Transparentní nákup energií přinese úspory
V loňském roce byl na Českomoravské komoditní burze Kladno otevřen trh s elektřinou pro koncové spotřebitele. Mohou jimi být nejen firmy, ale i orgány státní správy a samospráva krajů, měst a obcí. Na parametry tohoto trhu jsme se zeptali předsedy burzovní komory Českomoravské komoditní burzy Kladno (ČMKBK) ing. Pavla Štorkána.
Pane předsedo, jaký význam má trh s elektřinou, který jste otevřeli, pro orgány státní správy a samosprávy?
Veřejné správě se dostává do ruky nový nástroj, kterým lze urychlit a zefektivnit stávající, často zdlouhavý, administrativně náročný výběr dodavatelů elektřiny. S využitím institutu centrálního zadavatele pak mohou státní úřady, města a kraje soustředit i poptávku jimi zřizovaných organizací a společností a pro takto navýšený objem poptávky získat lepší cenu.
Proč by měla města a obce využívat právě této nabídky a burzovního systému vůbec?
Stručně řečeno zejména proto, že tímto způsobem mají možnost v jeden okamžik oslovit celý okruh všech potenciálních dodavatelů. Dostávají je na jednom místě do otevřené soutěže a tím mohou dosáhnout optimalizace cen. Druhé pozitivum spočívá v tom, že systém je nastaven tak, aby co nejvíce stimuloval k soutěži. Dodavatele by měl vyprovokovat k tomu, aby v rámci tohoto systému předložili odběratelům maximálně vstřícné ceny. Města a obce mají ještě také možnost využít tohoto trhu i k nákupu dalších komodit, nejen elektrické energie. Tak, jak je systém nastaven, umožňuje pro komodity, které jsou předmětem obchodování na burze, získat právě tuto optimální nabídku.
Co z těch komodit připadá pro města a obce nejvíce v úvahu?
V tuto chvíli určitě nejvíce elektřina. Mezi další komodity, s nimiž se již na burze obchoduje, patří také dřevo. Města a obce bývají často vlastníky lesů. Prostřednictvím komoditní burzy mohou dřevo nabídnout, aniž by se musely složitě obeznamovat s nabídkou na trhu či obvolávat celou řadu odběratelů. Navíc pak obchodování prostřednictvím burzy umožňuje, aby trh byl plně standardizován. Tedy - všechny parametry a podmínky obchodu jsou předem dané, města a obce se stávají účastníky trhu tím, že pouze volí proměnné parametry. To znamená množství, čas nabídky a cenu, kterou zadávají jako limitní. Burzovní systém je nastaven tak, že mohou uskutečnit obchod pouze za cenu jimi zadanou, nebo, samozřejmě, dosáhnout ceny ještě výhodnější. Jakmile města a obce zadají cenový parametr, nemůže se stát, že by uskutečnily obchod za horší cenu, než kterou limitně zadaly.
Jaký vliv má komoditní burza na úspornost rozhodování ve veřejné správě?
Nebudu hovořit o konkrétním procentu úspor. Burza je vlastně organizátor, který vytváří pouze prostředí pro obchodování. Je možné očekávat, že soutěžní prostředí významně ovlivní optimalizaci cen, jichž se má dosáhnout. Přibližme si to na příkladě státní správy. Úspora pro ni spočívá i v tom, že nemusí složitě vypisovat výběrová řízení, nemusí vymýšlet parametry soutěže, nemusí vše dlouhodobě a komplikovaně administrovat. Burzovní systém je nepochybně efektivnější svou rychlostí. Obchodování probíhá v řádu dnů, maximálně několika týdnů, včetně příprav. Pro srovnání připomínám, že pokud výběrové řízení probíhá formou klasickou, protáhne se běžně až na několik měsíců. Je tu ještě další významná skutečnost - na rozdíl od klasických výběrových řízení, proti jejichž výsledku se zpravidla neúspěšní účastníci odvolávají a tím celý proces prodlužují, je obchodování na burze konečné, výsledná cena nemůže být žádným z účastníků zpochybněna. Je konečná a nelze se proti ní odvolat. Další výhodou obchodování na burze jsou garance tohoto systému. Jednak lze nastavit parametry zúčtování přes burzu a ve prospěch burzovního systému hovoří i to, že na burze existuje rozhodčí soud. Ten, který působí při Českomoravské komoditní burze Kladno, má sídlo v Praze a rozhoduje všechny případné spory, jež by mohly vyplynout z uzavřených obchodů. Významnou vlastností zmíněného rozhodčího soudu, na rozdíl od běžných klasických sporů řešených soudy obchodními, je opět rychlost. Připomínám ještě, že burzovní obchodování se řídí takovými pravidly, že pravděpodobnost sporu je velmi nízká.
