Mezinárodní konference o problematice sociálně vyloučených lokalit – příspěvek starostky města Rotavy
Konference se konala ve dnech 3.–4. října 2012 v Sokolově. Jejím cílem bylo představit příklady úspěšné praxe v sociálně vyloučených lokalitách ve Velké Británii, Maďarsku, Rumunsku, na Slovensku a v České republice. V rámci prezentace projektu Ministerstva vnitra Asistent prevence kriminality vystoupila se svým příspěvkem, jehož znění vám předkládáme, starostka města Rotavy Iva Kalátová.
Vážené dámy, vážení pánové, vážení hosté,
dovolte mi, abych i já představila naše město a pokusila se o širší analýzu našeho boje s kriminalitou jako hlavním nástrojem ke zlepšení občanského soužití.
Rotava se nachází zde v Karlovarském kraji 25 km severozápadně od Sokolova. Podle poslední statistiky u nás žije 3 425 přihlášených osob. Tento počet se v průběhu posledních let nijak výrazně nezměnil, ale nejdůležitějším faktorem, který negativním způsobem ovlivnil život v Rotavě, je především změna ve skladbě obyvatel. Dá se důvodně předpokládat, že přibližně 100 osob dalších žije ve městě bez přihlášení. Míra nezaměstnanosti u nás v současnosti dosahuje dvojnásobku celorepublikového průměru a vzhledem k tomu, že s určitým zjednodušením lze právě nezaměstnanost označit za primární faktor sociálního vylučování určité skupiny lidí, stává se naše město v tomto směru sociálně vyloučenou lokalitou v celém svém celku. K tomu přispívá i to, že u nás nenajdete typické ghetto, nemáme ani ubytovnu, kam by byli sociálně vyloučení lidé cíleně umísťováni. Přesto Rotava patří mezi ty oblasti, které jsou na základě Gabalovy analýzy ohodnoceny nejvyšším stupněm rizikovosti ve vztahu k nezaměstnanosti, kriminalitě a počtu vyplacených sociálních dávek.
Abychom mohli efektivně a cíleně řešit problém nárůstu kriminality a sníženého pocitu bezpečí občanů, bylo nezbytně nutné vytvořit plán, který by v sobě zahrnoval jednak definici hlavních problémů ve vazbě na konkrétní oblasti života, ale zároveň stanovit strategii tak, aby zde působil komplexní systém. Bez provázanosti a systematičnosti bychom nemohli mít žádnou naději na úspěch.
Jak se s tím vším poprat se může zdát na první pohled složité, ale mně pomohla odpověď na jednoduchou otázku: Co potřebuje člověk, který v Rotavě žije, aby se cítil dobře a neřešil problémy soužití s ostatními tím, že se odstěhuje? Odpověď je jednoduchá: Vytvořme mu právě takové podmínky, aby zůstal. Teoreticky to také není nic složitého, protože můžeme vycházet ze základních lidských potřeb.
Člověk bude spokojený tam, kde má možnost bydlet, chodit do práce, vychovávat děti, prožít klidné stáří, bude mít zabezpečené určité sociální podmínky a bude se cítit bezpečně. Proto jsme se rozhodli aktualizovat a přizpůsobit Plán rozvoje Rotavy právě tak, aby v sobě zohledňoval jednak cílové skupiny s ohledem na věkovou strukturu občanů, ale také cílové skupiny s ohledem na životní potřeby tak, abychom oslovili opravdu co nejširší spektrum obyvatel a nedocházelo k preferencím té či oné skupiny. Tato podmínka zároveň zabezpečuje rovný přístup ke všem.
