Reakce kvazi-mediální a extremistické scény na teroristický útok proti Izraeli v roce 2023
Dne 7. října 2023 provedla islamistická teroristická organizace Hamás teroristický útok na území Izraele, který z velké části mířil proti civilnímu obyvatelstvu.
Tento útok si vyžádal více než tisíc obětí na životech, včetně dětí. Není předmětem tohoto článku analyzovat příčiny a průběh tohoto útoku, ani následnou izraelskou odvetu. Tento text se zaměřuje na to, jak na incident reagovala česká kvazi-mediální a extremistická scéna, a to zejména v prvním týdnu po útoku.
Pohled na tuto reakci poodkrývá jednak dynamiku a ideové trendy uvnitř českých antisystémových proudů, které se musí vypořádat s tím, jak přistoupit ke konfliktu, v němž proti sobě stojí dvě skupiny (Židé a muslimové), jež jsou obě častým terčem nenávisti tohoto ekosystému, a jednak vliv ruské propagandy při vzniku narativů v českém (kvazi-mediálním) informačním prostředí. V tomto kontextu je třeba zmínit, že již nedlouho po útoku se v izraelských médiích objevily expertní hlasy, podle kterých toto násilí vyhovuje Moskvě, jež jej dokonce mohla, byť nepřímo, podpořit. Institute for the Study of War pak konstatoval, že Ruská federace bude chtít situaci využít k informačním operacím zaměřeným proti Ukrajině, před čímž varovala i ukrajinská zpravodajská služba SBU, jež navíc přímo uvedla, že lze očekávat šíření dezinformačního narativu, podle kterého Hamás údajně vyzbrojila Ukrajina z dodávek západní vojenské pomoci.
Tento konkrétní narativ se ze strany oficiálních představitelů ruského státu skutečně objevil, když Dmitrij Medveděv prohlásil, že: „zbraně předané nacistickému režimu na Ukrajině jsou nyní aktivně používány proti Izraeli“. Tento narativ není v podstatě překvapivý, neboť západní dodávky zbraní na Ukrajinu jsou dlouhodobě častým terčem kremelské propagandy, která se tak snaží Západ donutit, aby od nich upustil, což je v zájmu ruské vojenské invaze na Ukrajině. Překvapením není ani to, že tento narativ se rovněž stal hlavním, i když ne jediným, pohledem nejprve poněkud váhavého českého kvazi-mediálního ekosystému na tuto situaci. Lze konstatovat, že dění v Izraeli bylo v době psaní tohoto textu výrazným tématem kvazi-médií, jehož přítomnost se v měsíci říjnu postupně zvyšovala, avšak nejednalo se o zcela dominantní téma jeho produkce.
REAKCE ČESKÉ KVAZI-MEDIÁLNÍ SCÉNY
Česká kvazi-mediální scéna přijala narativ o zbraních pro Ukrajinu relativně rychle jako hlavní sdělení a začala jej amplifikovat, přičemž v jádru jde o propagandistické manipulativní sdělení, jež se výrazně nemění. Hlavním zdrojem této dezinformace v českém informačním prostoru se stalo kvazi-médium Infokurýr (zde, zde či zde), v jehož případě jsme již v minulosti upozorňovali na to, že agilně přebírá kremelskou propagandu, přičemž stojí za pozornost, že v kontextu této dezinformace je v textech Infokurýru voláno po trestně-právní odpovědnosti české vlády za zbrojní dodávky na Ukrajinu. Jeden z publikovaných textů obsahuje i video z ruských zdrojů, které má údajně zachycovat poděkování bojovníka Hamásu za dodávku zbraní z Ukrajiny, přičemž na toto video upozorňují i kvazi-média První zprávy a Skrytá pravda.
Co se týče dalších tematických kvazi-mediálních narativů, tak těch nebylo zprvu mnoho, přičemž ve většině případů šlo o poměrně bizarní a překombinované konspirační teorie. Na kvazi-médiu Tadesco se kupříkladu objevil text používající antisemitský termín „chazarská mafie“, podle kterého byl masakr údajně zorganizován samotnými Izraelci (konkrétně izraelským předsedou vlády Benjaminem Netanjahu) a mělo jít o oběť Satanovi. Tento přístup kvazi-mediálního ekosystému k Izraeli a Židům není ničím novým, jak jsme upozorňovali v našem textu o propojení mezi kvazi-médii a krajní pravicí. Rovněž se objevila konspirační teorie, podle níž mělo jít údajně o operaci pod cizí vlajkou, která měla být záminkou pro odsunutí palestinské minority z Izraele do EU, což má být součástí „globalistických plánů“ na islamizaci Evropy. K EU se pak váží texty reagující na propalestinské demonstrace v západním světě, kdy je skrz jejich kritiku kritizována i EU jako organizace údajně neschopná zajistit svou integritu a suverenitu tváří v tvář muslimským přistěhovalcům. Později se tyto kvazi-mediální texty útočící na EU tematicky rozrostly o problematiku ekonomické podpory ze strany EU Palestině (například zde či zde).
