Terorismus a jeho projevy v někdejším Československu a dnešní České republice
Situace v Československu před rokem 1989
Reálně socialistické Československo sehrálo neblahou úlohu země, která v zájmu „světové revoluce“ vysílala vlastní a školila nebo poskytovala útočiště množství protizápadně orientovaných zahraničních teroristických živlů.
Československá rozvědka podnikla například v roce 1957 ve Francii pumový útok, namířený proti tehdy počínající západoevropské integraci. Bomba měla podle představ teroristů vybuchnout na recepci Evropského společenství uhlí a oceli, předchůdce dnešní Evropské unie. Útočníci chtěli vyvolat dojem, že za akcí stojí němečtí neonacisté, odpůrci evropského sjednocování. Shodou okolností však nálož zabila manželku prefekta města Štrasburku. Zmínit je nutné i pumový útok, provedený československými rezidenty proti stanici Svobodná Evropa, sídlící svého času v Mnichově.
Fakultou Státní bezpečnosti v Zastávce u Brna prošla řada frekventantů z Itálie (Rudé brigády), Vietnamu, Nikaraguy, Sýrie a především Palestinci. Některé „studenty“ se Státní bezpečnosti podařilo naverbovat, ale využitelnost jejich zpráv (pokud nějaké přišly) byla mizivá. Zastávka u Brna nebyla jediným místem, kde „studenti“ z rozvojových zemí a národně osvobozeneckých hnutí prokazatelně působili. Existují důkazy o jejich pobytu v rekreačním středisku FMV v Jílovém u Prahy, další výcvikové středisko bylo zřízeno ve vojenském prostoru Doupov.
I jeden z nejhledanějších teroristů světa, Venezuelan Iljič Ramirez Sánchez, známější pod přezdívkou Carlos, býval v Československu hostem. Zemi navštívil dvakrát; koncem sedmdesátých let a krátce i v roce 1986.
Situace mezi lety 1990-2002
Výrazné společenské změny, k nimž v Československu, respektive České republice po roce 1989 došlo, se odrazily i v problematice ohrožení země terorismem. Změna zahraničněpolitické orientace znamená, že někdejší přátelské svazky třeba s Libyí nebo OOP skončily. Arabští teroristé však naše území dokonale znají z dřívějška; proto existuje oprávněný strach z možných odvetných akcí, vyplývajících například z přítomnosti československé jednotky v kampani za osvobození Kuvajtu.
Dne 12. III. 1999 vstoupila Česká republika do NATO, čímž na sebe přebrala část celosvětové odpovědnosti, včetně z toho plynoucích bezpečnostních rizik - tedy i rizika spojená s hrozbou teroristických útoků. Fakt, že se Česká republika vstupem do NATO pevně definovala jako spojenec USA a západní Evropy znamená i vznik nových potenciálních nepřátel.
Nelze v této souvislosti také nevzpomenout příkladu Rádia Svobodná Evropa, jejíž vysílání do Íránu a Iráku se stalo důvodem k různým výhrůžkám útoku na objekt vysílacího studia. Se začleněním ČR do struktur aliance NATO a v budoucnu i do struktur EU a dalších mezinárodních organizací hrozí i nástup akcí politicky motivovaných teroristických skupin, které do této doby na našem území teroristickou činnost dosud neprováděly.
Nelze např. vyloučit, že v islámských teroristických skupinách jsou lidé, kteří u nás vystudovali, absolvovali policejní kursy a dobře znají naše území. Mnozí z nich se u nás díky sňatkům usadili a mohou tak snadno vytvářet tajnou infrastrukturu, kterou lze kdykoliv oživit. Další riziko představují útoky namířené proti firmám a misím některých cizích států.
