Mikroregiony a místní akční skupiny

Principy fungování sdružení 

Mikroregiony a místní akční skupiny vznikají kvůli společnému prosazování zájmů obcí a místních komunit s cílem dosáhnout změn. Výzkum mikroregionů a MAS, který proběhl na konci roku 2007 v regionech soudružnosti střední Morava, střední Čechy a Severozápad, měl za cíl popsat současné typy zajištění managementu rozvoje mikroregionů a MAS v ČR a získat dostatek informací vedoucích k popisu jejich fungování.

Mikroregiony a místní akční skupiny (MAS) vznikají nejčastěji jako seskupení obcí kolem přirozeného centra, jde obecně o jakási spádová území. Velikost mikroregionů je rozmanitá, přesto zhruba polovinu zkoumaných tvoří regiony do deseti tisíc obyvatel a do deseti členských obcí (jen zhruba 8,5 procenta má více než třicet členských obcí). Nejvíce jich vzniklo v letech 1999 – 2001, v souvislosti s novelou zákona č. 128/2000 Sb., o obcích. V následujících letech byla tendence ke vzniku spíše klesající, nebo docházelo či dochází k transformaci mikroregionů na dobrovolné svazky obcí dle zákona o obcích.

Vznik, velikost i charakteristiku území místních akčních skupin – tzv. MAS jasně determinoval program Leader. Nejvíce jich vzniklo ve sledovaných krajích mezi lety 2005-2007, zejména díky popularizaci programu Leader ve venkovských oblastech a rostoucímu objemu finančních prostředků, které mohly na svou činnost získat. Z výsledků výzkumu vyplývají průměrné hodnoty počtu obyvatel 33,5 tisíc a 11-20 obcí (celkem 38 procent), u těchto proměnných stejně jako u rozlohy byly ovšem shledány velké rozdíly. Najdeme velké místní akční skupiny s více než padesáti obcemi a padesáti tisíci obyvateli. V porovnání s mikroregiony mají MAS o něco nižší hustotu (92 obyvatel/km²), dokreslující princip a metody programu Leader, který je určen prioritně pro venkovské oblasti s nízkou hustotou osídlení. V celkovém pohledu je poměr velikosti mikroregionů vůči místním akčním skupinám z hlediska počtu obyvatel asi 2,5 násobně větší ve prospěch MAS.

Je však nutné zdůraznit, že místní akční skupiny a mikroregiony jsou subjekty, které často působí na stejném území a bývají dokonce propojeny společnou organizační a funkční strukturou managementu rozvoje.

Důvody vzniku

Obce spojuje do mikroregionů či MAS především společný zájem obecného rozvoje území (téměř polovina dotázaných mikroregionů i MAS) nebo naopak jsou zakládány monotematicky, například kvůli vybudování ČOV, kanalizace nebo plynofikace (jedná se však o stále menší část těchto subjektů, které po dokončení jednorázového úkolu spolupráci ukončí nebo na tomto základě staví sdružené obce svoji další spolupráci). Respondenti zmiňovali důvody jako je spolupráce starostů, předávání informací a zkušeností, realizace Programu obnovy venkova i dílčích oblastí (případně cestovní ruch, infrastruktura a dopravní obslužnost, školství) a pochopitelně realizaci společné strategie rozvoje.

Z odpovědí je však možné vysledovat i jistou účelovost vzniku jednotlivých sdružení. Nejčastější z nich je zvyšování absorpční kapacity území získáváním externích finančních prostředků prostřednictvím managementu mikroregionů a MAS, kdy v extrémním vnímání jde pouze o obecnou snahu „dosáhnout na peníze“, které se nabízejí nebo snad v budoucnu nabízet budou.

Fungování managementu

Obecně lze říci, že se v této oblasti projevují jak osobní zkušenosti respondentů, tak i závislost na finanční situaci jednotlivých subjektů. Řízení rozvoje ve třetině všech sledovaných subjektů zajišťují zaměstnanci v pracovně-právním vztahu, jedná se většinou o účetní, předsedy, manažery, koordinátory či jiné administrativní pracovníky. Pětina mikroregionů nemá zaměstnance vůbec a nikdo zde není za práci odměňován. Naopak „profesionální“ management rozvoje celkově převažuje u MAS, které v šedesáti procentech odpovědí uvedly interní zaměstnance. Poměr „interních“ – vlastních manažerů tak vychází přibližně v poměru 2:1 mezi MAS a mikroregiony. Jejich funkční vymezení je určeno především v přípravě projektové dokumentace, zajištění běžného chodu, komunikací s veřejností, propagací a koordinací činností s místními podnikateli, neziskovými organizacemi a spolky.