Jak jsem se zmínila, změnila se u nás skladba obyvatelstva. Tuto skutečnost má na svědomí samo město. Krátce po roce 2000 došlo k uvolnění prodeje bytů v majetku města a ti, kteří v nich bydleli, jej koupili za zlomek tržní ceny. Prodej probíhal v několika fázích s postupným navyšováním ceny, až se zastavil na čtyřnásobku původní hodnoty. Když se prodal celý dům, případně dva vchody, založili si jejich obyvatelé Společenství vlastníků jednotek a stali se tak spolumajiteli velkého panelového rodinného domu, který má 20 až 30 vlastníků. Celkem máme 14 takovýchto společenství a pouze 2 panelové domy zůstaly v majetku města. Do tohoto procesu začala vstupovat spekulace s byty, která s sebou přinesla neregulovatelný příliv nových občanů, včetně těch problematických. Pokud neplatíte za služby spojené s užíváním bytu včetně plateb do fondu oprav, musí za vás tyto poplatky zaplatit ostatní spoluvlastníci, protože dlužníkem vůči „3. osobám“ v těchto případech není jednotlivý vlastník bytu, ale celý bytový dům. Dlužníci přivedli do dluhové pasti mnoho společenství. Řešením nemůže být ani navýšení plateb do fondu oprav, protože i platící lidé mají svůj finanční limit a nemohou do nekonečna platit za druhé. To se týká zejména seniorů, kteří se v mnoha případech díky této skutečnosti dostávají na hranici chudoby. Proto město schválilo nové podmínky pro nakládání s byty tak, aby byl celý proces regulován. Podmínky pro prodej bytových jednotek v majetku města jsou nyní upravené tak, aby městu zůstalo předkupní právo na prodaný byt do té doby, dokud se ho samo dobrovolně nevzdá. Nově se otevřela možnost zpětného odkoupení bytů do vlastnictví města, což by mělo pomoci právě společenstvím, jak se vypořádat se s dlužníky. Celkové čisté dluhy občanů vůči městu bez jakéhokoliv příslušenství činí téměř 6 milionů korun a má je na svědomí něco málo přes 200 obyvatel. 130 z nich má dluh menší než 20 000,-Kč. Aby měli i tito lidé možnost řešit vlastní zadluženost, vyhlásilo město dvouleté „dluhové prázdniny“ s účinností od 1. 1. 2013. Přesto, že je krátká doba hodnotit přínos těchto opatření, objevily se již dílčí úspěchy.
Stejně velkým problémem jako bydlení je nezaměstnanost. Zabezpečit dostatek pracovních míst pro všechny nezaměstnané není v našich silách. Proto jsme přistoupili k řešení, které je pouze přechodné, ale je bez pochyby určitým přínosem. Rotava je velice úspěšná ve výkonu veřejné služby a veřejně prospěšných prací. Počet účastníků veřejné služby se v současnosti pohybuje mezi 40 až 60. 1. října jsme zvýšili počet pracovních smluv uzavřených na hlavní pracovní poměr po dobu jednoho roku v rámci výkonu veřejně prospěšných prací na 20 a získali tak stejný počet nových pracovních míst. Tady bych chtěla poděkovat Karlovarskému kraji za jeho finanční pomoc, protože i díky tomu u nás není veřejná služba pouze úklidovou četou.
Jak jsem zmínila, dosahuje míra nezaměstnanosti dvojnásobku celorepublikového průměru, to znamená téměř 20 procent. Nemohu tento fakt nechat jen jako pouhé konstatování strašidelného faktu, protože skutečnost je ještě horší. Zveřejňované hodnoty se opírají o počet osob evidovaných na úřadu práce. Nejsou mezi nimi ti, kteří v Rotavě žijí bez přihlášení k trvalému pobytu ani ti, kteří se do evidence úřadu práce prostě nepřihlásí. Tito lidé ale ve skutečnosti zaměstnání nehledají, stávající situace jim vyhovuje a jsou to ponejvíce právě ti, kteří občanské soužití narušují.
Řešení bytové politiky i nezaměstnanosti považuji za maximální úspěch a víc asi zatím v tomto ohledu nejsme schopni udělat.
