Otázky biologické podmíněnosti kriminálního chování
PhDr. Et PhDr. Radek PTÁČEK, Ph. D. MBA, Policejní akademie ČR, Praha Ilja ŽUKOV, Slavomír FISCHER, Psychiatrická klinika, 1. lékařská fakulta University Karlovy, VFN, Praha
Člověk, který se chová se asociálně nebo antisociálně se stává předmětem trestního stíhání a nezřídka i objektem zkoumání znalců z oboru zdravotnictví – psychiatrie, případně klinické psychologie. Výsledkem zkoumání je psychopatologický rozbor, na jehož základě je obviněný seznán zodpovědným, případně nezodpovědným za své činy. Zásadním momentem pro posouzení jeho odpovědnosti, je zhodnocení jeho schopnosti rozpoznat následky svého jednání a schopnost své jednání ovládnout. Znalci se při posuzování opírají především o zkoumání psychopatologie v kontextu vyšetřovaného trestného činu. Ve většině závěrů znaleckých vyšetření se setkáváme s diagnózou poruchy osobnosti, která se opírá o taxativní vymezení dané prokázanou psychopatologií. Posouzení psychopatologie je přes erudici znalců, je dáno subjektivním pohledem jedince na konání, motivace druhých. Existuje skutečně objektivní posouzení možností druhého, když toto je podmíněno observací subjektivně determinovanou? Pro psychiatrii obecně, a tedy i pro psychiatrii soudní platí, že s rostoucí dosažitelností nejrůznějších vyšetřovacích metod současné době užívaných, má řada poruch nezpochybnitelné biologické koreláty. Některé biologické markery, pro kriminální chování typické, jsou již známy a v budoucnu by mohly mít, resp. jejich průkaz, vliv na posouzení trestní odpovědnosti. Nacházíme se v etapě kompletace a snahy zobecnit výsledky nejrůznějších vědních oborů (genetika, biochemie, psychofyziologie, zobrazovací metody aj.), které se zdají být charakteristickými právě pro kriminální chování, ať již je, či není spojeno s násilím (Volavka, J. 1999). Jsou-li jedinci jinak „biologicky vybaveni“ mají právo na jiné „posouzení zodpovědnosti“? Dokážeme si představit, jak se k takovým jedincům, „jinak vybaveným“, společnost bude chovat? Jak by se k nim měla chovat? Je vůbec možné pohlížet na delikventy jako na nemocné?