Závěrečné výsledky výzkumu zkoumání pocitu bezpečí v rámci pilotního projektu Bezpečná lokalita – Bezpečné bydlení v Brně a ve Zlíně
Pilotní projekt, vyhlášený Poradním sborem pro situační prevenci kriminality Ministerstva vnitra ČR, „Bezpečná lokalita – Bezpečné bydlení postoupil do své další etapy. Byly ukončeny a vyhodnoceny průzkumy zkoumání pocitu bezpečí mezi obyvateli obou domů.
Průběh a metoda výzkumu
Oba výzkumy, které provedla Mgr. Lucie Táborská z Obchodní akademie Brno, proběhly v Brně i ve Zlíně ve stejné době, tj. na přelomu června a července 2009, za použití stejné výzkumné metody (kvantitativní dotazníkové šetření) i stejného nástroje sběru dat. Dotazníky byly pouze drobně přizpůsobeny situaci v tom kterém domě. v obou případech se jednalo o nájemní bytový dům panelákového typu, jehož majitelem je město (městská část) a který byl vytipován jako rizikový z důvodu sociálně – právní situace nájemníků, výskytu bezpečnostních problémů v domě.
V Brně byl výzkum prováděn v bytovém domě v ulici Koniklecová 5. Z celkového počtu 156 bytů (12 podlaží, v každém je 13 bytů) bylo získáno 107 vyplněných dotazníků, což lze považovat za velmi dobrou úspěšnost (téměř 70 %).
Ve Zlíně byl pro výzkum určen bytový dům v ulici Nad ovčírnou 344. Z celkového počtu 126 obydlených bytů bylo získáno jen 50 dotazníků (převážně kvůli nepřítomnosti nebo nezájmu obyvatel). Některé dotazníky byly vyplněny neúplně nebo chybně, což omezilo možnost jejich plnohodnotného zpracování. Nejméně respondentů odpovídalo na otázky týkající se řešení problémů v domě. Přesto však 40 % účast obyvatel domu není zcela nedostačující a na výsledky výzkumu lze brát zřetel při přijímání dalších opatření.
Vlastní výsledky porovnání výzkumů
Statistiky z obou domů vykazují značnou míru podobnosti a případné rozdíly zde většinou mají logické vysvětlení. Analýza dotazníkového šetření v domě Koniklecové 5 v Brně a v domě Nad ovčírnou 344 ve Zlíně ukázala, že se obyvatelé obou domů mnohdy necítí příliš bezpečně a že by byli ochotni respektovat posílení bezpečnostních opatření.
Při zkoumání pocitu bezpečí vyšlo najevo, že téměř 70 % respondentů z Brna i ze Zlína se necítí v domě zcela bezpečně (ať už jen v noci, nebo i přes den). Nejvíce se cítí být ohroženi na schodišti a ve výtahu. Ve Zlínském domě se na „lepším“ pocitu bezpečí výrazně projevilo zavedení stálé vrátnice a elektronického identifikačního systému – respondenti zde výrazně méně často než v Brně pociťují ohrožení ve vstupních prostorách domu.
V obou domech se podle výpovědí respondentů velmi často – zejména ve vstupních prostorách (a ve zlínském domě navíc v patře, kde respondent bydlí) – pohybují cizí osoby, a to nejčastěji v odpoledních a večerních hodinách. Tito návštěvníci vzbuzují obavy u dvou třetin brněnských a tří čtvrtin zlínských nájemníků zejména tím, že jsou pod vlivem alkoholu a ruší noční klid (Brno i Zlín), znečišťují společné prostory (Brno) a jsou pod vlivem návykových látek (Zlín). Zde se však opět pozitivně projevil vliv vrátnice ve zlínském domě, neboť řada místních respondentů uvedla, že se situace po zavedení vrátnice v letošním roce výrazně zlepšila.
Ve svém bytě se většina brněnských i zlínských respondentů cítí bezpečně během celého dne a de facto jediným významnějším rušivým prvkem je štěkot psů od sousedů. Bohužel, část respondentů má zkušenosti s krádežemi mimo byt. 17,8 % brněnských a 30,8 % zlínských respondentů uvedlo, že jim byl v minulosti vykraden jejich sklep (či jiný úložný prostor mimo byt) a 10,7 % brněnských a 20 % zlínských respondentů byl vykraden automobil na parkovišti před domem.
Vztahy mezi obyvateli domu jsou hlubší v případě Zlína, než v Brně, což je patrně dáno tím, že respondenti zde žijí v průměru delší dobu a měli tak více času se s ostatními obyvateli seznámit. Téměř všichni zlínští respondenti (96 %) znají alespoň některé obyvatele ze svého patra (v Brně je to 83 %) a 88 % z nich zná i další obyvatele domu (Brno 57,5 %). Zároveň více než polovina zúčastněných obyvatel zlínského domu udržuje přátelské styky s některými spolubydlícími z patra, kde bydlí, i s dalšími obyvateli domu (Brno cca 30 %). Mezilidské vztahy ve zlínském domě jsou také hodnoceny jako velmi tolerantní, podle většiny odpovědí respondentů není žádná ze skupin obyvatel domu diskriminována, zatímco v brněnském domě respondenti občas pozorují netoleranci k jiné národnosti či etnické příslušnosti.