Řekněme, že posledním, ale neméně důležitým bodem, který patří do uspokojování životních potřeb obyvatel a vytvoření tak podmínek pro spokojený život občana je pocit bezpečí. Pokud se kohokoliv zeptám, kdy se bude cítit v bezpečí, bez dlouhého přemýšlení mi každý odpoví: když nebudu mít strach z těch, kteří nám život ztěžují svým chováním. Tuto skutečnost potvrzuje i zpracovaná Analýza pocitu bezpečí Rotavy z roku 2011. Zde je potřeba zmínit tolik diskutovanou Vyhlášku města o veřejném pořádku, kterou jedna skupina lidí vítá, druhá ji považuje za diskriminační.
Zde si dovolím vyjádřit vlastní úvahu: Pokud bychom se častěji zamýšleli nad příčinou, proč vyhláška vznikla a nezabývali se tolik důsledky, které s sebou přinesla, byla by pro mnoho lidí určitě pochopitelnější. Na otázku těch, kteří se mě ptají, jestli neuvažujeme o jejím zrušení, odpovídám „neuvažujeme“, ale nedodávám že „nikdy“.
Součástí tohoto systému je také boj s kriminalitou. Do plánu rozvoje našeho města byl začleněn Plán prevence kriminality města Rotavy na období 2012 až 2014, který vychází ze Strategie prevence kriminality v České republice na léta 2012 až 2015. Dnes už víme, že právě bez tohoto důležitého článku by nebylo možné cokoliv z výše uvedeného realizovat, protože řešení kriminality jako řešení již spáchaných trestných činů či přestupků je určitě pozitivní, ale mnohem přínosnější je právě účinná prevence. Proto jsme uvítali Vyhlášení dotačního řízení pro Program prevence kriminality na rok 2012 a podali jsme žádost o účelovou dotaci na dva dílčí projekty, a to na Vybudování Městského kamerového dohlížecího systému a Zřízení pozic asistentů prevence kriminality. Když jsem projekty zpracovávala, bylo pro mě největším oříškem přelouskání, pochopení a zároveň dodržení Zásad pro poskytování dotací ze státního rozpočtu na výdaje realizované v rámci Programu prevence kriminality a zejména „Rozšiřujících podmínek pro realizaci MKDS“. Ale projekty byly schváleny a byla nám přiznána dotace v požadované výši.
Proč právě tyto dva záměry? Ve schváleném Plánu prevence kriminality Rotavy jsou stanoveny dvě hlavní priority. Za prvé je to využití dostupných prostředků ke snížení kriminality a zlepšení bezpečnostní situace v oblasti mimo jiné omezováním příležitostí k páchání trestné činnosti. K tomu by jako prostředek mělo sloužit právě vybudování kamerového systému. Za druhé je to jednak udržení stávajících služeb v oblasti prevence kriminality, tedy spolupráce se všemi dotčenými subjekty, ale zároveň také podpoření vzniku nových potřebných služeb, což je u nás zřízení pozic asistentů prevence kriminality. Oba dílčí projekty jsou předpokladem úspěšného řešení problému v oblasti sociální prevence.
Základní charakteristikou provozování a využívání MKDS je jeho preventivní funkce, tj. vytváření bezpečných zón v určitých lokalitách. V nejbližších dnech bude instalován v místech, kde je největší koncentrace obyvatel s dohledem na místa, která jsou vytipována jako nejproblematičtější.
Během dubna letošního roku proběhlo výběrové řízení na pozice asistentů PK, z nichž byli vybráni ti, kteří prokázali v rámci výběrového řízení předpoklady pro tuto práci. Výběrovou komisi tvořila celá pracovní skupina prevence kriminality, jejíž složení zaručovalo co neobjektivnější přístup při určování konečného pořadí. Na první čtyři místa byli zařazeni budoucí asistenti, na další dvě náhradníci. Jeden asistent je mladý muž s výučním listem z romské komunity, další dva jsou z většinové populace s výučním listem a s maturitou a nakonec mladá žena, která má z předcházející profese velmi dobré základy zvládání i nestandardních situací.