Na co by se měly města a obce soustředit v té první fázi, kdy sbírají informace o nákupu elektřiny prostřednictvím komoditní burzy?
V první fázi si musí zjistit, od kdy vlastně mohou změnit dodavatele elektřiny. Některé subjekty mají totiž smlouvu o dodávkách elektřiny uzavřenou na dobu určitou, jiné na dobu neurčitou. Musí se pak rozhodnout, jestli do té soutěže o cenu elektřiny půjdou každá samostatně nebo jestli se pro tento účel raději spojí s dalšími obcemi, aby tak svoje postavení v soutěži zvýraznily. Pak se podívají na webové stránky burzy, na nichž si vyberou některého z dohodců, na kterého se následně obrátí. Oslovený dohodce se pak prostřednictvím makléře, tak jak je tomu na každé klasické burze, spojí s konkrétní obcí. Makléř jí poskytne veškeré informace ohledně dalšího postupu. Připomenu, že vždy jedná s jednou obcí, tedy v případě sdružení obcí postupně s každou z nich. Obce nemusí nic dopředu složitě sledovat či studovat nějaká pravidla. Makléři jim vysvětlí další postup, následně je zaregistrují na burze. Jestliže je zapotřebí nějaký doprovodný servis, ať již při přípravě zadání pro obchodování, nebo později například při rozhodování o způsobu obchodování, načasování obchodu či cenových analýzách, makléři takový servis zajistí.
Zastavme se ještě u způsobu, jak vstoupit do soutěže na burze. Mohou obce projevit zájem jednotlivě nebo je obvyklejší spolupracovat s účelovými sdruženími obcí?
Obce mohou jít do této soutěže jak samostatně, tak do ní mohou vstoupit také jako oficiální sdružení, například mikroregiony. Ta sdružení mohou být ovšem stejně tak naprosto neformální: určitý okruh obcí nebo měst se domluví na společném vstupu do soutěže. V tom případě je zastupuje jedna obec z nich, dohodce však zaregistruje každou obec samostatně. Soutěž probíhá společně, postavení této skupiny vůči potenciálnímu dodavateli se tím zlepšuje. Po ukončení soutěže se uzavírá smlouva s každou obcí zvlášť. Spojení obcí při soutěži nekomplikuje další vztahy, při řešení individuálních záležitostí i jednání s dodavatelem z energetické sféry se jedná s každou obcí samostatně.
Můžete teď podrobněji přiblížit způsob, jakým se s komoditou jako je dodávka elektřiny pro koncové spotřebitele na burze obchoduje?
Obchodování s touto komoditou - silovou elektřinou v rámci sdružených služeb dodávky elektřiny - se odehrává na elektronickém parketu burzy, tedy ve formě elektronických poptávkových aukcí. Vyhlašovatel, například úřad, kraj nebo město, si stanoví obchodní podmínky a parametry aukce. Dodavatelé elektřiny se do aukce zapojují cenovými návrhy, soutěží spolu, takzvaně se podhazují. Poslední platný a pro zadavatele nejvýhodnější cenový návrh se stává vítězným. Bezprostředně po skončení aukce následuje vystavení závěrkového listu, který má právní sílu kupní smlouvy. Okamžikem jeho podpisu je obchod uzavřen.
