Když se otevře brána vězení…
Pan Karel je ve věznici již potřetí a chce, aby to bylo i naposledy. Soud ho sem poslal za krádeže, ze stejného důvodu byl ve výkonu trestu i v minulosti. Za několik týdnů bude propuštěn, na svobodě ho kromě hledání bydlení a práce čeká i řešení zadluženosti. Rád by také navázal vztahy se svojí rodinou, které byly díky jeho pobytu ve vězení v minulosti zpřetrhány. Možnost s kriminální minulostí skončit a získat motivaci vést „normální“ život dostal nyní díky speciálnímu programu.
Ilustrační foto. Tak vypadá jeden z příběhů odsouzených, kteří se ve věznicích zapojují do reintegračního programu, realizovaného Sdružením pro probaci a mediaci v justici, o. s. (SPJ) v rámci projektů Život po vězení a Najdu si své místo. Projekty probíhají v úzké spolupráci s Vězeňskou službou ČR, která je jejich partnerem.„Kriminální minulost a zkušenost s porušováním společenských norem s sebou nese vysoké riziko sociálního vyloučení a opětovné recidivy,“ říká vedoucí projektů a místopředsedkyně sdružení Lenka Ouředníčková. „Kumulace handicapů jako záznam v rejstříku trestů, nízké vzdělání a chybějící pracovní praxe je pak pro mnoho zaměstnavatelů důvodem pro nepřijetí zájemce do zaměstnání. Cílem programu je proto posílit dovednosti odsouzených, potřebné k vedení života bez konfliktu se zákonem a ke zlepšení jejich postavení na trhu práce,“ upřesňuje.
Jedinečnost reintegračního programu spočívá v jeho kontinuálnosti – odsouzení vstupují do programu ve výkonu trestu odnětí svobody (6–12 měsíců před propuštěním), ale práce s nimi pokračuje i po jejich propuštění. Ve výkonu trestu probíhají aktivity, jako je například motivační kurz, kurz právního minima a poradenství k řešení zadluženosti, rekvalifikační kurzy a besedy o situaci na trhu práce. Na tyto aktivity navazuje činnost mentorů (vyškolených laiků), kteří s klienty navážou kontakt ve věznici a doprovázejí je v prvních měsících života na svobodě. Hlavním úkolem mentorů je pomáhat klientům řešit jejich situaci po návratu z vězení (bydlení, zaměstnání, sociální vztahy) a posilovat jejich motivaci žít v souladu s normami společnosti. Další součástí programu je mapování vhodných možností pracovního uplatnění pro tuto cílovou skupinu.
Pan Karel již ve věznici absolvoval tříměsíční motivační program. Ve skupině s dalšími jedenácti odsouzenými si pod vedením lektorů mohl vyzkoušet například napsat životopis či absolvovat fiktivní přijímací pohovor. Nacvičoval také, jak se chovat v konfliktních situacích a zvládat problémy bez porušování právních norem. Díky své přirozené inteligenci a extrovertní povaze byl Karel jedním z vůdčích účastníků programu, aktivně zasahoval do diskusí i skupinových cvičení. Od motivačního programu očekával hlavně praktické informace, které by mohl využít po opuštění věznice. Na závěr však vyhodnotil, že některá z témat ho donutila i k hlubšímu zamyšlení.
Podle zkušeností pracovníků SPJ je mezi odsouzenými ve věznicích obrovský počet lidí, kteří se potýkají s extrémně vysokou zadlužeností. Problémy, které z této situace vyplývají, pak po propuštění často dotyčným dlužníkům znemožňují zařadit se do „normální“ společnosti. Vysoké srážky ze mzdy a snaha zachovat si alespoň minimální životní standard je tlačí do hledání nelegální práce. Ztráta majetku a vědomí doživotního zadlužení pak napomáhají pasivnímu chování v řešení zadluženosti. Dlužníci se tak často ocitají v bludném kruhu a páchání trestné činnosti se pro ně znovu stává tím nejsnazším způsobem k získání finančních prostředků. Zadluženost tak bývá jednou z hlavních překážek resocializace odsouzených. Na tento problém reagují kurzy právního minima a řešení zadluženosti, které jsou další součástí zmiňovaného reintegračního programu. Jejich cílem je informovat odsouzené o problematice dluhů a posílit jejich dovednosti a znalosti v oblasti osobních financí. Odsouzení by po absolvování celého kurzu měli být schopni rozeznat jednotlivé věřitele a druhy závazků, orientovat se v ekonomických pojmech, vyznat se v jednotlivých fázích zadluženosti, jednat s věřiteli a řešit svou zadluženost, bezpečně si půjčovat, vytvořit osobní rozpočet a šetřit vlastní peníze. Odsouzení mohou rovněž využít možnosti právního (korespondenčního) poradenství na dálku, po výstupu z výkonu trestu je jim pak k dispozici bezplatná právní poradna.
Součástí přípravy na uplatnění se na trhu práce ve věznicích jsou i krátkodobé rekvalifikační kurzy, besedy o situaci na trhu práce nebo například kurzy v truhlářské dílně. Cílem kurzů je zvýšení kvalifikace, nácvik a upevňování pracovních návyků a v neposlední řadě i smysluplná práce a motivace pro odsouzené. V rámci kurzu práce v truhlářské dílně ve věznici v Novém Sedle odsouzení například vyrobili krásné dřevěné hračky, které byly jako vánoční dárek předány malým dětem, které pobývají se svými matkami ve výkonu trestu ve věznici ve Světlé nad Sázavou.