Prezentace práce asistentů medii jako „romské hlídky honící nepřizpůsobivé občany“ po městě zpočátku moc neprospěla, ale tento problém byl úspěšně eliminován jednak během školení u samotných asistentů a dále pak i u občanů - osobním setkáním s nimi. Tohoto procesu se kromě asistentů a mentora zúčastnili i dva náhradníci, což se později ukázalo jako prozíravé. Strážníci MP měli účast dobrovolnou, stejně tak i na dalších motivačních seminářích.
Po úvodním školení byli naši nováčci přesvědčeni, že právě oni vyřeší všechny naše problémy a že na tom vlastně vůbec nic není. Museli jsme jejich horlivost tak trochu brzdit. Kromě jiného byli vybaveni vizitkami s logem APK Města Rotavy, na které bylo jejich jméno a přidělené telefonní číslo. V první fázi v terénu pracovali v hlídce 1 strážník a 1 asistent a při pochůzkách se představovali občanům jak na ulici, tak při osobních návštěvách seniorů nebo občanů bydlících v odlehlejších částech města a vysvětlovali, proč tady vlastně jsou. Zároveň navštívili základní školu, školku, podnikatelské subjekty, ale i zdravotní středisko, aby o nich vědělo co nejvíce obyvatel. Kladná reakce se ke mně dostala okamžitě.
Musím se na tomto místě krátce zmínit o vybavení asistentů. Rotava je v podstatě malá lokalita na to, aby se dalo uvažovat o nějaké anonymitě. To může být pro jakoukoliv práci výhodou, ve vztahu ke znalosti prostředí, stejně tak ovšem nevýhodou, protože jsme všichni terčem někdy až neobjektivní kritiky, která není takovou zpětnou vazbou, jakou bychom ji potřebovali. I s ohledem na počáteční negativní postoj občanů k asistentům jsme je oblékli do uniforem, které je odlišovali od strážníků. Volba byla správná. Občané je vnímali i díky této skutečnosti mnohem vstřícněji a neztotožňovali je se strážníky.
Složení hlídek jsme zpočátku nastavili tak, aby se během prvních týdnů vystřídali všichni čtyři strážníci s každým ze čtyř asistentů. Pozitivním přínosem bylo kromě vzájemného bližšího poznání také to, že se asistenti mnohem rychleji seznámili se všemi trasami pochůzek, ale také s konkrétními problémy ve vazbě na vytipované lokality, které následně absolvovali sami ve dvoučlenných hlídkách asistent plus asistent. Období smíšených hlídek trvalo téměř do konce června a v některých případech přetrvává až do dnešního dne. Pracujeme takto např. v době čerpání dovolené či pracovní neschopnosti jednoho z celého osmičlenného týmu.
Činnost asistentů by se dala z hlediska každodenní náplně rozdělit do dvou hlavních skupin se stejnou důležitostí. Za prvé je činnost přímá kontrolní, kdy dohlíží v podstatě na dodržování Vyhlášky a tím na veřejný pořádek. Druhá skupina činností je v pravém smyslu preventivní. Asistenty najdete ráno a odpoledne u základní školy, při obchůzkové činnosti v určených lokalitách, ale není nic neobvyklého, když se objeví u vás za dveřmi s roznáškou letáků pečovatelské služby a zároveň vám vysvětlí možná rizika vstupu nepovolaných osob do bytu, rizika podpisu nevýhodných smluv na sdružené dodávky energií - to platí zejména u seniorů, dále ochotně odpovídají na dotazy všem, kteří mají zájem dozvědět se o chystaných změnách ve městě. Objevují se jako pořadatelé na kulturních akcích pořádaných městem, napíší do Rotavského zpravodaje a účastní se s MP pravidelných setkání s občany.
Asistenti působí téměř všude, třeba i tím, že jsou prostě vidět. Nemalým úspěchem jejich práce v součinnosti s městskou a státní policií je jejich působení v zahrádkářské kolonii, kde dokázali eliminovat majetkovou trestnou činnost a vandalismus, a to jsme v minulých letech řešení právě těchto deliktů během letních měsíců počítali na desítky.
