, to vše v zájmu získání přízně a loajality zákazníků a vyšší konkurenceschopnosti. Zároveň přispívá k podpoře regionální spolupráce, respektive spolupráce jednotlivých subjektů, s cílem zvýšit kvalitu služeb na úrovni jednotlivých destinací.
Podílel jste se na založení Kolegia cestovního ruchu, které má zlepšit komunikaci v oboru. V minulosti se podobný útvar příliš neosvědčil. Myslíte, že dnes dokážou kraje, spolky a sdružení lépe spolupracovat?
Určitá spolupráce na úrovni Asociace krajů, Svazu měst a obcí i jednotlivých sdružení obcí a měst s odborem cestovního ruchu tady vždycky byla, ale nebylo to v nějakém stanoveném systému. Proto jsme se rozhodli vytvořit Kolegium, které bude širokou platformou různých názorů na rozvoj cestovního ruchu. Jsou tam zastoupeny regiony cestovního ruchu, různé profesionální svazy, některá sdružení měst, jako třeba historických měst, lázeňských míst, památek UNESCO, tedy platformy, které vnímají cestovní ruch jako významnou složku svého působení. Diskuze mezi nimi by měla vést ke změnám, případně k aktualizaci zásadních dokumentů, především koncepce cestovního ruchu a s ním spojené legislativy. Dojde k rozdělení na určité pracovní skupiny, protože existují odlišnosti v příjezdové turistice, domácím cestovním ruchu, legislativě či marketingu. Tak bude Kolegium cestovního ruchu operativnější.
Co považujete za priority své činnosti v nové funkci?
Chci zásadním způsobem posílit domácí cestovní ruch a incomingu. To bylo sice často v různých koncepcích deklarováno, ale mnoho se pro to neudělalo. Ne, že by tady nebyla vůle, ale v určitých obdobích byly jiné priority. Nárůst turistů v destinacích jako jsou Praha, Český Krumlov, případně památky UNESCO nás tak trochu ukolébal a odvedl od domácího cestovního ruchu. V dnešní době nastává příležitost systémově podpořit právě domácí cestovní ruch. Proč by občané měli vyvážet svoje úspory na dovolenou do zahraničí, když každý stát chce, aby majoritní podíl věnovaný na dovolenou utráceli doma. Česká republika má pro své občany a zahraniční hosty co nabídnout. Ať už se to týká památek, přírodního bohatství či kulturních aktivit. Domácí cestovní ruch a incoming považujeme za prioritu, ať už je soustředěn na rodiny s dětmi, mládež či seniory. Chceme, aby návštěvníci Prahy zároveň navštívili i turistická centra v jednotlivých regionech, například Kutnou Horu, Český Krumlov, Litomyšl, Liberec, Cheb, Kroměříž, Brno a řadu dalších míst. Atraktivní jsou také funkční obce s aktivitami různých spolků. Ve světě tomu tak není. To jsou věci, které zaslouží podporu a pozornost.
Ludmila Křížová
Ing. Jiří Houdek (*1957) v Písku. Tam také vystudoval Střední lesnickou školu a Lesnickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně. Od roku 1979 žije na Třeboňsku. Od roku 1994 byl starostou v Třeboni. Po volbách v roce 2006–2007 se vrátil k Jihočeským lesům jako manažer obchodu. V roce 2007–2010 je zaměstnán na Ministerstvu pro místní rozvoj a v České spořitelně jako manažer pro veřejný a neziskový sektor pro oblast Jihočeského kraje. Od roku 2010 je opět starostou Třeboně. Zároveň působí jako prokurista Bertiných lázní a Lázní Aurora, které jsou majetkem města. Od února je náměstek ministryně pro cestovní ruch na Ministerstvu pro místní rozvoj.