Manipulativní narativy o postavení Ruské federace v geopolitickém prostoru
V ČR se i s přispěním kvazi-médií dlouhodobě šíří řada dezinformací a manipulativních narativů, které přímo či nepřímo konvenují kremelské propagandě. Mezi těmito narativy lze zaznamenat trend dvou témat, jež se týkají postavení RF v geopolitickém prostoru, objevují se průběžně a dlouhodobě a mají vzájemnou vazbu.
Jeden z těchto metanarativů se snaží vykreslitRF jako oběť utlačovanou Západem, zatímco druhý konstruuje obraz RF jako neohrožené supervelmoci, jež je mocensky nadřazena svým soupeřům. Tyto konkrétní metanarativy a v nich obsažené narativy představujíjasný příklad dlouhodobého propagandistického působení ze strany RF, které je amplifikováno českými kvazi-médii.
Navzdory možnému prvotnímu zdání se nejedná o absolutně kontradiktorní metanarativy. Lze si představit situaci, a reálně se tak ojediněle i děje, kdy je v kvazi-mediálním prostoru RF vykreslena současně jako cíl vnější hrozby, a zároveň neporazitelná mocnost, kterou není radno dráždit. V praxi však tyto metanarativy vidíme často odděleně, a to nejspíše proto, že ačkoliv se přímo nevylučují, tak vzájemným působením mohou oslabovat svůj emocionální náboj, což se pochopitelně nehodí do jednoduché a emoční propagandistické konstrukce. Dlouhodobým a odděleným podsouváním těchto propagandistických metanarativů se v podstatě konstruují dva samostatně fungující manipulativní obrazy RF, které v příjemcích utváří zdeformovanou vizi geopolitického uspořádání, jež vyhovuje zájmům aktuálního vedení RF.
Níže se oběma metanarativy zabýváme blíže, přičemž se zaměřujeme na specifika obsažená v praktických příkladech vybraných z české kvazi-mediální produkce za rok 2021. Zvláště na konci tohoto roku byl znát citelný nárůst výskytu narativů spadajících pod výše zmíněné metanarativy v kontextu krize na rusko-ukrajinské hranici (př. zde, zde. zde či zde), což lze s odstupem času vnímat jako fakt, že RF konstruovala smyšlený casus belli pro invazi na Ukrajinu, jež započala 24. 2. 2022. Níže popsané narativy se pak objevují i nadále jako součást válečné propagandy RF v rámci její agrese vůči Ukrajině (př. zde, zde či zde), přičemž aktuálním cílem je jednak snaha o ospravedlnění nevyprovokované invaze a jednak snaha o odstrašení Západu, který se za Ukrajinu postavil.
Obecně je třeba zmínit, že ačkoliv tyto metanarativy byly v roce 2021 rozprostřeny napříč českou kvazi-mediální scénou, tak lze identifikovat kvazi-mediální weby, jež se oběma těmto metanarativům věnovaly více než jiné. Těmi jsou AC24, Haló noviny, Nová republika a česká mutace ruského státního média Sputnik, která po začátku invaze přešla na otevřené sdílení ruské válečné propagandy (př. zde, zde, zde či zde). Zároveň je ještě třeba zmínit, že v aktuální situaci nemusí fungovat všechny citované odkazy, přesto jsme se je rozhodli uvést pro ilustraci.
RUSKO JAKO OBĚŤ ZÁPADU
První analyzovaný metanarativ se týká vykreslování RF jako oběti a terče nepřátelství ze strany USA, NATO, EU a Západu obecně, přičemž ve zpracovaném vzorku se jednalo ze dvou popisovaných metanarativů o častěji zastoupený. Zároveň lze říci, že po zahájení invaze RF na Ukrajinu byl tento narativ adaptován na aktuální situaci, kdy RF například prezentovala nepodložené tvrzení, že Ukrajina vyvíjela špinavou bombu, která měla být údajným ohrožením RF.
V rámci tohoto metanarativu je pak velmi často přítomen dílčí narativ (př. zde, zde, zde, zde či zde), jenž pracuje s tématem údajného obklíčení RF základnami NATO. Cílem tohoto narativu je vyvolat dojem, že NATO má výraznou převahu, „utahuje kolem RF smyčku“ a vytváří tlak na ruskou vládu. K tomuto narativu navíc v kvazi-mediálním prostoru kolují manipulativní lživé mapy, které mají dokazovat, že je RF doslova obklopena extrémním množstvím základen NATO, popřípadě přímo amerických základen, přičemž kvazi-média a kremelská propaganda obecně příliš nerozlišují mezi NATO a USA.