Přestože odsouzený pan Karel věří, že si po propuštění dokáže pomoci sám, projevil zájem o spolupráci s mentorem. Mentor s ním navázal kontakt již nyní, dva měsíce před jeho propuštěním. Ve věznici proběhla jejich první společná schůzka, kde se domluvili na podobě spolupráce a konkrétních věcech, které budou společně řešit. V tuto chvíli mentor pro pana Karla hledá možnosti zaměstnání v okrese bydliště, kam se po propuštění vrací, na svobodě pak začnou pracovat na řešení jeho dluhů u zdravotní pojišťovny a možnostech splátek.
Do projektů Sdružení pro probaci a mediaci v justici je v současné době zapojeno jedenáct věznic ze Středočeského, Ústeckého a Karlovarského kraje a hlavního města Prahy. Projekty Život po vězení a Najdu si své místo jsou financované z operačních programů Evropského sociálního fondu a státního rozpočtu České republiky. Dosud se do aktivit obou projektů zapojilo téměř 200 odsouzených, od března minulého roku bylo realizováno celkem osm běhů motivačního programu a deset kurzů právního minima a řešení zadluženosti. Účast odsouzených na programu je dobrovolná, jednotlivé aktivity jsou jim nabízeny prostřednictvím skupinových setkání ve věznicích. Zájem odsouzených o program je vysoký, alespoň o jednu část programu projeví zájem 85 procent účastníků setkání.
„Programy ve věznicích realizuje naše sdružení od roku 2004 a budeme s nimi pokračovat i nadále,“ říká místopředsedkyně sdružení a vedoucí projektů Lenka Ouředníčková a dodává: „Reintegrační program se nám velmi osvědčil a bude stěžejní částí i našich nových projektů. Současně plánujeme nové věci, jako je vytváření tréninkových a pracovních míst, práce s odsouzenými již po nástupu do výkonu trestu, intenzivnější spolupráce se zaměstnavateli či právní poradenství přímo ve věznicích.“ Více informací najdete na stránkách www.spj.cz.
text Kristýna Makovcová
Sdružení pro probaci a mediaci v justici, o.s.
foto archiv SPJ
Zeptali jsme se mluvčí Vězeňské služby ČR por. Markéty Prunerové
Jaké výhody českému vězeňství přináší nově zavedený trest domácího vězení?
Vězeňská služba institut domácího vězení velmi vítá. Jedná se o projekt, který může skutečně systémově a dlouhodobě řešit přeplněnost vězeňských zařízení. V současnosti je v českých věznicích více než 8000 odsouzených s trestem do dvou let odnětí svobody. Právě této početné skupiny pachatelů se institut domácího vězení může týkat.
Výstavba nových prostor pro ubytování při současném rychlém nárůstu počtu odsouzených nestačí dlouhodobě tyto potřeby pokrýt. Vězeňská služba proto očekává větší využívání alternativních trestů pro vybrané skupiny pachatelů, kterým hrozí krátkodobý trest odnětí svobody. Nelze však přehlédnout dalších téměř 7000 odsouzených, kteří mají nařízený nástup do výkonu trestu odnětí svobody, ale trest dosud nenastoupili.
Výkon trestu odnětí svobody za mřížemi sebou přináší vždycky některé patologické jevy. Mimo jiné v zachování rodinného a pracovního zázemí vidí Generální ředitel Vězeňské služby ČR Luděk Kula nesporné přednosti domácího vězení: „Mluvíme-li o negativních dopadech výkonu trestu za mřížemi, je to samozřejmě omezení styku s rodinou, sociální destabilita, ale také to je v mnoha případech ztráta práce a sociálních jistot. To všechno určitě není účelem trestu, o to méně u nedbalostních činů, přečinů nebo činů s nízkou trestní sazbou. Naopak potřebujeme, aby se odsouzení vrátili do společnosti v pořádku, aby měli práci, aby jejich rodiny fungovaly, a tudíž byla dána jakási zdravá perspektiva k tomu, že už se nikdy do vězeňského zařízení nevrátí.“ Podle Kuly jsou důležité i zkušenosti ze zemí, kde již institut domácího vězení funguje: „Podíváme-li se do zahraničí, tak i tam jsou zkušenosti s domácím vězením jednoznačně pozitivní. Nejznámější a také nejpropracovanější je systém v Anglii a ve Skotsku, kde jsme se také inspirovali.“
V dubnu 2010 počet vězněných osob už podruhé za poslední rok překročil hranici 22 000. Jejich stav se tak vrátil na úroveň, které dosahoval před novoročním propouštěním spojeným s přijetím nového trestního zákoníku. Naplněnost věznic v současnosti činí 111 procent. Pomoci tedy může skutečně systémový krok, který povede k tomu, že někteří odsouzení v klasických vězeňských zařízeních nebudou a že jim bude poskytnut náhradní alternativní trest, kterým domácí vězení bezpochyby je.