V prosinci 2020 představila Evropská komise dlouho očekávaný legislativní návrh Aktu o digitálních službách (Digital Services Act), společný soubor pravidel, jehož cílem je především upravit povinnosti a odpovědnost online zprostředkovatelů v rámci jednotného trhu a souběžně zajistit bezpečné online prostředí odpovědné vůči uživatelům. Je zřejmé, že tento široký horizontální prostředek pro přeshraniční poskytování digitálních služeb bude mít řadu dopadů také pro bezpečnostní oblast, zejm. v kontextu omezení šíření nelegálního, ale v menší míře také škodlivého (byť ne nutně nelegálního) obsahu. V tomto kontextu Akt o digitálních službách navrhuje uložit povinnosti především (nikoli však pouze) velkým online platformám (takové, které oslovují více než 10 % ze 450 milionů spotřebitelů v EU), s nimiž jsou spojena specifická rizika v podobě šíření nezákonného obsahu a škodlivého vlivu na společnost (povinnosti uložené různým online subjektům dle jejich úlohy, velikosti a dopadu na online ekosystém jsou přehledně zobrazeny např. zde).

Díky svému záběru a důrazu na práva uživatelů může Akt o digitálních službách do značné míry vyhovět požadavkům jak těch, kteří volají po omezení role platforem v jejich vlivu na obsah uživatelů, tak těch, kteří požadují vyšší kontrolu monopolních velkých hráčů prostřednictvím vnější kontroly obsahu a transparentních externích pravidel. Přesto však lze očekávat, že se v následujících měsících tyto pozice v mnohém střetnou. Níže přinášíme několik rámcových aspektů Aktu o digitálních službách, kterým by z pohledu nelegálního či škodlivého obsahu měla být věnována zvláštní pozornost.
 

PRÁVA UŽIVATELŮ A NELEGÁLNÍ OBSAH
V rámci zlepšení uživatelského prostředí, kdy v současné době na řadě platforem neexistují dostatečné opravné prostředky či možnosti efektivně se vymezit proti nežádoucímu obsahu, navrhuje Akt o digitálních službách povinnost pro všechny platformy disponovat přehledným mechanismem pro nahlašování ilegálního obsahu ze strany uživatelů tak, aby platforma mohla rozhodnout, zda takový obsah smaže či k němu zamezí přístup. Nahlašovatel by měl mít možnost upozornit na několik kusů problematického obsahu najednou. Za ilegální je považován obsah, který je v rozporu se zákony EU a členských států, pro potřeby hlášení však mají platformy za ilegální považovat takový obsah, který se i laikovi zdá být ilegálním bez zevrubného zkoumání. Pokud má platforma v souvislosti s ilegálním obsahem podezření na spáchání či možnost spáchání trestného činu ohrožujícího život či zdraví osob, má neprodleně informovat orgány činné v trestním řízení. DSA také oživuje myšlenku tzv. důvěryhodných nahlašovatelů (ang. trusted flaggers) se speciálním statusem „spolehlivosti“ pro nahlašování obsahu. Ten by však měly mít pouze instituce (státní i nestátní), které jasně prokáží svou expertízu a kompetence v problematice boje s ilegálním obsahem.

Stejně tak by však platformy měly mít povinnost informovat uživatele o rozhodnutí smazat či zablokovat jimi vložené informace a zároveň je informovat o důvodu a možnostech odvolání. Příjemci služeb by měli mít možnost snadného odvolání proti rozhodnutí platformy, které je negativně postihlo, přičemž toto odvolání nenahrazuje možnost odvolání v rámci právního systému daného členského státu, ale mělo by jej doplňovat.

POVINNOSTI PRO VELKÉ PLATFORMY
Co se týče výše zmíněných velkých platforem, ty mohou dle Aktu o digitálních službách kvůli primárnímu zaměření jejich fungování na dosahování zisku (a nikoli např. na mitigaci společenských rizik), významně ovlivňovat bezpečnost v online prostoru. Tyto platformy by tak měly mít povinnost hodnotit systémová rizika vyplývající z jejich fungování a potenciálního zneužití a na základě hodnocení přijmout odpovídající opatření. Systémová rizika přitom Akt o digitálních službách dělí do tří skupin:

1. Zneužití služeb za účelem šíření ilegálního obsahu (např. dětská pornografie, teroristický obsah, projevy předsudečné nenávisti).
2. Dopad služeb na základní lidská práva (jedná se např. o využití algoritmů, které mohou uměle protěžovat či upozaďovat určité narativy).
3. Záměrná a/či koordinovaná manipulace možností fungování platformy (např. útoky na volby či jiné kampaně vedené např. pomocí falešných účtů).