Přes tato rizika v Československu, resp. ČR nedošlo ke klasickému teroristickému útoku s vazbou na široké mezinárodní seskupení. Ani nebyla dosud zaznamenána klasická teroristická akce, kdy násilí je prostředkem k dosažení určitého cíle a kladou se podmínky. Uskutečnilo se však určité množství trestných činů se znaky terorismu, jako například:
- výbuch amatérské bomby na pražském Staroměstském náměstí 2. VI. 1990
- srpen 1990 - výbuch amatérské bomby na přeplněné pláži pražské hostivařské nádrže, který zranil několik lidí
- dne 5. XII. 1992 byli ve svém domě tehdejší předseda komunistické strany Jiří Svoboda i jeho dcera pobodáni masovaným pachatelem; za pachatele byl označen Petr Wohlmuth, nicméně městský státní zástupce předložené důkazy neuznal a v srpnu 1993 stíhání zastavil; v roce 1999 byl Wohlmuth zproštěn obvinění v plné šíři
- květen 1995 - vražda majitele zlínské firmy Romiko Miroslava Kovaříka, který zemřel při explozi svého auta
- říjen 1994 – výbuch v plzeňské zahrádkářské kolonii si vyžádal jednu lidskou oběť a dvě těžká zranění
- Bohumil Pour z Jablonce nad Nisou v době od ledna 1994 do března 1995 několikrát zavolal do redakcí ČTK a Blesku, přičemž hrozil, že na protest proti rozdělení federace položí na pražské Staroměstské náměstí a do sekretariátu ODS třaskaviny; do telefonu se představoval podle dávného sjednotitele Slovanů jako kapitán Sámo z České osvobozenecké republikánské armády
- říjen 1995 - pumový atentát na auto mělnické vedoucí benzinové stanice; žena vyvázla s těžkými zraněními.
- říjen 1996 - exploze granátu ve směnárně v Kaprově ulici v centru Prahy, při níž byli zraněni dva její řečtí majitelé
- listopad 1996 - výbuch vojenského granátu v ostravské nemocnici na Fifejdách, při níž zahynuly dvě ženy; granát pravděpodobně našla jedna z žen na ulici a přinesla ho do nemocnice
- leden 1997 - exploze nálože tritolu před olomouckým soudem; nikdo nebyl sice zraněn, byl to však první pumový útok proti justiční budově
- únor 1997 - dva výbuchy vojenských obranných granátů pod automobily olomouckých podnikatelů; o několik dní později zabil podobný granát místního občana, který tento vojenský materiál našel na ulici a přinesl domů
- duben 1997 - výbuch neznámé trhaviny u peruánského velvyslanectví v Praze; nikdo nebyl zraněn, den před výbuchem se na budově a protějších domech objevily nápisy namířené proti peruánské vládě a prezidentovi
- květen 1997 - exploze nastražené výbušniny, která byla umístěna v odpadkovém koši před sportovním areálem na pražském Smíchově; výbuch způsobil těžké zranění devětačtyřicetileté ženě.
- květen 1997 - duševně nemocný muž spáchal za použití semtexu sebevraždu ve vestibulu sanatoria Priessnitz v Jeseníku; jeho tělo výbuch zcela rozmetal, přičemž zranil dalších 15 osob
- dne 27. IV. 1998 byl v době ranní špičky odpálen NVS uložený v odpadkovém koši na stanici tramvaje na Frýdlantských mostech v Ostravě; dne 6. IX. 1998 byl NVS instalován v odpadkovém koši v Jilské ulici v Praze a odpálen v době, kdy se na tomto místě nachází velké množství lidí; pachatel těchto dvou uvedených závažných činů, Marian Monczka z Karviné, byl v roce 1999 dopaden a odsouzen k 15 letům vězení; ve zmíněných případech šlo o individuální terorismus, kdy cílem akcí bylo vydírání státních orgánů
- v roce 1998 policie odhalila vyděrače, který vydíral potravinářské firmy pod pohrůžkou, že otráví jejich výrobky salmonelou
- V únoru roku 1999 došlo k výbuchu před muzeem v Přerově; na místě výbuchu byly nalezeny výstřižky z novin, odmítající expozici muzea s tématem zaměřeným na období totality na našem území; dne 25. XI. 1999 došlo opět v Přerově k výbuchu, který zdemoloval kancelář Konfederace politických vězňů; také zde byly na místě nalezeny letáky, které napadaly činnost této organizace
- v březnu 1999 doručila pošta na adresu redakce MF DNES anonymní dopis, v němž pisatel, skrývající se za označením Výbor na ochranu České republiky, hrozil teroristickým útokem na protest proti začlenění ČR do NATO, provádění rozhlasového vysílání Rádia Svobodná Evropa na Blízký východ a proti přípravám ke vstupu země do EU
- dne 10. III. 1999 byla odpálena bomba v pražské nemocnici ve Vysočanech
Problematika zneužívání výbušnin v trestné činnosti a s tím související používání nástražných výbušných systémů začala být viditelná po revolučních změnách od roku 1989. Do té doby se výbušniny používaly k trestné činnosti pouze zcela výjimečně, v počtu zhruba 1-krát za 10 let. Výrazný nárůst kriminality po svržení totalitního režimu v roce 1989 a nástup ekonomické transformace byly rovněž příčinou zvýšeného nápadu trestné činnosti páchané s použitím výbušnin. Počet útoků spáchaných s pomocí výbušniny od sledovaného roku 1990 stále prudce rostl, a teprve v roce 2000 je zaznamenáno zastavení nárůstu počtu událostí.
