Partnerství měst: Radomyšl a Montoggio našly porozumění
Malebný jihočeský městys Radomyšl je znám také dobře fungující spoluprací s italským městečkem Montoggio. To leží v regionu Ligurie v provincii Janov. O veřejné správě v Itálii i o vztazích obou sídel jsem hovořila se starosty Dr. Valtrem Rainerim a Ing. Lubošem Peterkou a s radomyšlskou místostarostkou Mgr. Evou Čapkovou.
Nejnižší jednotkou veřejné správy v Itálii je obec. V zemi je jich více než osm tisíc, počty jejich obyvatel jsou velmi rozdílné. Vedle milionových sídel (Řím, Milán, Turín, Janov) najdeme v Itálii podobně jako v České republice také velmi malé obce jen s několika stovkami obyvatel, často v malém sídle nežije ani dvě stě lidí. V hierarchii veřejné správy jsou obcím nadřazeny ještě provincie (okresy) a regiony (kraje). V případě městečka Montoggia je to provincie Janov a region Ligurie
Podobně jako v České republice se osvědčuje také účelové sdružování obcí, v daném případě například do horských svazků obcí. Vzájemná spolupráce a sdružování prostředků umožňují lepší správu společného území a především místních komunikací. Dr. Valter Raineri vysvětloval fungování italské veřejné správy na příkladě města Montoggia.
Výkonným orgánem každého regionu je rada (consiglio regionale) , výbor (giunta regionale) jmenovaný prezidentem rady a prezident, kterého volí přímo občané. Správu provincie (okresu) vykonává rada (consiglio provinciale) , předseda-hejtman (presidente provinciale) volený přímo občany a výbor radních (giunta provinciale), sestavený hejtmanem.
Obec je vedena starostou, jehož volí občané, a výborem radních, který si vybírá starosta. Počet radních vždy záleží na velikosti obce. Například na radnici v Montoggiu, které má 2024 obyvatel, jsou členy výboru celkem čtyři radní včetně jednoho místostarosty. Region, provincie i obec mají další orgán veřejné správy, kterým je rada . Obecní rada je kromě starosty tvořena zastupiteli volenými občany. Ti jsou jak z vítězné strany/koalice, ze které je i starosta, tak i z opozice. Jejich počet se opět řídí počtem obyvatel jednotlivých obcí, v případě Montoggia má vítězná koalice osm zastupitelů, opoziční zastupitelé jsou čtyři. Radní jsou členy rady zastupitelů v případě, že byli zvoleni. Pokud byli pouze vybráni starostou, nejsou členy rady a jsou pouze externími radními. Starosta jmenuje obecního tajemníka, který kontroluje činnost výboru radních a má za úkol dohlížet na korektnost kroků výboru a na to, aby byly vždy v souladu se zákonem.
Stavební komise jmenovaná starostou, ale jejíž součástí z etických důvodů starosta sám není, má za úkol hodnocení předložených projektů a povolování staveb. Počet zaměstnanců radnice není závislý na počtu obyvatel obce, častěji jsou to důvody ekonomické, které o jejich počtu rozhodují. Montoggio má devět obecních zaměstnanců, z nichž je pět úředníků a čtyři jsou dělníci různých profesí. Obec má na starosti území o rozloze 46 čtverečních kilometrů a skládá se z celkem asi padesáti osad, z nichž jen třicet je obydlených, často už jen dvěma nebo i jedním obyvatelem.
Na tomto území se nachází celkem šedesát kilometrů silnic, o které je nutno se vlastními prostředky starat. Na nich musí radnice zajišťovat položení či opravy asfaltu, instalaci svodidel, dopravní značení, osvětlení, kosení trávy a odstraňování křovin kolem silnic a také odstraňování sněhu a náledí. Pro představu o nutných nákladech tedy stačí zmínka o tom, že v Itálii stojí jeden kilometr asfaltového povrchu silnice o dvou jízdních pruzích celkem asi čtyřicet tisíc eur a že například v zimě 2005/6 se na posyp místních komunikací koupilo a spotřebovalo celkem 1200 metrických centů soli.
