Ministerstvo vnitra České republiky  

Přejdi na

eGovernment


Rychlé linky: Mapa serveru Textová verze English Rozšířené vyhledávání


 

Hlavní menu

 

 

Z jednání schůze vlády České republiky dne 13. července 2009

 

Jedním z prvních bodů, kterými se vláda na své schůzi zabývala byl Návrh novely zákona č. 235/2004 Sb., o dani z přidané hodnoty, který předložil ministr financí Eduard Janota. Cílem zákona je stanovit nová pravidla pro stanovení místa poskytnutí služby tak, aby byla uplatňována stejně pro všechny plátce v tuzemsku, osoby registrované k dani v jiném členském státě i zahraniční osoby povinné k dani, stanovit nová pravidla pro vrácení daně osobám z jiných členských států, včetně lhůt pro oznámení rozhodnutí a elektronického podávání žádostí o vrácení daně a umožnit podávání souhrnného hlášení ve formě datové zprávy opatřené elektronickým podpisem nebo prostřednictvím datové schránky ve formátu a struktuře stanovené správcem daně.
 
Ministr financí Eduard Janota rovněž předložil na jednání vlády Návrh novely zákona č. 353/2003 Sb., o spotřebních daních. Hlavním cílem zákona je poskytnout právní základ pro fungování elektronického kontrolního systému na intrakomunitární dopravu výrobků podléhajících spotřební dani. Tento systém vznikl především za účelem boje proti podvodům v oblasti spotřebních daní. Podstatou systému je nahrazení v současné době používaných papírových průvodních dokladů elektronickými průvodními doklady. Tím dojde k zabezpečení lepší kontroly a řízení dopravy vybraných výrobků v režimu podmíněného osvobození od daně v rámci Evropské unie. Struktura a obsah elektronického průvodního dokladu bude stanovena v nařízení Evropské komise. Toto nařízení bude přímo aplikovatelné. Dále návrh novely zahrnuje změny jednotlivých ustanovení u spotřební daně z piva, které zohledňují skutečnost, že v technologii výroby piva jsou v praxi ve stále větší míře využívány i takové dílčí technologické principy, které současné znění zákona zcela přesně nepostihuje.
 
Ministryně zdravotnictví Dana Jurásková byla předkladatelkou Novely zákona č. 123/2000 Sb., o zdravotnických prostředcích. Oblast zdravotnických prostředků prožívá v posledních pěti letech mimořádně bouřlivý vývoj, který je způsoben stále se zrychlujícím technologickým pokrokem. S tím je spjaté určité riziko pro pacienty, které spočívá v nemožnosti flexibilního zásahu státního orgánu při hrozícím nebezpečí z neznámých technologií a výrobních postupů. Je proto zcela nezbytná periodická novelizace předpisů, která bude na tento stav reagovat. Vedle toho je zvlášť důležitá nová úprava i z důvodu větší transparentnosti. V rámci navrhované právní úpravy se pak kromě transpozice příslušných evropských norem jedná především o upřesnění jednotlivých definicí a pojmů. Vyjasnění, že programové vybavení samo o sobě, pokud bylo výrobcem zvlášť určeno k jednomu nebo více zdravotnickým účelům uvedeným v definici zdravotnického prostředku, je zdravotnickým prostředkem. Pokud je programové vybavení používáno ve zdravotní péči pro obecné účely, není zdravotnickým prostředkem. S ohledem na rostoucí význam programového vybavení v oblasti zdravotnických prostředků, ať již samostatného, nebo začleněného do prostředku, by měla být validace programového vybavení v souladu s nejnovějším stavem technologie. Zejména by se mělo dbát na zajištění toho, aby obnova použitých zdravotnických prostředků neohrozila bezpečnost či zdraví pacientů. Je proto nutné vyjasnit definici pojmu „pro jedno použití“ a stanovit jednotné označení a návod k použití. S ohledem na technické inovace je nutné posílit ustanovení o klinickém hodnocení včetně objasnění, že klinické údaje se obecně požadují pro všechny prostředky bez ohledu na jejich klasifikaci a možnosti centralizovat údaje o klinických zkouškách v Evropské databance.
  
Vláda dále projednala Zprávu o stavu podzemních objektů na území České republiky, kterou předložil ministr průmyslu a obchodu Vladimír Tošovský. Zpráva obsahuje výsledek prohlídek a kontrol podzemních objektů provedených v prvních 11 měsících účinnosti zákona č. 376/2007 Sb. pracovníky čtyř hlavních báňských záchranných stanic a tří závodních báňských záchranných stanic působících na území České republiky, kteří jako zaměstnanci organizací, které mají oprávnění vykonávat báňskou záchrannou službu, prováděli prohlídky podzemních objektů, a obvodními báňskými inspektory obvodních báňských úřadů. V uvedeném období bylo prohlédnuto 370 podzemních objektů z celkového počtu 501, které jsou zatím vedeny v nově založené evidenci obvodních báňských úřadů. Nejen s ohledem na poměrně krátkou dobu účinnosti zákona č. 376/2007 Sb., není možné konstatovat, že evidence podzemních objektů vedená obvodními báňskými úřady je úplná. Lze jen odhadovat, že existuje dalších několik set podzemních objektů, o nichž však zatím chybí informace. V tomto směru se negativně projevila absence zákonné povinnosti majitelů, popřípadě provozovatelů podzemních objektů ohlásit obvodnímu báňskému úřadu existenci podzemního objektu a základní údaje o něm a také absence zákonného oprávnění ke vstupu na soukromé pozemky za účelem ověření důvodného předpokladu existence podzemního objektu. Na základě získaných poznatků lze konstatovat, že naprostá většina prohlédnutých, popřípadě zkontrolovaných podzemních objektů je udržována v bezpečném stavu. Určitou výjimkou jsou vstupy do těchto objektů, z nichž některé nebyly v dobrém technickém stavu. I přes některé záporné poznatky je možné konstatovat, že nová zákonná povinnost udržovat podzemní objekty v bezpečném stavu má své opodstatnění i pro další období. Význam a důležitost této povinnosti narůstá se vzrůstajícím počtem podzemních objektů, což je trend řady posledních let, který bude se vzrůstající snahou využívat podzemní prostory pro nejrůznější účely pokračovat i nadále.
  
Ministr práce a sociálních věcí Petr Šimerka předložil na schůzi vlády Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče o ohrožené děti na období 2009-2011, který vychází z předpokladu, že přestože existují dílčí resortní aktivity směřující k nápravě nevyhovujícího systému, tyto aktivity vycházejí z odlišných priorit, metodik a legislativy, využívají odlišné personální a finanční zdroje. Dítě se tak ocitá v systému, který je v jednotlivých oblastech kvalitní, jako celek je ale nekoordinovaný a roztříštěný a v důsledku toho se ohroženému dítěti a jeho rodině nedostane potřebné a adekvátní péče. Národní akční plán k transformaci a sjednocení systému péče pro ohrožené děti na období 2009-2011 je proto koncipován jako soubor aktivit směřujících ke sjednocení a optimalizaci péče o ohrožené děti a rodiny v oblasti síťování služeb pro ohrožené děti a rodiny, kvality péče, řízení péče, financování péče a její legislativní úpravy.

Text: -rr-

vytisknout  e-mailem