Hovořím o osmičlenném týmu - 4 asistentech a 4 strážnících. Ale to nejsou všichni a my dnes víme, že takto by to u nás fungovat nemohlo. Na soupisku je potřeba zařadit ještě dva důležité lidi. Mentora a školitele. Mentor je člověk, který má za úkol usměrňovat, zajišťovat či dohlížet na práci asistentů a koordinovat jejich činnost s činností městské policie. I z toho zřejmě vyplývá možnost ustanovit do této funkce jednoho ze strážníků, jak je tomu v některých jiných městech. Není ani tak důležitý důvod, proč tomu u nás tak není, jako to, že jsme si zpočátku námi podceňovaný význam toho člověka uvědomili včas. Aby mentor splňoval to, co se od něho očekává, musí to být člověk nezaujatý, zapálený pro tuto práci, měl by být ochráncem asistentů, ale také trenérem, který dokáže citlivě zvyšovat tréninkové dávky a zároveň hodinářem, který se pečlivě stará o bezchybný chod všech součástí celého stroje tak, aby se nepředcházel, ani příliš nezpožďoval. Rotava má nesmírné štěstí, že takového mentora má. Josef Pešek je člověk, který díky svému předchozímu zaměstnání navíc velmi dobře zná celý katastr města a stejně tak i 99% obyvatelstva. Díky svým zkušenostem je tím nejlepším rádcem ve všech směrech a troufám si bez nadsázky říct, že díky své povaze a objektivnímu přístupu je i jakousi vrbou nejen pro asistenty, ale i pro některé strážníky. Pro mě je nejen důležitým komunikačním článkem, ale také, díky členství v přestupkové komisi, pomocníkem k nezaplacení.
Osobně se s touto rozšířenou městskou policií setkávám zhruba každých 4-5 týdnů, kde se snažíme nejen hodnotit uplynulé období, ale je to pro mě jakési zrcadlo, kde můžu při vzájemné komunikaci pozorovat vývoj asistentů. Moje otázka na těchto sezeních je stále stejná: co se vám daří a co vám na vaší práci vadí…. Co se daří se jim samotným hodnotí velmi obtížně, o tom se dozvídají více od mentora nebo ode mě, když jim tlumočím třeba jen poděkování od samotných občanů.
Jako důležitější se ukázala druhá část otázky. Negativní působení práce asistentů na ně samotné. Zpočátku jsem slyšela, že jim nevadí nic, téměř na vše byli dobře připraveni. Ale při jedné schůzce se shodli na tom, že mají problém s tím, že se při své práci setkávají stále se stejnými lidmi, tedy se stejnými hříšníky, stejným lidem vysvětlují, stejné lidi upozorňují….. Na základě tohoto poznání pochopili, že téměř všechny negativní jevy v našem městě mají na svědomí v podstatě titíž lidé. Pro mě samotnou a pro mentora byla tato událost upozorněním, že jim tento stereotyp ubírá motivaci. Motivátorem je v omezeném měřítku i sám mentor, ale já jsem si vzpomněla na nabídku jednoho člověka: Kdykoliv budete potřebovat…. Za pár dní byl v Rotavě a my jsme absolvovali další seminář, tentokrát více motivační a hodnotící, než vědomostní. Hovořím o desátém členu našeho týmu a tím je Zdeněk Pankrác, kamarád a jakýsi psycholog, supervizor, který nám kromě další pomoci prostě zvedá morálku. I jeho zásluhou se nám daří naši práci zvládat. Motivační setkání se uskutečnila již dvě a poslední máme naplánované ještě do konce roku.
Vývoj událostí s sebou přinesl i poznání, že by bylo přínosné rozšířit asistentům obzor i v jiných, ale souvisejících oblastech života, se kterými se každodenně setkávají v komunikaci s občany. Proto se koncem října zúčastní třídenního školení s názvem Vzdělání v řešení finanční zadluženosti. Finanční prostředky jsme získali díky účasti ve II. kole dotačního řízení pro Program prevence kriminality na rok 2012, kam jsme se přihlásili s dalším dílčím projektem a opět jsme uspěli.