Rozpočet radnice v Montoggiu je přibližně jeden a půl milionu eur a z něho musí radnice platit zaměstnance, udržovat a provozovat dopravní prostředky (dva školní autobusy, dva kamiony, traktor, caterpillar, rypadlo, dva posypávače), platit náklady na veřejné osvětlení, náklady na služby (částečně na školní autobusy, částečně na školní jídelnu), zajišťovat sociální služby. Nakonec zůstane něco kolem sto až stopadesáti tisíc eur na další práce, například na pokládku nového asfaltu, údržbu hřbitova, odstraňování závalů. Pro dokončení prací, které jsou mimo běžný rozpočet, se radnice snaží získávat dotace a příspěvky z oblastních, regionálních, ministerských či evropských zdrojů, které však vždy vyžadují spoluúčast na nákladech ve výši, která se pohybuje od padesáti procent do jedné čtvrtiny celkového objemu. S využitím této možnosti čerpala například radnice částečné financování z evropských zdrojů na energeticky úsporné veřejné osvětlení. Z regionálních zdrojů se také podařilo spolufinancovat kompostárnu a ochranu vodního toku, který protéká obcí. Oblastní zdroje poskytly část prostředků na fotbalové hřiště s umělou trávou a rovněž na rybník pro sportovní rybaření. Pro podporu kulturních a turistických aktivit radnice využívá také sponzorů. Město Montoggio pro občany zajišťuje celou řadu služeb počínaje rejstříkem obyvatelstva přes školní autobusy, sociální služby až po sběr odpadu. Ten byl před dvěma lety svěřen soukromé firmě, které byly prodány obecní dopravní prostředky. “V tak malém městě, jako je Montoggio,” říká starosta Raineri, “si starosta i ostatní zastupitelé ponechávají svoji profesi a zaměstnání a jako radní pracují ve vedlejším pracovním poměru.”
a místostarostka Čapková
Existuje možnost, že radnice proplácí zaměstnavateli radního nebo starosty náhrady za práci pro radnici, maximálně 48 hodin měsíčně v případě starosty a 24 hodin u radního. Obecní zastupitelé dostávají náhrady (příspěvky), jejichž výše je stanovena státem. V Montoggiu se jedná o 140 eur u radních a 1000 eur u starosty. Tato odměna je vyplácena celá v případě osob samostatně výdělečně činných, zatímco u zaměstnanců je krácena na polovinu.
“Starosta má veškerou odpovědnost za životní prostředí, veřejné zdraví a je vlastně nejvyšší zdravotní autoritou v obci, ” dodává Valter Raineri. “Je také odpovědný za civilní obranu na území obce a v souvislosti se svěřeným úřadem může být volán k osobní zodpovědnosti před civilním i trestním právem.”
Jihočeské reminiscence
Delegace radomyšlské radnice byla rovněž pozvána, spolu se zástupci mysliveckého sdružení a jihočeských podnikatelů k návštěvě Obchodní, průmyslové a živnostenské komory v Janově. Sídlo této instituce v jednom z výstavných paláců potvrzuje, že Janov byl kdysi opravdu bohatou městskou republikou. Ve slavnostním zlatém sále přijal hosty prezident této komory spolu s dalšími spolupracovníky. Velký zájem vzbudily jihočeské výrobky, které podnikatelé představili. V první řadě to bylo třeboňské pivo, které vhodně doplnilo ochutnávku blatenských uzených kaprů. Přesto, že je Janov velkým přístavem a nemá nouzi o mořské ryby, byl jihočeský kapr překvapivě velmi oceňován.
Cílem návštěvy byl také známý starý janovský přístav, kde již byla řada původních budov rekonstruována či přestavěna. Staré sklady bavlny dnes slouží jako kongresové sály, kina, výstavní i prodejní prostory, školicí a informační střediska či sídla různých firem. Vše bylo přestavěno s velkým citem a vkusem, renovované budovy se velmi dobře doplňují s avantgardními stavbami, které v přístavu realizoval známý italský architekt Renzo Piano. Ty dnes tvoří nové moderní dominanty starého přístavu, který dál žije vlastním, i když už zcela novým životem. Z přístavu je vidět i známá novostavba správy regionu Ligurie ve tvaru tužky, kterou místní nazývají “mattitone”, což je v překladu skutečně velká tužka.