Z výsledků je také zřejmé, že externí poradenství a konzultace jsou poměrně běžným jevem, přesto jej jednoznačně více využívají mikroregiony než MAS - nejčastěji pro zpracování projektových žádostí a strategických dokumentů.

Právě tyto výsledky z hlediska managementu rozvoje a především personální kapacity nemůžeme považovat za příliš potěšující, pokud budeme považovat mikroregiony a MAS za jeden ze základních zprostředkujících subjektů rozvoje venkovského prostoru. Aby byly tyto nedostatky eliminovány, je zapotřebí kvalitně vyškolených a informovaných „profesionálních“ pracovníků, tzv. manažerů venkova, kteří budou přímo vázáni na konkrétní region a budou včas reagovat na potřeby rozvoje, a to nejen formou přípravy a realizace konkrétních projektů jak vyplývá z výzkumu.

Strategické plánování rozvoje

Drtivá většina mikroregionů a MAS má zpracovanou rozvojovou strategii s dlouhodobými záměry, prioritami, opatřeními a někdy i konkrétními rozvojovými projekty (záporně odpovědělo pouze dvacet zkoumaných subjektů). Téměř polovina všech subjektů má zpracovanou strategii ve střednědobém horizontu (3 – 7 let), což koresponduje s programovacím obdobím EU pro čerpání strukturálních fondů 2007 – 2013. Dominantní postavení mezi zpracovateli strategických plánů mají externí poradenské firmy (45 procent všech odpovědí), pouze v osmnácti případech (deset mikroregionů a osm MAS) bylo uvedeno zpracování vlastními silami.

Obtížné je však interpretovat, nakolik se u strategií jedná o „živý“ či „mrtvý“ dokument, neboli, do jaké míry je v praxi využíván. Velmi hrubým odhadem lze za „živé“ označit zhruba třetinu dokumentů, tj. takové dokumenty, které se aktualizují nebo se jejich plnění opakovaně vyhodnocuje pomocí indikátorů nebo jiného klíče.

Zapojování veřejnosti do procesu tvorby strategií je víc než vlažné. Nejméně participuje paradoxně početně největší skupina – široká neorganizovaná veřejnost. U organizování veřejných projednání se širokou veřejností jsou rozdíly mezi mikroregiony (dvanáct procent) a MAS (čtrnáct procent) nevýrazné. Nejužší jádro participujících tvoří starostové sdružených obcí (jedná se o čtvrtinu všech mikroregionů a MAS), k nim se často připojují další představitelé obcí (zastupitelé). Další skupinou, která je ovšem ne vždycky přítomná, představují podnikatelé, zemědělci nebo zástupci neziskových organizací.

Obecně převažují u zkoumaných strategických plánů formulace se zaměřením na „tvrdé“ investiční záměry typu rekonstrukce, budování vodovodních sítí či kanalizací, méně je „měkkých“ neinvestičních opatření. Častou odpovědí je oblast cestovního ruchu, kterou lze vnímat jako potencionálně nejsnazší možnost domluvy a širší spolupráce členů mikroregionů a MAS. Z odpovědí však nelze jednoznačně soudit, co přesně mají dotazovaní cestovním ruchem na mysli a zda jsou navržené formy v souladu s udržitelným rozvojem. Pro některé to znamená podporu budování nových cyklotras, pro jiné rekonstrukci a budování nových sportovišť nebo materiály pro propagaci turismu.

Financování činností mikroregionu a MAS

Financování organizací probíhá z vlastních i cizích zdrojů. Co se týká vlastních, výzkum se soustředil hlavně na příspěvky, které mikroregiony a MAS vybírají od svých členů. Členské příspěvky jsou častěji využívány k financování mikroregiony než MAS, ale i tak je využívá více než osmdesát procent všech subjektů (a více než šedesát procent MAS). Pokud MAS vybírají členské příspěvky, jsou obvykle nižší než ty, které předepisují mikroregiony. To je dáno především rozdílným způsobem fungování obou typů organizací i trochu odlišným způsobem financování rozvojových záměrů. MAS mají oproti mikroregionům možnosti získávat finanční prostředky z různých programů častěji i na svůj provoz a fungování organizace.