Nemohu během svého proslovu zmínit vše, o čem bych chtěla hovořit a podělit se s vámi o naše zkušenosti. Snažím se vyzdvihnout vše podstatné, které by opravdu jedno bez druhého nemohlo vést k úspěchu. Stejně jako je důležité v rámci prevence kriminality postihnout občany jak z primární cílové skupiny, tedy všechny rizikové jedince, tak i v sekundární rovině co nejvíce občanů Rotavy, tak je důležité zahrnout do našeho působení řešení všech definovaných problémů, které se promítají skutečně do různých oblastí našeho života. Na co ovšem nelze zapomenout a bez povšimnutí přejít, je koordinovaná spolupráce všech dotčených subjektů.
Hovořila jsem o spolupráci městského úřadu, městské a státní policie. To je ale samozřejmě pouze jedna část. Do ní se prolíná přes pracovní skupinu prevence kriminality a sociální a školskou komisi spolupráce se základní a mateřskou školou, s neziskovou organizací Kotec, která s námi úzce spolupracuje v oblasti terénních služeb, a s dalšími zainteresovanými subjekty. V těchto skupinách se objevují stále stejní lidé. Spoustu svého volného času věnují této problematice a nejsou nikde vidět. Proto pokud hovořím o důležitosti jejich práce, chtěla bych jim zároveň touto cestou poděkovat, ani bez nich by tato činnost nemohla být úspěšná.
Aby byl výčet lidí, kteří se na celém projektu ať už přímo nebo nepřímo podílejí úplný, nemohu vynechat další neviditelné pracovníky. Mezi ně patří především odbor prevence kriminality MV v čele s Mgr. Gjuričovou a Mgr. Jiránkem, kteří si i přes svůj vytížený program našli čas a navštívili nás, abychom spolu zhodnotili nejen naši práci, ale také prodiskutovali připomínky. Moje díky patří ekonomickému oddělení, zejména paní Kvasničkové a Ing. Rybákové, za jejich nezměrnou trpělivost při našich nesčetných telefonických dotazech. Především však musím vzdát hold JUDr. Koníčkovi, bez jehož metodické pomoci, bychom byli ztraceni.
Pokud bych měla závěrem zobecnit to, co může sloužit jako dobrá zkušenost i pro jiná města, tak z hlediska důležitosti je zcela jistě na prvním místě samotný pečlivý výběr asistentů a zvláště mentora a dále pak význam přípravného období a průběžných motivačních setkání. Zároveň je třeba vyzdvihnout vytvoření neformálního prostředí úzké spolupráce mezi všemi skupinami se společným cílem – prevence kriminality a větší bezpečnost občanů, což by obojí mělo přinést nejen snížení kriminality jako takové, ale především spokojenější život a zkvalitnění mezilidských vztahů v našem městě.
Nakonec se s vámi podělím o zážitek, který se odehrál minulý týden a je snad tou nejlepší tečkou za mým vystoupením. V polovině září mi jeden z asistentů, romský mladík, oznámil, že si našel jinou, lépe finančně ohodnocenou práci a že mě žádá o uvolnění ke konci měsíce. Tento mladý muž udělal během pěti měsíců největší posun. Naučil se velmi dobře komunikovat a byl tím, který se snažil o řešení problémů především trpělivou domluvou. Při posledním setkání se se mnou loučil jiný člověk. Když jsme podepsali všechny potřebné dokumenty a já jsem mu poděkovala za jeho přístup k práci, vstal, pevně mi stiskl ruku a řekl: „Já děkuji Vám, paní starostko za příležitost, kterou jste mi dala“.
I tenhle okamžik mě utvrdil v tom, že naše práce má smysl.
Děkuji Vám za pozornost
Iva Kalátová, starostka města Rotavy