Pomoc pro ty, kdo o ni stojí
Druhá šance
Podle ředitele Marka je důležité, že to, co žáci v učebních oborech dělají, mohou zvládnout. V dosavadním životě totiž byli převážně špatně hodnoceni. Najednou jsou schopni své úkoly zvládnout a to je pro ně velká motivace. Chválení, individuální přístup a rozdělení žáků do skupinek, aby každý mohl dostat takovou práci, kterou zvládne, je přístup, který škola uplatňuje. Bronislav Podlaha z Agentury pro sociální začleňování Úřadu vlády doplňuje, že prostřednictvím zaměstnanostních projektů, které zahrnují pracovní poradenství, podporovaná pracovní místa i pracovní asistenci pro lidi, kteří jsou už zaměstnaní, budou mladí lidé podporováni i po dokončení učebního oboru, aby v prvních týdnech přechodu do zaměstnání neztratili půdu pod nohama.
Vendula Kádárová, vedoucí Centra prevence o. s. Světlo Kadaň dodává, že pomoc mladým lidem v E-oborech je fakultativní aktivitou nízkoprahového zařízení. Finanční prostředky na ni jsou čerpány od Ministerstva práce a sociálních věcí a Ministerstva školství na loni schválené programy Chci pracovat a Chci studovat. V rámci druhého z nich probíhá spolupráce se školou. Pracovnice o. s. Světlo shánějí další prostředky, aby podpora mladých v E-oborech mohla pokračovat dál.
A jak přesvědčují mladé lidi k tomu, aby nastoupili do školy a snažili se uspět? „Je to dlouhodobá práce,“ vysvětluje terénní sociální pracovnice, Romka Pavlína Holubová, „začali jsme je motivovat již někdy v lednu letošního roku s tím, aby si představili výhody situace, kdy perspektivně budou mít výuční list. Snažíme se s nimi hovořit o tom, kdo má větší šanci uspět u zaměstnavatelů, zda ten, kdo má výuční list nebo ten, kdo jej nemá. S mladými lidmi se známe osobně z Nízkoprahového centra, kam docházejí, takže k nám mají důvěru. Kromě toho musíme spolupracovat s rodiči. Například po prázdninách, kdy žáci měli nastoupit do školy, se najednou vyskytly problémy, protože jsme s nimi během prázdnin delší dobu nebyli v kontaktu. V současné době za námi sami chodí, že například nezvládají matematiku. Jdeme se do školy podívat a domluvíme způsob, jak by se problém mohl vyřešit. Všechny problémy řešíme rychle, aby mladí neztratili zájem. Snaží se uspět, když je škola baví,“ vysvětluje Pavlína Holubová. Často motivuje i rodiče. Například dívce z Prunéřova vysvětlovala, že když se jí podaří ukončit učební obor, bude jediná z celé lokality, která bude mít výuční list. Toho se hned „chytla“ její maminka a říkala, že by dcera mohla být v celé rodině jediná, kdo bude mít „výučák“.
Sociální centrum Radka
Sociální centrum bude pro lidi z vyloučených lokalit nově registrovat službu Odborné sociální poradenství, zatím nazvané Radost. Služba je určena rodinám, jednotlivcům i osobám se zdravotním postižením. V rámci ní se uskutečňuje tréninková skupina Inkluze pro ty, kteří se chtějí zařadit do společnosti a vrátit se na pracovní trh. Co se týká sociálně vyloučených lokalit a práce s komunitami, ta probíhá nejen přímo ve městě, ale v rámci terénní práce i ve spádových obcích (Radonice, Hradec, Klášterec) a díky projektu města i v Prunéřově. Terénní pracovníci chodí do rodin a přímo v jednotlivých domácnostech se snaží vštípit lidem rodičovské kompetence. Pracují s lidmi formou takzvaných nácviků: jak se starat o děti a o domácnost nebo jak sestavovat domácí rozpočet tak, aby byl vyrovnaný a lidé neupadali do dluhů. V ambulantní části fungují například klub pro rodiče nebo Hovorna, klub pro děti, rodičovské centrum nebo předškolní klub.
Předškolní aktivita Šikulka umožňuje, aby v dopoledních hodinách přicházeli rodiče s dětmi od tří do sedmi let a naučili se tak pravidelnosti, potřebné pro docházku do mateřské školy. Psycholožka a logopedka pracují s rodiči i dětmi a sociálním pracovnicím doporučují techniky a aktivity, které je vhodné s dětmi nacvičovat, aby nedocházelo k odkladům školní docházky. Letos prošlo klubem Šikulka celkem sedmnáct dětí, pravidelně jich přichází asi osm. Rodiče, kteří tuto pomoc čerpají, jsou v dlouhodobě nepříznivé situaci. Od 1. Listopadu začal fungovat podobný klub i přímo v Prunéřově. Zatím tam docházejí dvě rodiny, ale očekává se větší zájem.