Nejčastějším způsobem určování výše členských příspěvků je u mikroregionů počet obyvatel v členských obcích. MAS častěji využívají kombinaci počtu obyvatel obce a pevné částky dle druhu subjektu (například pět set korun pro fyzické osoby, jeden tisíc korun pro obec plus tři koruny na obyvatele). Nicméně členské příspěvky jsou jen malou částí celkových příjmů a výdajů u většiny subjektů (nedosahují či nepokrývají ani dvacet pět procent celkových příjmů či výdajů). Při sledování celkových příjmů a výdajů subjektů lze konstatovat, že většina realizovala v roce 2006 vyšší příjmy než výdaje (56:44 ve prospěch subjektů s vyššími příjmy než výdaji).

Zkušenosti jednotlivých subjektů s čerpáním externích finančních zdrojů (dotace, granty) na rozvoj jsou velmi pestré a shrnuje je graf „Zkušenosti s čerpáním finančních zdrojů v procentech“. Jednoznačně však převažuje zkušenost s čerpáním z krajských zdrojů, který je spojen především s čerpáním v rámci Programů obnovy venkova.

Nejčastější forma pomoci mikroregionů a MAS svým „členům“ se zaměřuje na poskytování informací o dotačních titulech. Zajímavým zjištěním je konkrétní pomoc managementu mikroregionů a MAS v následném vlastním zpracování projektů obcím, podnikatelům a neziskovým organizacím, které byly častěji uváděny u MAS než u mikroregionů, což má zřejmě souvislost s různou mírou zajištění profesionálního managementu rozvoje.

Výzkum mikroregionů a místních akčních skupin ve třech regionech soudržnosti (NUTS II) - Střední Morava, Střední Čechy a Severozápad, se uskutečnil v rámci projektu Benchmarking venkova - Zkvalitňování managementu mikroregionů jako nástroje pro řešení regionálních disparit. Podařilo se získat údaje ze sto sedmdesáti mikroregionů a MAS z celkového počtu 292 existujících subjektů na těchto územích. Cílem bylo získat informace pro nalezení typologie managementu rozvoje v mikroregionech a MAS a zajištění základních údajů o fungování těchto mikroregionů a místních akčních skupin z hlediska jejich strategického plánování, přípravy projektů, financování a vyhodnocování činností.

Výsledky výzkumu napomohly poodhalit důležité aspekty vedoucí k deskripci, jakým způsobem jsou zajištěny společné aktivity usilující o rozvoj sdíleného území a popsat funkční souvislosti mezi jednotlivými složkami, jaké metody, postupy a styly práce tyto managementy (mikroregiony/MAS) obvykle využívají a jaké výsledky jsou díky nim dosahovány.

Ideální a správně fungující management rozvoje mikroregionů či MAS plní koordinační, iniciační, strategické a výkonné funkce. Jejím smyslem je především usilování o realizaci politických a ekonomických výhod, iniciace pozitivních růstových trendů či minimalizace dopadů negativních jevů ve vývoji venkovských regionů. „Profesionální“ management rozvoje je tedy nutné vnímat nejen jako organizační strukturu mikroregionu/MAS, ale především jako metodu, kterou jsou v regionu iniciovány a realizovány aktivity/projekty, a také způsoby vyhodnocování jejich činností z hlediska dopadů na rozvoj území. Hloubkové analýze bude v další fázi projektu podrobeno osmnáct vybraných mikroregionů a MAS, ve kterých bude kladen důraz na „profesionalizaci a zkvalitňování“ jejich managementu rozvoje.

Projekt financovaný Ministerstvem pro místní rozvoj realizují Centrum pro komunitní práci střední Morava, Centrum pro komunitní práci střední Čechy a Ústav pro ekopolitiku, o.p.s. S podrobnými výsledky výzkumu a dalšími relevantními informacemi se mohou zájemci seznámit na internetových stránkách www.cpkp.cz/projekty-benchmarkingvenkova nebo přímo u realizátorů výzkumu.

Mgr. Barbora Šafářová, Ústav pro ekopolitiku, o.p.s.
Mgr. Ivo Škrabal , Centrum pro komunitní práci střední Morava

vytisknout  e-mailem  X Corp.   Facebook