Mohou se instituce státní správy nebo samosprávy účastnit burzovních aukcí na dodávky energií, na které by správně měly vyhlásit výběrové řízení?
Na tomto místě je důležité říci, že poptávání energií na burze je veřejným výběrem, a to přesně podle dikce zákona o veřejných zakázkách. Podle § 23 zákona o veřejných zakázkách lze zadat veřejnou zakázku na dodávky v jednacím řízení bez uveřejnění mimo jiné tehdy, pokud jde o dodávky kupované na komoditní burze. Zákon zde vychází ze skutečnosti, že je-li nákup realizován na burze, je výběrové řízení ze samého principu transparentní, protože je osloven trh v celé šíři, se zajištěním dostatečného počtu nabídek.
To by znamenalo, že zadání veřejné zakázky prostřednictvím burzy je pro veřejnou správu výhodnější?
Ano, skutečně tomu tak je. Klasická forma výběru je totiž s ohledem na zákonné lhůty a formalizovaný průběh řízení procesem dosti zdlouhavým a administrativně náročným. Burzovní aukce tyto problémy eliminují a navíc dávají větší šanci na vylepšení ceny. Zatímco například u poptávkového řízení obálkovou metodou mohou účastníci výběru svoji cenovou nabídku několikrát vylepšit, u elektronických aukcí jsou běžné desítky i stovky příhozů, respektive v tomto případě „podhozů“.
Lze nákupy na komoditní burze, například ze strany neúspěšného soutěžitele, nějak zpochybnit?
Vzhledem k tomu, že na burze o vítězi rozhoduje výhradně cena, není zde prostor pro žádné formální pochybení. Neexistuje tedy nic, čím by se obchod dal zpochybnit. Smlouva o odběru je uzavřena skutečně hned po skončení aukce, a to s dodavatelem, který zadal poslední platný cenový návrh.
Klasické řízení na veřejnou zakázku ale obvykle zahrnuje i kritérium referencí dodavatelů, případně kritérium počtu a objemu uzavřených obchodů. Snižuje se tím riziko, že dodavatel nebude schopen elektřinu dodávat. Jak toto riziko eliminujete vy?
Tak především se burzovních aukcí mohou na straně nabídky účastnit pouze licencovaní obchodníci s elektřinou. A dále, i na burze samozřejmě musí doložit schopnost dostát svým závazkům, svoji bonitu, ale už při registraci. Tedy toto riziko eliminujeme už na samém začátku, ve velkém předstihu před konáním aukce.
Na co jste se hlavně zaměřili ve své strategii?
Zaměřili jsme se na národní produkt jako takový, definovali jsme jej tak, jak bude nejlépe naplňovat očekávání na českém trhu. V této souvislosti si připomeňme, že skupinově organizovat nákup elektřiny se už v tuzemském prostředí pokoušely různé skupiny a že to s sebou neslo mnoho problémů. Mnohaměsíční přípravu jsme tedy zaměřili na propracování systému do takové podoby, která by co nejvíce eliminovala vznik obtíží pro účastníky obchodu na burze, aby trh byl orientován co nejvstřícněji na odběratele. Řada obcí ani neví, že trh s elektřinou je liberalizován a že by dodavatele elektřiny měly vybírat v rámci veřejné soutěže. Četné obce, a také mnohé firmy, stále žijí v dávno nastaveném systému, kdy dodavatelem elektřiny byl vždycky ten, kdo v jejich oblasti zajišťoval distribuci. Znovu tedy připomínám, že liberalizací trhu se to změnilo a že elektřinu mohou dodávat všechny osoby, které jsou určeny vyhláškou Energetického regulačního úřadu.