Další narativ v této kategorii pracuje s vojenskými cvičeními NATO, popřípadě s pohybem západních vojsk v oblastech, které Kreml považuje za svou sféru vlivu (př. zde, zde, zde, zde, zde či zde), přičemž tyto aktivity bývají označovány za přípravu útočné války proti RF. Cílem je vykreslit Západ jako potenciálního agresora, který nutí RF k reakci, přičemž nezřídka bývá implikováno, že taková agrese bude mít negativní dopad mj. na život civilního obyvatelstva v západních zemích. V tomto kontextu se občas objevují i zmínky o tom, jak racionálně v tomto ohledu RF jedná, přičemž je zdůrazňováno a chváleno, že RF neeskaluje konflikt, ačkoliv by mohlo jít o ospravedlnitelnou obranu (př. zde či zde).
Samostatně i jako doplněk k jiným narativům bývá přítomno tvrzení, že je Západ ovládán rusofobií či prostě specifickou formou nenávisti k RF (př. zde či zde), což má dokazovat, že se Západ vůči RF chová iracionálně, nespravedlivě a že je jeho „geneticky daným zájmem“ na RF útočit, a to nejen ve vojenském slova smyslu.
Poměrně novým narativem je pak myšlenka, že Západ proti RF vede hybridní válku (př. zde, zde či zde), což je bezesporu snaha otočit vnímání reality, kdy Kreml prakticky aplikuje prvky hybridního působení proti Západu, ale snaží se tuto skutečnost nejen zakrýt, ale navíc i otočit do podoby, v níž figuruje jako oběť této strategie.
RUSKO JAKO VOJENSKÁ VELMOC
Druhý analyzovaný metanarativ lze označit za více přímočarý, přičemž zde lze rozlišit dva dílčí narativy. První z nich se týká obecně údajné převahy RF nad Západem či v podstatě jakýmikoliv soupeři, přičemž v tomto případě jde prakticky vždy o explicitní vyjádření ruské vojenské superiority nad soupeři. Druhý narativ zahrnuje zejména prezentaci ruské vojenské techniky, přičemž v těchto případech nemusí být přítomno jasné srovnání se soupeři RF, ale jedná se často o implikovanou výhrůžku, která obecně zapadá do konceptu teorie odstrašování. Na tomto místě je třeba zdůraznit, že pochopitelně nelze každý popis ruské vojenské techniky klasifikovat jako šíření prokremelské propagandy, ovšem kvazi-média tak činí se specifickým manipulativním nádechem, který již tuto klasifikaci naplňuje. Zároveň je možné říci, že začátek ruské invaze na Ukrajinu neodpovídal svým provedením tomuto druhému narativu, a možná i proto začala ruská strana v informačním prostoru strašit jadernými zbraněmi.
Co se týče prvního zmíněného narativu, tak v rámci toho bývají prezentována vojenská cvičení RF či jiné konkrétní vojenské operace, které mají demonstrovat nejen sílu, ale i připravenost ruské armády postavit se všem případným útočníkům (př. zde či zde). Rovněž se v rámci tohoto narativu objevují zprávy, že je RF schopná uskutečnit určitou vojenskou operaci s ničivými následky pro Západ, což může být např. zničení zásob jaderných zbraní nebo vyřazení satelitní sítě (př. zde, zde či zde). Podobným způsobem pak bývají manipulativně interpretovány i události, jež se skutečně staly, přičemž je snaha vypíchnout momenty, kdy RF údajně pokořila Západ, NATO či USA a takové momenty bývají samozřejmě patřičně zveličeny (př. zde). K tomuto narativu pak lze počítat i vyjádření politických a vojenských představitelů RF, kteří slibují Západu tvrdou odvetu za jakýkoliv potenciální útok, přičemž tyto výroky bývají kvazi-mediální scénou často přejímány a amplifikovány (př. zde).
Druhý zmíněný narativ je založen, jak bylo výše zmíněno, primárně na prezentaci moderní ruské vojenské techniky a technologie, která může a nemusí být komparována s technikou západní, nejčastěji americkou, každopádně je snahou ukázat, že RF je o krok napřed a má opověď na všechny typy potenciálních hrozeb (př. zde, zde, zde či zde). V rámci tohoto narativu pak stojí za povšimnutí fakt, že ruská propaganda ráda využívá vyjádření v západních, zejména amerických, médiích, kde komentátoři či vojenští představitelé uznávají kvality ruských zbraní, přičemž tato vyjádření opět značně zveličeně šíří jako součást popisovaného narativu (př. zde).