Webový navigátor (14): Jak být místožravcem
Dnes trochu pozitivnější pohled na potraviny.
Z oblasti preventivních a výstražných webových stránek, které nám pomáhají vyvarovat se rizikových, či přímo škodlivých výrobků, se přesuneme do trochu klidnějších vod. Prozkoumáme možnosti, jak se na internetu dozvědět co nejvíce o současném fenoménu takzvaného lokálního nakupování potravin.
Pod tímto souhrnným termínem se skrývají všechny dnes znovu tak populární způsoby nakupování čerstvých potravin – ať už na tržištích, ve farmářských dvorech či prostřednictvím bedýnkovacích služeb. Současná renesance tohoto způsobu obchodování souvisí především s postupnou změnou spotřebitelského myšlení. Dlouhodobě je v tuzemsku určujícím měřítkem při nákupu potravin stále v první řadě nízká cena, blízkost obchodu a celosezónní dostupnost zboží. Ovšem s tím, jak dochází v populaci k postupné kultivaci stravovacích návyků, roste zájem o otázky zdravé výživy a zvyšuje se potravinová gramotnost obecně, dostávají se do popředí jiné priority.
Jednou z hlavních je především čerstvost – nejde zde zdaleka jen o samotný chuťový požitek, ale o přirozený životní cyklus potraviny. Na rozdíl od lokálně vypěstovaných potravin se potraviny z dálkového dovozu sklízejí zpravidla ještě nezralé. Dozrávají až uměle při transportu v obalech s ochrannou atmosférou, popřípadě se nechávají s použitím chemických látek dozrát až dodatečně. To vše má svůj vliv nejen na chuť, ale i na nutriční hodnoty a alergenní snášenlivost. Dlouhá distribuční vzdálenost znamená také vyšší spotřebu energií a větší dopad na životní prostředí. Místní pěstitel či chovatel je také na rozdíl od zahraničních pod mnohem snadnější kontrolu ze strany českých orgánů státního dozoru. V neposlední řadě hraje u spotřebitelů roli také vlastenecká podpora místních tradic, výrobců a v důsledku i české krajiny.
Myšlenka prospěšnosti lokálního nakupování tak dala vzniknout řadě ideových hnutí, jmenujme například Locavores (doslova „místožravci“) nebo Slow Food (stavějící se do opozice proti kultuře stravování ve fast foodových jídelnách). Upřednostňování místních potravin před dovozem podporuje u nás také například Ministerstvo zemědělství prostřednictvím projektu Regionální potravina. Udílené stejnojmenné označení propaguje a dává tak šanci vyniknout tradičním regionálním specialitám. Kampaň běží již druhým rokem, vloni bylo oceněno 71 z 943 přihlášených produktů. Značka je udílena malým a středním podnikům (do 250 zaměstnanců) na dobu čtyř let, ocenění je vyhlašováno pro každý kraj zvlášť. Seznam oceněných produktů, stejně tak i podmínky pro udělení naleznete na webových stránkách projektu Regionální potravina.
Nyní již přistupme k samotným internetovým pomůckám. Počet farmářských trhů vzrostl v posledních několika letech v České republice natolik, že pro lepší orientaci už vznikají na internetu také jejich souhrnné seznamy. Jedním z takových je i web České farmářské trhy, na němž naleznete obsáhlou databázi údajů, rozdělenou do čtyř geografických oblastí. Ke každému trhu zde naleznete datum konání, přesnou polohu v mapě, charakteristiku prodávaného sortimentu a také kontakt na organizátory. V případě fenoménu farmářských trhů je také vhodné osvětlit několik věcí. V prvé řadě je chybou zaměňovat dva různé pojmy – biopotravina a lokální potravina z farmářského trhu. Předpona vypovídá o podmínkách a způsobu pěstování (či chovu), označení lokální potravina pouze popisuje její původ a způsob prodeje. S čímž souvisí další potíž, totiž že i na farmářském tržišti se můžete občas setkat s běžnými potravinami z dovozu, které stánkař pouze přeprodává. Je pouze na vůli a úsilí pořadatelů, jak striktně chtějí svůj trh profilovat a jaká pravidla prodejcům nastaví. V tom jim může pomoci (zatím jen dobrovolný) Kodex farmářských trhů, k němuž se mohou přihlásit. Znění Kodexu lze nalézt na webu Ministerstva zemědělství.
Jiný způsob podpory místně vypěstovaných potravin zvolil statkář František Němec z Netína na Vysočině, když v únoru 2010 spustil webové stránky Najdi si svého farmáře. Jak název napovídá, jedná se o celorepublikovou databázi kontaktů na zemědělce, nabízející přímý prodej přímo ze dvora. Tento způsob tak umožňuje ten nejužší kontakt mezi producentem a spotřebitelem, jak k tomu říká sám autor nápadu: „Jde o to, že lidé, kteří chtějí nakupovat kvalitní produkci přímo na farmách, chtějí znát také toho, kdo tyto výrobky produkuje, chtějí vědět jaké podmínky mají na statku jeho zvířata, jestli dbá na welfare zvířat, jestli má čisto na farmě. Prostě součástí ceny výrobku je i zážitek z farmy. Pro nás, samotné zemědělce je to pak příležitost, jak si vybudovat svou značku kvalitou, dostupností výrobků, kvalitním servisem zákazníkovi, zážitkem z farmy a řadou dalších parametrů.“
text Vojtěch Sedláček