Polemicky k poučovací povinnosti před správním soudem
JUDr. Filip Rigel
Shrnutí:
JUDr. Karel Svoboda ve svém polemicky zaměřeném článku Ke hmotněprávnímu poučení před správním soudem uvádí, že Nejvyšší správní soud
v rozsudku ze dne 5. ledna 2010, č. j. 2 Afs 87/2009 – 131, popřel použití zásady předvídatelnosti roz¬hodnutí ve správním soudnictví. Tato zásada se konkrétně projevuje tak, že soud účastníkům předestře svůj právní a skutkový pohled na věc. Smyslem předložené repliky je upozornit na to, že tento závěr z kritizovaného rozsudku nevyplývá. Nejvyšší správní soud v dané věci v rámci řízení o kasační stížnosti totiž zkou¬mal, zda této zásadě krajský soud dostál. Jedinou polemiku tak lze vést o tom, zda se zásada předvídatelnosti uplatní ve správním soudnictví přímou aplikací občanského soudního řádu, anebo postačí ústavně konformní výklad soudního řádu správního. Předkládaná replika se kloní ke druhé variantě
a zároveň otevírá některé náměty k diskuzi.
De façon polémique sur l’obligation d’information sur le droit substantiel devant une cour administrative
Résumé:
JUDr. Karel Svoboda dans son article polemique nommé Ke hmotněprávnímu poučení před správním soudem (Sur l’obligation d’information sur le droit substantiel devant une cour administrative) constate, que la Cour administrative suprême a dans son arrêt du 5 janvier 2010, n° 2 Afs 87/2009 – 131, contesté l’utilisation du principe de prévisibilité de la décision juridique dans la juridiction administrative. Ce principe se manifeste par le fait, que la cour/le juge présente aux parties son avis juridique et de fait sur la chose jugée avant prononcer le jugement. Le sense de la réplique présentée par Filip Rigel est de signaler, qu’une telle conclusion ne résulte pas de l’arrêt critiquée. La Cour administrative suprême a dans la chose jugée, au cours du procès sur le pourvoi en cassation, revisé si la cour régionale a respecté le principe susvisé. La seule polémique qui peut être mené est si le principe de prévisibilité s’applique dans la juridiction administrative par l’application directe du Code de procédure civile ou s’il suffit d’aller par la voie de l’interprétation conforme à la Constitution du Code de justice administrative. La présente réplique préfère la deuxième solution et ouvre quelques autres sujets à la discussion.