Samospráva by měla sama nejlépe vědět, jak a do čeho chce investovat
Muž, s nímž jsem vedl následující dialog, patří k těm, kteří se podílejí na uplatňování informačních a komunikačních technologií ve veřejné správě. RNDr. Tomáš Renčín spolupracuje s komisí informatiky Svazu měst a obcí, je ředitelem mezinárodní konference Internet ve státní správě a samosprávě, pořádá Dny malých obcí.
Jaká byla vaše cesta k informačním a komunikačním technologiím?
RNDr. Tomáš Renčín Na matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy jsem vystudoval teorii pravděpodobnosti a matematickou statistiku. Byl jsem zprvu programátorem, pak jsem se stal manažerem, protože jsem viděl, že naše skupina programátorů měnící se ve firmu se bez marketingu neobejde. Vedl jsem kolegy k tomu, že software, který vytváříme, musí být jednoduchý neboli uživatelsky vstřícný, jak se nyní říká. Tehdy byla celá země pod nadvládou textového editoru T602, prosazování alternativ muselo překonávat konservativnost jeho uživatelů. Když jsem se přestěhoval do menšího sídla, stal jsem se záhy zastupitelem, později místostarostou. Učil jsem se vnímat municipální sféru v širším kontextu. K našim činnostem jsme logicky přidali další servis. Začali jsme vydávat odborný časopis, pořádat konference. Nejdříve – už je to šestnáct let – jsme začali pořádat Dny malých obcí, na nichž jsme na základě požadavků starostů nabídli aktuální témata šitá na míru především malým obcím. V roce 1998 jsme uspořádali první ročník konference ISSS – Internet ve státní správě a samosprávě, souběžně s prvním ročníkem akce Březen-měsíc internetu. O rok později vznikl Zlatý erb. Mezinárodní aktivity přibyly velmi záhy. Byl jsem předsedou komise pro informační systémy Svazu měst a obcí, za Svaz jsem se zúčastňoval řady mezinárodních konferencí. Navázali jsme kontakty s evropskými sítěmi, později jsme do projektů spojených s ISSS konferencí zahrnuli i to, co je nám nejbližší – spolupráci v rámci Visegrádské čtyřky.
Rozpoznáváte v tom přívalu událostí nějaký předěl, nějakou kvalitativní změnu?
To vám řeknu bez dlouhého přemýšlení – rok 1998. Stal se počátkem boomu internetu a nelze na něj vzpomínat bez určité nostalgie. Byl to rok kvalitativního zlomu v dějinách informačních a komunikačních technologií v naší veřejné správě. Na internetu se objevil legendární Obchodní rejstřík. Ovšem úředníci znali v té době informační technologie většinou z novin a z doslechu, v lepším případě se dočkali vytáčeného připojení. S odstupem desetiletí bere uplynulý vývoj dech. Jsme svědky četných projektů eGovernmentu a určitě máme ještě před sebou řadu let, kdy eGovernment bude hodně důležitým tématem.
Občas rozběsní osoby spjaté s eGovernmentem různé statistické výčty - například, kolik lidí má mobilní připojení k internetu, jak špatně jsme na tom s elektronickými službami… Zvedá vás to ze židle?
Podívejte, ke zmíněnému studiu teorie pravděpodobnosti a statistiky mě mimo jiné přitáhla kniha s provokativním názvem Proč statistika lže? Utvrdil jsem se v přesvědčení, že statistiky jsou skutečně ošidné a když zvolíte vhodnou metodiku, můžete jimi doložit cokoli. Účast na odborných jednáních v různých zemích mne přesvědčila, že tu není na místě onen tradiční český sklon k sebepodceňování a bědování, jak jsme na tom špatně. Ve srovnání s jinými zeměmi jsme sice nebyli v roli výrazného hráče, ovšem v řadě důležitých oblastí - třeba v katastru nemovitostí - jsme se neměli za co stydět. Byl bych velmi rád, kdyby i projekt datových schránek se zařadil mezi takovéto úspěšné projekty. Informatizace je příliš široký pojem, vyžaduje zpřesnění. Je rozdíl mezi domácnostmi, podnikovou sférou nebo státní správou. Navíc, v některých zemích, které obsazovaly čelná místa ve statistických přehledech a tamní projekty byly příkladem dobré praxe, získaly následně malou odezvu od občanů. Vyplývá z toho onen odvěký rozpor, co má být dříve. V daném případě investice do infrastruktury? Nebo do znalostní báze? Ukazuje se, že by se mělo postupovat souběžně. Nemá význam nejdříve masivně investovat do infrastruktury a potom přemýšlet, k čemu by měla sloužit. Nad mnoha státními projekty se vznáší přízrak zmařených investic. Řada věcí se povedla, jiné se dostaly do slepých uliček. V poslední době si v této souvislosti často vzpomenu na starý dálniční most, který zůstal jako pahýl trčící nyní do přehradní nádrže, v blízkosti dálnice D1 na Vysočině. Stal se pro mě metaforou nekoordinované činnosti v eGovernmentu v mnoha evropských zemích. Velký projekt, horlivý začátek, promarněná kreativita a vyhozené finanční prostředky. Most i dálnice nyní vedou o kus dále, byť ve stejném směru. V eGovernmentu se také staví svého druhu dálnice. Občas draze, zbrkle, zbytečně a zas znovu. Jen nejsou tak dobře vidět. Stát se musí naučit chovat jako každá jiná výdělečná organizace. Jestliže smí hospodařit s penězi nás všech, měl by s nimi hospodařit efektivně.
