Technologie mají sloužit lidem: Důležité je znát názor veřejnosti
Turčianské Teplice jsou menším městem se sedmi tisíci obyvateli, které v posledních letech zavedlo řadu zajímavých počinů týkajících se informačních technologií (viz Dobrá praxe Turčianské Teplice: Digitální město, VS č. 10/2010). Na loňské konferenci V4DIS představili zástupci tohoto města elektronický průzkum veřejného mínění (viz Téma Na cesty s iPadem za pasem, VS č. 10/2012). Na aktuální projekty jsme se zeptali primátora města Michala Sygúta.
Ivana Jungová
Jak se osvědčilo elektronické referendum, které Turčianské Teplice vypsaly jako první ze slovenských měst?
Je důležité znát názor veřejnosti k významným otázkám ve městě. Zároveň tak máme v ruce určitý nástroj pro zdůvodnění svého záměru. Pokud se někdo z občanů zeptá, proč rekonstruujeme kulturní dům, jestli by spíše nebylo lepší zastřešit zimní stadion, zajímá mě, zda se zúčastnil elektronického průzkumu veřejného mínění. Pokud ne, nabízí se odpověď, že měl být více aktivní, neboť lidé podpořili variantu přestavby kulturního domu.
Jaké další internetové průzkumy připravujete? Proběhl i jinde na Slovensku?
Nyní máme ve městě problém s biometanovou stanicí a moje představa byla taková, že na toto téma bude znovu vypsán elektronický průzkum veřejného mínění. Zatím se však nepodařilo tuto myšlenku v zastupitelstvu prosadit. Rok poté, co proběhl elektronický průzkum v TurčianskýchTeplicích (pozn. redakce: v říjnu 2011), využilo tento nástroj ke zjištění názorů obyvatel město Martin. Prvního průzkumu se zúčastnilo 532 z 5954 voličů.
Je to podle vás dostatečné?
I z různých výzkumů vyplývá, že svůj názor má a je ochotna ho vyjádřit jen část občanů, tak deset až patnáct procent. Víc jich není, a to i naše referendum ukázalo. Dalo by se říct, že nízká účast nám dává signál, že lidi jsou spokojení. Velmi mě ale mrzí, že politici většiny evropských zemí znají tento předpoklad, kdy se vyjadřuje deset, patnáct procent občanů a přitom referendum je platné, až když se ho zúčastní padesát procent. Přitom dostat takový počet lidí k rozhodování je téměř nemožné a všude v zákonech to tak je nastaveno. Ostatně proto jsme to nazvali elektronický průzkum veřejného mínění, nebylo by ho možné vypsat podle zákona o referendu, kde je padesátiprocentní hranice. Změnili jsme kvůli tomu statut města, vydali jsme všeobecně závazné nařízení a stanovili příslušné metodické postupy.
Stali jste průkopníky elektronizace se spuštěním projektu digitálního města. Uvažujete o zřízení, nyní hojně na úřadech zaváděné, mobilní aplikace?
Jsme jedním z měst, které je dostupné přes Google Street View. Již tři roky máme virtuální prohlídky zajímavých míst ve městě, včetně galerie, koupaliště, náměstí či interiérů, ale mobilní aplikaci zatím nemáme. Založili jsme oblastní organizaci cestovního ruchu Turiec-Kremnicko, v níž jsou zastoupena města Turčianské Teplice, Martin a Kremnica. Díky této spolupráci jsme propojili dva kraje, a to Banskobystrický a Žilinský. Při propagaci této destinace určitě zvolíme i nejnovější technologie, třeba takové, jaké byly tématem letošní konference ISSS/V4DIS, například využití mobilních aplikací v cestovním ruchu.
Jaký nejnovější projekt město připravilo?
Nyní dokončujeme digitalizaci kina, na ni jsme získali peníze z audiovizuálního fondu. Z fondu se čerpá zhruba čtvrtina peněz, 35 tisíc eur, dalších 90 tisíc eur vkládá město ze svého rozpočtu. Připravovali jsme také projekt k Evropskému roku občanů 2013. Jedná se o to, že z referenda vzešel jasný požadavek rekonstruovat divadelní sál, změnit jej na multifunkční-audiovizuální prostor, v němž by se neodehrávala jenom představení, ale i konference či bylo možné zhlédnout přímé přenosy. Lidé rozhodli, my jsme projekt zrealizovali a chtěli bychom v tomto duchu pokračovat. Uvidíme, jestli s projektem u Evropské komise uspějeme a zda se podaří tento počin dále rozvíjet.
Jaké přímé přenosy se uskutečnily v městském kině? Kulturní nebo sportovní?
U nás v městě se ujalo sledování mistrovství světa v hokeji. Vzniklo to v době, když probíhaly zimní olympijské hry v kanadském Vancouveru. Rodiče nechtěli pouštět svoje děti dívat se na hokejová utkání do hospod. Připravili jsme tedy pro ně možnost sledovat je v kině. Projevila se přitom i úžasná síla Facebooku, na kterém již tehdy město fungovalo. Stačilo napsat ve tři hodiny odpoledne, že ráno ve dvě promítáme přímý přenos z hokeje v kině. A ráno ve tři přišlo do kina sto padesát lidí. To je pozitivní příklad toho, k čemu mají sloužit technologie. Jakákoliv věc, která se vymyslí, má přece sloužit lidem.