Úkolem Radky je i práce s dětmi a mladými do osmnácti let. Když děti nastoupí do školy, nastává problém se školní přípravou. Rodiče si nevědí rady s tím, jak se s dětmi učit nebo na to nemají vhodné podmínky. Sociální pracovnice dochází do rodin nebo rodiny přichází do Radky a rodiče se učí, jak pomáhat potomkům. S dětmi, které potřebují doučování, pracují dobrovolníci – studenti nebo i zaměstnaní dospělí, kteří chtějí pomoci. Ti mladí lidé, do osmnácti nebo do pětadvaceti let, kteří mají často jen základní školu, mohou vstoupit do projektu Šance pro všechny. „U projektů na podporu zaměstnanosti sledujeme, jak dlouho jsou lidé nezaměstnaní, a pracujeme s těmi, kteří jsou déle než rok v evidenci Úřadu práce.
U všech lidí je důležitá motivace – co oni sami chtějí. Zaměstnavatelům, kteří jsou ochotni dát našim klientům práci, je dotována vyplacená mzda do výše 13 400 korun měsíčně na osobu po dobu šesti měsíců,“ vypočítává Olga Šoltésová. Celý projekt je financován z OP LZZ (operační program lidské zdroje a zaměstnanost). Klient, který získá zaměstnání, dostává v prvních týdnech k dispozici i „pracovní asistenci“. Asistent pomáhá řešit problémy, které se vyskytnou na pracovišti a v průběhu prvních šesti měsíců se na něj může obrátit i zaměstnavatel.
Klienti často neumí „chodit“ v pracovněprávních vztazích ani ve vztazích na pracovišti. Stává se, že se nedokážou domluvit se zaměstnavatelem. To potvrzuje i Olga Šoltésová. Vypráví příběh mladého muže, který na schůzce s novou zaměstnavatelkou nadšeně odsouhlasil, že nabízené místo přijímá, ale ihned za dveřmi řekl sociální pracovnici, že toužil po jiné pracovní pozici. Bál se to říci, aby nepřišel o nabídku práce. „Nakonec to dobře dopadlo,“ směje se Šoltésová, „s asistentkou se vrátili zpět a domluvili se.“
Něco za něco
Asistenti prevence kriminality
Asistenti prevence kriminality jsou zaměstnanci města, na mzdy se žádá dotace v rámci prevence kriminality, kterou poskytuje Ministerstvo vnitra. Mzdy tvoří až devadesát procent nákladů na činnost asistentů. Asistenti prevence kriminality nemohou mít zbraně a nemají ani podobnou pravomoc jako policie, udělají jen předběžné opatření a volají policii. Romové k nim ale mají větší důvěru, protože je osobně znají ze své komunity.
Proč město pomáhá potřebným
Nejprve zřídili autobusovou zastávku a pustili se do systémové práce s Agenturou pro sociální začleňování. Průběžná údržba domů je hrazena z městských peněz, z prostředků bytové správy. Je to složité, protože lidé, kteří tu bydlí, nemají řádné návyky, přesto se snaží s každým člověkem individuálně pracovat. Zpočátku spolupracovali s místním Romem, který úspěšně podniká, má stavební firmu a hospodu a je pro řadu Romů vzorem. „Zpočátku nám hodně pomáhal,“ vzpomíná starosta „ale postupně byl méně aktivní. Problém je také s financováním. Kdybych navrhl v zastupitelstvu, abychom rekonstrukci domu pro sociální bydlení platili z městských peněz, neprošlo by to. Proto projekty financujeme z dotačních prostředků.“ Financování prostřednictvím dotací pokládá starosta za nejvhodnější cestu, respektive nyní za jedinou možnou. Rekonstrukce části budovy, ve které sedíme, a kde je umístěno i Nízkoprahové zařízení pro děti a mládež, stála asi tři a půl milionu korun, další prostředky jdou na takzvané měkké projekty – na zajištění sociálních služeb. Finance byly čerpány také z grantových projektů neziskových organizací a z dotací ministerských rezortů. Město Kadaň také přispívá, ale jedná se spíše o statisíce než miliony korun. Peníze jdou například do dotací městské dopravy a podpory neziskovek.
Systém prostupného bydlení
Ty jsou v některých nájemních bytech až dvakrát tak vysoké, než je běžné. Navíc často vůbec nejsou vyúčtovávány a přimět majitele, aby je vyúčtovávali, je problém. Co zmůže město proti těmto „zlatokopům“? „Se všemi jsem osobně jednal nebo jsme je měli pozvané do Rady města. Naslibují hory doly, ale stejně si udělají, co chtějí. Měsíčně dostávají z úřadu práce několik desítek až stovek tisíc korun (nájemníci majiteli podepíší, aby prostředky na bydlení byly posílány přímo jemu) a to je pro ně rozhodující argument.“ Přestože domy, o které se jedná, nejsou ve vlastnictví města, vedení města řeší také vztahy lidí v pronajímaných bytech s ostatními nájemníky v domě. Lidé totiž se stížnostmi chodí na radnici. „Takové domy a byty máme po celém městě. Mnoho lidí bylo „zlatokopy“ zlákáno, aby odešli z Prunéřova, a teď bydlí ve zmíněných bytech ve městě,“ říká starosta města. Majitelé za ně od státu pobírají maximální příspěvek. Nájemníci těchto bytů ovšem mají platit ještě doplatek, který ale již většinou hradit nezvládají. Přes veškerou snahu situaci řešit se ale starosta ani od vedení Úřadu práce nedozvěděl, proč Úřad netrvá na vyúčtování záloh na služby.
Zuzana Pacinová