Představení nové verze Kodexu bylo několikrát odloženo, uveřejněna byla až v polovině června roku letošního, přičemž od té chvíle běží signatářům šestiměsíční implementační lhůta. Níže přinášíme shrnutí podstatných aspektů tohoto posíleného nástroje, jenž má přesněji vytyčit rámec čelení dezinformacím pro soukromý a neziskový sektor, a rovněž si klade za cíl důsledněji a efektivněji dohlížet na dodržování závazků z dokumentu vyplývajících.

Potřeba posílit původní Kodex vychází z jeho identifikovaných nedostatků. Ve stručnosti lze říci, že Evropská komise uznala problémy s efektivitou původní verze, na které upozornil nezávislý audit regulátorů sdružených v instituci ERGA (Evropské skupině regulačních orgánů pro oblast audiovize) a které se týkaly především kontrolovatelnosti a vymahatelnosti původního, zcela dobrovolného Kodexu. V tomto kontextu je potřeba zmínit i to, že posílený Kodex významně rozšířil počet signatářů, kdy jsou vedle dříve zapojených digitálních platforem jako Meta, Google či Twitter nově přítomny také platformy typu Twitch či TikTok i nevládní organizace jako Globsec, přičemž zastoupena je i česká společnost Seznam.

Zásadním rozdílem oproti původnímu Kodexu je to, že posílená verze již není čistě samoregulačním nástrojem. Byť je její podepsání dobrovolným aktem, tak je tato verze navázána na chystanou evropskou legislativu známou jako Akt o digitálních službách (Digital Services Act, dále DSA), která byla na začátku července 2022 schválena Evropským parlamentem, kdy přistoupení ke Kodexu bude vnímáno jako snaha o snížení systémových rizik plynoucích z fungování digitálních platforem, což je pojem vyplývající přímo z DSA, a dodržování podepsaných závazků tak má být více kontrolováno a vymáháno.

V praxi to tedy znamená, že participující subjekty se ke Kodexu připojují i nadále dobrovolně, ale DSA stanoví pobídky, které signatáře Kodexu zvýhodňují. Zúčastněné subjekty následně musí implementovat doporučení vyplývající z Kodexu, jež se vztahují k formě jejich fungování a o implementaci a dodržování těchto doporučení musí pravidelně vyhotovovat zprávy (velmi velké platformy definované v DSA je předkládají pololetně, ostatní jednou ročně), které budou kontrolovány institucemi ERGA a EDMO (Evropskou observatoří digitálních médií). Signatáři musí zároveň vytvořit a udržovat veřejně přístupnou webovou stránku, na níž budou transparentně udávat pravidelně aktualizované informace týkající se implementace Kodexu, stejně jako zde bude archiv publikovaných výročních (pololetních) zpráv. Posílený Kodex navíc počítá, stejně jako DSA, i s možností krizové situace, v rámci které by byly na signatáře kladeny dodatečné nároky, jež by měly napomoci zvládnout hrozby a problémy plynoucí z takové situace. Na tomto místě je potřeba zmínit, že nedodržování pravidel vyplývajících z přijetí Kodexu není přímo vymáháno sankcemi, jedná se tak spíše jen o reputační riziko, ale pokud chtějí platformy podléhající DSA naplňovat některé požadavky DSA formou přijetí Kodexu, tak potom již lze nedodržování Kodexu sankcionovat podle pravidel nastavených v DSA.

PILÍŘE POSÍLENÉHO KODEXU ZÁSAD BOJE PROTI DEZINFORMACÍM
Posílený Kodex stojí v podstatě na šesti pilířích definovaných pro čelení dezinformačnímu působení, přičemž z těchto pilířů vyplývají konkrétní doporučení, která by měla být přijata a implementována signatáři. Vedle doporučení každý pilíř obsahuje i sadu informací, které mají signatáři povinnost uvádět ve svých zprávách a hlášeních. Každý pilíř zároveň předpokládá spolupráci jak mezi jednotlivými signatáři, tak mezi signatáři a dotčenými národními i nadnárodními institucemi.

Prvním pilířem je kontrola umisťování reklamy, jejímž cílem je snížit zisky dezinformačních webů tím, že se omezí jejich možnost nabízet se jako inzertní plocha. Konkrétním doporučením je, aby dotyčné firmy a platformy zabránily zobrazování placené reklamy u dezinformačního obsahu, přičemž mají být přijata taková technická a kapacitní opatření, aby toto bylo možné efektivně naplnit a vymáhat, a to včetně ověřování cílového inzertního místa. Zároveň je snahou omezit nákup reklamy ze strany dezinformačních aktérů, a proto mají dotčené platformy kontrolovat obsah reklam a vyhodnocovat snahu o šíření problematického obsahu. Tyto kroky z podstaty věci vyžadují, aby poskytovatelé reklamních služeb byli schopni určit, která média a obsah jsou dezinformační, přičemž zde Kodex počítá se spoluprací mezi firmami a platformami na straně jedné a nezávislými fact-checkery a výzkumníky na straně druhé.