Velké platformy by měly okamžitě přijmout nezbytné kroky k odstranění systémových rizik, která vyplynou z jejich hodnocení. Kromě zlepšení stávajících opatření by měly zavádět opatření nová (v duchu regulací vyplývajících z Aktu o digitálních službách) a posilovat spolupráci s důvěryhodnými nahlašovateli. I když se Akt o digitálních službách nevěnuje omezení dezinformací (či dalšího škodlivého, ale ne nutně nelegálního obsahu) explicitně, opatření proti šíření dezinformací dle záměrů Evropské komise vyplývají právě z povinnosti hodnocení rizik, kdy jednou z možností, jak dostát jejich eliminace či zmírnění, má být např. to, že se platforma zaváže dodržovat Evropský kodex boje proti dezinformacím. Tento záměr uvádí již Evropský akční plán pro demokracii (EDAP), který stanovuje řadu souvisejících i samostatných opatření EU v boji proti dezinformacím online, když hovoří o tom, že závazek platforem dodržovat „dobrovolný“ kodex (který však bude nutné v následujících měsících oproti jeho stávající neuspokojivé podobě značně revidovat) slouží právě jako nelegislativní ko-regulační mechanismus pro Akt o digitálních službách.


NUTNOST POSÍLENÍ TRANSPARENCE
Velké platformy by také měly informovat své uživatele, pokud využívají algoritmické nástroje ovlivňující zobrazování informací, a transparentně prezentovat parametry, na základě kterých je ovlivněno šíření obsahu. Uživatelé by přitom měli mít možnost získávat informace i na základě jiných parametrů, než jen osobní profilace (což by, pokud by si uživatelé tyto možnosti osvojili, mohlo mj. pomoci narušit tzv. sociální bubliny, či ang. filter bubbles, které mohou mít na uživatele značně negativní vliv).

Akt o digitálních službách ukládá všem platformám povinnost zajistit, aby uživatelé věděli, komu slouží reklama (či obecněji sponzorovaný obsah), která se jim zobrazuje a na základě čeho byla zobrazena právě jim. Velké platformy by nad rámec toho měly zajistit veřejný přístup do repozitářů online reklamy a měly by umožnit její výzkum za účelem studia šíření ilegálního obsahu, ale též manipulativních technik a dezinformací. Repozitáře by měly obsahovat data o reklamě samotné, ale i o jejím zadavateli a příjemcích (ilustrativním příkladem může být již existující archiv politické reklamy Facebooku). Další podmínky pro politickou reklamu, nad rámec těchto obecných, jsou následně rozpracovány ve výše zmíněném Evropském akčním plánu pro demokracii.


KONTROLNÍ MECHANISMY
Akt o digitálních službách samozřejmě postuluje též povinnost velkých platforem být pod dohledem nezávislých auditorů, kteří by dohlíželi na plnění povinností vyplývajících z této regulace i dalších na ni napojených nařízení. Platformy by auditorům měly poskytnout přístup ke všem relevantním informacím potřebným k řádnému auditu, které by byly ověřitelné i s daty z jiných zdrojů (na tomto místě je vhodné zmínit, že neplnění poměrně samozřejmě znějícího, avšak pouze vágně formulovaného požadavku o podmínkách pro možnost řádného auditu bylo dle komplexního hodnocení jedním z důvodů neuspokojivých výstupů dosavadní podoby samoregulačního Evropského kodexu zásad boje proti dezinformacím). Stejně tak by platformy měly na žádost předkládat auditorům relevantní data potřebná k hodnocení rizik, ke kontrole použitých algoritmů a reklamních technik, nebo data nutná ke kontrole naplňování regulací vyplývajících z Aktu o digitálních službách. Dohled nad platformami a vynucování povinností by měl být primárně na členských státech (i když výše uvedené žádosti může předkládat i Evropská komise), které by měly ustanovit minimálně jednu autoritu dohlížející na plnění povinností. Vrchní autoritou v každém členském státě fungující jako jednotný kontaktní bod pro věci spojené s naplňováním Aktu o digitálních službách, se má stát tzv. Koordinátor digitálních služeb, dohled a vynucování povinností však může být pokrytý i dalšími institucemi (různé instituce mohou např. pokrývat různé aspekty online prostředí).


MIMOŘÁDNÉ UDÁLOSTI
Nad rámec uvedeného však Evropská komise usiluje o možnost realizovat rychlá,kolektivní a nadnárodní opatření v online prostoru v případě mimořádných událostí, které mohou ohrozit zdraví a životy obyvatel (pandemie, živelné pohromy, válka, terorismus), pokud by hrozilo zneužití online platforem kupříkladu k šíření dezinformací. Tato opatření by měla být pouze dočasná, měla by být v souladu s těmito regulacemi Aktu o digitálních službách a neměla by vytvářet obecnou povinnost velkých platforem monitorovat uchovávané informace.


DALŠÍ POSTUP
Balíček Aktu o digitálních službách a tím i opatření, která předkládá, jsou na samém začátku své cesty, kdy byl Akt teprve přijat na úrovni Evropské komise. V souladu s řádným legislativním procesem EU ho očekává dlouhé období projednávání, přičemž realistická doba finálního schválení je v první polovině roku 2022. Hlavním gestorem návrhu Aktu o digitálních službách v ČR je Ministerstvo průmyslu a obchodu.