Zmínil jste se o promarněné kreativitě. Ta je významná v informatice, v soukromém sektoru jsou kreativní lidé alfou a omegou podnikání. Co však úředník ve veřejné správě – smí být kreativní? Neodmění se nám dalšími zbytečnými mosty?
Obávám se, že na vaši otázku není jednoznačná odpověď. Úředník má určité místo v hierarchii úřadu, z toho je odvozena jeho agenda. Samozřejmě, že nejen úředníci, ale obecně všichni zaměstnanci v profesích, pro něž je předepsáno odborné vzdělání, by měli o své práci přemýšlet. A v určité míře by měli mít možnost ovlivnit systém, jehož jsou součástí. V soukromém sektoru jste velmi často vystaven situacím, pro které nemáte žádná dopředu připravená řešení. Ve veřejné správě je tomu spíše naopak – při výkonu služby pro veřejnost je nutno postupovat podle celé řady v dobrém slova smyslu rutinních postupů. V těchto činnostech je třeba dodržovat kontinuitu a kázeň. V soukromém sektoru vás téměř na každém kroku čekají výzvy. Nikdy jste určitý úkol neřešil a náhle musíte přijít na to, na jakých mechanismech je založen.Když jste kreativní a dovedete se vymanit ze vleku standardních postupů, můžete skutečně přijít s něčím novým. Právě proto, že jste úkol hned zpočátku posuzoval inovativně a mohl jste do jeho řešení vnést něco z jiných oborů lidské činnosti. Pohybovat se ve vyjetých kolejích může být v soukromém sektoru nebezpečný luxus. V úřednickém světě je naproti tomu stále hodně lidí, kteří chtějí dostat přesné pokyny a splnit je. Takový přístup ještě nemusí být špatný. U úředníků může často vystoupit do popředí otázka negativních motivací. Mnozí, kteří byli v jisté fázi svého pracovního života kreativní, za to nakonec sklidili nevděk. Také odměna se u této kategorie zaměstnanců často vyskytuje jenom v podobě osobního zadostiučinění. Takže se nedivme, že se pak tam, kde úřad nefunguje dobře, stane úřednickou mantrou úsloví, že kdo nic nedělá, nic nezkazí. Ze soukromého sektoru by si veřejná správa měla brát inspiraci třeba u pracovních porad s uvolněnou atmosférou a brainstormingem. Dobrý šéf pobízí své podřízené k tomu, aby řekli, co se jim nelíbí, a zároveň nabídli řešení. Úřady, které systematicky usilují o kvalitu, takovou cestou, s použitím vyspělých testovacích technik, už vykročily.
Je známo, že takzvaná digitální propast se dotýká dvou vrstev společnosti - jednak osob s majetkovým, vzdělanostním nebo věkovým handicapem, a pak těch, kteří jsou sice na patřičné úrovni, ale vědomě nové technologie odmítají. Jak nahlížíte na dravost informačních a komunikačních technologií?