Ani nálezy dokonalých atrap NVS na veřejně přístupných místech nelze v této souvislosti podceňovat. Mohou být varováním a zkouškou reakce veřejnosti i Policie na nález skutečného NVS v podobných podmínkách. Charakter většiny případů protiprávního použití výbušnin, však, jak již bylo naznačeno, nemá v podmínkách České republiky zatím vazbu na politicky motivovanou kriminalitu. Převážně se jedná o násilné trestné činy páchané jednotlivci nebo organizovanými kriminálními skupinami za účelem vymáhání nedobytných pohledávek, zastrašování a likvidace konkurence, vydírání apod. Fakt, že počet takových činů od roku 1990 v podstatě stále rostl je přímým důsledkem transformace společnosti z totalitního systému na systém liberální. S touto změnou společenského systému je spojen vznik majetných vrstev obyvatelstva a na nich parazitujících zločineckých organizací s mafiánskými praktikami. V této době došlo k nárůstu trestné činnosti obecně a oblast zneužívání výbušnin není výjimkou.
Policistům se příliš nedaří objasňovat výbuchy, které jsou namířeny proti soukromým podnikatelům. Často se stává, že ani postižení nechtějí vypovídat a snaží se co nejvíce utajit. Ve většině případů jde o vyřizování účtů mezi podnikateli. Často jde o výstrahy, aby dotyční podnikatelé zaplatili dluh či dodali určité zboží. Výbuchů je ovšem ve srovnání s úmyslně založenými požáry, které mají často také zastrašovat, mnohem méně.
Přestože nelze označovat většinu současných útoků pomocí výbušných systémů v České republice za terorismus, existuje potenciální nebezpečí, že by se mohly vyvíjet do svých společensky nebezpečnějších forem. Několik událostí, které se odehrály na teritoriu ČR již nese charakteristické rysy teroristické akce, i když ani v těchto případech nebylo zatím použito velkých hmotností výbušnin. Hlavní příčina zřejmě spočívá v tom, že se nejednalo o vystoupení velkých organizovaných skupin, ale s největší pravděpodobností byly uvedené případy individuální akcí osamocených nespokojenců.
Činnost v oblasti boje proti terorismu v rámci MV spadá do náplně práce ÚOOZ (od 1. I. 1997 působí v rámci ÚOOZ oddělení terorismu jako samostatný výkonný organizační celek) a je zaměřena na mezinárodní terorismus a z něj vyplývající bezpečnostní rizika pro ČR. Ve sledovaném období probíhalo budování informační databáze terorismu, byl zpracováván přehled a vyhodnocení mezinárodních teroristických a fundamentalistických organizací. Jedná se například o komunitu občanů z arabských zemí, kteří se zdržovali na území ČR již v minulosti (často spolupracovníci tehdejší StB) a dále o představitele irácké opozice.
Z událostí, které se odehrály v prvních třech čtvrtinách roku 2001, je vhodné zmínit dopadení muže, který vyhrožoval jedné významné potravinářské firmě se sídlem v Praze, že její výrobky nakazí bakteriemi salmonely. Muž zaslal v září roku 2000 obchodnímu řediteli firmy dopis, ve kterém požadoval vyplacení šesti miliónů korun. Pachatelem byl padesátiletý inženýr Zdeněk L. z Kralup nad Vltavou, kterého policisté z ÚOOZ dopadli poblíž místa bydliště. Při zatýkání nekladl odpor. Vedení společnosti o výhružném dopise informovalo policii, ale současně udržovalo s pachatelem kontakt. Vyděrač poté zaslal vedení podniku další dva výhružné dopisy, ve kterých se podepisoval jako Jan Novák a svůj požadavek zvýšil na milión dolarů (asi 38 miliónů korun). Hrozil také tím, že postup nakažení výrobků zveřejní i na internetu. Po obdobném případu, vyřešeném v roce 1998, se jedná o další příklad pokusu aplikovat v prostředí ČR hrozbu tzv. bioterorismem.