Hovory z Bučovic: Místo pro život
V devadesátých letech patřily v tomto časopise ke čtenáři velmi sledovaným textům Hovory z různých míst republiky. Vydejme se s odstupem času po vlastních stopách. Jaké jsou názory volených představitelů samosprávy a vedoucích úřadů? Dnes vystupují v hlavní roli starostka města Bučovice Mgr. Šárka Šilerová a tajemník městského úřadu Ing. Jiří Frolec.
Jak se město v uplynulém období vyrovnalo s důležitými investičními akcemi?
STAROSTKA: Největší z nich byla zajisté výstavba dopravní komunikace, součást hlavního silničního tahu z Brna do Uherského Hradiště. Jeho „bučovický“ úsek byl otevřen v září minulého roku a doprovázely jej také investice do opravy kanalizace a vodovodu. Město Bučovice nebylo hlavním investorem, plnilo však významnou koordinační úlohu. Byl to rozsáhlý zásah do jeho života a kladl velké nároky na životní prostředí, znamenal i některá omezení kvality života občanů. Dokončeny či zahájeny byly také projekty lokálního významu, ať už to byla výstavba jedné větve kanalizace v místních částech nebo přístavba mateřské školy. Běžné úkoly, neméně finančně náročné, s sebou nese naplňování role obce třetího typu pověřené výkonem přenesené působnosti pro spádové území. Staráme se o polikliniku, o základní uměleckou školu, o Dům dětí a mládeže i o dvě základní školy.
Předpokládám, že se to neobejde bez komplikací v majetkových vztazích?
STAROSTKA: Majetek je na úrovni měst často zdrojem tahanic a mrzutostí. Město převzalo do vlastnictví většinu zejména školských budov od státu, ve stavu, který neodpovídá běžnému opotřebení. Finančně je jejich správa samozřejmě náročná. Z našeho rozpočtu je nejsme schopní ani běžně udržovat, natož pak generálně opravovat. A přitom, vezměme za příklad polikliniku, by mnohé šlo zajistit jednoduše, formou přímých dotací. Jste pověřená obec? Tak tady máte přímou dotaci na stavební úpravy, na investice, na konkrétní účel. Dovedu si představit, že bychom měli takovou dotaci státem garantovanou pravidelně každý rok. Třeba, že částka pět milionů může sloužit na investice stavebního charakteru do těchto budov, nebo alespoň na úhradu spoluúčasti v případě získané evropské dotace.
Jiný způsob není?
STAROSTKA: Nevystačíme na všechno s dotačními tituly, u každého z nich se vyžaduje spoluúčast. V prvé řadě bychom potřebovali dokončit výstavbu kanalizace ve městě i v místních částech. To vyžaduje obrovské investice se spoluúčastí a město je pak výstavbou zatíženo i na několik volebních období. Jak jistě potvrdí kolegové starostové, je výstavba a dokončování kanalizace z hlediska prezentace veřejnosti poněkud nevděčná. Investice ve výši desítek milionů korun zmizí pod zem a občané mohou mít za nějaký čas pocit, že se ve městě nic viditelného nezměnilo. Infrastrukturu však nelze obejít a města i obce stále dohánějí to, co se dlouhá desetiletí zanedbávalo.
Mnozí starostové upozorňují i na chaos doprovázející vlastnictví pozemků…
STAROSTKA: Přesně tak. Pozastavím se třeba u převádění pozemků do vlastnictví obcí z Pozemkového fondu nebo z Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. Řada pozemků, které jsou v Pozemkovém fondu, leží v centru města. Ze zákona nejsme schopni se k vlastnictví těchto pozemků dostat. Naproti tomu zase Pozemkový fond nemá prostředky na jejich obhospodařování. Starost o ty pozemky jde tedy na náš účet. Není ani jiná možnost. Když něco od Pozemkového fondu chceme, je to na dlouhé období, dané ovšem související legislativou. Kdyby před projednáváním zákonů - nejen tohoto typu - naslouchali poslanci názorům starostů, kteří mají s problematikou přímou zkušenost, vyhnuli bychom se mnoha zbytečným potížím.
Co vám ve struktuře veřejné správy nejvíce komplikuje každodenní život?