Mezi lidmi profesně spjatými s informatikou má řada z nich na informační a komunikační technologie až fundamentalistický názor. Co není elektronické, to je špatné. Život a lidé jsou ovšem rozmanití. Myslím, že by se tak zásadní věci měly nechat na vůli občanů. V něčem by se nemělo spěchat. Jak už jsem zmínil, odstartoval u nás úspěch internetu v podnikové sféře Obchodní rejstřík. Obdobně skvělých aplikací začalo přibývat. Elektronická pošta se stala něčím zcela samozřejmým. Na druhé straně by měla každá inovace vycházet z ekonomické analýzy. Stále se děje, že určitá skupinka se označí za vizionáře. Použije se velké zaklínadlo: uděláme to pro občany! Hleďte, občané, neseme vám na stříbrném podnosu naše skvělé řešení a vy to určitě pochopíte. Ano, může to skutečně být skvělé řešení. Ovšem, když s nějakou myšlenkou přijdete příliš brzy a ke všemu ji příliš vnucujete, může se stát, že myšlenka zapadne a víceméně tomu směru, jímž jste chtěl inovovat celý obor činností, uškodí. Hovořím z dlouholeté zkušenosti, pohybuji se v oboru informačních technologií už osmnáct let. Aby byla nějaká kvalitativní změna úspěšná, musí ji ten, na koho je adresována, velmi frekventovaně potřebovat a musí mu skutečně a výrazně pomoci.
Co nejvíce rozvoj eGovernmentu ve veřejné správě komplikuje?
Myslím, že nejvíce zadrhává komunikace napříč všemi resorty a subjekty uvnitř veřejné správy. Někde u kořenů problému se skrývá rozhodnutí, že tady bude uplatňován její smíšený model se svými klady, ale i zápory. Řada legislativních kroků a následných projektů tuto skutečnost ale opomíjí. Agendy jsou velmi roztříštěné a z pohledu měst a obcí je problematické vše zvládat uvnitř vlastního informačního systému, když každý resort užívá poněkud jiný modus. Další věc - vždy se zděsím, když slyším větu uvozenou slovy „obce budou“ – vykonávat, řešit, zavádět, evidovat, atd. Někde v horních patrech veřejné správy se zrodí projekt a bez ohledu na velikostní kategorii se valí na municipality. A bohužel, jen málokdo chápe, že jedna obec má dvě stě obyvatel a druhá sto tisíc. Jedna je zaměřená na rekreaci, ve druhé se rozvíjí průmyslové zóny. To se samozřejmě promítá i do oblasti informačních a komunikačních technologií. Myslím, že by se při rozhodování na ústřední úrovni veřejné správy mělo vycházet ze specifických potřeb různých kategorií obcí. A postupovat po částech. Zbavovat projekt dětských nemocí za pomoci úřadů, které mají kvalitní informatiky. Další nedostatky budou objeveny, když bude projekt poměřován specifickými potřebami obcí. Zkrátka, samospráva by měla sama nejlépe vědět, jak a do čeho chce investovat tak, aby to pro ni bylo efektivní. Kdo jiný než samospráva? Potřebujete od nás například data z účetnictví? Prosím, dejte nám nějaké rozhraní a my vám tam ona data nahrajeme. Velmi mnoho se toho zjednoduší i zlevní, jestliže obcím umožníme nějaké stupně rozhodování, jak budou informatiku u sebe na úřadě využívat. Určitě jinak bude vypadat informační systém obce s 500 až 1000 obyvateli a ve stotisícovém městě.
Jaká dobrá praxe obcí v informatice vás zaujala?
Dobrých praxí je celá řada. Ukazuje se, že přibývá měst a obcí, které pro vnější i vnitřní komunikaci úřadu dokáží používat všechny moderní nástroje, které jsou k dispozici. Ostatně, objektivním detektorem dobré praxe je Zlatý erb. Hnacím motorem je přirozená soutěživost, podporuje pozitivní motivaci ke změnám. Možná, že nám, kteří pamatujeme bouřlivý rozvoj webových prezentací měst, obcí i jejich rozmanitých sdružení, připadne trochu líto, že tenhle virtuální svět v posledních letech trochu zešedl. Webové prezentace se zdokonalují ve struktuře nabízených informací, ovšem stále více se jich vydává cestou různých šablon. Ubývá originality. Zlatý erb však zároveň odhaluje, že nové věci se dají vymýšlet i nyní. Kreativita se projevuje v elektronických službách. U těch jsme teď na začátku. Dovedl bych si představit, že by těch nápadů mohlo být i více. Ovšem raduji se z toho, že webový svět spojený s veřejnou správou rozhodně nelze srovnávat se stojatými vodami.
Jaká je vaše vize v turbulentních časech všeobecné elektronizace?
Neměli bychom být jen pasivními svědky pokroku počítačů a techniky. Využijme je k tomu, abychom s jejich pomocí ušetřili čas. Čas pro další aktivity. Čas pro rodinu a sport. Člověk je živ nejen informatikou a prací. Počítače by nám ji neměly přidělávat. Měly by být tak intuitivně jednoduché, abychom si ani neuvědomovali, že kolem nás jsou.
Text Jiří Chum
Foto Radoslav Bernat