Prostředí v domě je ve Zlíně také výrazně častěji považováno za bezpečné pro děti (i když ti, kteří s dětmi nežijí, je hodnotí lépe, než respondenti s dětmi), než v Brně, kde naopak největší podíl respondentů hodnotí prostředí v domě jako spíše nebezpečné. Neukázalo se však, že by se dotazovaní klonili k nějakému jednoznačnému zdroji ohrožení dětí v domě. Oslovení obyvatelé se naopak spíše cítí být sami ohroženi (či obtěžováni) mládeží z domu. Ve Zlíně zejména tím, že nadměrně požívá alkohol, chová se neslušně, kouří a ničí společný majetek, v brněnském domě mládež nejvíce obtěžuje vandalismem, kouřením a neslušným chováním vůči ostatním obyvatelům.
Senioři se v obou domech cítí bezpečně, pouze výjimečně se setkávají s neslušným chováním a schválnostmi ze strany ostatních obyvatel, nikoli však s přímým ohrožením, jako jsou krádeže či agresivní jednání.
Technické vybavení domu bylo v obou domech hodnoceno jako převážně funkční (s výjimkou výtahu a osvětlení schodiště), nadpoloviční podíl respondentů by však ocenil zlepšení osvětlení prostoru před domem a na parkovišti, zlínští nájemníci by také stáli o častější úpravu zeleně v okolí domu.
Více než dvě třetiny obyvatelů vytipovaných domů nezná základní bezpečnostní informace
Za alarmující je nutné považovat, že téměř 70 % obyvatel obou domů je zcela neinformováno o základních bezpečnostních prvcích, jako je hasící systém, hlavní uzávěr vody; o možnosti volného přístupu na střechu není informována více než polovina respondentů v Brně i ve Zlíně.
Pokud v domě nastanou nějaké problémy, které už není respondent s to zvládnout sám, obrací se brněnští i zlínští respondenti nejčastěji pro pomoc k domovníkovi a ke správci domu, ve Zlíně navíc také k vrátnému. Za nejefektivnější způsoby řešení problémů je v Brně považováno jak osobní jednání se správcem domu, tak využití kontrolních dnů a osobní jednání s domovníkem, ve Zlíně osobní jednání se správcem domu, osobní jednání s domovníkem, osobní jednání s vrátným a domovní schůze.
S výslednou úspěšností řešení problémů jsou výrazně spokojenější respondenti z Brna (podle 40 % zlínských respondentů se problémy daří řešit jen výjimečně), což má za následek to, že ve Zlíně již třetina respondentů na řešení problémů prozatím v domě rezignovala.
V případě, že v domě dojde k zásahu městská policie, nebo Policie ČR (což se podle názoru respondentů stává častěji v brněnském domě, než ve zlínském), jsou oslovení obyvatelé za tento zásah rádi a cítí se pak bezpečněji – tuto odpověď uvádělo vždy kolem 70 % respondentů. Zároveň je z dotazníků patrné, že respondenti příliš nerozlišují mezi městskou policií a Policií ČR.
Nově navrhovaná bezpečnostní opatření
Co se týče zavedení nových bezpečnostních opatření v domě, otevírá se zde pro vlastníky obou domů a městskou policii poměrně velké pole působnosti. Respondenti v obou domech vyjádřili velkou míru ochoty přijmout téměř všechna z nabízených opatření (všechna opatření byla označena jako velmi přijatelná nebo spíše přijatelná většinou respondentů). Výjimku tvoří ve Zlíně opatření „pověření zřizovatele vrátnice správou kamerového systému“ a v Brně opatření „posílení pravomoci domovníka při dohledu nad dodržováním stanovených pravidel v domě“ a „pověření domovníka správou kamerového a identifikačního systému v domě“.
V obou domech byla nejpozitivněji hodnoceno zavedení bezpečnostních opatření „pravidelné návštěvy územáře městské policie, který by kontroloval pořádek a dodržování pravidel v domě“ a „pověření městské policie správou kamerového a identifikačního systému v domě“. Vzhledem k pocitu ohrožení na schodišti a ve výtahu, by zřejmě respondenti obou domů pozitivně přijali zavedení kamerového systému do těchto rizikových veřejných prostor. Výpovědi respondentů ze zlínského domu také často poukazují na prospěšnost zřízení vrátnice a elektronického vstupního systému v domě, což by mohl být pro Brno také dobrý příklad řešení některých problémů v domě.
A co dál?
V současné době se bude realizovat další etapa pilotního projektu. Na základě shora uvedených výsledků se připraví v obou městech návrh bezpečnostních řešení pro konkrétní dům. Zde se již mohou také aktivně zapojit další subjekty Poradního sboru pro situační prevenci kriminality MV ČR, Asociace Grémium Alarm, Komora podniků komerční bezpečnosti ČR, ASIS ČR, Česká asociace bezpečnostních manažerů a již zapojené subjekty městské policie a Policie ČR.
Na základě výsledků průzkumů informuje: JUDr. Tomáš Koníček, projektový manažer pilotního projektu Bezpečná lokalita – Bezpečné bydlení z odboru prevence kriminality MV ČR, tel.: 974833217, E-mail: sekropk@mvcr.cz