Vedle toho stojí za pozornost i přístup kvazi-mediální scény k zúčastněným stranám konfliktu. Kvazi-média zprvu nezastávala jednoznačný postoj, ale postupem času začalo narůstat množství protiizraelských a antisemitských textů, které jsou současně namířeny i obecněji proti Západu. Příkladem jednoho z prvních takových článků je text přirovnávající Izraelce k nacistům a obviňující je z údajně chystané genocidy Palestinců, kterou přímo přirovnává k holocaustu. Autor textu v podobném duchu pokračoval i později (například zde či zde), avšak protiizraelský postoj postavený na tvrzení o údajném izraelském apartheidu vůči Palestincům sdílela i další kvazi-média, zejména Aeronet (například zde či zde). Vedle toho pak postupně narůstal i počet textů, jež z rozpoutání konfliktu vinily Izrael, který tím měl údajně sledovat své mocenské zájmy (například zde či zde). Za pozornost nicméně stojí, že se výjimečně objevovaly i texty hájící kroky Izraele, což byl případ třeba komentáře od autora, který dlouhodobě, explicitně, a často také manipulativně kritizuje islám a muslimy.
REAKCE ČESKÉ EXTREMISTICKÉ SCÉNY
Co se týče reakce české extremistické, resp. radikální scény napříč politickým spektrem, tak za pozornost bezesporu stojí, že krajně-pravicová scéna se k tématu postavila poměrně vlažně. Tradiční krajně-pravicové subjekty, o nichž se zmiňují i Výroční zprávy o extremismu Ministerstva vnitra ČR, jako například Dělnická mládež a Dělnická strana sociální spravedlnosti, téma v době psaní tohoto textu ignorovaly. Se značným zpožděním se pak vyjádřili skrze facebookový účet Nacionalisté (Národní a sociální fronta), kteří podpořili Palestinu a její násilný odpor vůči Izraeli.
Jediným relevantním krajně-pravicovým subjektem, který se k tématu opakovaně vyjadřoval již od počátku konfliktu, byla Národní demokracie antisemity Adama B. Bartoše, o níž jsme taktéž psali v našem textu o propojování kvazi-mediální a krajně-pravicové scény, a která se nepřekvapivě stavěla do protiizraelské pozice. Národní demokracie šířila jak výše zmíněný narativ, že šlo o plán Izraele k uskutečnění svých dlouhodobých cílů (například útok na Írán), tak texty bagatelizující izraelské ztráty a kritizující českou vládu za podporu Izraele (například zde).
Diametrálně odlišná pak byla reakce krajně-levicové (konkrétně komunistické) scény, jež se tématu chopila prakticky okamžitě, přičemž zaujala jednoznačně propalestinský postoj. Například KSČM ústy své předsedkyně Kateřiny Konečné sice odsoudila útok Hamásu, zároveň jej však bagatelizovala poukazováním na útlak Palestinců ze strany Izraele, který, spolu se Západem, označila za viníky celé krize. K tématu se vyjádřili i další viditelní politici KSČM, konkrétně Jan Klán, který v podstatě vyjádřil totožnou myšlenku jako Konečná, a dále také bývalý předseda Komunistického svazu mládeže Milan Krajča, který sdílel názor představitelů Komunistické strany Izraele, jež kritizuje svou aktuální vládu a volá po mírovém řešení konfliktů mezi Izraelem a Palestinci. Klán zároveň propagoval názor Palestinské lidové strany, jež volá po národní jednotě v boji proti „izraelské okupaci a terorismu“.
Zmíněný Komunistický svaz mládeže pochopitelně také vydal svá prohlášení, v nichž označil útok Hamásu za vyprovokovaný Izraelem (zde), a připojil se k názoru, že boj Hamásu je „bojem všech svobodných lidí na světě… tváří v tvář imperialismu a jeho sionistickému nástroji“. Podobnou rétoriku však přijaly i méně radikální krajně-levicové subjekty, jako například Socialistická solidarita nebo i primárně environmentalistická organizace Extinction Rebellion ČR.