STAROSTKA: Nikterak neskrývám názor, že ministerstva nám často připadají jako odtržená od reality. V poslední době jsme to zaznamenali například v souvislosti s nejednotným přístupem k ochraně osobních údajů. Stane se například, že jedno město je pokutováno za určitý postup a další tři města postupují dál úplně stejně, metodou „pokus-omyl“. Protože se v nich však neobjeví stěžovatel, tak se to neřeší.
TAJEMNÍK: Ministerstva tohoto státu, ačkoli ministři zasedají v jedné vládě, se vesměs chovají naprosto autonomně. Každé z nich je někdy stát ve státě. Nedomýšlí se výklad některých částí zákonů, zvláště těch, které se týkají několika různých resortů. Kdybychom se takhle chovali na úrovni obce s přenesenou působností, byl by výkon státní správy pro občany, kteří k nám přijdou s nějakou záležitostí jako k první instanci, dramaticky špatný. Tady se snažíme, aby se agendy provázaly. Abychom si na poradách řekli, co v každém odboru řešíme a jaký to má dosah. Vedoucí pracovníci už vědí, co je například záležitost jenom stavebního úřadu a co naopak zasáhne dopravu, životní prostředí, okrajově možná i agendu živnostenského úřadu. Čím se agenda dotkne samosprávné činnosti města. To jsme si tady schopní říct, rychle zareagovat a věci řešit. Bohužel se obávám, že v ústředních orgánech to takto nefunguje.
STAROSTKA: Ministerstva by měla komunikovat mezi sebou. Snažit se odstranit kolidující plochy v právních předpisech. A ne to řešit až při setkáních se starosty v regionech a zpětně dolaďovat. Nezapomínejme, že tím hlavním zákazníkem úřadů veřejné správy je občan. Neměli bychom mu zamotávat hlavu neustále novelizovanými předpisy. On nerozlišuje, co je státní správa a samospráva. Má nějaký problém, chce ho vyřešit co nejrychleji a učené diskuse nad předpisy ho nezajímají.
Mimochodem, jaké úlohy by ministerstva obecně měla plnit?
TAJEMNÍK: To je docela široká otázka. Ministerstva předkládají nejvíce zákonů. Věřím, že je připravují odborníci a že to, co se snaží dát do paragrafového znění, považují za řešení, které je nezbytné. Nepochybuji o tom, že se snaží zákony navrhovat tak, aby zapadaly do právního rámce. Druhá věc je, čemu je právní norma vystavena v meziresortním řízení a co se s ní pak odehraje v parlamentu. Od ministerstev bychom měli očekávat výklad právních norem, které připravila. Ministerstva by se neměla vzdávat metodické činnosti. Ta je při naší komplikované normotvorbě nezbytná. Integrující roli by mohlo plnit Ministerstvo vnitra. Ostatně některé jeho odbory o něco podobného usilují, když připravují porady pro tajemníky tzv. „trojkových“ obcí.
Podívejme se teď pro změnu na obce ve vašem spádovém území. Jak to tam vypadá s metodickou pomocí?
TAJEMNÍK: To je samozřejmě průběžný, každodenní úkol. Týká se z největší části naplňování přenesené působnosti, kterou vykonáváme pro devatenáct obcí. Samosprávné činnosti si řeší obce samy a kdykoli potřebují, jsou jim radou ku pomoci pracovníci jednotlivých odborů městského úřadu. Obce zajisté nejvíce využívají pravidelných porad starostů s vedoucími odborů městského úřadu. Dostává se jim při nich informací o nejnovějších změnách legislativy, nikdy pak není nouze o diskusi a výměnu názorů. V poslední době se hovořilo například o zkušenostech z přestupkového řízení, o dialogu s občanskými sdruženími, o úskalích nebo výhodách poskytování veřejné služby. Některé obce rovněž oceňují pomoc úřadu při zpracování svých územních plánů.
Probíhá také samozřejmě odborná příprava našich úředníků vyplývající ze zákona, spousta lektorů je z týmu autorů právních norem. Někteří jsou úžasní školitelé a jsou pro posluchače velkým přínosem. Na takového člověka si obvykle bereme kontakty a radíme se s ním i při konkrétních obtížích s aplikací předpisů.