Druhý pilíř se týká politické reklamy, která je brána jako druh reklamy se zvláštním společenským přesahem a jejíž definice se bude odvozovat z jiného evropského nařízení, jež se týká čistě transparentnosti politické reklamy. Posílený Kodex pak vyzývá dotyčné signatáře, aby byli transparentní a jednoznační ohledně svého přístupu k politické reklamě, takovou reklamu přehledně označovali a zajistili efektivní ověřování identity osob, které politickou reklamu nakupují, a zároveň i osob, v jejichž prospěch je tato reklama nakupována. V rámci tohoto pilíře se pak počítá i se zřízením zvláštních repozitářů pro archivaci politické reklamy, kde by tato reklama byla i s dodatečnými informacemi archivována po dobu minimálně pěti let.

Třetí pilíř se zaměřuje na integritu poskytovaných služeb, což v praxi znamená vyvíjení aktivity, která by omezila či zastavila užívání manipulativních technik, jako jsou deep-fake videa, neautentické koordinované jednání (boti) nebo kradení účtů a profilů. Všechny definované manipulativní techniky mají být v pravidlech dotčených platforem označeny jako zakázané a platformy proti nim mají aktivně bojovat. V rámci tohoto pilíře je taktéž kladen zvýšený důraz na transparentnost platforem a firem, které by měly přiznávat nejen výskyt manipulativních technik v rámci svých služeb, ale i hlásit snahy o vměšování ze strany státních aktérů.

Čtvrtý pilíř stojí na posilování práv a postavení uživatelů, kam spadá dle Kodexu hlavně 1) přehledné dodávání kontextových informací ze strany firem a platforem (včetně označování dezinformací, a to ve spolupráci s nezávislými fact-checkery), 2) podpora kampaní zaměřených na zvýšení mediální gramotnosti uživatelů, 3) upozorňování na problematiku dezinformací, 4) transparentnost a čitelnost jednotlivých platforem, zejména co se týče podmínek jejich užívání, a rovněž 5) transparentnost ohledně užívání doporučujících systémů ze strany těchto platforem. Vedle těchto opatření pilíř doporučuje i zavedení systému pro uživatelské nahlašování dezinformačního obsahu, a to i v případě uzavřených komunikačních aplikací.

Vedle posilování práv uživatelů počítá Kodex i s posilováním práv nezávislých výzkumníků a fact-checkerů, což jsou zbývající dva pilíře dokumentu. Tyto dva pilíře stojí zejména na sdílení dat platforem a firem s výzkumníky a ověřovateli a na celkové podpoře výzkumu a ověřování dezinformací. Zejména u fact-checkingu má platit, že by signatáři měli tuto službu třetí strany využívat, a to pro obsah ve všech jazycích, které se na jejich platformách objevují.

KOMENTÁŘ
Vydání posíleného Kodexu zásad boje proti dezinformacím je rozhodně cenným příspěvkem v boji proti dezinformacím v online prostoru. Již původní Kodex byl významným krokem kupředu v boji s dezinformacemi online, ačkoliv lze souhlasit s výsledky auditu, podle kterého šlo o nástroj s omezenou efektivitou a řadou zneužitelných nedostatků. V tomto kontextu je podstatné opuštění samoregulačního principu a navázání staronového Kodexu na legislativu v podobě DSA. Zvýšení pobídek pro participaci na Kodexu, stejně jako posílení monitoringu dodržování a naplňování přijatých závazků, lze vnímat jako příslib výrazného reálného zlepšení situace, ačkoliv až praxe ukáže, zda jsou přijatá zpřísnění dostačující.

Co se týče jednotlivých pilířů a doporučení, tak prakticky všechny lze označit za relevantní nástroje pro boj s dezinformacemi, ovšem jejich efektivita bude výrazně záviset na konkrétním přístupu firem a platforem, tedy na jejich praktickém uplatňování, přičemž je třeba připomenout, že motivace firem a platforem je pozitivní, ovšem reálně jim za nedodržení nehrozí jiné než reputační riziko (případná pokuta vyplývající z DSA je až zprostředkovaná hrozba, jíž se lze vyhnout i bez implementace Kodexu), což představuje potenciální slabinu celého dokumentu.

Zároveň je potřeba zmínit, že byť je konkrétně demonetizace dezinformačního obsahu velmi významným nástrojem, který je určitě dobré plošně uvést do praxe, tak největší potenciál tohoto opatření byl v době vydání původního Kodexu, ale vzhledem k tomu, že se i na české kvazi-mediální scéně nově objevuje řada projektů, které jsou primárně financovány z jiných zdrojů než z reklamy, tak je třeba říci, že nepůjde o všespásné řešení a význam tohoto pilíře by neměl být přeceňován. O to více je proto důležité, aby jednotlivé firmy a platformy zavedly možné maximum různých opatření, která se tak budou moci vzájemně doplňovat a posilovat.