Na skifu vyjela pro Českou republiku první zlatou medaili na londýnské olympiádě. Medaile se od ní tak trochu čekala, ale všem – odborníkům i laikům – vyrazila dech svou fenomenální finálovou jízdou stylem start-cíl. Takhle odpovídala na otázky novinářů po příletu z olympiády do Prahy.
Když jste loni na slovinském jezeře Bled vyhrála mistrovství světa, odmítala jste sundat medaili a údajně jste se s ní i sprchovalaJ. Platí totéž i pro olympijskou medaili?
I tu jsem nosila 24 hodin na krku. Měla jsem trochu problémy, když jsem vcházela do vesnice. Chtěli, abych ji – protože je z kovu – odložila. Smlouvala jsem s nimi, až jsme se domluvili, že mě místo toho prošacujou. Takhle jsem vcházela všude, kde byly kontroly. Nakonec jsem si ji ale sundala, protože je opravdu těžší než „obyčejné“ medaile a mě už bolelo za krkem.
Český dům zvítězil v soutěži národních olympijských domů. Jak se tam líbilo vám?
Moc. Když jsem do něj přijela s medailí, byli tam i moji rodiče a bratr a mně trvalo dvě hodiny, než jsem se k nim přes všechny podpisy, rozhovory a fotografování propracovala. Skvělá, nádherná atmosféra!
Co na vás udělalo na olympiádě největší dojem?
Celá olympiáda. Myslím, že jsem si ji užila nejvíc ze všech tří „svých“ olympiád a to, že jsem vyhrála, byl ještě bonus navíc. Moc se mi líbily i ostatní závody ve veslování, největší zážitek byl, když jel Ondra finále.
Stihla jste se podívat i na některé další sporty?
Bohužel jsem k tomu neměla příležitost. První den po závodech jsem strávila rozhovory, takže nebyl čas. Těším se, že se podívám v televizi na atletiku, svůj druhý nejoblíbenější sport.
Co plánujete v nejbližší budoucnosti?
Teď mě čeká dovolená, za tři dny odlítám zpátky do Velké Británie – na západní pobřeží, kde strávím – doufám – příjemné chvíle s kamarády a vodáky. V září bude ještě mistrovství Evropy, zatím nevím, jestli tam budu startovat. Musím si to rozmyslet.