STAROSTKA: Úřady místní veřejné správy jsou někdy znevýhodněny tím, že vše postupuje nárazově - schválí se zákony, doba než nabudou účinnosti je poměrně krátká a pokud zákon u některých paragrafů odkazuje na prováděcí vyhlášku, ta nebývá k dispozici. Začne se tedy bez ní…
TAJEMNÍK: …a zase jsme u improvizace. Ale to je možná typický rys českých, moravských a slezských hlav, že jsme velmi přizpůsobiví. Byť na to žehráme, stěžujeme si, lamentujeme na poradách a ještě raději u piva, stejně se nakonec umíme přizpůsobit a v kontaktu s klientem v terénu dokážeme vyhovět.
Jsou v součinnosti s jednotlivými resorty patrné rozdíly?
STAROSTKA: Samostatnou kapitolou je čerpání finančních prostředků z evropských fondů. Zejména rychlost převedení těchto prostředků na město poté, co je vše náležitě doloženo. Vzhledem k nezbytné spoluúčasti města jsou velmi dlouho vázány jeho vlastní finanční prostředky a musíte pak nezbytně omezit jiné záležitosti. Stát by měl především umět ovládat zajištění svých procesů. Měl by natolik upravit legislativu, aby si při realizaci vlastních záměrů „neházel klacky pod nohy“. Někdy může být skutečnost odlišná od představ ministerstev. Nemůžeme zasedat každý týden kvůli nějakému rozhodnutí, musí se to řešit operativně, koordinovaně a s patřičným předstihem.
V sousední Slovenské republice mají oddělený model státní správy a samosprávy. Je náš smíšený model praktičtější?
STAROSTKA: Laická veřejnost to nerozlišuje. Občané se třeba mohou domnívat, že starosta může ovlivňovat výsledky stavebního řízení. Nevnímají, kdo jsou zaměstnanci města, nepřemýšlejí o úloze tajemníka. Myslím, že absolutně oddělené od samosprávy by měly být sociální služby. V tomto případě se stáváme jako město pouze dalším a zbytečným distributorem financí. Samosprávu to zasahuje formou rozpočtových opatření. Vypadá to, jaký máme velký rozpočet a v konečném výčtu se to počítá do rozpočtových peněz, se kterými nemůžeme investičně disponovat. Přikláním se k původním úvahám, že by se sociální věci měly přidělit k úřadům práce a ponechat naprosto jinému vedení.
TAJEMNÍK: Nabyl jsem dojmu, že oddělený model státní správy a samosprávy je lepší. Začínal jsem svoji činnost ve veřejné správě na okresním úřadě jako vedoucí referátu. Byla to pro mne vzácná zkušenost, jak může něco fungovat přesně podle zákona. Vertikální model státní správy, založený na ministerstvu a jemu podřízeném okresním úřadě, byl podle mého názoru velmi funkční. Lidé věděli, kde mají co vyřizovat. Rozhodlo se politicky, že se zavede stávající model, snažíme se ho tedy co nejlépe naplňovat, ale já to přirovnávám k manželství. Muž a žena jsou bytosti naprosto odlišné, i při největší vstřícnosti se nemohou vyhnout občasnému nesouladu, který plyne z různého pohledu na okolní svět.
Je postavení šéfů úřadů dostatečně respektováno?
TAJEMNÍK: Počátkem devadesátých let se měnil náhled na osobu stojící v čele města. Bezvýrazné předsedy národních výborů nahradili starostové rozhodující v kolektivu rady a za určujícího vlivu zastupitelstva, na němž je zcela průhledně vystavěna samospráva. Bylo to odpovídající a smělé řešení. Na vedoucí úřadů se ovšem jaksi pozapomnělo. Jejich role se mohla vyladit při tvorbě zákona o obcích, mohl se, byť to vypadá jako formální požadavek, změnit i název té funkce.
Který by vyhovoval?
TAJEMNÍK: Je otázka, co nejvíce odpovídá popisu té funkce a jak je tomu v zahraničí. Vedoucí úřadu? Ředitel úřadu? Moji kamarádi z cimbálové muziky říkají: ty jsi tajemník, co tajíš? Pojem tajemník se také používal v politických stranách. Tato vazba se měla přetrhnout, ve vědomí lidí to zůstává spojeno s obdobím totality. Myslím, že by stačilo zřídit pozici ředitele úřadu. Odpovídalo by to tomu, co je náplní naší každodenní činnosti. Šéfujeme lidem, jsme personalisté, máme zodpovědnost za výkon agend.