Je nutno zmínit i setkání zástupců mysliveckých sdružení Radomyšle a Montoggia. Šlo o praktický workshop, kde si myslivci z obou zemí vyměnili zkušenosti. Čeští myslivci měli možnost nahlédnout do zákulisí lovu na obří divočáky, kteří se živí jedlými kaštany v okolních lesích a dorůstají pro nás ne zcela obvyklých rozměrů. Italští myslivci obdivovali české myslivecké stejnokroje a ti čeští oceňovali to, jak se jejich kolegové zkušeně pohybují ve velmi náročném skalnatém terénu.
Radomyšl se již dnes chystá na návštěvu italských partnerů, která je plánována na konec června roku 2010 u příležitosti slavné pouti ke kostelu sv. Jana Křtitele. V Radomyšli jej postavil rodák z Valle Intelvi u jezera Como, Bartolomeo Scotti. Pocházel ze známé umělecké rodiny, jejíž jméno dodnes nese Palazzo Scotti v Comu. Nádherný barokní kostel a celá Radomyšl opět přivítají italské hosty, kteří tak rádi jižní Čechy navštěvují. Tentokrát se pouť uskuteční v historickém duchu ve stylu rytířů a jako obvykle se na přípravě slavnosti bude podílet většina obyvatel městyse: baráčníci, pěvecký sbor sv. Martina, hasiči, sportovci a v neposlední řadě i děti z místní základní školy a jejich učitelé. O česko-italské zkušenosti je velký zájem i v jiných sídlech. O tom, jak Škola obnovy venkova vychovává Evropany, bude starosta Radomyšle, ing. Luboš Peterka, přednášet i na listopadovém celostátním setkání těchto škol, konaném v Klenčí pod Čerchovem pod záštitou Spolku pro obnovu venkova ČR .
Text Marie Jelínková
Foto autorka, Ing. Vladimír Kocourek, Ivana Řandová
Itálie má 20 regionů (krajů; italsky „regioni“) - Piemonte, Valle d'Aosta, Lombardia, Trentino Alto Adige, Friuli Venezia Giulia, Veneto, Liguria, Emilia Romagna, Toscana, Marche, Umbria, Lazio, Abruzzo, Molise, Campania, Puglia, Basilicata, Calabria, Sardegna, Sicilia. Pět regionů má zvláštní statut. Veřejná správa je dále založena na 103 provinciích (okresech; italsky „province“) a 8102 obcích („comuni“). Obec je nejnižší jednotkou italské veřejné správy, ať již jde o velká sídla s miliony obyvatel jako Řím, Miláno, Torino, Janov, či o velmi malé obce s pouhými stovkami obyvatel. Na 5000 obcí má méně než 3000 obyvatel.
Pokud se na Radomyšl dívám očima svých předků, vidím místo, které by jim rozjasnilo oči: rozlehlou a úrodnou krajinu s pohlednými kopečky, malými rybníky a potoky, které spolu dávají záruku dobrého žití. Kolik z mých předků snilo o tom, aby mohli žít a pracovat v takové zemi, kde půda je štědrá a úrodná a voda na dosah ruky. Možná je to důvod toho, že tu žijí srdeční a přátelští lidé: jsou podobní své vlastní zemi. Jako by tu nadání a vlohy rytířů Svatého Jana nakazily všechny obyvatele a jejich smysl pro společnost a jednotu hluboce zakořenil v srdci každého z těch, kteří tu žijí. Ano, to je ta společnost, která si navzdory potupě a útlaku, jimž musela čelit, dokázala zachovat v duši živou naději: velká lekce pokory a odvahy současně. Po dlouhá staletí bylo setkávání lidí základem vývoje a pokroku; to vlastně očekáváme také od partnerství našich obcí.
Sergio Rossi, Montoggio