Zdaleka největší míru pozornosti však ve sledovaném období tématu věnovala Marxistická alternativa (Avantgarda), o níž jsme psali více zde. Ta označila Palestince za „trpící pod brutálním útlakem Izraele“, hovořila o krutém sionistickém režimu, který údajně provádí etnické čistky, reakci české vlády pak označila za poslušnou vůči USA a podpořila palestinskou intifádu, tedy ozbrojený odpor vůči Izraeli. Tyto výzvy se objevily i v dalších příspěvcích této organizace (například zde, zde či zde), přičemž útok Hamásu byl přirovnán k boji Ukrajinců proti Ruské federaci, a v tomto kontextu byl Západ obviněn z pokrytectví, když k těmto konfliktům přistupuje různě. Za zmínku pak rovněž stojí, že Avantgarda podpořila propalestinskou demonstraci, jež se uskutečnila v Praze, a jíž se zúčastnila minimálně jedna zástupkyně této organizace.
Výše zmíněná propalestinská demonstrace, která proběhla v Praze dne 15. října 2023, proběhla bez větších komplikací, přičemž přilákala stovky osob. Odlišovala se tak od obdobných demonstrací, jež se uskutečnily v jiných západních metropolích, a které měly často násilný charakter (například zde), případně na nich zaznívala explicitně antisemitská a nenávistná hesla (například zde).
V tomto kontextu je potřeba ještě zmínit, že ačkoliv nelze veškerou kritiku Izraele, byť manipulativní, označit automaticky za antisemitismus, tak téma levicového antisemitismu je v posledních letech diskutováno a nelze jej pominout, zvláště v situaci, jako je tato. Krajně-levicový antisemitismus se odlišuje od toho krajně-pravicového či islamistického nižší mírou explicitně nenávistného vyjadřování, přičemž ve značné míře vychází z toho, že Stát Izrael je krajní levicí vnímán jako západní bašta kolonialismu a imperialismu, nic to však nemění na tom, že jde pořád o formu nenávistného (rasistického) vyjadřování. Kromě tohoto specifického vnímání pak ale hraje roli i mnohem obecnější konspirační myšlení (např. konspirační teorie o údajné tajné židovské světovládě), kdy některé tyto teorie přejímá krajní levice v podstatě stejně, jako krajní pravice. Problematická pak není samotná kritika Izraele, včetně jeho politických představitelů, ale např. konstruování obrazu kolektivní viny a obviňování Izraele jako homogenní entity z páchání údajného holocaustu. Zároveň je problematické zpochybňování samotné existence Státu Izrael či zlehčování násilí proti Izraelcům, což se v aktuální situaci rovněž objevuje.
KOMENTÁŘ
Reakce kvazi-mediální a extremistické scény ukázala, že problematika dění v Izraeli má dopady do vnitřní bezpečnosti v ČR, zejména v podobě nárustu šíření antisemitských narativů, přičemž aktuální situace poukazuje na problematické aspekty, jimž někdy bývá z hlediska bezpečnosti přisuzováno méně pozornosti, což se konkrétně týká působení levicové extremistické scény.
Kvazi-mediální scéna znovu ukázala, že primárně reflektuje zájem kremelské propagandy a každé aktuální témata se snaží vytěžit tak, aby jím byl pokud možno poškozen kolektivní Západ či instituce EU a NATO. Zároveň však svým nejednotným a váhavým přístupem taktéž ukázala, že na samotný konflikt neexistuje v jejím rámci pevný a jednoznačný pohled. Nelze ale pominout řadu postupně se objevujících antisemitských textů, jež nicméně přichází zejména od kvazi-médií, která se na explicitním antisemitismu profilují dlouhodobě.
Co se týče reakce extremistické scény, tak za pozornost jistě stojí nepoměr, v jakém se tématu věnuje krajní pravice a levice. Plošná a důrazná podpora Palestinců (a někdy i Hamásu) ze strany krajní levice je důkazem, že tato scéna, byť nepříliš velká a dosti fragmentovaná, je schopna najít jednotící téma, které má potenciál mobilizovat i dosti radikální projevy, případně i účast na fyzických akcích.
Krajní levice, jejíž pohled na tuto problematiku může být dán i historicky, se tak postavila do jednoznačně antisystémové pozice, kdy využila, podobně jako kvazi-mediální scéna, aktuální konflikt k možnosti útočit na Západ. Její rétorika je přitom v podstatě stejná, jako byla při napadení Ukrajiny ze strany Ruské federace, kdy je sice útok Hamásu formálně odsouzen (v některých případech ani není), ale následně je násilí této teroristické organizace bagatelizováno a vina je přisuzována napadené straně, případně Západu. Za pozornost stojí i to, že na tomto tématu odhalily své radikálně levicové postoje i některé environmentalistické skupiny, jejichž politická agenda byla dříve z části skryta v pozadí.