Jsou připomínky vedoucích úřadů ve sféře veřejné správy dostatečně vnímány?
TAJEMNÍK: Snažíme se přes Sdružení tajemníků městských a obecních úřadů o to, abychom byli stejně respektovaným místem konzultací a připomínek, jako se to podařilo Svazu měst a obcí. Zatím musí tajemníci v mnoha městech dávat svoje připomínky prostřednictvím starostů přes Svaz měst a obcí. Jde o to, že pohled očima vedoucího úřadu je cenný, zejména když si přizve příslušné odborníky ze svého týmu. Opomíjí se tu podle mého názoru ideální vazba nižší úrovně veřejné správy s úrovní nejvyšší. Jde o důležitý směr při tvorbě předpisů, zákonů a nařízení.
Vraťme se k výzvám, jimž je veřejná správa vystavena. K těm nejvýraznějším patří její elektronizace. Jak je tomu v Bučovicích?
STAROSTKA: Nezpochybňuji nikterak potřebu vyrovnat se s důsledky rozvoje moderních technologií i ve veřejné správě, zejména pak v místní veřejné správě. Jde však, jak se říká, v první řadě jen o peníze. Město a jeho úřad nemají problémy s Czech POINTy ani s datovými schránkami. Ano, musíme zabezpečit úložiště dat pro všechny obce, které přináleží ke správnímu obvodu úřadu obce třetího typu. Nároky se pohybují, řekněme kolem milionu, možná i milionu a půl korun, když odmyslím náklady na následnou průběžnou údržbu, provoz a inovace systému. Ať se na mě nikdo nezlobí, jeden a půl milionu korun jsou pro průměrné menší město velké peníze. Potřebujeme investovat do silnic a chodníků. Řeknu to velmi tvrdě - občana nezajímá, jestli máme na úřadě špičkové zařízení, které může převést písemnost do elektronické podoby. Většina lidí chce kvalitní podmínky života ve městě a jeho okolí – silnice, veřejné služby. Něco, co je ve vyspělých zemích samozřejmé, ale tady to ještě stále dotahujeme alespoň k základnímu spolehlivému fungování.
TAJEMNÍK: Máme agendový software, software pro stavební úřad, vodoprávní řízení, řízení dopravy, samozřejmě nějaký ekonomický software. Do uceleného systémového pojetí úřad zatím propojený nemáme. Odhad požadavků na naši spoluúčast se pohybuje kolem patnácti procent celkových nákladů. Přesněji to budeme vědět na základě studie proveditelnosti, když budou definovány parametry technologického centra a také to, co je třeba v území zajistit pro výkon přenesené působnosti. Elektronizace odpovídá technologickému vývoji celé společnosti a způsobům, jimiž společnost nově řeší svoje potřeby. Otázkou je, zda myšlenka nesměřuje do příliš velkého detailu. Na úrovni úřadů obcí třetího nebo i druhého typu je změna forem oprávněná. V obcích s neuvolněným starostou není příliš korespondence, klasický způsob fyzického předávání pošty přes Českou poštu není tedy pro obec takové velikosti tak zatěžující.
Projevují se v menších městech jako jsou Bučovice nějaké změny ve formě komunikace občana s úřadem?
STAROSTKA: Občané ví, že se na úřad a přímo i na starostku mohou obrátit prostřednictvím elektronické pošty. Buď odpovídám sama nebo postupuji dotaz příslušnému vedoucímu odboru. Stále však ve městě naší velikosti převažuje osobní kontakt. Šest a půl tisíce obyvatel, to se vlastně všichni známe. Narodila jsem se tady, řada lidí mě běžně oslovuje na ulici, v létě dost často jezdím na kole. To je právě ta výhoda i nevýhoda samospráv v malých městech, že jste přímo zodpovědný za každý krok, který učiníte. Každý den se vlastně zodpovídáte ze své práce, neustále vás mohou doprovázet důsledky vašich rozhodnutí. Účast veřejnosti není nijak závratná, to je všude podobné. Nejspolehlivější je dávat informace na internetové stránky města, oceňováno je také jejich sdělování prostřednictvím televizního informačního kanálu, kde nabízíme rovněž přímé přenosy z jednání zastupitelstva. Třetím účinným médiem je náš tištěný měsíčník.
