Jíloviště
Osada při důležité obchodní stezce spojující Prahu a jižní Čechy je připomínána v roce 1347, kdy se zde nacházela rychta a krčma. Ovšem již z roku 1319 pochází zpráva o záhy zaniklém městečku Jablonná, ležícím v těsném sousedství. V předhusitském období stával v Jílovišti farní kostel, jehož patronátní práva patřila opatům cisterciáckého kláštera na Zbraslavi. I po zániku kostela zůstala ves, nazývaná ve středověku též Jistba, součástí zbraslavského panství. Od počátku dvacátého století vzrůstá význam Jíloviště jako rekreačního zázemí Prahy a vily si zde postavili mimo jiné dva z pražských primátorů. V současnosti žije v obci v lesnatém prostředí brdských Hřebenů přibližně šest set stálých obyvatel.
Znak byl Jílovišti udělen předsedou PS PČR současně s praporem. V zeleném štítě je stříbrný kůl, ve kterém stojí hořící otep dřeva přirozené barvy, převázaná zlatým provazem. Zelená barva připomíná okolní lesy a kůl symbolizuje cestu, které mezi nimi stoupá do vrchu. Otep byla zvolena jako připomínka patrona zaniklého jílovišťského kostela. Svatý Václav podle legendy sbíral klestí a rozdával je vdovám a sirotků. Oheň zároveň odkazuje na přemyslovský znak - plamennou orlici ve stříbrném štítě.
Kresba: Lubomír Zeman
Text: Jan Zachar