V archivech tiká časovaná bomba
Jednou z velkých starostí nejen českých archivářů je záchrana archiválií a knih napsaných na kyselém papíře. Ta je sice finančně i technologicky náročná, ale bez její realizace hrozí, že se tyto dokumenty během následujících tří dekád stanou zcela nečitelnými.
Žloutnutí a křehnutí papíru a posléze jeho rozpad se stává klíčovým problémem knihoven i archivů, jejichž úkolem je uchování tohoto materiálu coby nejrozšířenějšího nosiče informací pro další generace čtenářů a badatelů. K nejvíce ohroženému dnes patří především papír vyrobený od druhé poloviny devatenáctého století ze dřeva s použitím kyselého pryskyřičného klížení. Takto vyrobený papír vykazuje kyselou reakci a tím i nízkou odolnost proti přirozenému stárnutí. Jeho životnost je závislá na urychleném konzervačním zásahu, při kterém je provedena neutralizace kyselin a současně zavedena zásoba alkalické látky chránící papírová vlákna před dalšími kyselinami vznikajícími v budoucnu. Aby tento konzervační zásah byl smysluplný a prodloužil užitnou životnost papíru, musí být proveden v době, kdy papír ještě vykazuje dobré mechanické vlastnosti.
Hromadné odkyselování v jiných zemích
Jeden z prvních komplexních evropských projektů ochrany a záchrany papírového dědictví knihoven a archivů zahájilo Nizozemí pod názvem Metamorfoza již v roce 1997. Program byl zaměřen především na mikrofilmování dokumentů z období 1850 až 1950. Součástí projektu bylo i hromadné odkyselování a snižování koncentrace škodlivých plynů v archivních depozitářích.
V našem nejbližším okolí mají s hromadným odkyselováním několikaleté zkušenosti polští kolegové z Národní knihovny ve Varšavě a Jagelonské university v Krakově. Budování sítě pracovišť hromadného odkyselování v Polsku bylo součástí rozsáhlého osmiletého vládního programu Kwasny Papier, připravovaného od roku 1998 a zahájeného v roce 2000. Podobný program, zkoumající stav poškození knihovních sbírek kyselostí papíru a hledající optimální způsob odkyselení, je v současné době realizován i ve Slovenské republice pod názvem Kniha.
Praxe v archivech České republiky
O hromadném odkyselování archiválií se v českém archivnictví mluví již od začátku osmdesátých let minulého století. Oddělení péče o fyzický stav archiválií Národního archivu v Praze tuto problematiku dlouhodobě sleduje a některé technologie ve svých laboratořích testuje. Prvním zásadním počinem byl grantový úkol Hromadné metody odkyselování papírových archiválií z let 1996–1998, ve kterém byly shrnuty dostupné informace o současných metodách hromadného odkyselování a v jehož rámci byla navštívena řada pracovišť v Evropě. Průběžně jsou sledovány a testovány nové metody hromadného odkyselování nebo jejich modifikace a výsledky laboratorních studií jsou publikovány a prezentovány na národních i mezinárodních konferencích.
Kromě laboratorního výzkumu byl v Národním archivu proveden podrobný průzkum kyselostí nejohroženějších archivních fondů, které vznikaly především v období let 1850 až 1980. Důvody jsou dva – od roku 1807 přibližně do roku 1980 se při výrobě papíru používalo tzv. hlinito-pryskyřičné klížení, které vnáší do papíru významný zdroj kyselosti. A od roku 1844 se jako zdroj celulózy pro výrobu papíru začalo používat rozemleté dřevo, tzv. dřevovina, která způsobuje barevné změny a křehkost papíru. V současné době Národní archiv spravuje celkem 116 tisíc běžných metrů archiválií. Z toho 95 procent je napsáno nebo vytištěno na kyselém papíru vyrobeném v kritickém období 1850 až 1980 a z tohoto množství je 55 procent archiválií I. kategorie. Situace v ostatních státních archivech je obdobná. Záchrana archivního dědictví je tedy více než aktuální.
V roce 2008 vypracoval Národní archiv projekt Hromadné odkyselování archiválií státních archivů České republiky, který spočíval ve vybudování centra hromadného odkyselování archiválií při Národním archivu v Praze. Pro odkyselování byly vybrány technologie Bookkeeper (vhodná především pro vázané archivní dokumenty, knižní materiál a periodika s přibližnou roční kapacitou zhruba čtyřicet tun knih) a technologie C900 firmy Neschen (pro jednotlivé listy, tzv. aktový archivní materiál, s přibližnou kapacitou 300 tisíc listů za rok). Celková cena (stavební příprava, nákup technologií, chemikálií, energií a služeb a dva roky provozu) představovala přibližně tři miliony eur. Pro financování projektu bylo v roce 2008 zažádáno o grant v rámci 3. výzvy finančních mechanismů EHP/Norsko, avšak neúspěšně.
Po neschválení projektu v roce 2008 se Národní archiv spojil s Moravskou zemskou knihovnou v Brně a obě instituce vytvořily nový společný projekt s názvem Hromadné odkyselování archivních a knihovních fondů České republiky. Za základní provozní jednotku hromadného odkyselování byla navržena sestava vertikálních a horizontálních komor technologie Bookkeeper a zařízení Neschen C900 (tzv. Bückeburský proces). V první fázi národního programu by byla vybudována dvě pracoviště hromadného odkyselování – v Praze pro síť státních archivů a v Brně pro knihovny. Technologický dozor, kontrolu kvality odkyselovacího procesu a přírodovědný výzkum pro obě pracoviště by zajišťovaly výzkumné chemické laboratoře Národního archivu. Pracoviště Národního archivu by kromě běžné a rutinní kontroly technologií pokračovalo v souladu s archivním zákonem ve výzkumu metod konzervování a restaurování archiválií a knih ve spolupráci s vysokými školami, popřípadě ústavy Akademie věd. Celkové náklady na zřízení obou pracovišť hromadného odkyselování a jejich roční provoz činí zhruba 175 milionů korun. V prosinci 2009 parafovaná dohoda o pokračování finančních mechanismů EHP/Norska do roku 2014 umožní Národnímu archivu a Moravské zemské knihovně znovu se ucházet o finanční podporu svého společného projektu.
Text Dr. Ing. Michal Ďurovič
Ing. Hana Paulusová