TAJEMNÍK: Mnozí, zejména starší občané, nemají přístup k webu, chtějí vše raději vidět, klást otázky konkrétnímu úředníkovi, poradit se. Jsou už tak zvyklí, odosobněnost, a jistě i technická náročnost, elektronické komunikace jim není příjemná. Kolik lidí má nějaký pravidelný vztah s úřadem? Běžný občan si jde vyřídit občanský průkaz, zaregistruje vozidlo, vyřídí nějaké povolení, jinak ho úřad nezajímá. Nejvíce chodí na úřad se svými záležitostmi střední generace. Hodně toho, co vyřizují, souvisí s provozem rodiny. Přihlásili
jsme se do projektu Obec přátelská rodině a také do dotačního programu Jihomoravského kraje. Získali jsme z něj dvacet tisíc na vybavení takzvaného Family Pointu a od 23. března již funguje. Jeho smyslem je vytvořit intimní místo pro kojící matky malých dětí, aby mohly, když potřebují něco vyřídit na úřadě, dítě v klidu nakrmit a přebalit. Účast lidí na životě města je docela těžko vynutitelná. Jde o to, co lidé od úřadu očekávají. Ve veřejné správě už pracuji více než patnáct let, pravidelně se zúčastňuji jednání zastupitelstva. Mám tedy poměrně jasnou představu, kdo z občanů na jednání zastupitelstva přijde. Byli bychom rádi, kdyby se občané více vyjadřovali ke strategickým rozhodnutím, jako je třeba územní plán. Jsou to rozhodnutí koncepční, zásadní a ovlivní život města na desítky let.
Nepomohly by třeba občanské iniciativy? Opírají se často o názor větší skupiny občanů, zasazují se o dlouhodobější strategie…
TAJEMNÍK: Nejsem si zcela jist, zda lze zájem lidí o věci veřejné zvýšit prostřednictvím občanských iniciativ. Někdy nepokrytě projevují zájmy, které jsou mnohem agresivnější než zájmy politické. Velmi snadno postaví občany vůči úředníkům, ti však musí respektovat zákon a nemohou přijímat líbivá a populistická rozhodnutí.
STAROSTKA: Patrně nejčastěji se úřady dostanou do sporu s ekologickými iniciativami. Většinou to, při vší úctě, nejsou odborníci, jednají často emotivně. Emoce na jedné straně, striktní dikce zákona na straně druhé. To je hned zaděláno na neporozumění. Jak může laik rozporovat znalecký posudek? Občanská sdružení si pozvou média a snadno jim vykládají, že nesmíme kácet a negativní mediální obraz je tady. Kdo však odpovídá za následky pádu stromu? Město. Samozřejmě to udýcháme, protože nám nic jiného nezbývá. Je to důsledek nedokonalosti zákona.
TAJEMNÍK: Stále musíme dbát o to, aby občan nevnímal úřad jako nějakou represivní složku, ale jako službu, která mu má pomáhat. Je jasné, že některé podněty nejdou řešit, protože řešení není slučitelné se zákonnou normou, potom musí být rozhodování úřadu bohužel pro občana negativní. Ale takový je život.
Jaký je váš výhled do budoucna?
STAROSTKA: Řadím se mezi optimisty, ale zároveň jsem realista. Pravděpodobně bychom měli dostat prostředky v několika dotačních titulech, město se ovšem bude muset zatížit úvěrovými prostředky. S nezaměstnaností to tu není tak špatné, spolupráce s podnikateli je na dobré úrovni. Ráda používám náš slogan Město Bučovice - místo pro život.
TEXT Jiří Chum
FOTO Radoslav Bernat
Město Bučovice s 6 410 obyvateli leží při mezinárodní silnici E 50 mezi Brnem a Uherským Hradištěm. První písemné zmínky o městečku pocházejí z roku 1322. Zdejší pověřený úřad spravuje devatenáct obcí. Město má dvě základní a dvě střední školy i slušně rozvinuté podnikatelské zázemí. Významnými památkami jsou renesanční zámek, farní kostel Nanebevzatí Panny Marie či Obecní dům v kubizujícím stylu. Blízký Ždánický les nabízí velké příležitosti k odpočinku i turistice.