Prostředí pro trh s elektřinou je nastaveno tak, že v rámci „podhodního“ systému se obchoduje silová složka elektřiny s tím, že ostatní poplatky jsou vlastně připočítány k vysoutěžené ceně podle výnosu Energetického regulačního úřadu. Obchodník, který dodá obci elektřinu, zajišťuje veškerý servis s tím spojený, to znamená včetně všech poplatků, které jsou určeny Energetickým regulačním úřadem. Odběratel se vůbec nemusí starat o to, jakou cestou a kdo mu bude distribuovat elektřinu, vše bude finančně vyrovnávat se svým dodavatelem elektřiny, který zvítězí v té aukci.
O kolik lze na burze proti klasickému výběru celý proces veřejné zakázky urychlit?
Veřejný výběr lze tímto způsobem zvládnout i za tři týdny, v případě urgentní potřeby dokonce do dvou týdnů. První týden připadá na registraci a podrobnou analýzu poptávky, přičemž plný servis tu poskytují burzou licencovaní makléři. Nejméně jeden kalendářní týden je vyčleněn k tomu, aby se poptávka dostala všem licencovaným obchodníkům s elektřinou, kteří se s ní seznámí a vykalkulují, jak hodně mohou jít s cenou dolů. A poté během jednoho dne proběhne samotná aukce i kontraktace s vítězným dodavatelem. Je ale samozřejmě lepší, když je na informování trhu více času. Šance na dosažení dobré ceny se tím zvýší.
Jakou odhadujete odezvu u státních orgánů nebo u měst a obcí?
Podle prvních reakcí bych řekl, že odezva je velmi příznivá.
Představitelé obcí, měst, krajů a dalších státních a příspěvkových organizací, kteří se s tímto systémem seznámili, jej hodnotí pozitivně, víceméně deklarují zájem se do něj zapojit. Zjišťujeme, že v souvislosti s otevřením tohoto nového trhu někteří představitelé litují, že v nedávné době uzavřeli dlouhodobé smlouvy na dodávky elektřiny, zpravidla za nevýhodných cenových podmínek. Nelze to změnit ze dne na den, musejí vyčkat až stávající smlouvy doběhnou. Nemohou tak využít nastávajícího příznivého cenového vývoje pro odběratele.
Text Jiří Chum
Foto Radoslav Bernat
Ing. Pavel Štorkán
narozen v Kladně (1952). Absolvent VŠB Ostrava, oboru Materiálové inženýrství. Stál u zrodu Českomoravské komoditní burzy Kladno (ČMKBK), od roku 1995 je předsedou její burzovní komory, od roku 2001 předsedou burzovního výboru Energetické burzy ČMKBK. V roce 2002 se stal členem Rady surovinové politiky při Ministerstvu průmyslu a obchodu ČR a od roku 2003 zasedá ve správní radě Institutu Svazu průmyslu ČR.
Českomoravská komoditní burza Kladno vznikla v roce 1995 podle zákona č. 229/1992 o komoditních burzách a na základě státních povolení Ministerstva průmyslu a obchodu ČR a Ministerstva zemědělství ČR. Od samého začátku se profilovala jako univerzální burza, na které lze obchodovat s širokou škálou průmyslových a agrárních komodit, elektřinou i odpady. Nejdynamičtějším trhem posledních let je Dřevařská burza ČMKBK, na níž se od začátku roku 2006 do října 2009 zobchodovalo 900 tisíc m3 dříví za více než 1,4 miliardy korun. Na Energetické burze ČMKBK byla za dobu její existence (od roku 2003) zobchodována elektřina v celkovém objemu přesahujícím pět miliard korun. Rozšiřující informace o burze a podmínkách registrace pro nákup elektřiny lze nalézt na webu burzy www.cmkbk.cz v sekci Energetická burza, rubrika Manuál obchodování.